Oba zmínění básníci byli dlouholetí přátelé a v době, kdy žili v sousedství, často debatovali o poezii a její schopnosti vyvolat v čtenáři souznění s přírodou a zároveň vyvolat pocit novosti. Od teoretických konceptů nebylo daleko k experimentu a tak se rozhodli společně vydat sbírku Lyrické balady.

(… ) bylo dohodnuto, že já se pustím do osob a povah nadpřirozených nebo alespoň romantických, ale tak, abych v naší vnitřní přirozenosti vyvolal lidský zájem a zdání pravdy, postačující k ochotnému chvilkovém potlačení nedůvěry vůči těmto mátožným stínům obraznosti, na němž se zakládá věrohodnost básně. Pan Wordsworth si naopak měl stanovit za cíl pokusit se kouzlem novosti osvěžit každodenní události a probouzet pocit příbuzný s nadpřirozeností tím, že by burcoval mysl z letargie zvyku a obracel ji ke kráse a divům světa kolem nás; ten je sice nevyčerpatelným pokladem, ale vinou tenké slupky návyku a sobeckého zahledění o sebe pro něj sice máme oči, ale nevidíme, máme uši, ale neslyšíme; srdce která nevnímají ani nechápou.

(Str. 8, citace z Kapitoly XIV, Vznik Lyrických balad a naše původní úmysly)

Výbor „Jezerní básníci“ sice není ona zmiňovaná sbírka Lyrické balady (ta podle Wikipedie česky nikdy nevyšla), ale tematické zaměření básní domluvě odpovídá.

Coleridge se tedy zaměřuje na témata nadpřirozená. Jeho báseň už jsem tu měl, The Rime of the Ancient Mariner s ilustracemi Gustava Dorého, tentokrát jsem si ji ale mohl přečíst česky v překladu Zdeňka Hrona. A jsem překvapený, o kolik poetiky jsem čtením originálu se slovníkem v ruce přišel. Krásné přebásnění. Pro srovnání citace stejné pasáže jako v odkazovaném článku:

(… )
Pod hvězdou štvaným měsícem
každý mě tam, kde stál,
tvář zrůzněnou tím přízrakem,
očima proklínal.

Dvě stě – a jako jeden muž
(bez vzdechu a prokletí),
kam kdo z nich pad,
jak fůra klád padali podťatí.

Duše jim z těla letěly.
Kam – čert či Bůh sám ví!
A z každé, jak mě míjely,
zazněl zvuk mé tětivy!
(… )

(Str. 23, Píseň o starém námořníkovi)

Zaujala mě také báseň (zlomek) Christabel, to jak mistrně naznačuje, že se jedná o démona, takže o tom vůbec nepochybujete – přitom to ale nikde nezazní.

Wordsworth pak ukazuje témata každodenní, život (a smrt) prostých lidí. Ať už je to Lucy Grayová, dívka zmizelá uprostřed zimní vánice, nebo pastýř Michal, pokaždé se mu daří vyvolat ono okouzlení, o kterém byla řeč na začátku článku.

(… )
Na zalesněné straně v Grasmere
žil pastýř, jemuž Michal říkali;
byl starý, srdnatý a mohutný.
Od dětství do stáří si uchoval
nezvyklou sílu: bystrý rozum měl,
zdatný a skromný, uměl na co sáh,
a ve svém řemesle se otáčel
lépe než všichni zdejší pastýři.
Tak naučil se větru naslouchat,
rozeznal každý tón a mnohokrát,
když jiní nedbali, on slyšel jih
vyloudit podzemní hudbu, jež zněla
jak dudy ze vzdálených skotských hor.
(… )
(Michal, Str. 125)

Soudím tedy, že se oběma básníkům jejich záměr vydařil.

Odkazy:

• Jezerní básníci v ČBDB
• Jezerní básníci v Databázi knih
• o Lyrických baladách na Wikipedii

COLERIDGE, Samuel Taylor, WORDSWORTH, William: Jezerní básníci. Praha: Garamond, 2019. ISBN 978-80-7407-460-8.