Výběr z Karla Havlíčka Borovského mě zklamal. Ze školy jsem měl zafixováno, že byl nejlepší český epigramatik a satirik, ale… básně jsou trochu kramářské
(...)
Však se Frankfurt lekne
a čepičku smekne,
až český lev
zježí fousy
a ocasem sekne.
Hej festina lente,
mladej parlamente!
My ti dáme
pro laksírku,
počkej kakramente!
(Nová píseň o německém parlamentě, str.77)
Nebo:
(...)
Která je vláda poctivá,
ta se sněmu nevyhýbá;
která je vláda opice,
bojí se třeba čepice.
(Šotkovy písně IV, str. 79)
Úplně na rozpacích jsem byl z rozsáhlého Křestu svatého Vladimíra; rýmuje se pěkně a kritizuje sesazení Peruna a jeho nahrazení křesťanstvím, ale… proč vlastně? Aby na pozadí toho ukázal, že v Rusku je to pořád stejné? Musel jsem si pro výklad dojít na internet. Na Wikipedii je klíč – báseň je totiž nedokončená (nebo se konec nedochoval). Tak proto mi tam smysl uniká!
Epigram, který všichni známe ze školy, „Nechoď, Vašku, s pány na led“, je asi nejlepší, ostatní z výběru jsou také dobré:
Není nad původnost,
každý po ní touží,
lidé chodí přes most,
to já půjdu louží.
(Originálnost - Monolog velikého muže před vynalezením nového pravopisu, str. 70)
Takže celkový dojem zachraňují. I přesto se ale ke knize vracet nebudu.
nakladatelství BB/art, Praha 2006, ISBN 80-7341-794-4, cena 59 Kč (Levné knihy)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.