Bratr smutek je výbor básní dalšího ruského romantického básníka (po Puškinovi, kterého obdivoval a který mu byl vzorem). V ukázce jsou všechny atributy romantismu – individualita, ztrápená duše, vypjaté city (a vlastně i vzor v romantismu evropském):

Ne, nejsem Byron. S jiných stran
jdu, vyvolenec nepoznaný,
jak on jdu, poutník, světem hnaný,
jenomže ruskou duši mám.

Já začal dříve, končím dříve,
oč práce mé však méně je!
Má duše je jak moře sivé,
vrak na vraku – mé naděje.

Kdo může, oceáne tmavý,
urvati tajemství ti? Víš,
kdo zjeví davu sen tvůj dravý?
Já – nebo bůh – a nikdo již'…

(1832, str. 69)

Lermontov psal verše odmalička, ve čtrnácti letech už vydával poémy. Jako správný romantik byl z vysoké školy vyloučen, absolvoval vojenskou školu a sloužil u husarů v Petrohradě. Po vydání elegie Smrt básníka (po Puškinově smrti) musel do exilu na Kavkaz, kde jako dragoun bojoval proti horalům. To vše se pochopitelně v jeho básních odráželo.

Psal i o dalších romantických básnících a spisovatelích; Puškina už jsem zmínil, další je třeba Odojevskij:

(… )
rád měl jsi moře šum a modré stepi v tichu -

I horské štíty rozeklaných skal…
A kolem tvého hrobu v cizí hlíně
všecko, co život pro radost ti dal,
sjednotil osud kouzelně v svém klíně:
step němá modrá se a okruhem
stříbrným Kavkaz objímá ji,
nad mořem, vnořen v chmury, dřímá v taji,
jak velikán, skloněný nad štítem,
vln kočovných když vnímá šepotání,
a Černé moře hučí bez přestání.

(Památce Alexandra Ivanoviče Odojevského, 1839, str. 101)

Zemřel jak žil (a jak se na ruské romantické básníky sluší) – v souboji, v 26 letech.

Věř jen tomu, co je věčné,
nepočaté, nekonečné,
vše, co stalo se a stane,
zklamalo už, nebo zklame.

Když tvé srdce pohostinné
potká vroucí srdce jiné,
při loučení, při shledání
ať se liché řeči brání.

Na světě už pozůstalo
naděje i štěstí málo;
rozchod není zapomnění:
neboť trýzeň štěstí není.

Jestliže jsi chtěl žít štěstí -
proč jsi je chtěl ve dvou nésti?
Buď jsi měl žít v pusté pláni,
nebo teď nech vzpomínání! (Str. 46)

Kniha obsahuje překlady od Emanuela Frynty a Josefa Hory, oboje výborné.

Odkazy:

• Bratr smutek v ČBDB
• Bratr smutek v Databázi knih

LERMONTOV, Michail Jurjevič. Bratr smutek. Praha: Garamond, 2018. ISBN 978-80-7407-405-9.