Proč myslíte, že dobu bronzovou vystřídala doba železná? Protože železné nástroje a zbraně mají lepší vlastnosti?

Lepší vlastnosti sice mají, ale pravý důvod proč železo převálcovalo bronz byla jeho dostupnost. Železné rudy jsou častější a stačí jedna surovina (zatímco na bronz je zapotřebí cín a měď, které se nevyskytují pohromadě a musely být složitě dováženy a obchodovány). Ovšem přechod na něj byl dlouho blokován nutností získat vyšší teploty pro jeho vytavení. Teprve zvládnutí postupů dovolilo explozivní růst.

(Nálezy bronzových seker z Groß Gaglow, Brandenburg an der Havel, Německo; Autor Wolfgang Sauber, CC BY-SA 4.0, Wikipedia.)

Při pohledu na zachovalé sochy a bronzové nástroje, které nekorodují a které jsou docela tvrdé, mě ale napadlo prozkoumat, jak to vlastně je s vlastnostmi obou materiálů. Protože nekorozivnost bronzu je docela velká výhoda!

Asi nejpřehlednější srovnání jsem našel v článku Olega D. Sherbyho a Jeffrey Wadswortha Ancient blacksmiths, the Iron Age, Damascus steels, and modern metallurgy.

Graf (který si můžete také prohlédnout na ResearchGate) ukazuje, že měď a počáteční bronzy byly zhruba stejně tvrdé, resp. spíše měkké. Dále je vidět, že opracování zastudena nebo za zatepla dokázalo tvrdost zvýšit na dvojnásobek u všech materiálů. Nejdůležitější je ovšem třetí sloupec, do kterého zařazuje společně vysoce legované bronzy a kované železo. Tedy jejich tvrdost byla srovnatelná.

Krom toho je tu řada dalších zajímavých informací:

• Konstatuje, že vyrobit železo je techologicky snazší, protože nevyžaduje úplné roztavení, zatímco výroba bronzu potřebuje tři oddělené tavné procesy.
• Spekuluje, že doby bronzová i železná by měly začínat ve stejný čas (který umisťuje zhruba 7000 let př. n. l.), a dokonce i jejich vrcholy se podle autorů víceméně překrývají.
• Vysvětluje, jak mohli kováři poznat správný poměr železa a uhlíku.

Takže pokud jde o tvrdost, byly nástroje a zbraně srovnatelné. Ostatně pro běžné zbraně není tvrdost jediná důležitá vlastnost. A co jiné vlastnosti?

• Bronz především není tak pružný a buď se ohne, nebo zlomí. Samozřejmě materiál se snadno recykluje, stačí ho roztavit a znovu zpracovat – to ale během bitvy moc nepomůže.
• Kompenzovat tyto nevýhody se dá větší masivností, ale meč je pak zase těžší. Obecně vzato z toho vyplývá, že ocelové zbraně mohly být při stejné velikosti lehčí, nebo při stejné hmotnosti delší (což u meče bude výhoda).
• Pak tu máme již zmíněnou odolnost korozi – sice s časem nějaké povrchové reakce probíhají a materiál získává patinu, ale nikdy nezkoroduje skrz. To bude asi výhoda hlavně pro nástroje, používané ve vlhku, v zemi apod. (O zbraně se válečníci museli starat tak jako tak.)
• A nakonec ještě něco o zhutňování a opracování – Rakousko-Uhersko dokázalo vyrábět bronzová děla s vlastnostmi děl ocelových: Přísně střežené tajemství ocelového bronzu.

Co mě zarazilo – dokonce prý byly pochybnosti, jestli bronzové meče vůbec byly používané v boji. Jestli to nebyla dekorace, uložený majetek nebo ceremoniální nástroj. Každopádně velká experimentální studie potvrdila, že škrábance a další narušení povrchu na nálezech odpovídají skutečným technikám (české shrnutí v článku Byly bronzové meče ve starověku funkční?, originální studie Bronze Age Swordsmanship: New Insights from Experiments and Wear Analysis – prohlédněte si obrázky všemožných záseků).

A pak tu mám ještě video destruktivního testování bronzového meče od borce, který si říká Skallagrim. Jeho youtube kanál stojí za prohlédnutí.

Problematika je tedy složitá; nejvyspělejší bronzy byly určitě lepší kvality než počáteční zbraně železné, resp. kované. S rostoucími zkušenostmi se zušlechťováním se už ocelové zbraně svou tvrdostí a pružností dostaly mnohem dál. Bronz ovšem není mrtvý ani dnes. Jedna z jeho zajímavých vlastností je, že při úderu nevydává jiskry a proto se kupříkladu bronzová kladiva dají používat i ve výbušném prostředí.