Petr Stančík: Nulorožec

Nulorožec je na první pohled detektivka, ale natolik svérázná a protkaná nejrůznějšími přesahy, že je to především postmoderní mix. Ale mimořádný a velmi zábavný, jak už to u Stančíkových knih bývá.

Základní zápletka je jednoduchá, ve speciální chovné stanici pro nosorožce firmy Rhinnocent, tzv. nosorožíně, dojde k tragédii. Při záhadném požáru nejenže všechny chované nosorožice shoří na popel, ale zemře i noční hlídač. Vyšetřování dostane na starost inspektor Libor Lavabo, velmi svérázný policista s množstvím intelektuálních koníčků – sbírá unikátní knihy, bydlí ve staré věži trafostanice, ve sklepě má tajnou elektrokřesťanskou kapli, libuje si v požitcích erotických, jídelních i nápojových. Vizte kupříkladu kousek z jeho alkofilozofie:

Tvrdý alkohol se nepije pro chuť ani pro radost, i když to někdy taky. Tvrdý alkohol se pije jako rituální autodestrukce. Koneckonců je to buněčný jed. Hoří oranžovým plamenem, dezinfikuje rány, nakládají se do něj dvojhlaví hadi a podobné preparáty. Opilectví je aktem existenciálním. Piják páchá sebevraždu, aby se ujistil, že žije. Sám sobě je zároveň Mefistofelem i Markétkou, zmijí i Orfeem, Sethem i Isidou. Alkoholem je rozmetán na atomy. Zažije smrt, sveze se na Cháronově loďce přes řeku Styx do podsvětí. Bloudí mezi duchy zemřelých a potkává svoje předky, kteří mu vyjevují hrůzná rodinná tajemství. A ráno podstoupí znovuzrození v porodních bolestech opice. Patří k nim nezvladatelný třas končetin, střídající se návaly zimy i vedra, svalové křeče a úporná bolest hlavy, kterou nerozežene ani vědomí, že je to pouze bolest fantómová, protože v mozku nejsou žádná nervová zakončení, a tudíž nic necítíte, ani když se vám skrze závity prohryzává brouk Mozkožrout.

To však není zdaleka všechno. Pravidelné požívání alkoholu člověka vzdaluje věcem pomíjivým, jako je rodinný život, hromadění majetku nebo pracovní kariéra, a přibližuje těm věčným: múzické inspiraci, šíleným láskám, porozumění podstatě vesmíru a bytí. U muzikantů je jaterní cirhóza nemoc z povolání. Básník nepiják je oxymóron: Zbortěné harfy tón, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit, abstinujícího poety verš.

Vyšetřování zdárně postupuje – až do zlomu, kdy se objeví nesmyslné zprávy z patologie, od hasičů a především se na rozkaz vyšších míst případ uzavírá a Lavabo si může vybrat mezi výpovědí a přeložením do Mostu.

Vedle požitkářství si u hlavního hrdiny všimnete parodie detektivů tvrdé školy. Atmosféra mi připomínala i Urbana jeho Sedmikostelí. Dokonce se tu mihne téma šéfa policie s poraněným uchem.

Styl je nezaměnitelný; překypující až opulentní, vedle znalostí informačních kuriozit přináší spoustu nových a zábavných slov. Spiritéza, gloglobus, infernet nebo třeba koksommeliér. A samozřejmě spousta humoru:

Z obrněnce vyskákali muži v neoznačených maskovacích uniformách, rozvinuli se mezi stromy a pod krycí palbou se blížili přímo k nám. Jejich velitel měl krk stejně široký jako hlavu a na holé lebce vytetovaný mozek. Nejspíš nějaký myslitel.

Já jsem nadšený, užíval jsem si každou stránku.

Odkazy:

• Nulorožec v Databázi knih
• Nulorožec v ČBDB

STANČÍK, Petr. Nulorožec. Brno: Druhé město - Martin Reiner, 2018. ISBN 978-80-7227-817-6.