Jiří Winter-Neprakta, Radim Uzel: Nepraktův atlas sexu

A konečně třetí část Jak na to? popisuje polohy a techniky.

Co se týče textu, Radim Uzel je vtipný odjakživa a nic nezastírá, takže čtivostí nepřekvapí. Moc nového jsem se ale nedozvěděl, všechny ty věci, pověsti či historické zajímavosti člověk tak nějak zná… Tedy až na Venušiny kapesníky, o těch jsem nic netušil:

Pokud ke dvoru dorazila nějaká začátečnice, nebyla to většinou žádná Anna proletářka, ale slušně vychovaná dceruška venkovské šlechty. Její jemná ouška nebyla samozřejmě z domova zvyklá na slizké sexuální řečičky, takže se při nich cudně červenala. To byla voda na mlýn zhýralým šlechtickým hejskům a dívčí ruměnec byl vysoce ceněn jako znamení téměř panenské nezkušenosti a nedotčenosti. Ale běda, tato zarudlá líčka velice brzy vzala za své! Již několikadenní naslouchání nemravnostem vykonalo své zkázonosné dílo a původně červenající se panenka se záhy změnila v protřelou a zkušenou dvorní dámu. Jak tedy navrátit do tváří onen kýžený ruměnec? K tomu sloužila jednoduchá chemická pomůcka — intenzivními dráždivými parfémy napuštěný kapesník. Stačilo pak jen jedno přičichnutí k této obligátní rekvizitě a žádoucí panenský ruměnec byl hned zpátky. (Str. 84)

Ovšem obrázky jsou geniální – nechápu, jak se Nepraktovi dařilo při té lineární a maximálně zjednodušené kresbě dařilo zachytit podstatné rysy a vyvolávat erotický náboj. Mistr svého řemesla.

Odkazy: