Když už jsem si Oněgina přečetl podruhé, chtěl jsem ještě nějaký hlubší vhled a více informací. Nešlo přehlédnout, jak moc se autor do díla vkládá, jak komentuje postavy, říká že se s nimi setkal a kde, zkrátka prolínání s jeho životem bylo evidentní. Diplomová práce Evy Ludvíkové se přímo na toto téma soustředí.
Jedinečnou část díla zaujímá zrcadlení autorova života na pozadí příběhu, jak už sám název napovídá. Puškina téměř nepřetržitě vidíme mezi řádky. Vnímáme jeho pocity, nálady, později smutek, bolest, únavu. Dává nám nahlédnout do svých životních osudů, se zanícením hovoří o rodném Rusku, o svém mládí, o přátelích, kteří jako děkabristé zemřeli, nebo byli posláni do vyhnanství, mluví o těch, kteří ho již opustili. V díle se ovšem promítá také v postavách samotných, převážně ho vidíme v postavě Evžena. Pozorným okem můžeme spatřit paralelu Puškinova a Evženova mládí. Vidíme také Evženův život v ústraní nebo i jeho putování po Rusku, které je v některých vydáních uveřejněno, což můžeme sledovat i v životě autora, který byl za své projevy sankcionován nucenými pobyty v cizině. Paralelou je také smrt Lenského. (Str. 44)
To, jak intimně mluví Puškin o Taťáně, také není náhoda.
Autor hovoří s citem i o Taťáně jako o blízkém člověku. Tento vztah je jeden z nejpozoruhodnějších z celého příběhu. V díle se setkáváme s Puškinovy projevy jako „má milá Táňa“ (s. 137), „krasavice má“ (s. 83), „děvčátko mé blouznivé“ (s. 180). Vyjadřuje svůj důvěrný vztah k ní. Když Evžen odmítá Taťáninu lásku, stylizuje se autor do postavy vypravěče i do jejího přítele. Seznamuje čtenáře s nastalou skutečností, zároveň však vyjadřuje smutek, soucítí s ní a sděluje svou lásku. (Str. 27)
Jejím předobrazem byla patrně Marija Rajevská, která si vzala o dvacet let staršího knížete Volkonského a následovala jej do vyhnanství. Traduje se, že do ní byl Puškin zamilovaný (a věnoval jí řadu svých děl). (viz Wikipedii)
Práce ale přináší mnohem více informací – zabývá se okolnostmi vzniku románu, dějovou linií, analyzuje kompozici, postavy, autorský subjekt, motivy… Zaujalo mě například vysvětlení úvodních citátů, kterým jsem příliš pozornosti nevěnoval:
První hlavu uvádí citát blízkého Puškinova přítele P. A. Vjazemského „I kvapí s životem, i s city pospíchá“. (Puškin, 1977, s. 9) Citát pochází ze Vjazemského básně První sníh, kterou napsal v roce 1817. (Hendrych, 1977, s. 247) První hlava se zabývá převážně nastíněním Evženova života a jeho životního stylu. Mládí mu umožňuje aktivitu, neúnavnost, rychlý životní styl. Jeho city jsou povrchní a chvilkové.
Druhá hlava je uvedena citací Horatia „Ó rus!“, pod kterou Puškin přidává „Ó Rus!“. (Puškin, 1977, s. 41) V latině první výraz znamená „vesnice, venkov“. Básník využil stejného znění se slovem „Rus“, což znamená Rusko. (Hendrych, 1977, s. 249) V této hlavě Puškin často popisuje ruský venkov, vesnici, kde Evžen pobýval. (Str. 17)
Jsou promyšlené a předznamenávají téma příslušné hlavy.
Odkazy:




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.