To má někdo ve firmě? Nebo doma? Nebo je to klubovna?

Těžištěm knihy jsou samozřejmě fotografie, ty jsou převážně celostránkové a ukazují současný tramping – trampské osady, artefakty v lesích, momentky z akcí a trampy samotné. Vedle toho jsou tu tři souhrnné texty:

• Michael Antony „Tony“: Století trampingu
• Jan Pohunek: Podoba trampingu
• Tomáš Pospěch: Víkendová utopie / Poznámky k fotografiím

a Trampský slovník, který stručně a jasně vysvětluje typické pojmy, například:

DOMOVENKA – textilní nášivka, která se nosí na rukávu – trampské košile či „mantlu“ (kabátu) Obvykle je na ní uveden název osady, k níž nositel náleží , a osadní symbol, případně název obce, z níž osada pochází, nebo její znak. Svoji domovenku mají rovněž trampové-samotáři, nepatřící do žádné osady nebo osadního svazu. Domovenka je chloubou i ozdobou trampova oděvu.

Všechny tři souhrnné texty jsou pěkné; zejména první dva ale trpí tím, že mluví o tomtéž a tak se překrývají. Stačil by jeden, nebo jejich přepracování a sloučení do jednoho delšího.

A málem bych zapomněl, ke konci je do knihy ještě všitý malý sešitek černobílých fotek „Z rodinného archivu“. Nad ním jsem také dost váhal, nad formou (proč ty fotky nejsou normální součást knihy, jako samostatná kapitola?) i nad obsahem (podstatou jsou to fotky rodinné a tak nesou význam pro rodinu, zbytečně čtenáři odhalují soukromí, i když jsou to trampské akce). Možná že se ale přidávalo postupně, jak se na HitHitu vybíralo víc peněz než byl cíl?

Zpátky k fotkám. Technicky jsou výborné, ale už po pár stránkách posmutníte. Naprostá většina z nich zachycuje minulost.