Před rokem jsem vyfotil čerstvě vylíhlou vážku (a taky jsem upgradoval Fedoru na 39, ale koho to zajímá, když už máme verzi 41).
Ze studijních knih musím zdůraznit tři. Nekorektní literatura Stefana Segiho je skvělá studie politické (ne)korektnosti v české literatuře, Cialdiniho Nové zbraně vlivu fantastická příručka přesvědčovacích technik a Houdův Nohavica a jeho naše malá válka zase upozornění a pobídka k zamyšlení nad tím, co si do písničkáře vlastně projikujeme.
Další byly Tantrický sex a masáže (snaha o autentickou tantru, ale také dost magických technik), Pernštejnský park (vedle historie parku u Pernštejna i výborný přehled evropského návrhu zahrad), Otoky, lymfa a nejčastější ženské nemoci (dost rozporná směs informací, návodů a konspirací) a Pomsta geografie (značně obtížná historická geopolitika).
Z beletrie byla velmi působivá Zahrada od Petry Dvořákové, krátká novela, ale s velkým dopadem. Salingerova kniha Kdo chytá v žitě je sice známá a kultovní, ale pro mě už to přece jen není. Medvídek Pú sice také ne, ale docela jsem se u něj zabavil, jednak stylem, jednak sledováním archetypálnosti.
Poezie Milana Balabána v dvojsbírce s Jakubem S. Trojanem Putování k čirému byla výborná, a ani Josef Václav Sládek nezklamal.
Komiksový Garfield škvaří sádlo je záruka kvality.
Na závěr kresba Klíč a foto Po dešti, které přetiskuji i sem:
Dlouho se nestalo, abych měl takovou radost, že jsem na procházce zmokl.
(10. 7. 2023)
(úvodní obrázek Midjourney, „opened book, charcoal drawing, isometric view“, pak obrázek jako podklad + „light blue background“)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.