(...)
a obraz Fortny jihl v křivkách díků
za živobytí skrovné
rána bez budíků
za boží dlaň tak blízkou
že hrůzou čistou ježily se vlasy
že hlásky slavičí si urval stín
a v puklých nocích zívaly jen basy

kdy, tatínku, jsi velel démonům
a špiclům tuhl v krku dech
když vykonali marné dílo
když vedl jsi mě strmou cestou k snům
a sám svůj kříž jsi nes jak svatý Božetěch
(...)
(Můj Boratín, připsáno mému otci Antonínu Balabánovi, str. 51)

Verše Jakuba S. Trojana jsou jiné, z velké části nerýmované, čímž přicházejí o nejsilnější prostředek jak na čtenáře zapůsobit. Takže to mají těžké – o to silnější je ale dojem, když se to podaří. Založil jsem si třeba:

Kde máte hnízda
tažní ptáci pravdy
kde končí vaše obzory?

Na tisíceré volání
jen šumění křídel nad hlavou
a nikdy nepřerušený let
(Str. 90)

nebo

V ten den
i božstva temných vod
vyplouvala k hladinám

A sbírala perly
ptačích těl
pod klenbou navátých mraků

Jen návraty se nezdařily
U dna v černi kořání
dvě bílá pírka
(Str. 103)

Ale rýmy také umí a báseň je pak skvělá:

Proto je zima symbolem stáří
že touha po jaru je zběsilá?
Mráz ve dne pohubne a výměnkaří
A noc prosí aby ho křísila
(...)
(Zima končí, str. 133)

Dvojsbírka tedy stojí za pozornost.

Odkazy: