To, co potřebujete, je přístup, který vám umožní uvědomit si, že se se členy děje něco opravdu systematického. Potřebujete nějaké základní pravidlo. Takové existuje, ale i tak se budeme členům věnovat delší dobu. Tohle bude celá série kapitol. Než začneme, mějte na paměti, že se jedná o spoustu informací. Nepanikařte. Neztraťte se v detailech. Když studentům předkládám tento materiál, říkám jim, že navzdory nesčetným podrobnostem vše, co žádám, je to, aby viděli, že se skutečně děje něco systematického, nikoli jen chaos.

A opravdu, vypadá to tak, alespoň tedy zpočátku.

Přečtete-li si ony tři kategorie ještě jednou, třeba si všimnete, že jsou jakoby v sestupném pořadí přesnosti: „my book“ nám dává přesnější informaci než „a book“. Určitost nabízí minimální možné určení či vymezení. Tím se dostáváme k vylepšení našeho pravidla: VŠECHNA PODSTATNÁ JMÉNA V ANGLIČTINĚ MUSÍ MÍT DETERMINÁTOR: BUĎ ČLEN, NEBO NĚCO přesnějšího.

Jen se to v těch třiadvaceti kapitolách důkladně zkomplikuje. Přichází další a další specialita, až jsem nakonec měl pocit, že vím stejně málo jako předtím. Je to patrně normální, neb Darren Crown poslední kapitolu začíná konstatováním:

Jak jsem říkal na začátku našeho povídání, je vysoce pravděpodobné, že po skončení výkladu budete mít skelný pohled a cítit jistou kocovinu a zahlcenost informacemi. Vidím to pokaždé, když tuto látku probírám se studenty. Je to normální. Projít si propedeutikou je jen první krok, opravdové učení přichází až s uplatňováním informací nabytých v praxi. Takže teď přichází otázka, jak znalosti umíte použít.

Tak uvidíme.

Pro lepší pochopení jsou po některých kapitolách zařazená cvičení, což je skvělý tah – kdyby to ovšem nezkazilo nakladatelství, které umístilo řešení úkolů na konec e-booku. A přeskakovat do klíče a pak zase zpátky je na čtečce tak otravné, že jsem cvičení nakonec nedělal žádná.

Při dalším čtení (protože k tomuhle se vracet budu docela jistě) už mi to doufám bude jasnější a klíč k cvičením si otevřu třeba na počítači.

Odkazy: