Anglosaská slovní zásoba je naší „domovskou“ zásobou slov – poctivou, přímočarou a prozaickou. Latinská/francouzská slovní zásoba je spíš odtažitá, intošská a někdy i arogantní. „I got a letter“ znamená „Dostal jsem dopis“, zatímco „I received a letter“ je „Obdržel jsem dopis“. Jste-li schopni vnímat rozdíl mezi dostat a obdržet, dokážete vnímat i neostré hranice mezi těmito dvěma vrstvami slovní zásoby. Dále, když zalistujete v dobrém slovníku frázových sloves, jedno vás okamžitě praští do očí: téměř všechna frázová slovesa sahají po pěkných krátkých anglosaských slovech. Jinak řečeno, nikdy se nesetkáte s „organize up“ nebo „register over“. Řečeno bez obalu: frázová slovesa jsou původními slovesy angličtiny. Cizí slovesa, jež jsme si vypůjčili z francouzštiny, se stala ani ne tak doplňkem naší slovní výbavy jako souběžným slovesným aparátem. Tato okolnost významně naznačuje, jak byste měli k frázovým slovesům přistupovat.

Jak si slova zapamatovat, odkud pochází OK a jak je to s akronymy, že jména se nepřekládají atd.

Těžištěm tohoto dílu je ale skoro třicetidílná série „Odbordelování slovesných časů“, ve které vysvětlí, kolik časů v angličtině je, jak se vyjadřuje budoucnost (a rozdíly mezi will, going to a použití průběhového času)

(… ) anglická budoucnost se dost podstatně liší od té české. Nejde o to, kdy se něco děje, ale jak se na co díváme v době promluvy: jako na spontánní rozhodnutí (It’ll happen.), jako na něco, o čem jsme měli čas přemýšlet (It’s going to happen.), nebo nějaký záměr, který jsme si vzali do hlavy (It’s happening next Tuesday.). A kromě toho existují ještě další nuance. Tento fakt nelze nijak obejít.

a postupně probere prakticky všechno včetně vyjádření budoucnosti v minulosti nebo „used to“. I kdyby vás fejetony nelákaly, už jenom kvůli tomuhle výkladu kniha stojí za prostudování.

Odkazy: