Proč by vás to mělo zajímat? Protože angličtina je díky své historii vrstevnatý jazyk, a germánská slova tvoří domácí vrstvu – důvěrně známou, snadno pochopitelnou, přímou, čestnou. Tato slova používáme, když mluvíme od srdce, bez příkras a předstírání. Jsou to slova, která se naučíme už v raném dětství a jsou s námi až do smrti. Víceslabičná slova jsou často více vzdělaná, formální nebo prostě arogantní. Normální člověk „works“ během dne, ale okázalý snob „labors“.„I get an SMS“ (dostanu SMS), zatímco egomaniak „receives“ SMS (obdrží). Vy prostě podáte zprávu (give a report), ale váš šéf ji prezentuje (presents). Měli byste umět rozeznat ten rozdíl. Ba co více, měli byste se naučit důvěřovat jednoslabičným slovům, zařadit si je do zvláštní kategorie ve svém mentálním slovníku. Jsou to slova, se kterými jste doma. (Str. 85)

Netušil jsem, jak těžké je pro anglického mluvčího v češtině myslet dopředu

Skutečnost, že vy Češi začnete větu, jejíž podstatné jméno je kdesi daleko předaleko v mlhách na vzdáleném obzoru, a přesto dokážete použít všechny pádové a rodové koncovky správně ještě předtím, než se dotyčné jméno vůbec vynoří, pro mě zůstává nepochopitelná a naplňuje mě posvátnou úctou. Vám se to možná nezdá až tak důležité, ale je fakt, že hodně z vás má stejný problém, jenomže opačný, když jde o porozumění angličtině vůbec, zejména však o porozumění slyšenému textu.

Zasmál jsem se novému slovnímu spojení „seagull manager“

„seagull (racek) manager“, slovo, které se poprvé objevilo v roce 1988, se konečně stalo běžnou součástí jazyka. Popisuje manažera, co „přiletí, nadělá spoustu hluku, všechno podělá a zase odletí“.

Konečně jsem pochopil, proč jsou novinové titulky v angličtině tak obtížně pochopitelné (používají krátká slova v úplně jiných významech, mají zvláštní gramatiku, používají aliteraci, spoléhají na kulturní odkazy).

A tak dále, je toho spousta. Výborné a vtipné jsou i doprovodné ilustrace Štěpána Mareše:

Zkrátka tuhle knihu chcete!

Odkazy: