I.
Тak prostě jít a zbozně žitím,
jak ty jsi šla, to ve všem vše,
a tišinou a vlnobitím
mír hledat, nalézt v duši své.
 
A nepřemýšlet, jak co bude,
jen trpělivě brát, co jest,
a s úsměvem a těchou všude
pomáhat jiným kříž svůj nést.
 
Svou povinnost vždy najít ráno
a konati ji celým dnem
a večer, vše když dokonáno,
zrak zavřít smírným, tichým snem.
(...)

Třetí část pak pokračuje v jednodušším stylu veršů a v kratších básních. Třeba ohlédnutí Zimní slunce:

Zimní slunce bledě svítá
šedou mlhou v smutný sad,
každá větev jíním zkvítá
a z těch květů vane chlad.
 
Je tak ticho, teskno všude,
v síni teskno také tak;
v krbu doutná uhlí rudé
v zamyšlený, vlhký zrak.
 
Duše plna vzpomínání
na tak mnohý zmrzlý květ,
na rtech teskné pousmání:
bledé slunce zašlých let.

Nebo výzva k silnému životu bez ústupu Silen buď

Silen buď a nepovol,
jsi-li v lese žití dub;
jsi-li pouze trávy stvol,
schyl se, ale neustup.
 
Dub anebo třeslice,
drž se půdy, kde jsi vzrost':
zlomí-li tě vichřice,
žil's jak muž — a to je dost.

a další, třeba Své ženě.

Poslední oddíl pak obsahuje ještě další styl – balady (a romance).

Sládkův rytmický verš s pravidelnými rýmy zní až hudebně a básně jsou působivé – určitě stojí za zkoušku.

Odkazy: