Josef Václav Sládek: Básně

(...)
Když den se schýlí k večeru
a pot si s čela stírám,
tu zavru dvéře za světem
a svůj si otevírám.

A vedle prázdné židle tvé
si sám usedám k stolu
a za chvilku to ožije
a my jsme zase spolu.
(...)
V upomínku

Další okruh jsou témata americká; jsou to reflexe těžkých zápasů i svobody, ale také motivy odloučení a vzpomínání, jak pohledem poutníka:

(...)
Táhly mraky a já s nimi
přes hory a moře dálné,
letem cestu značily mi
mraky kalné — zraky kalné,
neuměl jsem zapomenout.

Krásno tam za oceanem,
srdce volná, šíje tuhy,
každý svým, jen bůh všech pánem,
krásné jsou ty volné luhy
těm, kdo umí zapomenout.

Stál jsem moře na pokraji,
díval jsem se přes vod pláni.
„A kdy byl bych zde jak v ráji“ —
přece jsem tam neměl stání,
neuměl jsem zapomenout.
(...)
Neuměl bych zapomenout

Tak pohledem jeho blízkých:

(...)
V dubové, hnědé stolici
s skloněnou hlavou žena klečí,
či slyší zpěv ten zvučící,
či kněze zbožné slouchá řeči?

Zavanul anděl perutěmi
a měkké vzal ji do náručí
a zdá se jí, že moře hučí,
a zdá se jí o cizé zemi
a v té — však slyš, co chví se z retů,
slyš, jak ta slza k zemi kane:
„Ochraň mi dítě v cizém světu,
ochraň mi dítě, mocný pane!“
(...)
O štědrý večer

A konečně jsou tu básně vlastenecké. Plus jedna docela ironická, ta mě pobavila:

Mé obecenstvo to je podiva
a poslouchá mi skrytě za mřížkami,
to nejvíc už, kdy v noc se pozdívá,
a jiní myslí, že jsou doma sami.

Mé obecenstvo to mi rozumí,
a nejraděj o vlastním slýchá hoři,
a když to plným valem zašumí,
div aplausem mi prsa nepoboří.

Mé obecenstvo to si vybírá,
a kritisuje také výtečně,
a když mu člověk dlouho skomírá,
dí skepticky: Tak umři konečně!
Mé obecenstvo

Inu čtenářstvo je banda nevděčná.

Co se týče formy, některé básně mají dlouhé, složité verše, takže jsou těžké a patetické, zatímco jiné jsou ve své krátkosti a prostotě krásné.

Mní člověk velkém na moři
až jej i vlna pokryje
a maják v dáli dohoří,
že v světě cos se poboří,
když jeho loď se rozbije.

Jen usni tiše, příteli,
ni pavučinka nehne se
a jedno srdce pukne-li,
když od tvého se oddělí,
to moře klidně zavře se.
Jen usni tiše