Politický odboj, snaha burcovat, sociální problematika (Nemluvte o luze, str. 37, sbírka Ze života, 1884):

„Nemluvte o luze a luzy právech,
jen té nepějte písně v oslavu:
ať v hadrech to, ať luza v zlatohavech,
je tím, čím je - a veta po právu.

Ten název bídáků, to slovo v módě
když slyší chudé srdce poctivé,
se zachvěje, třeba jste v svobodě
je takto zvali v písni ohnivé.

Těm, jejichž chod až k hrobu bez vší viny
se od kolébky strastmi potácí,
ten psancům přejte soucit, píseň, činy -
však luza v chatách zhyň i v paláci!“

Klidnější a vyrovnaný život a touha po jeho zachování (Nic nechci víc, str. 54, sbírka Sluncem a stínem, 1887):

„Nic nechci víc než v duši klid
a žádného víc štěstí,
než co ho ptáče může mít
na květné ratolesti.

Když slunce hřeje z vysoka
a zem je pestrá květem
a vítr duje zhluboka
a mír jde celým světem.

A pochybnosti neznat hles,
jež v duši nesvár nítí,
- jen cítit, jak je krásno dnes,
a dýchat jen a žíti!“

Velmi mě zaujala báseň Tráva ( str. 65, sbírka Starosvětské písničky a jiné písně, 1891) - jak jednoduchými, prostými verši dokázala vyjádřit nepřekonatelnou hranici...

„Za moře jsi neodešla,
nejsi ani za horami,
jen ta hrstka polní trávy
roste, roste mezi námi.

Za ty hory ptáče letí,
přes to moře vítr táhne,
ale zde, tou hrstkou trávy,
ruka ruky nedosáhne.“