Párkrát jsem z legrace poznamenal, že moje lehčí či těžší, ovšem trvalé nachlazení je vlastně výhoda. Že jsem totiž se svými bacily uzavřel dohodu - nebudu je nijak potírat, nechám je volně vegetovat, a oni mě jakožto své teritorium budou chránit před vetřelci zvenčí. Zatím to funguje, antibiotika jsem neměl dobrých pět let.

Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem se v knížce "Umwelt - koncepce žitého světa Jakoba von Uexküla" dočetl o tom, že bakterie spolu živě komunikují a cíleně omezují svoji populaci, spějí k dosažení rovnováhy:

„Například v lidských ústech můžeme nalézt několik miliard mikroorganismů, zařaditelných do přibližně pětiset různých druhů. Vzájemně vnímají své rozšíření a hustotu a podle nich také regulují vlastní růst. Své chování po 'šokových' zážitcích typu ústní hygieny koordinují podle ostatních populací. Stále usilují o dosažení stabilního společenství, snášenlivého vůči ostatním pěti stům společenstvím. Některé se vzájemně podporují, jiné spolu zápolí. Pro zachování jednoho jediného druhu je proto životně důležitá fungující komunikace s členy vlastního druhu stejně jako se zástupci všech druhů ostatních.“ (Günther Witzany: Živá příroda jako globální komunikační společenství, in Umwelt - koncepce žitého světa Jakoba von Uexküla, str.163)

Tak to vidíte, některé se podporují a jiné spolu zápolí. Řekl bych, že s vetřelci zvenčí budou zápolit určitě. Dost mě to zaujalo a protože Günther Witzany uvádí zdroje, našel jsem zmiňovaný článek "Communication among Oral Bacteria", P.E.Kolenbrander, Microbiology and Molecular Biology Reviews, 2002 (abstrakt, plná verze).

Je to fascinující. Jakmile se nějaká bakterie přichytí, vytvoří tím vlastně substrát pro přichycení dalších, nejen stejného druhu. Vznikají dokonce můstky, kterými se dokáží přichytit dvě buňky, které nemají do sebe zapadající receptory. Schématické znázornění najdete v článku. Ale kdyby jen pasivně, ony i regulují v závislosti na prostředí a ostatních bakteriích genovou produkci dalších proteinů - receptorů. Komunikace probíhá skutečně na mnoha úrovních: výměnou metabolitů, rozpoznáváním konkrétních buněk, genetickou výměnou a signálními molekulami, produkovanými prostředím nebo ostatními mikroby.

Nic není izolované, dokonce i zubní plak je složité, strukturované společenstvo.