Už při čtení Mannova Kouzelného vrchu jsem přemítal nad tím, jaký smysl měly jednotlivé metody, jak účinné asi byly, co z toho opravdu mohlo pomoci, a průběžně to konzultoval s jednotlivými AI chytráky (ChatGPT, Gemini). Další kniha z téže oblasti, Morová rána Betty MacDonaldové, mi ještě nějaké údaje doplnila, a tak tu mám celkový přehled, pochopitelně jen velmi velmi stručně a povrchně.
Proč se vlastně sanatoria budovala v horách a ne třeba u moře?
Protože je tam vyšší intenzita UV záření:
Také řídký, suchý vzduch:
A především vzduch čistý, bez prachu, kouře a uhelného smogu.
Ale u moře nějaká také byla, takže to berme s rezervou. Vedle horských faktorů mělo sanatorium také přesný řád a rozpis péče.
Sam, společník samotné Smrti, začal mít podivné sny, také ho trápí vzpomínky na zmizelého Petera, kterého nedokázal (ani nemohl) zachránit. A pak se stane další podivnost, na jeho mobil mu zavolá nějaký chlapec, nadiktuje mu adresu a požádá ho, aby to prověřil. Což Sam udělá, ale už na příjezdu vidí spoustu blikajících majáků. Kolegové jsou na místě,
Ahoj, co tu děláš?“ měřil si ho podezíravě.
„Dostal jsem divný telefonát. Volalo mi nějaké dítě. Jen nadiktovalo adresu a řeklo mé jméno.“
„Dítě se pohřešuje, jde o desetiletého chlapce,“ seznámil ho se situací Will.
Sam se rozhlédl po vozech.„Proč to má na starosti kriminálka, a ne naše oddělení?“ mračil se Sam.
„Rodiče našli v pokoji spoustu krve a nějaké znaky. Hned za námi vystřelila kriminálka. Mají novou vedoucí oddělení, je dost nepříjemná. Jestli chceš znát můj názor, tenhle případ k nám nepřiřadí. Budou to rovnou vyšetřovat jako vraždu,“ poslední větu zašeptal a s obavou se na Sama podíval.
A záhadný telefonát, obzvlášť když není ve výpisu hovorů, okamžitě udělá ze Sama podezřelého. Případ ovšem není úplně z tohoto světa, krev není lidská, duše obětovaných nejde odvést a znaky jsou z čínského horoskopu. Něco se chystá, nějaký rituál, ale ani sama Smrt netuší, o co jde a odkud vedou stopy.
Další do sbírky knih o nízkoenergetických, pasivních nebo nulových domech. Myslím, že jsem si ji koupil před lety spolu s těmi ostatními, ale ke čtení jsem se dostal až teď. Ta trojka v názvu ukazuje, že je to už třetí publikace v pořadí – vývoj v této oblasti byl totiž bouřlivý, a tak po první (2005) a druhé (2008) knize následovala tato (2012), zahrnující legislativní změny a doporučení tepelně-technické normy ČSN 73 0540-2 platné od listopadu 2011. Všechny mají stejnou koncepci, v první části teorie, v druhé příklady budov. Z pohledu pravidel je samozřejmě nejlepší ta nejnovější, ale k prohlížení staveb by se hodily i předchozí.
Teoretické kapitoly zahrnují:
Tady mě zaujaly technické detaily, třeba to, že šíření vodní páry a vzduchová propustnost jsou různé věci:
Křivolaké jsou cesty za světlem
#foto
(18. 1. 2025)
Naše soukromí brzo definitivně skončí. (Zákazy nezákazy, řekli jsme toho o sobě příliš.)
https://www.instagram.com/reel/DCpkTbHSmvC
(Boost https://mastodonczech.cz/@tomulinek/113764353284476311)
V třetím dílu už Jasmína má svoji tvrdohlavost i bezohlednost trochu pod kontrolou. V knihovně se seznámila s mladou knihařkou Sandrou, o zimních prázdninách se všechny tři kamarádky u ní sejdou a budou se trochu učit knihařině (ostatně, kdo by si nechtěl zkusit svázat knihu, že?). O přestávce narazí na zastrčený kumbál po předchozím majiteli a zatímco Sandra obsluhuje zákazníka, holky tam trochu poklízejí.

Hans Castorp, dědic zámožné rodiny a ve svém životě poněkud neusazený mladík, inženýr, přijíždí navštívit svého bratrance Joachima do horského plicního sanatoria Berghof. Joachim se léčí s tuberkulózou a Hans ho chce během tří týdnů pobytu rozptýlit, než se vrátí do nížiny a nastoupí do práce.
Chce-li už tedy Hans Castorp, dříve než nastoupí k firmě Tunder & Wilms, udělat něco pro své zdraví, ať se rozjede tam nahoru a dělá pár dní chudáku bratranci společníka – oběma to jen prospěje.
Když se odhodlal k cestě, vrcholilo léto. Poslední červencové dny už nastaly.
Jel na tři neděle.
Hned od začátku je překvapen zvláštními zvyky, pravidly, kosmopolitním složením a fungováním. Vysokohorské prostředí je také náročné a tak není divu, že se velmi brzy nachladí…
Den skončil, protentokrát skončilo všecko, člověk si byl jist, že dnes už se nic nepřihodí, že už nedojde k žádným otřesům, že na srdeční svalstvo nebudou už kladeny žádné nároky. Ale zároveň si byl jist, že zítra – s pravděpodobností, vyplývající z těsnosti, přízně a pravidelnosti poměrů – bude všechno zase takové a započne nanovo; a tato dvojnásobná jistota a bezpečí bylo nadmíru pohodlné a spolu s hudbou a znovu objevenou chutí doutníku vytvářelo z večerní ležené pro Hanse Castorpa vpravdě šťastnou životní situaci.
Jenomže toto všechno nikterak nezabránilo tomu, aby se náš hospitant a změkčilý nováček při večerní ležené (či někde jinde) jaksepatří nenachladil.
Nebo ne? Inu, je to tak, lékařská prohlídka ukáže nezaměnitelné stíny na plicích, teplotu – a z hosta se stává pacient.

(1997, A4, tužka)
Obrázek už tu byl jako součást pohledu do archivu kreseb 1997, název navrhla Fialka. Další čtenářské návrhy na pojmenování můžete vidět tamtéž.
Koniáš vystupuje už několik let pod svým šlechtickým titulem hraběte Daska. Vybudoval si širokou a dobře organizovanou síť obchodníků s magickými artefakty i lovců talentů, výrazně mu přitom pomáhají Bakly a jeho dcera Zuzana. Koniášovy aktivity však stále častěji narážejí na zájmy těch nejvyšších – císaře a jeho bratrance Varatchiho. Napětí naroste natolik, že se oba mocnáři spojí, aby Daska odstranili a zmocnili se jeho artefaktové zásobárny. A proti rozsáhlému císařskému aparátu nemá šanci obstát… Nebo ano?
Román střídá tři hlavní linie.
První sleduje Koniáše od pokusu o úkladnou vraždu přes past nastraženou na jeho družinu během cesty za obnovením vazalských slibů až po útěk a strastiplnou cestu do severní divočiny. Je to znovu „muž na stezce“, stárnoucí, ale pořád houževnatý, bystrý a smrtelně nebezpečný.
Druhá linie patří Baklymu, který stále dělá laskavost pro vévodu. Tentokrát jde o zdánlivě jednoduché lodní transporty, které však narostou do natolik velkého měřítka, že na sebe nevyhnutelně upoutají pozornost císařských. I on se tak ocitá v situaci, kterou „nemůže nikdo přežít“. Název Mrtví muži je v tomhle ohledu více než trefný.
Třetí linie jsou pak jednotlivé kroky Varatchiho a jeho lidí – plány, přesuny vojska, reakce.
Kniha má podtitul Z čeho pramení naše frustrace a kde najít úlevu
a chce přetíženým ženám (a také jejich partnerům) vysvětlit původ zahlcujících podnětů, jak na ně organismus reaguje a především co s tím můžeme dělat. Kateřina Trávníček o zahlcení psala už před lety:
Ale především jsem začala psát o svém vzteku a únavě. O zahlcení, které mi čas od času zatemní mozek, a já vybuchnu. Tuto část své osobnosti, která křičí, s níž lomcuje zlost, má touhu ubližovat a ničit, prásknout dveřmi a nikdy se nevrátit, jsem nazvala mrcha z pekel. Bavilo mě rozbíjet obrázek dokonalé matky, která má všechno perfektně pod kontrolou, nikdy nevyletí, vždycky se usmívá a je laskavá, milá a tolerantní.
Později společně s Martinou Maškovou, lékařkou a specialistkou na regulaci nervového systému a práci se stresem, vytvořily podcast Mrchy z pekel, a nakonec i tuto knihu.
Ta v první části nazvané Dysregulované popisuje, proč v krizových momentech vybuchujeme (všichni) a kde se ona „mrcha z pekel“ bere. Prudká emoční reakce je důsledek přetížené nervové soustavy a vztek je důležitým ukazatelem nenaplněných potřeb a nedostatečných nebo narušených hranic. A týká se to všech superhrdinek, které emoce potlačují.
Nějak jsem tomu flatpaku přišel na chuť, když v něm něco je, je to dokonale bezproblémové. A jak jsem popisoval v článku Aeon Timeline pod Wine, získal jsem tím i několik verzí wine.
Tak ještě pár utilitek.
Hledat a nastavovat konfigurace je poměrně komplikované, ale nástroj Flatseal to dělá v grafice. Proměnné prostředí, povolení přístupu na filesystem, všechno co můžete potřebovat, nastavitelné globálně i pro jednotlivé aplikace.
Instalace z FlatHubu i z repository
sudo dnf install flatseal
Michal Majer pracuje v reklamní agentuře plné svérázných postaviček a při kancelářských činnostech mu pomalu proklouzává život mezi prsty. Sice se baví s ostatními a stejně jako oni něco předstírá, ale uvědomuje si, že to není ono.
Epizody jsou více či méně šílené a jako by vypadly ze sitkomu (umím si velmi dobře představit, že by podle knihy vznikl), vtipné hlášky mě několikrát donutily smát se nahlas. Třeba když Sylva přijde s pokusem sblížit se s Michalem pomocí odpovědí na 36 otázek dle výzkumu Arthura Arona:
(...)
Vaťácký vývar je Průvodce ruskou dezinformační scénou
(podtitul) a je opravdu komplexní. Rozdělený je do tří hlavních částí.
První, Než půjdete na internet, se zabývá problematikou dezinformací nejobecněji. Stručně uvede sociální sítě, jejich algoritmické fungování a "přirozené" tendence zesilovat negativní a způsobovat závislost. Naváže politickou strategií postfaktu – tedy mediální a politický prostor, kde rozlišování mezi pravdou a lží už není to nejdůležitější, místo faktů vítězí emoce, dramatické příběhy a chrlení lží. To je zároveň živná půda pro konspirační teorie (a jejich schopnost vtáhnout adepty do trychtýře vedoucího k odstřižení od reality, vizte Arielyho Nesmyslnost). Rusko je v používání dezinformací přeborník se stoletou historií, informační válku už vede se Západem dávno – ale nejen tam, provádí operace i na Jihu (Afrika) nebo na Blízkém východě. Každopádně ruské dezinformace stojí na čtyřech pilířích
(...)
Tentokrát sice nakladatelství netajilo, že je to přetisk tří sbírek, je to napsané v podtitulu – akorát že ten podtitul nikde nefiguruje a v běžně přebírané anotaci to není, takže jsem se zase nachytal. Naštěstí ze tří sbírek mám jen jednu, takže mi to nevadí. Ale už si nejspíš Žáčka kupovat nebudu, předem se nedá poznat, jestli je to nová sbírka, nebo nějaká reedice.
Soubor přináší sbírky
(...)
Perspektivou Jana Šoupy řečeného Johanes, zhruba padesátiletého vyklízeče bytů, sledujeme necelý rok jeho života. A má tedy vážně naloženo – žena se s ním rozvedla, jeho šestnáctiletá dcera sice žije u něj, ale úplně si spolu nerozumí, máma s Alzheimerem je v pečovatelském ústavu, Johanes má za sebou sexuální delikt (nebo chybné vyhodnocení signálů od studentky v autoškole?)
Zhruba po roce můj případ odložili, jelikož se nenašlo dostatek důkazů, že jsem se tu holku pokusil znásilnit. Nikdy ale nezapomenu na výslech na policejní stanici, na to ponížení, na zářivky, co mi bzučely nad hlavou, jako by se v nich zabydlel vosí roj. Nemůžu říct, že policajt, co mě vyslýchal, byl nějakej ultra kretén nebo blbec. Neměl jsem pocit, že mě nenávidí, nebo že mi naopak fandí. Byl až nepříjemně objektivní. Jako robot. Kladl mi pečlivě formulovaný otázky ohledně mojí práce a toho, jakým způsobem komunikuju s klientkami. Pak jsme se pustili do rozboru samotnýho „incidentu“. (… )
(...)
Alexandra a Daniel Mizielińští tvoří vzdělávací komiksy pro děti, mají tomu odpovídající styl kresby – a zároveň atraktivní formou přinášejí spoustu informací. To platí i o Vlcích, na jejichž tvorbě se podílel Michał Figura, odborník na jejich ochranu i soužití s lidmi.
Kniha je postavená na příbězích jednotlivých polských vlků, které ochranářské sdružení dlouhodobě sleduje (nebo sledovalo). Příběhy jsou pestré, s dobrým i špatným koncem. Od vlka odchyceného záchranáři za účelem studia a mapování života (dostane sledovací obojek, nějaké léky, změří a zváží ho a zase ho pustí) přes nalezené štěně, vlka chyceného do oka až po nález zakopaného obojku a detektivní pátrání po střelci.
(...)
V roce 2002 představil Stephen Wolfram v knize New Kind of Science svůj koncept vesmíru a fyziky. Tahle publikace na ni navazuje a popisuje jednak cestu, jak se k tomu dostal (kapitola How We Got Here: The Backstory of the Wolfram Physics Project
), jednak ohlédnutí za tím, co se po patnácti letech zkoumání změnilo (kapitola A new Kind of Science: A 15-Year View /2017/
). Těžiště je ovšem ve novém vysvětlení výpočetních modelů a jejich potenciálu pro fyziku v přibližně čtyřsetstránkové kapitole A Class of Models with the Potential to Represent Fundamental Physic
. Srovnat ji pak můžete se závěrečnou kapitolou Fundamental Physics, Chapter 9 from A New Kind of Science /2002/
z původní knihy – rozdíl je přece jen znát.
O co přesně jde: v teoretické fyzice stále chybí jednotný model, který by dokázal elegantně a jednoduše spojit newtonovskou, kvantovou i relativistickou fyziku. Wolfram přichází s úplně novým pohledem, opouští spojitý prostor a místo něj navrhuje, že by vesmír mohl být definován hypergrafem (prvky a vztahy mezi nimi), na nějž se aplikují jednoduchá pravidla, která graf proměňují.
(...)Tohle vidět při noční cestě lesem se mi nepoštěstilo desítky let. Zčásti proto, že jsem moc v noci do lesa nechodil, ale i tak mám dojem, že světlušek dost ubylo… Takže jsem byl u vytržení.
(...)
Antologii současné americké poezie sestavil Jan Zikmund; impulsem k jejímu vydání bylo úmrtí významného amerikanisty Josefa Jařaba, který se podílel na vydání posledního takového výboru (Dítě na skleníku, 1990). Což je více než pětatřicet let. Ačkoliv zájem o americkou poezii nevymizel a leccos staršího stále vychází, naprostou většinu knižního trhu tvoří anglofonní próza. Nový výbor chce navázat na bohatou tradici českého překládání amerických básníků (od Vrchlického přes Zábranu až po Jařaba).
Ve střehu, věčně připraven,
(...)
upřeně hledí, nehne rtem,
a v otevřené jemné dlani
dál cítí pohyb, tah svých koní
(byť před spletencem otěží
už žádný hřebec neběží).
(..., A. E. Stallings - báseň Vozataj)