Zaktualizoval jsem nedávno Matomo bez jediného zásahu, a tak jsem se odvážně pustil i do FreshRSS. Návod mám, tu jednu úpravu zopakovat zvládnu… tak hurá do aktualizace na 1.21.1.

A hned hláška, kterou neznám!

Fatal error: Cannot redeclare syslog() in /lib/lib_rss.php on line 24

Podíval jsem se do kódu, v podmínce na neexistenci funkce nic divného nenašel, s pokrčením ramen celou redefinici zakomentoval:

if (!function_exists('syslog')) {
// @phpstan-ignore-next-line
if (COPY_SYSLOG_TO_STDERR && !defined('STDERR')) {
define('STDERR', fopen('php://stderr', 'w'));
}

/*
function syslog(int $priority, string $message): bool {
// @phpstan-ignore-next-line
if (COPY_SYSLOG_TO_STDERR && defined('STDERR') && STDERR) {
return fwrite(STDERR, $message . "\n") != false;
}
return false;
}
*/
}

Nahrál na server, refreshnul stránku a pohodlně to naběhlo. Ale koukám, že je tam hned další aktualizace na 1.22.1. Tak proč ne, bylo to tak snadné…

Pokračování příspěvku

Knihu tvoří vyprávění epizod a událostí, které navazují volně a spíš chronologicky, je to taková kronika. Vypravěč mluví o sobě, svém otčímovi alkoholiku Béďovi, jeho příteli sochaři Fáberovi, ale především o tom, co prováděli jako trojice svérázných kamarádů.

No, zkusím vám představit svý kámoše. Myslím tím hlavní dva. Totiž Honzu Břečku, kterýmu se říkalo zásadně příjmením („Drž hubu, Břečko!“), a hluchoněmýho Víťu (tomu ste o držení huby říkat nemuseli). Vydával prapodivný zvuky, kterejm sme se za nějakou dobu naučili rozumět. Honza Břečka se mnou chodil do třídy (spíš nechodil, stejně jako já) a byli sme jako bratři, i když naši rodiče se navzájem v lásce moc neměli. Viděli neradi, že se spolu taháme, ale nikdy se neodvážili nám v tom zabránit. Hlavně paní Břečková se chovala zvláštně. „Honzíku! Máš tu návštěvu!“ Chápete to? Já přídu za kámošem, kterej žije o patro vejš už nejmíň deset let, a ona: „Návštěvu!“ No nic… Hluchoněmej Víťa bydlel přes ulici a jednou před mnoha lety nás s Břečkou zmlátil tak, že sme zůstali ležet na chodníku a nemohli se pohnout. A on stál tenkrát nad náma (byl skoro dva metry vysokej a měl strašnou sílu) a dělal to svoje „Hů, hů!“, protože na nás byl vážně nasranej, ale když viděl, že sme úplně vyřízený, tak dostal strach a začal si nás udobřovat. Pleskal nás po tvářích, smál se na nás a snažil se o „Hů, hů“, který by znělo přátelsky.

Vypráví o tom, jak pojali plán vydat se k moři a jak se na to připravovali „půjčováním“ auta, jak zkoušeli dělat černé taxikáře, jak jezdili vlakem bez jízdenky a co se jim tam přihodilo, a jak je jedno dobrodružství vysekalo z jiného průšvihu. Objeví se tam také Daniela, které hlavní hrdina říká Dálava a zamiluje se do ní. A nakonec to dopadne, tak jak má.

Pokračování příspěvku

Anotace a ohlasy slibovaly mimořádné informace a hluboké porozumění apokryfnímu evangeliu podle Máří Magdaleny (viz Wikipedii), takže jsem na ně dal a knihu si pořídil. Očekával jsem, že se v ní najde jednak celé evangelium, jednak jeho výklad – ale kniha je postavená jinak. Kousky texty, zejména zmínky o jednotlivých mocnostech, jsou spíše startovní můstek pro popis toho, jak autorka postupovala na své duchovní cestě. Jak se vyrovnávala s traumatem, jak cítila spřízněnost s Marií Magdalenou.

Písnička skončila a hned začala nová. Hlas, který zbožňuji, Krishna Das. Hlas, který mě vrací do doby, kdy jsem se poprvé zamilovala do jógy, na teologické škole, když jsem studovala božské ženství, tantru, Isis a nalézala Mariino evangelium, a přitom jsem začínala chápat, že bez ohledu na to, kolik posvátných textů jsem přečetla, se nikdy nenaučím víc, než když jsem schopna být plně přítomná ve svém těle. (Str. 250)

Formálně je rozdělená podle sedmi mocností, se kterými se duše setkává v nebi na své další cestě, ale jak můžete vidět z názvů podkapitol, je to mnohem širší pojetí:

Pokračování příspěvku

(červenec 2014, A4, pastelka)

Dvojice knihomolů, kreslířka Hanka Grehová a scénárista Lukáš „Medojed“ Jakeš se sešla při tvorbě komiksových stripů – jak jinak než o knihách, čtení a jiných knihomolech. Formát je čtvercový, předpokládám kvůli primární platformě (Instagram), většinou rozdělený do čtyř stejných okének.

Protože se v nich střídá několik postav mladých (až na jednu výjimku) čtenářů, má každá v úvodní části svůj medailonek:

Pak už následují knižní komiksy, vtipné a důvěrně známé situace že života plného knih:

Pokračování příspěvku

Před pár lety jsem četl tenkou brožurku, vysvětlující co je špatně na marxismu a jeho následovnících (Sázka na kulhavého koně). Vadila mi na ní ale malá systematičnost, střídání pojmů i teorie s praxí. Zkusil jsem vyhledávat další studie a našel tento soubor. Zahrnuje čtrnáct výkladů významných sociologů, filozofů a jiných myslitelů. Díky tomu ukazuje opravdu široký přehled, protože každý z nich se pochopitelně soustředil na jiné problémy nebo logické chyby.

Například Bocheński napadá jeho deklarovanou vědeckost:

Bocheński byl přesvědčen, že marxismus bez ohledu na svoji neustále zdůrazňovanou „vědeckost“ ve skutečnosti žádnou vědeckou teorií není, a to přinejmenším ze tří důvodů. Za prvé, neopírá se o zkušenosti a fakta, ale o arbitrárně a dopředu určená dogmata. Za druhé, není logicky uspořádaným a vnitřně soudržným systémem myšlení, nýbrž se vyznačuje řadou rozporů a jakýmsi svérázným intelektuálním zmatkem či nepořádkem. Za třetí, odmítá veškerou kritiku, vylučuje možnost modifikace své teorie a odmítá podrobit se empirické verifikaci a logickému posouzení, jelikož sám sobě přiznává hodnoty pravdivosti, věčnosti a neměnnosti. Marxismus tedy není žádnou vědou, ale osobitým druhem ideologie-víry. Je to společenský mýtus, který je založený na nesplnitelných zbožných přáních a jehož tvrzení jsou povětšinou prosta jakéhokoli vědeckého odůvodnění. Jsou to prostě dogmata. Věda samozřejmě také plní prognostickou funkci, snaží se předvídat budoucí běh věcí, ale marxismus, přestože je přeplněný různými předpověďmi, tuto úlohu neplní, poněvadž mluví-li o budoucnosti, vypomáhá si nevědeckou kategorií nutnosti a vykresluje obraz ne toho, co se stane, ale toho, co by se stát mělo. (Str. 44)

A také upozorňuje na komunistické zjednodušování až primitivismus:

Pokračování příspěvku

Minulý srpen jsem na základě pořízených fotek napsal článek o jepicích (jsou mnohem větší, než jsem si myslel) a o bejlomorce bukové. Také jsem si zazálohoval pátou část tweetů z roku 2022.

Protože na mastodonu lítal hashtag #ukazcoctes, zkusil jsem zase seznam rozečtených knih, tentokrát pod názvem Paralelní vesmíry. Kromě největších ležáků mám většinu dočtenou (a jednu odloženou), takže ta paralelnost evidentně není na škodu.

Ve zbytku času už jsem jenom četl. Knihy studijní:

Pokračování příspěvku

Kniha geologa a paleontologa Václava Zieglera je koncipovaná jako příběh jedněch prázdnin, plných výletů za poznáním. Podniká je děda se svými vnoučaty; autor vydatně čerpá ze svých zkušeností odborných i rodinných – sám má vnoučat devět, z nichž tři se o přírodu intenzivně zajímají. O odborných zkušenostech nemluvě – vydal více než 150 vědeckých publikací a 650 populárních článků v novinách a časopisech.

Na svých cestách zhlédnou ty největší zajímavosti, dozví se o geologických procesech, nasbírají řadu minerálů, navštíví několik odborníků, se kterými se děda zná, a ve svém „stroji času“ projedou hlavní geologické epochy. Každý výlet je bohatě ilustrovaný fotkami míst, nálezů nebo kresbami:

Pokračování příspěvku

Nedávno jsem narazil na novinku v skupinové dynamice. Už dlouho víme, inspirováni pozorováním chování smečky zvířat (třeba vlků), že lze identifikovat alfy (vůdce), bety (následovníky) a na nejnižší úrovni omegy, což jsou v podstatě lúzři.

Pro lidské skupiny se vymýšlejí další písmena s různými charakteristikami, např. gamma jako dobrodruzi, omega zaměření na inteligenci a učení se apod (viz např. Sedm typů mužské osobnosti). A právě v této souvislosti na mě vypadla specifikace sigma muže. Je populární, letí jako hastagy na sociálních sítí, kdekdo se do ní projikuje. Není divu, číst věty Alfa stojí nahoře, beta jsou následovníci a sigma – ti do fronty nechodí. (zdroj Kdo je sigma samec a proč jsou stále více populární?) musí potěšit každého, ať už je beta a sigmou marně touží být, nebo je opravdová sigma.

A tak jsem se chtěl dozvědět více než je v odkazovaném článku. V češtině jsem nic nenašel, v angličtině naopak celou řadu knížek, bohužel bez recenzí a hodnocení. Skončil jsem u dvou, kde jsem se nemohl rozhodnout – a tak jsem si objednal obě. Toto je první z nich, tenká (ani ne 70 stránek), s obřími písmeny a velkými okraji, je vidět snaha všemi prostředky stručný text nafouknout.

Pokračování příspěvku

Tohle si dejte - Mistr ČR ve slam poetry za rok 2022 Strýc Pepin popisuje, co za fascinující knihu našel v oddělení světové beletrie.
#knihy #poezie
https://www.youtube.com/watch?v=qZWUCOOis2Y

Pěkné počasí dnes máme...
To nemohu říct.

(29. 4. 2023)

Boost:
Fridge Floppers - control two rotund delivery people as they attempt to transport an unsecured fridge in this fun physics-based platformer
https://www.freegameplanet.com/fridge-floppers-browser-game/
by #gamedev Split 82 #indiedev #indiegames #gaming #LDjam
(originální toot)

Pokračování příspěvku

Na Manor farm čili Panské farmě nejprve starý vizionářský vepř Major pronesl proroctví, že jednou přijde den, kdy se zvířata vzbouří, vyženou současného majitele Jonese, budou si vládnout sama a nenechají produkty své práce utrácet a projídat. Také navrhl hymnu, Beasts of England, její sborové zpívání však probudilo Jonese a tak byla schůze ukončená předčasně.

Nikdo nevěděl, kdy k revoluci dojde, ale zvířata jasně cítila, že jejich úkolem je začít se na ten den připravovat. Plánování přirozeně padlo na prasata. Vynikali mezi nimi velký a zuřivě vypadající Napoleon, živější a vynalézavější Snowball a obratný a mnohomluvný Squealer, který by vás dokázal přesvědčit i o tom, že černá barva je vlastně bílá. Tihle tři společně přepracovali Majorovy myšlenky do celého systému, nazvaného Animalism.

Celý příspěvek

Lewis Richmond je buddhistický kněz a učitel meditace. Stárnutí už se ho bezprostředně týká, je mu přes sedmdesát let. Ale už dlouho dobu si všímal, jak těžko se s vlastním stárnutím lidé vyrovnávají a zabýval se využitím duchovní praxe a meditace v této nelehké proměně.

Po dosažení určitého věku už nás nikdo nemusí přesvědčovat, že stárneme a že tento proces provázejí těžkosti. Všichni to víme. Jak s touto situací naložit? Jak v ní co nejlépe obstát? Tato kniha nabízí vnitřní mapu na cestu obdobím stárnutí. Mapu, která vychází z mých mnohaletých zkušeností duchovního učitele. Mapu, která vytváří obraz stárnutí nikoli jako času postupného úpadku, ale jako období naplnění, jež může i přes případné nedůstojné situace být něčím, co si člověk může užívat. (Str. 13)

(...)

Celý příspěvek

Tenhle řecký chodník má až umělecké kouzlo.

Celý příspěvek

Vyprávění z Ostružinového houští je mimořádně krásná dětská kniha, která pohladí po duši i dospělé.

Souborné vydání příběhů, které původně vycházely jednotlivě, zachycuje život komunity myšek. Ty obývají stromové domky v Ostružinovém houští, mají společnou spižírnu, mlýn, mlékárnu, jednotlivé řemeslníky, ba i šlechtu – Dubový palác obývá lord Norník. Nijak se ale nepovyšuje a do společnosti přispívá.

Celý příspěvek

Studie s podtitulem Třetí říše a nadpřirozeno se soustředí všechny informace o „supranaturalistickém“ myšlení v Německu, před válkou i během ní. Ze všech, které se okultistickým přístupem zabývají (a které jsem četl), patří k nejserióznějším (Eric Kurlander je profesor soudobých dějin na Stetsonské univerzitě), a rozhodně je nejrozsáhlejší (má téměř 600 stránek, z toho 30 je seznam zdrojů, poznámky jsou pod čarou na každé stránce). A podle autorova úvodu také první studie, která pojednává o těchto souvislostech zevrubně a od počátku vzniku nacistické strany.

Slovo „supranaturalistické“, neboli nadpřirozené, upřednostnil autor před slovem „okultní“ ze dvou důvodů. Jednak „okultní“ vede k představě něčeho skrytého, zatímco řada těchto myšlenek byla populárních, veřejných a široce přijímaných, jednak protože pod pod okultismus se nezařazují tehdejší „hraniční vědy“ jako teorie světového ledu, hledání zázračných technologií, folkor apod.

Celý příspěvek

(červenec 2023, A4, pastelky)

Celý příspěvek

Podtitul zní „průřez olomouckou slam poetry“ a je trochu matoucí, protože zastoupeni jsou tu slammeři z celé česko-moravské slamové scény. Nicméně Olomouc tu figuruje; editor vybíral z těch, kteří se v posledních deseti letech (2005-2015) zúčastnili poetry slamů, pořádaných občanským sdružením Detour Productions. Z 32 autorů je 19 místních, ale jako bývalí studenti Univerzity Palackého stejně pocházejí z celé republiky. Co se týče výběru děl:

Dlužno zdůraznit, že ne vždy byla zařazena báseň v Olomouci přednesená, čili spíše se snažím postihnout různé autorské přístupy než dokumentovat konkrétní akce. (Str. 9)

(...)

Celý příspěvek

Pro dobu, v níž dochází k stále většímu uvolňování ve vztazích, přichází Amara Charles (vztahová a sexuální poradkyně, autorka knihy o nagualské sexuální tradici Quodoushka) s návodem k uzavírání sexuálních dohod.

V poslední době se na svých cestách setkávám s rostoucím množstvím lidí, kteří se staví mnohem otevřeněji k otázkám sexua­lity a sexu. Mnozí teď hladoví po láskyplnějších, ohleduplnějších a víc naplňujících cestách zkoumání hlubších říší intimní sexuální vášně. Jsou nyní připraveni prožívat jemné vrstvy svých smyslných já. Pro většinu z nich to však je nový terén a je jen málo map, jimiž by se mohli nechat vést.

(...)

Celý příspěvek

Před rokem v červenci jsem psal o opuncii mexické (kterou jsem obsypanou plody vyfotil na dovolené v Řecku).

Celý příspěvek

Holohlavý kreslíř žije v Japonsku, kam se toužil dostat od doby, kdy četl první poslední o zenovém buddhismu. Živí se jako animátor, není v klášteře a nemá mistra – přesto je zenem jeho život prodchnutý.

To se ale dozvídáme pomalu a postupně, v jednotlivých kapitolkách nám popisuje epizody současného života i důležité situace ze své minulosti – kde vyrůstal, co se mu stalo, jak se vyrovnával s chybějícím hloubkovým viděním, na jaké otázky hledal odpovědi. Jaké zkoušel radikální kroky, proč studoval bojová umění.

Celý příspěvek