Pokud jste tu někdo poprvé, mohlo by se vám hodit nějaké shrnutí témat blogu a také pár tipů pro orientaci v něm.

Kategorie a témata

O čem blog je? Především je to čtenářský deník; o prakticky každé knize, kterou přečtu, se tu dříve nebo později objeví článek. (Spíše později, mám docela velký předstih s texty, momentálně se doba ke zveřejnění pohybuje kolem dvou měsíců.)

Druhý velký okruh je má vlastní tvorba – jsou to obrázky, pár verši doprovázené fotky (vznešeně nazývané ‚fotobásně‘), sem tam landart nebo nějaký jiný výtvor. Protože mě ale zajímá všechno možné, najdete tu i další kategorie. Přemýšlení o duši, politice, sociologii, češtině nebo třeba reportáže z prozkoumávání záhad. (Víte například, kam vede pupek?) Přehled kategorií je na každé stránce v levé navigaci.

Pokračování příspěvku

Mám rád knihy, které byly původně diplomovou prací, pak disertací a pak následovalo přepracování pro tisk. Bývají totiž velmi precizní, podložené a přinášejí nové informace. A protože jejich autor u tématu vydržel takovou dobu, jsou plné nefalšovaného zájmu. Je to pak radost číst.

O chalupách a lidech je přesně taková.

Podtitul zní „Chalupářství v českých zemích v období tzv. normalizace a transformace“, ale záběr knihy je větší. Předně nemluví jen o chalupách, ale i o chatách, a také nekončí transformací, ale pokračuje až do současnosti. Díky tomu získáte velmi dobrou představu o celé problematice.

„Jsem si plně vědoma šíře zvoleného tématu, a proto se zaměřím jen na řešení následujících otázek: jaké vnější podmínky a vnitřní příčiny stály u zrodu a rozšíření fenoménu chalupářství? A proč se zrovna Češi titulují ‚národem chatařů a chalupářů‘, když je kultura druhého bydlení rozšířena i v jiných částech světa?
Při zpracování tématu se opírám především o vlastní orálněhistorický výzkum.“ (Str. 11)

I takové omezení ovšem tématu ponechává obrovský prostor. První dvě kapitoly jsou čistě faktické – popisují, jakými formami a jak rozšířené je druhé bydlení v České republice – a jak je tomu v zahraničí (první v žebříčku nejsme, ani druzí).

Pokračování příspěvku

(prosinec 2017, A4, pastelka)

Třetí a poslední výpravná fotopublikace o městských subkulturách a nezávislých společenských proudech se soustředí na období 1989-2000, tedy na období exploze svobody. Což je hlavní spojující téma většiny charakteristik a proudů. Subkultury, které do roku 1989 neustále bojovaly o přežití a vymezovaly se proti komunistickému režimu a jeho represím, najednou mohly všechno. Z dvojrozměrného pohledu se stal celý svět, a do světa se také mohlo jezdit a přivážet novinky. Atmosféra neomezených možností...

I tady je zachovaná osvědčená struktura – úvodní charakteristika, následovaná jedním nebo dvěma rozhovory a obklopená hromadou (popsaných) fotografií. A jaké kmeny tu jsou? Vedle těch jaksi očekávaných, protože navazovaly na normalizační proudy (underground, brusle, skate, punk, anarchismus, alternativa, metal, punk, teplí, výtvarníci) jsou i novinky dobové (např. rap, graffiti, jungle DNB, squat, skinheads, 16-bit) a speciality (např. Vontové, Oceán, Dračí doupě).

Pokračování příspěvku

Výborný rozhovor s bývalou čarodějnicí Noirou. Čtěte pečlivě; není moc lidí s takovým vhledem a zkušenostmi.
(4. 5. 2018)

Ze všech méně známých plodin se mi nejvíc osvědčily muchovníky. Naprosto nenáročné keře, každoročně obsypané, plody sladké hned od začátku (na rozdíl od zimolezu).

(10. 6. 2018)

Víte co dělat, když dítě spolkne knoflíkovou baterii?
(14. 6. 2018)

Pokračování příspěvku

Kniha pečlivě prochází minulé i současné myslitelky a myslitele, kteří společnými silami usilují o narušení zavedených pořádků. Svým specifickým způsobem ironizuje jak systém bílého muže,

„Jen co se bílý muž s bílým mužem dohodli po šestnácti milionech mrtvých zastavit vzájemné vraždění válečné, vrhají se na vraždění revoluční, v němž bílý muž povraždí dalších dvacet milionů bílých mužů, žen a dětí. Dvacet let nato jich další bílý muž povraždí dalších čtyřicet milionů. Vypadá to, jako by se bílý muž na vrcholu své evoluce coby pán planety rozhodl sám sebe zlikvidovat, aby uvolnil místo jiným.“ (Str. 12)

tak jeho narušitele, takže po většinu knihy není (příliš) poznat, jaký je vlastně autorův názor. Což je skvělé, protože ve srovnání s například knihou Petra Bakaláře tato paradoxně vyznívá neutrálněji – a přitom není vědou, jen souborem esejů.
(Názor samozřejmě má a vysloví ho jasně v posledních kapitolách.)
Proti Bakalářovým tezím o judaismu se mimochodem vymezuje silně, po příkladech nejkřiklavějších nepravd či nepřesností píše:

Pokračování příspěvku

Přívěsky řeka se oděla
Konečně přichází obleva


(4. 3. 2018)

Tabu je sociální zákaz některých činností nebo zvyků, které jsou považované za svaté, nedotknutelné a zakázané. Ve vědách se – ačkoliv věda by měla být nestranná a svobodná – tabu také projevuje. Jsou zkrátka témata, o nichž se nemluví a jejichž výzkum je problematický, neboť autorovi hrozí v lepším případě sociální vyloučení. Petr Bakalář se i přesto rozhodl tři taková témata zpracovat a diskuzi otevřít. Jedná se o:

1. genetické rozdíly mezi rasami
2. judaismus jako skupinovou evoluční strategii
3. eugeniku

A co si tak pamatuji z doby kdy kniha vyšla, diskuzi se mu otevřít rozhodně povedlo… Tenkrát jsem knihu přečetl, ale ani zdaleka jsem neměl dost zkušeností z práce s informacemi, abych uměl posoudit její negativa či pozitiva, bral jsem ji prostě jen jako přísun faktů. Teď, s odstupem let, vidím, že to nejsou informace nestranné, že z vědeckého hlediska není zpracovaná dobře, že se tendenčnost vědou jen maskuje.

Pokračování příspěvku

Nebýt originální fotosérie s kapitánem Queen Mary 2, který se nechal vyobrazit stojící před svou obrovskou lodí zdánlivě na vodě – ve skutečnosti na hruškovité přídi –, netušil bych, že něco takového existuje…

zdroj obrázku – Wikipedie

A nedohledal bych, k čemu vlastně slouží: běžná příď při rozrážení vody vytváří příďovou vlnu, která obtéká trup lodi a zvyšuje odpor. Pokud je přidaná tato „hruška“ v úrovni hladiny, vytvoří se na ní ještě jedna vlna, fázově posunutá. Díky tomu se vzájemně zčásti vyruší, sníží brázdu za lodí a změní tlaky kolem trupu. Podle wikipedie taková příď dokáže ušetřit na palivu 12-15%. Musí se samozřejmě propočítat na délku lodě a její optimální rychlost.

Pokračování příspěvku

Po tomto svazku Malé moderní encyklopedie jsem sáhl čistě pragmaticky – abych získal nějaké neutrální informace předtím, než se podívám na Tabu v sociálních vědách (kde je třetina knihy věnovaná judaismu jako evoluční strategii).

Jako správná encyklopedie má dobře rozvržené kapitoly; hned za nadpisem následuje kratičký souhrn hlavního poselství (např. u kapitoly Synagoga to je „Exil a zničení prvního a druhého Chrámu vedly k nutnosti nalézt nový způsob a nové místo shromáždění obce věřících. Chrám tak nahradila synagoga.“); ve sloupci podél hlavního textu jsou zajímavosti, pojmy nebo obrázky a knihu uzavírají Slovníček a vybraná bibliografie.

Co se týče obsahu, je rozdělený do pěti částí (v závorce uvádím názvy kapitol):

Pokračování příspěvku

O zálohování jsem se tu už několikrát zmínil, při zpětném pohledu to ovšem spíše než nějaké užitečné rady vypadá jako kronika mých experimentů. Ale proč v tom nepokračovat… Kam jsem se tedy se zálohováním posunul?

Hlavní změna je v šifrování. Zálohy leží na serveru, občas je hodím na disk a odvezu o dům dál, takže už by měly být zabezpečené. K cloudovým zálohám jsem se ještě neodhodlal, ale časem to taky přijde, a tam to samozřejmě bez šifrování nepřipadá v úvahu, takže teď je to taková příprava.

Celý příspěvek

Leonardovy stroje jsou mimořádná, ba unikátní publikace. K odkazu geniálního renesančního umělce a inženýra přistupuje s využitím moderních počítačových vizualizací a stroje tak prakticky před očima zhmotňuje.

Zároveň také ukazuje, že malířovy náčrtky byly často umělecká díla, že se ke svým starším studiím vracel a doplňoval je, že se také mezi sebou liší – jinak vypadají prvotní záznamy, jinak soukromé studie (mají poznámky obráceným písmem) a ještě jinak ty, které sloužily k prezentaci návrhu a využívaly řadu uměleckých postupů ke znázornění fungování stroje.

Celý příspěvek

Pomaličku usíná
Sněhovílí krajina


(15. 12. 2018)

Celý příspěvek

Kniha je svým pojetím i obsahem mimořádná. Ostatně stejně jako autorka, jak se hned v první kapitole (Úvod) dozvíte.

Její zájem o zdraví a výživu začal na střední zdravotní škole, během vysokoškolského studia farmacie přišla prevence, terapie, vegetariánství, následovala práce na metabolické klinice, brigáda u MUDr. Jonáše, homeopatie, studium a práce v Americe, práce na dálku z Asie a pomoc expatriotům, psaní do médií, projekty pro veřejnost… dost na tři životy.

Celý příspěvek

Před rokem jsem si udělal menší průzkum volebních systémů; zajímalo mě, jestli někde na světě existuje způsobilostně omezené volební právo (není tomu tak). Popsal jsem, jak pomocí xcopy a logrotate dělat zálohovací snapshoty z Windows, ale už jsem to sám změnil, update se tu objeví za pár dní. A zaarchivoval jsem si další tweety z období leden až červenec 2017.

Z knih je naprosto mimořádná monografie Hany Librové Věrní a rozumní, ve které popisuje osudy a názory lidí, kteří se rozhodli žít v dobrovolné skromnosti a ekologicky udržitelně. Sleduje je 23 let! Podobně unikátní je Vlachův průvodce freelancerstvím Na volné noze. Odborně je skvělý, vadila mi ale podprahová arogance. Pro ostalgiky bude výborné Retro CS od Michala Petrova, pro zahradní architekty amatéry zase Štikarova publikace Upravujeme okolí domu. Z Muže, který chtěl být šťastný jsem moc nadšený nebyl, i když prezentované myšlenky špatné nejsou.

Celý příspěvek

Jak jsem už předeslal v článku o Ocelovém městě, sliboval jsem si od této monografie – mimo jiné – zjištění, jestli verneovky byly od počátku pro děti a mládež, nebo měl Verne vyšší zájmy. Nu. Obojí. Vyšší zájmy měl, chtěl psát „vědecké romány“, ale jeho nakladatel ho nutil k psaní pro mládež a Verne se s tím nakonec smířil.

„Verne totiž vpadl do domu číslo 18 v Jacobově ulici v době, kdy Hetzel uvažoval o novém časopisu pro mládež. Ve spojení s pedagogem Jeanem Macéem zamýšlel založit Magasin d'éducation et de récréation. Nový autor přišel jako na zavolanou: to bude ten muž, který dodá récréation – zábavu. Bude psát romány na pokračování, které se stanou páteří připravovaného časopisu.“ (Str. 56)

Celý příspěvek

(říjen 2017, oříznutá A4, pastelka)

Celý příspěvek

Předtím, než si konečně přečtu Neffovu monografii o životě a díle zakladatele vědeckého románu, jsem si chtěl připomenout Vernův styl. Váhal jsem mezi Tajuplným ostrovem (ten jsem ale jako jediný četl poměrně nedávno), Dvěma roky prázdnin (jenže po prolistování jsem je vyhodnotil jako příliš pro mládež) a Ocelovým městem. Pro něj mluvil i nevelký rozsah, takže výsledek je jasný. Jak jsem se ovšem později dozvěděl, nebyla to úplně nejlepší volba, protože zrovna tuhle verneovku napsal někdo jiný a Verne ji jen přepracoval. Každopádně styl je jeho a o to mi šlo.

Děj je vcelku prostý, francouzský doktor hygieny Sarrasin získá obrovské dědictví a rozhodne se je věnovat výstavbě města snů, města podle posledních zásad zdravého života, města úspěšného, výkonného a šťastného.

Celý příspěvek

V kávě je kofein, kdežto v čaji je tein (thein).

Rozdíl je pouze terminologický - oba názvy se používají k označení účinných látek v příslušné rostlině. Ty byly pojmenovány v době, kdy ještě nebyly přesně identifikovány a neznala se jejich struktura, teprve později se zjistilo, že oba názvy označují stejnou chemikálii. Označení kofein je preferováno.

Celý příspěvek

Knihu jsem si pořídil hlavně kvůli kontextu, abych si doplnil informace, než se pustím do fascinujících Leonardových strojů. A rozhodně jsem nelitoval – mé očekávání nejen splnila, ale zdaleka předčila. O životě renesančního génia jsem se dozvěděl opravdu hodně, a často to byly informace nečekané.

Velmi mě například překvapilo, kolik zakázek, zejména ze začátku kariéry, nedokončil:

Celý příspěvek