Před rokem jsem popsal historii toho, jak mě pronásledovali andělé; věc která pro mě pořád zůstává nevyjasněná, cosi mezi nebem a zemí. Naopak já jsem pronásledoval (a fotil) patřičně uzemněné tvory – ješterky obecné.

Při dočítání literatury jsem se na skok vrátil na Vernův Tajuplný ostrov, s Kerouakem Na cestě projel Ameriku křížem krážem s nechal si vysvětlit Recepce a literární paralely mezi Haškem a Kafkou.

Ze studijních knih jsem prošel Liedloffové Koncept kontinua (který mi dnes už nepřipadá nijak revoluční), Veverkovo Hledání boha (opět mimořádně fundované a občas překvapující) a velmi praktický katalog metodik (nejen) pro vyučování Konec školní nudy.

Pokračování příspěvku

Na Ostrově je zátoka, kde žije pár lidí osaměle a daleko od civilizace.

Ona a Grass byly jediné děti v zátoce. A její malá sestra, které byly teprve dva roky. I oni neradi opouštěli Steephill Cove. Nebylo proč. Svět přicházel za nimi. Když chtěl. Tam někde nad nimi existovala moderní civilizace, auta a dotekové obrazovky, platební karty, věděli o tom, samozřejmě o tom věděli, ale to, co obyvatele Steephill Cove zajímalo, bylo tady dole.

To, co přinesl příliv a připlavila bouře. To, co jim prozradila luna. Co našli na dně moře při odlivu. (Str. 15)

Žijí v souladu s okolím, alespoň někteří z nich, zejména Kite a Grass, vzájemně se dokonale doplňující, živelné děti přírody. Země ale trpí, trpí vším, co jí lidé provádějí.

SLYŠELI O TOM, že v některých částech světa není dostatek vody. Bylo to nepředstavitelné, protože v jejich zátoce bylo někdy vody tolik, že museli po deštích chodit ve vysokých holínkách a z lodí nestíhali vynášet plechové hrnce naplněné až po okraj.

Slyšeli o tom, že mimo jejich ostrov hoří lesy, podpálené lidskou rukou, lidskou nepozorností a lhostejností. Bylo to nepředstavitelné, protože jejich les voněl deštěm, stezky mizely ve valícím se bahně, někdy se nebe uzavřelo širokými korunami stromů, les potemněl, zchladl a jim se na chlupech na pažích srážely vodní kapky.

Slyšeli o tom, že mimo jejich zátoku se vytrácí včely. Bylo to nepředstavitelné, nepochopitelné, to kvůli vanilkově kokosové vůni hlodáše, která se rozprostírala jako opar nad jejich vesnicí. A jejich včely opylovaly voňavé květy trnek, růží a divokých ostružin, divoké levandule a šalvěje, pracovaly od rozednění do soumraku, neúnavně, soustředěně. (Str. 29)

A nejen to, Zemi dochází trpělivost, něco se blíží. Lidé to netuší, Ash ale ano, Ash má dar vidět do budoucnosti.

Pokračování příspěvku

Sociologie je nesmírně důležitá disciplína, protože pomáhá vysvětlit fungování společnosti, nacházet skryté mechanizmy a vysvětlovat – zdánlivou – iracionalitu.

V sociologii neobjevujeme — v sociologii pojmenováváme. Naším úkolem není objevit neznámé, nýbrž ve změti známého najít a pojmenovat nějaký vzorec či strukturu. Nové není to, co vidíme, nové je, jak to vidíme. Ne vjem, nýbrž pojem. Proto když čteme dobrý sociologický text, si neříkáme, „aha, o téhle věci jsem ještě nikdy neslyšel“. Říkáme si, „aha, o tomhle jsem vždycky slyšel, ale teprve teď chápu, jak to do sebe zapadá“. Jde o variantu toho, co fenomenologové označují jako aha-efekt. Náhlé pochopení nepramení z toho, že bychom našli nová data, tak jako mořský biolog našel medúzu. Pramení z toho, že ve starých známých datech náhle spatříme logiku. (Str. 175)

Pavel Pospěch se na českou společnost dívá z odstupu a ptá se na běžné věci – za nimiž se ovšem vždy skrývá něco víc.

Pokračování příspěvku

(duben 2022, A4, pastelka)

Nizozemského výtvarníka Mauritse Cornelise Eschera nejspíš znáte; když ne podle jména, tak podle grafického zachycení nemožných objektů. Dům se třemi schodišti a několika rozměry, vodopád který teče dokola, mniši jdoucí po schodech pořád vzhůru, … Na jeho tvorbu je spousta odkazů a narážek, fascinující je třeba tenhle vtípek – jak by to asi vypadalo, kdyby Escher kreslil návody pro IKEA?

Hrátky s perspektivou jsou skvělé, Escher byl ale geniální v mnoha směrech. Zaujalo mě jak dokázal zaplnit plochu vzájemně se doplňujícími figurami zároveň s fraktálním zmenšováním (Circle limit IV nebo také Nebe a peklo, str. 25):

Pokračování příspěvku

Chytil jsem se na podtitul Generace X, Y, Z a očekával sociologicko-psychologickou studii generací a jejich specifik. Těžiště knihy je ale jiné – celostním způsobem popisuje přístup, jak si v heterogenním prostředí firmy – a nemusí jít jen o mix generací – rozumět, jak spolupracovat, jak fungovat. Psychologie spolupráce.

Mladší kolegové nevědí, jak komunikovat se staršími, zato s kolegy ze stejné generace jim to potíže nedělá. Jednoduše to ve své rodině nezažili. Nevědí, jak přirozeně vycházet se starším kolegou. Jako největší problém se jeví forma komunikace — jedni komunikují zásadně přes elektroniku a ti druzí z očí do očí. Není to nepřekonatelný problém, jde jen o to, chtít vidět toho druhého v kontextu jeho generace a pokusit se mu přiblížit. Jsme-li ve spojení se sebou samým, řešení, jak se přiblížit, přijde. Paušální návod v dnešní tak individualizované době existovat nemůže, ale řešení šitá na míru situaci rozhodně jsou.

Multigenerační rodiny či pracovní prostředí mají své výzvy, to je beze sporu. Pokud se generace naučí spolu žít již v rodině, nebude jim komunikace a bytí spolu dělat žádné problémy ani na pracovišti. Když si to shrneme, multigeneračním soužitím a prací se léčí samota, všem zúčastněným se změní úhel pohledu na život a je možno sdílet moudrost. (Str. 175)

Generace jsou tu samozřejmě také, dobře popsané a charakterizované, a s přiměřeným nadhledem. Žádná není horší nebo lepší, jsou jen jiné, mají své problémy k řešení.

Pokračování příspěvku

Protože od ruského The Old Readeru jsem upustil, používal jsem lokálně běžící Liferea. Jenže při střídání dvou počítačů jsem pořád dokola označoval už přečtené a pomalu mě to přestávalo bavit. No a když mi to tak pěkně šlo s analytikou, proč si nenainstalovat na hostingu i RSS čtečku?

Tipy už jsem měl v minulém článku o rss čtečkách; nejvíce se mi líbila Tiny Tiny RSS (taky má online demo a mohl jsem si ho proklikat), jenže deployment je k dispozici jen jako docker image. Ono by to z něj určitě šlo vykopírovat, ale to už chce hlubší znalost použitých komponent a jejich konfigurace a tu já nemám.

Další na řadě byla Fresh RSS. Má elegantní moderní interface:

Pokračování příspěvku

Pan Neporazitelný je velmi civilní superhrdina. Navštěvuje babičku, myje podlahu, chodí na nákupy – a jen tak mimochodem řeší zapeklité problémy. Vypadá vlastně jako ňouma, ale pozor, skutečně je neporazitelný. Těží totiž z porušování pravidel komiksu – může přecházet mezi jednotlivými poli a tedy v čase i prostoru. Nejlépe to asi ilustruje sekvence na zadní stránce obálky, dobře si ji prohlédněte:

Pokračování příspěvku

Výpravně pojatá kniha prochází keltskou duchovní tradici ze všech aspektů, jak ukazuje přehled kapitol:

• Posvátná země a její roční cyklus (a příslušné slavnosti)
• Keltské ženy a bohyně
• Bohové a archetypy
• Úloha hrdiny
• Moc druidů
• Let havranů: věštba
• Role zvířat
• Svět pravdy: Keltská poezie
• Okouzlení zvukem: Keltská hudba
• Proplétané linie: Keltské výtvarné umění
• Jiný svět
• Keltské křesťanství

Pestrý a hrdý keltský svět – obraz, který vytvořili hrdinové svou odvahou, svými životy plnými velkých úkolů a dobrodružství. Svět šamanských cest a Jiný svět plný mladých žen a krásy víl. (Str. 176)

Vše je bohatě ilustrované, kapitoly jsou podbarvené texturou s keltskými motivy, font nadpisů svou hranatostí připomíná rytiny oghamové abecedy, grafická stránka zkrátka nemá chybu.

Pokračování příspěvku

(únor 2012, A4, pastelka)

Aktualizace 20. 7. 2022: obrázek ve větším rozlišení.

Jak název napovídá, kniha má mnoho do činění s vůněmi. Vůně, parfémy, kadidlo a vonné oleje, ale i kozlí zápach neviditelného boha, to všechno se proplétá celým dějem a každou stránkou. Význam čichu máme sklon podceňovat, ale je to mocný ovlivňovatel.

Při průchodu neviditelného Pana lidé zvedali obočí, nasávali vzduch a s pohledy plnými očekávání a nedokonale skrývaného potěšení se otáčeli po zdroji vůně. V polovině otočky se však jejich slastný výraz znenadání vystřídaly rozpaky, jakoby přímým pohledem na zdroj tak lahodného aróma mohli porušit nějaké důvěrné pouto, svaté i pro toho nejposlednějšího burana. Se zamyšleným úsměvem na rtech pak kráčeli dál, ale sotva se po několika metrech ocitli v bezpečné vzdálenosti, neodolali a s úsměvem se pomalu otáčeli zpátky, aby zjistili, že původce vůně mezitím zahnul za roh nebo vešel do nějakých dveří – to si alespoň mysleli. Potom odcházeli, aniž byli doopravdy zklamáni, ve společnosti nejrůznějších představ, kteé jim lehce přejížděly stéblem trávy po genitáliích duše. (Str. 213)

(...)

Celý příspěvek

Myslím, že už jsem se tu několikrát podělil o svůj rezervovaný vztah k povídkám. Ten formát mi prostě nevyhovuje, nějakou dobu mi trvá, než se seznámím s prostředím, postavami, než do toho světa „nastoupím“ – a když se mi to konečně podaří, povídka skončí a můžu začít nanovo. Je tedy jasné, že soubor stovky novel je pro mě zničující a přečíst je všechny do poslední jsem nedokázal. Nicméně i Dekameron patří do historie literatury a tedy jsem ho číst chtěl a potřeboval.

Knihu zahajuje autorův úvod, ve kterém popisuje příchod moru do Florencie v roce 1348 a jak to za epidemie ve městě vypadalo. Nepomáhaly prosby ani modlitby, nepomáhalo čištění města od neřádstva, nepomáhala žádná léčba, mor se šířil snad pouhým dotykem. Někteří se domnívali, že se uchrání střídmým životem v izolaci, nechtěli se s nikým stýkat ani dostávat zprávy.

Celý příspěvek

Na zahradě
Zeleň ničí
Spletitá síť
Železniční


(19. 7. 2021)

Celý příspěvek

Poslední dobou narážím na studie zoufalců a jiných narušenců. Čest chlapa byla dost odstrašující, hlavní hrdina Lenosti jakbysmet. Ten přišel o emoce a energii, je natolik vláčen a smýkán pocity a okolnostmi, až je uvláčen docela. Přesto to bylo docela napínavé, sledovat kam směřuje…

Hluboce ponořen do pasivity a letargie takové, že prakticky není schopen chodit do práce, vypraví se na řecký ostrov, kde před lety prožili krásnou svatební cestu. Jeho manželka je ale po smrti a i když už netruchlí, je to svým způsobem očistné, alespoň zpočátku. Navíc mu jižanská lenivá atmosféra vyhovuje.

Celý příspěvek

Měl jsem pocit, že křesťanství snad ani nejde modernizovat – ale nad knihou Pastoral Brothers (pod tímto jménem autoři vystupují na Youtube) musím změnit názor. S mimořádným porozuměním a nadhledem popisují s pomocí několika základních textů vše podstatné. Prvním je Vyznání víry (základní dogmata), pak Desatero (pravidla pro život), na jednotlivých verších Modlitby Páně (Otčenáš) ukazují jak s Bohem komunikovat a poslední kapitola o lásce, sexu a příbuzných tématech nemůže začínat ničím jiným než 1. Korintským 13.

Biblické příběhy odmítají číst doslova, spíše jako odstrašující příklady

Celý příspěvek

Hrátky s perspektivou podle Hugo Suíssase. Výborné nápady i provedení.

Květy pro Ofélii

(6. 7. 2021)

Celý příspěvek

S touhle knihou jsem se setkal hodně dávno, někdy v začátcích svého nesmělého pátrání a opatrného našlapování v džungli duchovních učení. A připadala mi skvělá. Od té doby jsem ji četl několikrát, vždycky abych si připomněl jak na to. A jak ne. Teď naposled se přidala i trocha zvědavosti, jestli mi bude pořád připadat stejně dobrá, když já sám se měním.

Kniha se skládá ze tří částí, každá je pojatá trochu jinak, takže se na ně podíváme postupně.

Celý příspěvek

U Netíkovy Duše domu jsem zmínil, že se potřebuji podrobněji podívat na dvě oblasti. Stavění ze slámy je první z nich a myslím, že jsem vybral velmi dobře, monografie je důkladná, dívá se na stavění ze všech pohledů. Stačí nahlédnout do obsahu:

• Historie slaměného stavění
• Trvale udržitelný způsob výstavby zdravých domů (vliv na životní prostředí, syndrom nemocných budov, vytápění a provoz, tepelně-izolační materiály, výhody a rizika)
• Vlastnosti slaměných balíků (tepelná izolace, tepelná kapacita, vlhkost, hlodavci a škůdci, hoření, zvuková izolace, deformace zatížením)
• Použití přírodních materiálů z hlediska legislativy
• Základní principy stavění v podmínkách České republiky (stavební fyzika, prvky pasivní ochrany budov, výběr stavebního pozemku)
• Příprava slaměných balíků
• Stavba v praxi (základní konstrukční systémy; návrh a realizace jednotlivých částí stavby – konstrukce, založení, podlaha a stropy, ...; obecné principy návrhu staveb z nosných balíků; povrchové úpravy, vnější vápenné omítky, marocký štuk)
• Rekonstrukce zateplením balíky
• Izolace z balíků – suchý rakouský způsob
• Izolace z balíků – mokrý německý způsob
• Malé trvale neobývané stavby
• Stavby z nosných slaměných balíků
• Hliněné omítky a konstrukce (hliněná historie, vlastnosti, příprava materiálu, zkoušky směsí, průvodce zděním, omítáním...)
• Ozeleněné střechy (typy ozeleněných střech, funkce a vlastnosti střech, skladby extenzivních střech, ozeleňování střechy)

Jak je vidět z posledních dvou částí, kniha se zabývá i souvisejícími tématy – je to logické a je to dobře; kdo se pustí do slaměné stavby, prakticky jistě se přikloní k hliněným omítkám. A k zeleným střechám jakbysmet.

Celý příspěvek

Při svých toulkách po zahradě jsem narazil na mimořádně esteticky provrtaný list. Podívejte se sami,

Celý příspěvek

John Howe je malíř a výtvarník, který se podílel na mimořádném filmovém zpracování Pána prstenů a podle jehož návrhů celá ta vizuální hostina vznikala. Nebylo to ale jeho první tolkienovská tvorba, zabýval se jí už dlouho před filmem (a tak je pochopitelné, že ho k němu Jackson přizval).

Kniha Middle-Earth Traveller kombinuje starší ilustrace, nákresy pro filmovou trilogii i nové kresby a vytváří tak velmi působivý celek. Hlavní oblasti, které pokrývá (volný překlad):

Celý příspěvek