Wuwejův zápisník

Napohled zajímavá kniha, ukazující jak obrovský dopad přinášely válečné a zbraňové vynálezy, jak proměnily bitvy, vyvolaly hledání protiopatření a tak pořád dál a dál. Postavená je chronologicky a popisuje padesát takových zlomů. Úplně první je „Kámen a železo“, pak „Štít“, „Ochranná zbroj“, „Válečné vozy“ atd. až po „Proudová letadla“, „Tanky – od druhé světové války do současnosti“, „Jaderné bomby“, „Balistické střely“ a „Střely s plochou dráhou letu“.

Každá kapitola zahrnuje úvodní ilustraci, u starších období kresbu, u novějších už fotografie, pochopitelně název vynálezu a citát, dokreslující téma. Pak následují tři stránky textu, občas doplněné tabulkou s chronologickými údaji.

Zní to všechno skvěle, ale když jsem se začetl, začaly vyplouvat na povrch problémy.

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem psal o nejhojnější rybě mého focení na Krétě, obladě obecné. Opět jsem si vyzkoušel výměnu disků v diskovém poli (tentokrát v serveru) a také jsem konečně zjistil, na koho odkazovala scéna z knihy Svět je malý. Byl to zároveň test umělých inteligencí.

Z vzdělávacích knih určitě musím zdůraznit monografii Petra Dvořáčka Jan Blažej Santini-Aichel. Fundované texty a úžasné fotografie. To platí i o knize Jiřího Hulcra Kůrovci. Fascinující čtení o velmi zajímavém hmyzu s velmi špatnou pověstí. A do třetice, Osmdesátky! Martina Ježka se snaží velmi zodpovědně zmapovat život v osmdesátých letech 20. století.

Pokračování příspěvku

Císař Rudolf II. v poslední době zanedbává své vladařské povinnosti a proslýchá se, že se až nezdravě upnul na kouřové zrcadlo, tajemný magický nástroj, který býval v držení Johna Dee a posléze jeho média Edwarda Kellyho. Situace začíná být neúnosná a tak pan Kryštof Želinský ze Sebuzína, místokancléř České královské komory, pověří již osvědčené pomocníky, vystudovaného písaře Matěje Sádla a Jakuba Jelínka, chudého rytíře von Hiršberg, novým úkolem. Kelly, vězněný na hradě Landeswarte, před pár týdny zemřel vlastní rukou při nezdařeném pokusu o útěk, takže možná existuje možnost zrcadla se dopátrat, poskytnout je císaři do jeho Kunstkomory a konečně vrátit běh království do správných kolejí.

Matěj s Jakubem, vybaveni brašnou stříbra, vyrážejí do Mostu navštívit vdovu Johanu Kellyovou. Bohužel ale nejsou sami, kdo se o zrcadlo zajímá, jdou po něm další dvě skupiny a rozhodně nejednají v rukavičkách – velmi rychle tu jde o život.

Pokračování příspěvku

Kniha Nic mě nezlomí (v originále Can't Hurt Me) je příběh muže, který se z neuvěřitelně nepříznivých poměrů vypracoval v náborářskou ikonu americké armády a jednoho z nejlepších vytrvalostních sportovců světa. Absolvoval Badwater 135, ultramaraton vedoucí přes Údolí smrti v extrémních vedrech, nebo třídenní triatlon na Havaji (10 km plavání, 421 km na kole a 84 km běhu).

Během dětství si ale něco takového nedokázal ani představit. Celou rodinu týral despotický otec, večery a noci museli všichni pracovat v jeho podniku, David měl vzdělání zanedbané tak, že ani neuměl pořádně číst. Poté co se matce konečně podařilo utéct, potýkali se s psychickými následky i chudobou. A když konečně vše vypadalo v dobrý obrat a budoucnost s normálním mužem a otčímem, opět zasáhl osud.

Bylo to jako hororová scéna. Seděl jsem tam sám a pořád dokola sledoval stejné záběry. Moje mysl byla jako poškrábaná gramodeska přeskakující do temnoty. Minulost byla pochmurná a náhle byla totálně podělaná i naše zářivá budoucnost. Nečekala nás žádná úleva, jen moje dobře známá posraná realita dusila veškeré světlo. Zatímco jsem sledoval ty záběry, můj strach rostl, až zaplnil celou místnost, a přesto jsem toho nemohl nechat.
Několik dnů po Wilmothově pohřbu, krátce po Novém roku, jsem nastoupil do školního autobusu ve městě Brazil. Pořád jsem truchlil a byl zmatený, protože jsme se s mámou nerozhodli, jestli zůstaneme v Brazil, nebo se odstěhujeme do Indianapolis, jak jsme to měli v plánu.

A tak dál, podvádění, deprese, nadváha, všudypřítomné rasové předsudky… David sice snil, že půjde k letectvu, ale ve skutečnosti se propadal do špatné společnosti, měl obrovské množství absencí a nevalné výsledky, až byl těsně před vyhazovem ze školy. Tehdy se poprvé vzchopil. Cesta ale byla ještě dlouhá, žádný zázrak se nekonal.

Z vysněné armády ho po čtyřech letech zase propustili. Další dno. A další odraz. Nekonečný kolotoč sebezapření, vítězství ale i proher. Vlastně spíše proher, jenže… „nic mě nezlomí“.

Pokračování příspěvku

Čas od času se při podvodním focení na jižním pobřeží Kréty objevila další ryba, tentokrát samotářská – ale svou podobou na sebe strhla pozornost okamžitě. Názvem ostatně také - lulanka Commersonova. Dlouhé štíhlé tělo, protáhlý rypec a skoro neviditelné ploutve z ní dělají jakousi přerostlou jehlu.

Měřit může až 1,6 metru, průměrná délka je okolo jednoho metru, ta moje na fotkách mohla mít tak 40-50 cm. Oči má poměrně velké, ocas protažený do dlouhého vlákna se smyslovými čidly.

Pokračování příspěvku

Dilbert, inženýr a technik, pracující v jakési korporaci, je tu opět s námi. V této knize dostal velký prostor Dilbertův vychytralý a sarkastický pes Dogbert - ať už spřádá plány na získání bohatství nebo ovládnutí světa, pracuje jako konzultant nebo si dělá legraci ze svého pána, pokaždé jeho cynismus nutí k úsměvu.

(ukázka ze strany 74)

Pokračování příspěvku

Podle doslovu Petra Onufera je Terry Eagleton významný pedagog, spisovatel a zejména literární kritik a teoretik. Publikoval třicet osm knih, soustředil se zejména na vztah literatury a ideologie, je vnímán jako radikální myslitel (vychází z levicových postojů). Je ale známý nejen v Británii, celosvětový věhlas mu přinesla právě tato kniha. Formálně je vystavěná jako příručka či učebnice, má číslované kapitoly, citace, rejstříky, ale zdání klame – ve skutečnosti je to jedna dlouhá esej.

S esejistickým stylem, osobním zaujetím, ironickými odbočkami a komentáři bere čtenáře na pátrání po tom, co je to literatura a jak ji číst. Začíná provokativní otázkou, zda vůbec existuje „literatura“ jakožto nadčasová, samozřejmá věc a hned tradiční představy zpochybňuje – ani styl, ani představivost, ani fikčnost nedokáží přesvědčivě označit text za literární.

Není pochyb o tom, že mnohá díla, která se na akademických institucích coby literatura studují, byla „udělána“ tak, aby se jako literatura skutečně četla, zároveň však není pochyb ani o tom, že mnohá nikoli. Text se může napřed chápat jakožto filosofie či historie a teprve časem být do literatury zařazen; nebo také může být původně literaturou a časem se změnit v pouhou archeologickou památku. Některé texty se coby literární narodí, některé literárnost získají a na některé je literárnost naroubována. Dobré vychování tu platí často víc než původ. Nezáleží ani tak na tom, odkud pocházíte, nýbrž na tom, jak na vás lidé hledí. Jestli se rozhodnou, že jste literaturou, pak jí nejspíš skutečně jste, ať už se na to díváte jakkoli. (Str. 19)

Literatura je podmíněná historicky, institucemi, hodnocením, objevuje se v určitém kulturním kontextu. Není izolovaná, je součást širšího celku.

Pokračování příspěvku

Pár skic a nápadů ze zápisníku (skutečného), třetí část roku 2021. Některé by možná stály za překreslení.

Pokračování příspěvku

Proti Obývacím nepokojům z roku 1995 jsou Darmata z 2012 zase ještě o kus syrovější a depresivnější. V článku na Wikipedii stojí, že podle Petra Hrušky „poezie není zdobení života“ a že musí rozrušovat a překvapovat. To nepochybně naplňuje, jeho poezie přesně taková je. Vyrůstá z městského prostředí, kuchyní, balkónů, okrajů řeky s pokácenými stromy, barů a heren

Herny
Rio nebo Vegas
koukej se rozhodnout
bílé hřebíky cigaret
natlučené do mlčenlivých úst
vedle v zahradě
surově seřezaný hloh
a pes
na schodu před Riem
srdce cihlou

a ve všem je jakási existenciální úzkost.

Pokračování příspěvku

Impozantní kniha, popisující historii vzniku více než stovky počítačových her, které byly nějakým způsobem přelomové nebo extrémně populární (proto tu najdete i kapitolu věnovanou Hledání min – tu někdy hrál snad každý uživatel Windows).

Není to ale běžný popis her jako takových, každá kapitola se soustředí na pozadí jejich vzniku. Kdo je programoval, kdo vymýšlel příběh, jak se podařilo vývoj zaplatit a kdo řešil distribuci. A je to velmi zajímavé nahlédnutí – každá hra je specifická, u každé se zápasilo s jinými hardwarovými omezeními, utkvělými myšlenkami, časo se musely nápady vyhazovat, aby neohrožovaly hratelnost.

Samozřejmě o hře jako takové se také dočtete hodně a nechybí ani obrázky, takže si můžete zavzpomínat.

Pokračování příspěvku

Už při čtení Mannova Kouzelného vrchu jsem přemítal nad tím, jaký smysl měly jednotlivé metody, jak účinné asi byly, co z toho opravdu mohlo pomoci, a průběžně to konzultoval s jednotlivými AI chytráky (ChatGPT, Gemini). Další kniha z téže oblasti, Morová rána Betty MacDonaldové, mi ještě nějaké údaje doplnila, a tak tu mám celkový přehled, pochopitelně jen velmi velmi stručně a povrchně.

Sanatoriální péče

Proč se vlastně sanatoria budovala v horách a ne třeba u moře?

Celý příspěvek

Sam, společník samotné Smrti, začal mít podivné sny, také ho trápí vzpomínky na zmizelého Petera, kterého nedokázal (ani nemohl) zachránit. A pak se stane další podivnost, na jeho mobil mu zavolá nějaký chlapec, nadiktuje mu adresu a požádá ho, aby to prověřil. Což Sam udělá, ale už na příjezdu vidí spoustu blikajících majáků. Kolegové jsou na místě,

Ahoj, co tu děláš?“ měřil si ho podezíravě.

(...)

Celý příspěvek

Další do sbírky knih o nízkoenergetických, pasivních nebo nulových domech. Myslím, že jsem si ji koupil před lety spolu s těmi ostatními, ale ke čtení jsem se dostal až teď. Ta trojka v názvu ukazuje, že je to už třetí publikace v pořadí – vývoj v této oblasti byl totiž bouřlivý, a tak po první (2005) a druhé (2008) knize následovala tato (2012), zahrnující legislativní změny a doporučení tepelně-technické normy ČSN 73 0540-2 platné od listopadu 2011. Všechny mají stejnou koncepci, v první části teorie, v druhé příklady budov. Z pohledu pravidel je samozřejmě nejlepší ta nejnovější, ale k prohlížení staveb by se hodily i předchozí.

Teoretické kapitoly zahrnují:

Celý příspěvek

Křivolaké jsou cesty za světlem
#foto
(18. 1. 2025)

Naše soukromí brzo definitivně skončí. (Zákazy nezákazy, řekli jsme toho o sobě příliš.)
https://www.instagram.com/reel/DCpkTbHSmvC
(Boost https://mastodonczech.cz/@tomulinek/113764353284476311)

Celý příspěvek

V třetím dílu už Jasmína má svoji tvrdohlavost i bezohlednost trochu pod kontrolou. V knihovně se seznámila s mladou knihařkou Sandrou, o zimních prázdninách se všechny tři kamarádky u ní sejdou a budou se trochu učit knihařině (ostatně, kdo by si nechtěl zkusit svázat knihu, že?). O přestávce narazí na zastrčený kumbál po předchozím majiteli a zatímco Sandra obsluhuje zákazníka, holky tam trochu poklízejí.

Celý příspěvek

Hans Castorp, dědic zámožné rodiny a ve svém životě poněkud neusazený mladík, inženýr, přijíždí navštívit svého bratrance Joachima do horského plicního sanatoria Berghof. Joachim se léčí s tuberkulózou a Hans ho chce během tří týdnů pobytu rozptýlit, než se vrátí do nížiny a nastoupí do práce.

Chce-li už tedy Hans Castorp, dříve než nastoupí k firmě Tunder & Wilms, udělat něco pro své zdraví, ať se rozjede tam nahoru a dělá pár dní chudáku bratranci společníka – oběma to jen prospěje.

(...)

Celý příspěvek

(1997, A4, tužka)

Celý příspěvek

Koniáš vystupuje už několik let pod svým šlechtickým titulem hraběte Daska. Vybudoval si širokou a dobře organizovanou síť obchodníků s magickými artefakty i lovců talentů, výrazně mu přitom pomáhají Bakly a jeho dcera Zuzana. Koniášovy aktivity však stále častěji narážejí na zájmy těch nejvyšších – císaře a jeho bratrance Varatchiho. Napětí naroste natolik, že se oba mocnáři spojí, aby Daska odstranili a zmocnili se jeho artefaktové zásobárny. A proti rozsáhlému císařskému aparátu nemá šanci obstát… Nebo ano?

Román střídá tři hlavní linie.

Celý příspěvek

Kniha má podtitul Z čeho pramení naše frustrace a kde najít úlevu a chce přetíženým ženám (a také jejich partnerům) vysvětlit původ zahlcujících podnětů, jak na ně organismus reaguje a především co s tím můžeme dělat. Kateřina Trávníček o zahlcení psala už před lety:

Ale především jsem začala psát o svém vzteku a únavě. O zahlcení, které mi čas od času zatemní mozek, a já vybuchnu. Tuto část své osobnosti, která křičí, s níž lomcuje zlost, má touhu ubližovat a ničit, prásknout dveřmi a nikdy se nevrátit, jsem nazvala mrcha z pekel. Bavilo mě rozbíjet obrázek dokonalé matky, která má všechno perfektně pod kontrolou, nikdy nevyletí, vždycky se usmívá a je laskavá, milá a tolerantní.

(...)

Celý příspěvek

Nějak jsem tomu flatpaku přišel na chuť, když v něm něco je, je to dokonale bezproblémové. A jak jsem popisoval v článku Aeon Timeline pod Wine, získal jsem tím i několik verzí wine.

Tak ještě pár utilitek.

Celý příspěvek