Podle Wikipedie byl Beksiński představitel polského symbolismu, surrealismu a modernismu. Vystudoval sice architekturu, ale velmi brzy začal umělecky tvořit. Zabýval se kresbou, fotografií, v pozdějších letech i počítačovou grafikou nebo dotvářením kresb na počítači, nejznámější a nejvýraznější jsou ale olejomalby v jeho „fantaskním“ období.
Bylo to jeho nejslavnější období, během kterého vytvořil velmi ponuré obrazy zobrazující surrealistické, postapokalyptické prostředí s velmi detailními scénami smrti a rozkladu, krajiny plné kostlivců, deformovaných postav a pouští. Tyto malby byly dosti detailní, tvořené s jeho typickou precizností. (Wikipedie)
Kniha je monografie, mapující jeho život a tvorbu včetně všech směrů a technik, třeba kreseb. Podívejte se na nádhernou Lady Macbeth z roku 1963 (Str. 118):
Po mnoha letech jsem se podíval na celý televizní seriál Strážce duší a i přes všechny jeho chyby (nahlédněte do komentářů v ČSFD) to bylo docela zábavné. Ale hlavně jsem si vzpomněl na tuhle knihu, kterou mám celou dobu v zásobníku. Shrnuje podklady, ze kterých zápletky vychází, fakta o nálezech, zjeveních nebo třeba historii templářského řádu. Samozřejmě ze záhadologického pohledu.
Největší část, skoro sto stránek, zabírá kapitola Zapovězená tajemství templářů. Popisuje tajemství archy, záhadné výzkumy a vykopávky templářů, zmínky o podezřelých létacích vozech, komunikaci s Bohem, ale i pozdější věci jako dům přenesený až do Francie nebo mluvící hlavu. Teprve ke konci se dostává k Veveří a kostelu s monogramem, které byly použité v první epizodě seriálu.
Tuhle jsem někde zahlédl fotku pampeliškové kompozice Andyho Goldsworthyho s anglickým popisem – Dandelions. Bezděčně jsem v duchu jméno vyslovil anglicky a hned vzápětí česky a okamžitě mi blesklo hlavou, že mají stejný rytmus:
dan-de-lion
pam-pe-liška
A nejen rytmus, i délku.
Dokonce se slabiky rýmují!
A když jsem si všiml, že v obou jazycích figurují šelmy – jen v češtině se ze lva stala o něco přízemnější liška –, bylo mi jasné, že to nemůže být náhoda.
Neuvěřitelné příhody neuvěřitelných postav v neuvěřitelných prostředích pokračují (je to třetí díl trilogie Opravář osudů).
Aspoň že George se vzchopil a začal jednat sám za sebe. Umí říct ne, postavit se sám za sebe, vyjádřit svůj názor.
„To je teda kompliment. Jenže já se prostě na špiona nehodím.
Nestojím o paranoidní existenci, nechci se pořád jen ohlížet přes rameno, pořád se bát a všechny kolem podezírat.
Je to taková schizofrenie. Po člověku se žádá, aby současně jednal maximálně mravně i nemravně.
Kdepak, Marcusi, pro mě to není.
Na druhou stranu se na to velmi hodí Vera.
Řekla mi to jasně: že prostě splňuje požadavky na špiona kladené.
Protože z Very by byl dobrý ničitel osudů.
Já se na to nehodím a nikdy to nebude jinak.
Protože jsem opravář osudů.“ (Str. 39)
A má to jen 75 stránek. Tedy v ePUB, kde jde o text. V PDF je to díky úzkému sloupci a obřím okrajům roztahané na dvojnásobek.
Starhawk je spisovatelka a zakladatelka novopohanského hnutí Reclaiming. Její první kniha Spiral Dance popisuje znovuzrození hnutí Bohyně a učení wicca, moderního čarodějnictví. Zároveň je politická a feministická aktivistka, celoživotní bojovnice proti patriarchálnímu útlaku, za nápravu společnosti.
Nemluvím však v této knize za čarodějnictví ani za žádné jiné politické nebo duchovní hnutí. Vize Umění, kterou vám předkládám, je moje vlastní a chci se v ní zabývat nejen tím, co je, ale i tím, co by mohlo být. Pochopitelně, ne všechny čarodějnice se mnou sdílejí mé politické přesvědčení a jen pár lidí, kteří se mnou mé politické názory sdílejí, jsou čarodějnice. Jsou mezi nimi stejně tak quakeři, buddhisté, radikální katolíci nebo ateisté. Jsem účastnicí mnoha (možná až příliš mnoha) skupin sabatů, různých kolektivů a hnutí a všechny pro mne byly důležité v tom, že mi pomohly formulovat myšlenky, ale nemluvím za žádnou z nich. (Str. 9)
Kniha Snění temnoty je jakýsi manifest jejího světonázoru, příručka k podpoře podobně smýšlejících. Mapuje tudíž všechny oblasti, kterými se Starhawk zabývá:
Druhý díl knižního Červeného trpaslíka jde ve svém odklonu od seriálu ještě dál. Některé zápletky jsou sice stejné jako příslušné epizody (Lepší než život, Polymorf, Pozpátku, Trosečníci, Bílá díra), ale jsou sestavené do jednoho celku, rozpracované do hloubky – a doplněné spoustou dalších příběhů. Nejprve jsme pořád ve hře, Rimmer si stvořil svět kde je nejobdivovanější a nejbohatší na světě, Lister zase svůj malý osobní ráj:
Nacházel se teď ve hře Lepší než život už téměř dva roky a nikdy si nepomyslel, že ji opustí. Bedford Falls bylo jeho osobní nirvánou. Jeho psychika stvořila městečko a jeho obyvatele na základě jeho nejoblíbenějšího filmu Život je krásný od Franka Capry, a zde chtěl strávit zbytek svých dnů. Uvědomoval si, i když nikdy o tom příliš nepřemýšlel, že LNŽ ho nakonec zabije. Jeho tělo tam venku v realitě bude postupně chátrat a nakonec umře. Ale byl připraven takový obchod uzavřít. Tady ve Hře měl všechno, po čem toužil: společenství samých dobrých lidí, své děti, malý krámek, a pak to nejlepší ze všeho, skutečnost, že se oženil s Kristinou Kochanskou. Venku v realitě nic z toho neměl a neměl ani žádnou naději, že by toho někdy mohl dosáhnout. A ještě horší bylo, že v realitě byla Kristina Kochanská mrtvá. Kristina Kochanská byla jedinou a jedinečnou dobrou věcí, která se Listerovi přihodila od chvíle, kdy se přihlásil na Červeného trpaslíka. (Str. 73)
Jenže ve Hře zůstat nemůžou, Trpaslík má trochu problém. Holly je senilní, povídá si s toustovačem:
Josefa Mareše asi netřeba představovat, díky skvělým třem sériím Případů prvního oddělení je tento bývalý vyšetřovatel a později vedoucí oddělení vražd dostatečně známý. Kniha je rozsáhlý rozhovor s novinářem Martinem Moravcem a celá se točí kolem vyšetřování, policejních postupů, případů a zážitků. Rozdělená je do několika částí podle hlavního tématu:
Knihu pak uzavírá policejní slovníček a několik stránek s fotografiemi. Ty jsou bohužel směšně malé, takže si z nich odneste jen hrubou představu, ale aspoň něco. Jediná velká je civilní se psem a pak ta úvodní, na obálce. Což upřímně také není výhra, postoj a výraz by mě spíš odradil, než nalákal ke koupi. Na druhou stranu, jak je z rozhovoru patrné, nejspíš je odpovídající. Josef Mareš vypadá jako dost nesmlouvavý samorost, sice spravedlivý, ale paličatý. A to je vlastně jen sebeprezentace, ne pohled jeho okolí (kdo ví, jaký by byl ten).
„Překvapuje vás, že řada ‚bojovníků proti covidismu‘ je zároveň antivax, podporuje Putina, věnuje se homeopatii nebo třeba popírají závažnost globální změny klimatu? Crank magnetism je pokus o vysvětlení tohoto psychologického fenoménu.“
(zdroj twitter Klubu skeptiků)
Dovolená u moře měla tradiční průběh.
První den jsem si rozřízl nohu o skálu,
druhý den se spálil,
třetí den si uhnal úžeh
- a zbylé dny se těšil domů.
Abych ale nebyl jen škarohlíd, moře za to stálo.
(10. 8. 2022)
Na tohle se podívejte - normální fotka pokračuje směrem k obzoru a zároveň se mění perspektiva, takže se najednou díváte shora. Velmi nezvyklé a originální.
„Aydin Büyüktas is a photographer and digital artist: he creates warped landscapes using drone photography and his works appear to curve infinitely upward and outward without a visible horizon evoking a surreal and disorienting sensation.“
(zdroj Massimo 30. 8. 2022)
Zuzana Šochová je agilní kouč a certifikovaná školitelka SCRUMu, a také asi jeho nejznámější propagátorka v Čechách. Má rozsáhlé zkušenosti z agilní transformace v malých i velkých firmách a tak jsem její knihu otevíral s velkými očekáváními. Oproti té minulé (Zuzana Šochová, Eduard Kunce: Agilní metody řízení projektů), tato je zaměřená přímo na ScrumMastera.
Tato role je totiž velmi podceňovaná (velké firmy ji rády chápou jako dodatečný a postradatelný náklad a snaží se ji minimalizovat) a nejčastěji sklouzává do problematických náhražek jako je například „sekretářka“ (lístečky na tabuli a administrativa ke zbytku firmy). Jenže to je omyl, ScrumMaster je jeden z vrcholů trojúhelníka, nebo ještě lépe jedna noha trojnožky, a bez jeho správného fungování plnohodnotný SCRUM nikdy nevznikne.
Takže co je vlastně cílem ScrumMastera? ScrumMaster se snaží o vybudování samoorganizovaného týmu a podpoření samoorganizace jakožto základního principu kultury v organizaci. Samoorganizace přináší pocit spoluvlastnictví a spoluzodpovědnosti, díky nimž jsou lidé proaktivnější. (Str. 29)
To sice zní jednoduše, ale rozhodně to jednoduché není. ScrumMaster se musí velmi dobře orientovat v soft dovednostech, musí být dobrý kouč a facilitátor, musí umět tým povzbuzovat k překonání překážek. Potřebuje rozumět fázím formování týmů, poznat problémy v atmosféře a kultuře týmu i formy a tak dále.
Od minulého článku o prvním dílu Veselého racionalisty se na internetu objevilo pár detailů o autorovi, takže můžu doplnit, že jde o anorganického chemika, narozeného 27. 7. 1934 a pseudonym od skutečného jména není příliš daleko – jmenuje se Václav Frei. (zdroj)
Díl druhý zahrnuje články z let 1992-96, tedy po revoluci. Je to znát jednak na tématech včetně politického života a komentářů ke společnosti jako takové, jednak na větší otevřenosti – už není nutné se příliš jistit, skrývat za nadsázku nebo odvolávat na duševní poruchu. A pokud se o ní Armin zmíní, tak pouze s hrdostí.
(...)Opět se vracím k Pohanské kytici, tentokrát ilustrací básně Hadí. Její autorkou je Baraka (k dosažení na stránkách Eastwick.cz) a jak už je u ní zvykem, text je působivý.
Po průřezové publikaci se souhrnem deseti let tvorby parodických koláží vydal Tomáš Břínek před koncem roku ještě jednu knihu – TMBK 2022. Ta se soustředí na aktuální události, koláže doplňuje reakcemi čtenářů na sociálních sítích a textovým komentářem Dominika Landsmana (kterého můžete znát z Deníčku moderního fotra).
Mie je něco málo po čtyřicítce a život už má dávno ustálený. Děti jsou prakticky dospělé, hypotéka na byt doplacená, pracovně se rýsuje zajímavá změna (i když učit studenty je také pořád zábavné). Co víc si přát? Snad jen znovu ten pocit hřejivého objetí ze snu… nebo znovu obdivovat tyrkysové harémky tanečnice při zumbě, jejiž graciézní pohyby byly přímo hypnotizující?
Konečně sprcha. Zavírám oči a nechávám po sobě stékat vlažnou vodu. Znovu před sebou vidím to neodolatelné tyrkysové chvění. A tmavé oči podobné těm ze školy a z toskánského snu. Nádherné, ženské, milé… Něčím člověka přitahují. Vřelostí. Hřejí. A to hřejivo se pomalu rozlévá po celém těle. Po mém těle!
(...)
Nová verze Fedory, čas na upgrade. Začal jsem tedy klasicky aktualizacemi:
sudo dnf --refresh upgrade
Babičku jsem jako dítě školou povinné nikdy nepřečetl. Nešlo mi to, byla pro mě moc statická a zdlouhavá, se spoustou popisů. Ale podobně se mi vedlo se spoustou dalších klasických děl - chcete-li aby si děti něco nepřečetly, dejte jim to povinně.
Co si ale pamatuju už odmalička jsou Kašparovy ilustrace; to vydání, které jsme měli doma, jich bylo plné. Rád jsem si je prohlížel a i když jsem občas nevěděl co přesně je na nich zobrazeno, moc se mi líbily.
(...)Manažerské mýty jsou zavedené a všeobecně sdílené představy o metodách řízení společností. Manažeři věří v jejich účinnost, ta je ale v nejlepším případě omezená (zabere jen někde a za určitých podmínek), v těch ostatních je nefunkční zcela, firmu připraví o peníze a čas nebo dokonce sníží její konkurenceschopnost.
Udržují se ale při životě tvrdošíjně, přispívá k tomu několik faktorů. Napodobování z předchozích firem, podléhání módním trendům (i metody managementu přicházejí ve vlnách), zaměňování příčin a důsledků nebo spoléhání se na intuici a jednoduchost řešení:
(...)Kdo by neznal Mikuláše, jeho ikonické příhody s úžasnými obrázky doprovázely dětství celých generací – a myslím že to dokážou i dnes. Já jsem měl Mikulášovy patálie a četl jsem je mockrát. Mimochodem, jaké příhody jste měli nejraději? Já táboření na plácku a lovení pulců. To si pamatuju dodnes, včetně ilustrací:
Vědecký novinář z časopisu New Scientist suše a přitom s humorem reviduje prakticky vše kolem životního stylu.
Co se týče tradované moudrosti, že dát si víno na pivo je v pohodě, ale pivo na víno vede ke katastrofě… anebo je to naopak? Ale to je vlastně fuk, protože na tom zkrátka není ani ždibec pravdy. Důkladný test obou kombinací neprokázal žádný rozdíl v kvalitě následné kocoviny. (Str. 154)
(...)