Podle recenzí je Azimut mimořádné dílo. Ovšem jak moc mimořádné, to jsem poznal až když jsem se začetl. Fantazie autorů je úplně bezbřehá a neobvyklá, musel jsem věnovat pozornost každému obrazu i slovu. Zejména zpočátku, kdy se postupně seznamujeme s jednotlivými postavami a podivným fantazijním světem, je to síla.

V onom světě, který jako by trochu připomínal Gulliverovy cesty a trochu Alenku za zrcadlem, se vše nějakým způsobem točí kolem času. Jsou tam chronopterní zvířata (se kterými se seznamujeme ve výňatcích Encyklopedie chronopter od Aristida Šmukvinta);

Pokračování příspěvku

Převážně vychvalovaná kniha, ze které je kdekdo nadšený, je … opravdu skvělá a zaujme od první kapitoly.

Vidíme starého, vzteklého a paličatého dědka Oveho, který jako samozvaný strážce pořádku každý den ráno dělá kontrolní obchůzku, dohlíží na dodržování pravidel (zákaz ježdění autem v obytné čtvrti, povinnost parkovat kolo na vyhrazeném místě a tak dále) a s kdekým se hádá.

Kráčel ulicí mezi domy nahoru k parkovišti jako každé ráno. Zastavil se u cedule s nápisem oznamujícím, že osobní doprava je uvnitř obytné čtvrti zakázaná. Se zaujetím kopl do tyče, na níž byla cedule připevněná. Nebyla sice nakřivo, ale kontrolou člověk nic nezkazí. Ove totiž patří k chlapům, kteří kontrolují stabilitu věcí tím, že do nich kopnou.

Přišel na parkoviště a cestou tam i zpátky ověřoval, že se do žádné z garáží nikdo přes noc nevloupal ani že je nějaký vandal nezapálil. Ne že by se to v téhle čtvrti už někdy stalo, ale na druhou stranu ani Ove nikdy nevynechal jediné ze svých inspekčních koleček. Zkusmo vzal za kliku od vlastní garáže, kde parkoval saab. Třikrát ji vyzkoušel. Jako každé ráno. (… )

Dnes ráno na parkovišti pro hosty žádná neoprávněná vozidla neparkovala, a tak se mohl Ove místo zaplňování notesu pustit na obhlídku přístěnku s popelnicemi. Popelnice nebyly zrovna jeho koníčkem a taky se od začátku hlasitě ozýval proti nesmyslnému nápadu s tříděním odpadu, který na schůzi prosadili přivandrovalci, co se tu projíždějí v džípech. Jenže když už se jednou rozhodlo, že se bude třídit, musí přece někdo dohlížet, jestli se skutečně třídí. Nikdo tím sice Oveho nepověřil, ale pokud by to do rukou nevzal chlap jako on, skončilo by to anarchií. To Ove věděl. Všude by se válely odpadky. (Str. 13)

Jenže s každou další stránkou zjišťujeme, že se jedná jen o část jeho osobnosti; vnější aspekt setrvalé přímosti, oddanosti. Muže, který se nevzdává. Nevzdal se, když mu shořel první dům, když se město rozhodlo vykácet les za jejich domy, když jeho žena skončila na vozíčku a nakonec se nevzdal ani když jeho život ztratil smysl, i když, pravda, v tom sehrála roli řada náhod.

Pokračování příspěvku

To bylo tak, nejdřív mi přišel newsletter s novinkami na webu s kapesními noži. Pochopitelně jsem se šel podívat…

Tam jsem si všiml akce s 30% slevou na Victorinox, takže jsem se šel podívat jaké mají typy…

No a když jsem pak uviděl Handymana, tedy krátkou (a bohatší) obdobu Workchampu z minulého článku, uvědomil jsem si, že mi jednak větší šířka nevadí, jednak že bych i ty kleště ve městě mohl užít…

No, zkrátka, tenhle newsletter se obchodu vyplatil.

Pokračování příspěvku

Další tip z loňského almanachu české poezie; tehdy jsem si vypsal první polovinu básně Tobě, sem ocituji druhou polovinu:

(...)
A když se prostírám
proč bereš si tak málo
sám v hrsti držíš se
kde se to v tobě vzalo
řekni mi proč tu jsi
jak starý nůž to řekni
o kůži neboj se
už dávno nejsme pěkní
jak v tůni leknín
(Tobě, str. 19)

Ta úvodní smyslnost dostává úplně jiný rozměr, mění se ve smutek a krizi.

Pokračování příspěvku

Kniha se sice jmenuje Bible vagíny, ale už podtitul Průvodce životem s vulvou a pochvou bez mýtů a předsudků jasně ukazuje, že autorka dobře ví, o čem mluví. Aby také ne, je třiatřicet let lékařkou a z toho dvacet čtyři gynekoložkou, její kniha je výhradně praktická a přitom velmi komplexní.

První část Začínáme zahrnuje precizní popis anatomie vulvy a vagíny (věděli jste, kam až zasahuje klitoris, jeho části crura a předsíňové bulvy? A že legendární bod G je … legenda?), včetně problematiky tranzice; věnuje se sexuálnímu prožitku a sexuální výchově, těhotenství a porodu.

Sama mám teorii, že panenská blána sloužila v určitém bodě lidských dějin jako fyzická ochranná bariéra. Sliznice vagíny je před pubertou velmi citlivá na podráždění, a pokud se dívce v tomto období dostane do vagíny i jen malé množství nečistoty, může dojít k rozsáhlé zánětlivé reakci. Estrogen, tukové polštářky ve Venušině pahorku a velkých stydkých pyscích, ochlupení a malé stydké pysky, tedy v zásadě všechny ochranné mechanismy spodní části vagíny, se začínají vyvíjet až v pubertě. Domnívám se proto, že panenská blána chránila vagínu v prepubertálním věku před nečistotami. Postupně jsme se evolučně vyvinuli a začali chodit vzpřímeně, takže se poševní vchod od prachu a nečistot vzdálil. Fyzická bariéra ve spodní části vagíny už nebyla tak potřebná a evoluce přestala tolik investovat do tuhé fyzické ochrany v podobě panenské blány. To by také vysvětlovalo, proč mají dnes ženy tuto část vagíny různě tvarovanou – z biologického hlediska už prostě není důležitá. (Str. 19)

Pokračování příspěvku

Obvykle posedy
nevidím rád
Dnes ale naopak
Za téhle průtrže
Hle - nový kamarád!

(12. 9. 2021)

Stostránkový speciál, to je vlastně taková menší kniha ve formátu časopisu. Tento je věnovaný trendům osobní sebeobrany, a tak v několikastránkových článcích prochází sebeobranu ze všech aspektů, namátkou vybírám:

• Paralyzéry (Str. 11)
• Psychologie konfliktu (Str. 16)
• Útok psa (Str. 20)
• Zranitelná místa (Str. 34)
• Netradiční zbraně (Str. 41)
• Mýty a nepravdy (Str. 60)
• Pepřové spreje (Str. 55)
• Sebeobrana v praxi (Str. 78)
• Osobní alarmy (Str. 82)
• Neproříznutelné oděvy (Str. 90)

Pro zajímavost ty mýty a nepravdy (už uvedené na pravou míru):

Pokračování příspěvku

Nová slova vznikala a vznikají neustále, vizte slovníky oficiální (Nová slova v češtině 1) i neoficiální (Čeština 2.0). Byli ale v historii autoři, kteří slova tvořili záměrně a ve velkém množství, většinou v době národního obrození, někdo ale dříve, někdo později. Kniha je slovníkový výběr jejich výtvorů.

Čtenář zde nalezne bok po boku výrazy tvořící jazykovou výbavu celých generací i slova mrtvě narozená, resp. spatřivší světlo světa v jediném traktátu, vědecké přednášce či víceméně učeném pojednání, slova propašovaná do slovníků brusiči jazyka českého i momentální a spontánní neologismy toho kterého autora. (… )

Byly vesměs excerpovány z období sahajícího od počátku 18. do počátku 20. století čili od Jana Ryvoly k Jakubu Hronovi – s občasnými přesahy do minulosti (Komenský, Rosa… ) i budoucnosti (Field, Lukeš… ). (Str. 9)

Některé návrhy nejsou zdařilé, u jiných je ale princip v pořádku a nelze autory zavrhovat pro nekoncepčnost či nesmyslnost.

Proč veselohra, svého času též truchlohra, ale ne smutnohra? Proč stonožka, leč nikoli beznožka? Co se nám nezdá na dalekomluvu, máme-li dalekohled? Na poměročtu, máme-li kmitočet? Na příkladníkovi, máme-li odpadlíka? proč vykřičník spíše než zvolavník? Proč samovolný spíše než samodějný? Proč jsme dali nesmyslně přednost opisnému a sáhodlouhému „kartáčku na zuby“, byl-li nám svého času nabídnut zubánek? Krkolomně rozvleklému „odkazu na poznámku pod čarou“ na úkor elegantního poukazníku? proč bychom – jak zmiňuje už František Kodym – měli překládat „vena“ slovem žíla a nikoli „nerv“ slovem čila? (Str. 8)

Pokračování příspěvku

No vida, stačí trocha betonu a problém se zaléváním, údržbou květin a odstraňováním plevele vyřešen!
#pardubice

(6. 8. 2021)

TOULEC. Přenosné pouzdro, v němž dávní státníci a domorodí právníci nosili své lehčí argumenty.
Ambrose Bierce: Ďáblův slovník (Str. 182)

Říkejte mi Pán kompostu.

(26. 7. 2021)

Pokračování příspěvku

Na tomto souboru sbírek z různých časových období je dobře patrný vývoj, změna témat a hlavně formy. Pozdější básně jsou mnohem… sofistikovanější.

Josef Hora (nar. 1891, zemřel 1945) začínal jako proletářský básník, dokonce ještě před Wolkerem, ale v další fázi tematiku opouští a věnuje se lyrice. Z této doby pochází Struny ve větru (1927). Obsahuje hodně básní obdivující stepi, Rusko a jeho města, pokrok a rozvoj, takže se asi dá předpokládat obdiv k bolševické revoluci. Mě pochopitelně zaujaly básně jiné, na kterých je vidět experimentování a nálada. Třeba:

(...)
ustaňte v běhu, dni větrné,
postavte do trávy své stany.
Ruka, jež ticho rozhrne,
vymyje šátkem tmy mé rány.

Jiný vítr a jiný den,
mocnější slunce nad hlavami.
A k jiným hvězdám, v jiný sen
nebesa otočí se s námi.
(..., Čas, bratr mého srdce, str. 12)

Pokračování příspěvku

V této knize se Benjamin Kuras zabývá rostoucími tendencemi na ovládání společnosti. Říká jim orwellizace podle autora jednoho z nejslavnějších zpracování antiutopií George Orwella.

Orwellizace probíhá v několika souběžných proudech, z nichž se mně podařilo zatím identifikovat desatero. Dovoluji si je klasifikovat poněkud neortodoxními názvy, které nebudou každému okamžitě srozumitelné, proto je jeden po druhém objasním. Jsou to tyto:
kontextová trivializace
kulturní warholizace
hodnotová postmodernizace
významová linguinizace
právní saltomortalizace
sociální inspektorizace
pouliční kamerizace
instituční vydřidušizace
ústavní vandalizace
ekonomická globalizace
(Str. 17)

(...)

Celý příspěvek

Raky blíže neznaje, celkem jsem se zaradoval, když jsem v blízkém potoce narazil na živý exemplář. Je to přece indikátor čistoty vody…

Celý příspěvek

I v druhém dílu pokračuje pan Neporazitelný ve svých záchranných misích a systematicky porušuje pravidla komiksu. Člověk by čekal, že to začne být monotónní, ale ne – pořád přichází s dalšími nápady. Je tu dívka pohybující se v čase opačným směrem, stroj způsobující rozštěpení reality (a to i v knize - pomocí složené stránky), mimozemská návštěva a dokonce společná mise ve stylu Avengers.

Základní je samozřejmě jeho schopnost nahlížet a vstupovat do dalších polí na stejné stránce a tím přecházet v čase i prostoru:

Celý příspěvek

Na téhle knize je nejlepší její záběr – mapuje a pokrývá celou oblast informačního a digitální světa. Je to vlastně nový a explozivně se rozvíjející svět. Petr Mareš ho prochází od utopických kořenů, kontrakultury nebo kyberpunku:

Kyberpunk (cyberpunk) se jako umělecké a intelektuální hnutí začal formovat v průběhu osmdesátých let 20. století, nejprve na severoamerickém kontinentu, později našel svou početnou základnu i v Evropě. Byla to postmoderní odezva na původní představy vědecko-fantastické literatury (sci-fi), které predikovaly kolonizaci vesmíru lidstvem a pozitivistický rozvoj technologií a robotiky. Kyberpunk byl do jisté míry dekadentním prodloužením kontrakultury, ale i odezvou vzdorovitosti a nihilismu punku konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let proti stávajícímu neoliberálnímu systému globálních korporací a vyvrcholením studené války.

(...)

Celý příspěvek

Aktualizace 5. 9. 2022: obrázek ve větším rozlišení.

Celý příspěvek

Uprostřed Prahy je zvláštní čtvrť, světový unikát – z neznámých příčin zde totiž nefunguje elektřina a tudíž žádný z výdobytků moderní civilizace. Nejen počítače, mobily, televize a internet, ale ani rádio nebo třeba lednička. Čas se tam zkrátka zastavil a všichni, kdo tam žijí, to tak buď chtějí, nebo jim nic jiného nezbývá.

Jirkova máma z Prašiny pochází a jeho děda tam žije dodnes. Už chodí jen o berlích a tak mu Jirkovi rodiče občas nosí jídlo a potřebné věci. Když ale rodiče odletí do Říma, je to na Jirkovi. Přichází sice neplánovaně, ale kam by děda šel, určitě bude doma. Jenže:

Celý příspěvek

Kniha vypadala velmi zajímavě už při objednání, mé očekávání ale ještě předčila. Je doslova našlapaná informacemi, popisy a seznamy pojmů.

V první, „Všeobecné“, kapitole projde základní názvosloví ve stavebnictví. Začíná částmi staveb (do závorky dám vždycky jeden až dva exotické pojmy, pro zajímavost – „lizéna“, „výstrč“), pokračuje typy kamenného zdiva („rustika s tenií“, „podbrádka“), cihlami („kvantlík“) i zednickými nástroji („fartáč“), dřevěné konstrukce („kampování“, „věšadlo“), otvory, oblouky a klenby („koncha“) a končí střechami („schedová“).

Celý příspěvek

Před rokem jsem navázal na článek o aplikaci Quotera popisem toho, co používám (pořád), tedy mobilní scanner Microsoft Lens.

Přečetl a prostudoval jsem si dvojici knih o husitství (Zrození kalicha, Jan Žižka) a byl nadšený jak textem Zdeňka Ležáka, tak komiksovým ztvárněním Michala Kociána.

Celý příspěvek

Podtitul O jednom českém kulturním fenoménu naznačuje, co je hlavním cílem studie – vysvětlit, jak je možné, že popularita Betty MacDonaldové v Čechách vysoce převyšuje zbytek světa a že její knihy české čtenářky uvádějí mezi nejoblíbenějšími. Přitom všude jinde včetně USA (po počátečním nadšení v padesátých letech) její popularita klesla a dnes ji zná jen málokdo.

Kniha je rozdělená do čtyř částí, první je životopisná – Betty (Doba a život, dílo a působení). Od jejího dětství, dospívání, přes životní epizodu na slepičí farmě (Vejce a já), rozpad manželství, onemocnění tuberkulózou (popsané v knize Morová rána), protloukání se za krize (Kdokoli může dělat cokoli) až po výchovu dospívajících dcer (Dusím se ve vlastní šťávě). Popisuje velkolepý úspěch první knihy, ale i následné soudní procesy. Zajímavé jsou doprovodné fotky, kde je vidět mimo jiné i prostředí hor a jejich farma.

Celý příspěvek

Betty vyrůstala jako městské dítě, v rodině zaměřené na kulturu, na čtení – a pak se po svatbě se svým mužem odstěhovala do divočiny, na zapadlou slepičí farmu uprostřed lesů a hor.

V důsledku sobě vlastní organizační neschopnosti jsem si při stěhování na farmu přibalila místo knih krabici starých školních učebnic a dětských povídek. V zoufalství a v opuštěnosti jsem nejdříve přečetla Pět malých pepřů, Aldenovu Encyklopedii a Dějepravu. Četla jsem to každé zvlášť, dohromady, na střídačku a znovu a znovu. Také jsem četla časopisy, noviny a jakékoli a veškeré katalogy. Půjčovat knihy jsem si nemohla, protože moji sousedé zásadně nečetli. Čtení bylo známkou lenosti, vychloubačnosti a celkového rozpadu osobnosti.

(...)

Celý příspěvek