O zálohování jsem se tu už několikrát zmínil, při zpětném pohledu to ovšem spíše než nějaké užitečné rady vypadá jako kronika mých experimentů. Ale proč v tom nepokračovat… Kam jsem se tedy se zálohováním posunul?

Hlavní změna je v šifrování. Zálohy leží na serveru, občas je hodím na disk a odvezu o dům dál, takže už by měly být zabezpečené. K cloudovým zálohám jsem se ještě neodhodlal, ale časem to taky přijde, a tam to samozřejmě bez šifrování nepřipadá v úvahu, takže teď je to taková příprava.

(Po pravdě nejtěžší bylo vymyslet dostatečně složité heslo, které si budou všechny relevantní osoby schopné zapamatovat.)

Linux - commandline

V Linuxu používám od počátku duplicity. Prvotní nastavení byl sice trochu boj, ale po sestavení skriptů na zálohování i obnovu už to je hračka.

Pokračování příspěvku

Informační brožura o rodu Chotků a jejich letním sídle je – vzhledem k miniaturnímu rozsahu 32 stran – opravdu vydatná. A velmi dobře postavená. Ani zdaleka totiž nemluví jen o tomto rodu nebo o Kačině, je to spíše stručný úvod do šlechty a jejího života, demonstrovaný na Chotcích.

První kapitola, Proměny životního stylu, je celá o šlechtickém životě. Od vzniku šlechty a dědických pravidel:

Zabezpečit rod proti bídě a společenskému úpadku v budoucnosti měl od 17. století fideikomis neboli svěřenectví, který na rozdíl od zbývajících tzv. alodních částí panství nesměl být dělen, prodán či zadlužen. Dědění bylo upraveno složitými pravidly. Nejčastější byl majorát, kdy dědil nejstarší příbuzný a primogenitura, kdy dědil nejstarší člen nejstarší větve rodu. U rodu Chotků se uplatňoval majorát a jako fideikomis byl roku 1770 vyčleněn velkostatek Veltrusy (str. 2)

přes jejich sídla, oblékání, vzdělání až po politická angažmá nebo náboženskou, charitativní a kulturní činnost.

Zvláštností Chotků bylo, že své zaměstnance a sloužící si vybírali tak, aby každý z nich uměl hrát na nějaký hudební nástroj či alespoň hezky zpívat a mohl hrát divadlo. (Str. 11)

Pokračování příspěvku

Daniel Odier popisuje historii svého hledání duchovna, moudrosti a prozření. Zajímal se o něj dlouhodobě, ale západní asketismus nebyla ta pravá cesta.

Nezdálo se, že bych měl duši askety. Nedokázal jsem si sám sebe představit v nějaké jeskyni. Chtěl jsem všechno – krásu, umění, tělo, emocionální intenzitu, lásku, smyslnost a spiritualitu. Zdálo se mi, že náš sysstém západního myšlení založený na separování, oběti, prvotním hříchu, vině a utrpení nedokáže odpovědět na moje očekávání navzdory zábleskům brilantnosti, kterou jsem objevil mezi předsokratovskými řeckými filozofy a také u některých křesťanských mystiků. (Str. 10)

S ukončením studia na akademii výtvarných umění nabídl nakladateli knihu o tibetském umění a poté co – překvapivě – dostal důvěru, vyrazil na podzim roku 1968 do Asie. Fotografoval umělecká díla, mluvil s lámy a učiteli, a když chtěl výsledky svého půlročního snažení odeslat do Evropy, o všechno přišel. Katastrofa. Zoufalství postupně přeměnil v hledání učitele tantry, jenže to byla jedna falešná stopa za druhou. Až když už hledání definitivně vzdal a vystoupil z autobusu, štěstí se na něj usmálo. Shodou náhod poblíž skutečně žila tantrická učitelka Déví. Pochopitelně ho nevzala do učení hned:

"Tvoje emoce se mě netýkají. Máš jen chabou představu o tom, co hledáš. Jak to můžeš najít? Nemám ti co dát. Vrať se zpátky do údolí." (Str. 42)

Nakonec ji ale přesvědčil a vydal se na cestu, z níž není návratu, cestu přijímání života v plném rozsahu, cestu velkého sjednocení.

Pokračování příspěvku

(1997, A4, pastelka)

Obrázek už tu byl jako součást pohledu do archivu kreseb, jméno mu dala v čtenářské soutěži fialka, další návrhy můžete vidět tamtéž.

Ještě rád jsem vzpomínal na konspiračního teoretika (Andy Thomas: Konspirace – fakta, teorie, důkazy). Vedle toho, co padá ze Schranga, jsou Thomasovy texty přímo vzorem korektnosti. Lži století je název pravdivější, než se zdá. Některé vyvrácené nepravdy opravuje rovnou překladatel (třeba to o zlatých rezervách Německa na str. 55), některé tiše nechává být, ale mě z nich bolely oči:

Až dodnes se například tvrdošíjně zastává Darwinova teorie, že lidé se vyvinuli z opic. Zajímavé v této souvislosti však je, že věda stále marně hledá spojující článek mezi opicemi a lidmi. Existuje tu totiž jeden problém.

Proč se lidé vyvinuli jen z některých opic? Co se stalo ze zbytku? Když opice, jak známo, všechno napodobují, nabízí se nevyhnutelně otázka: Proč se ostatní opice po těch prvních neopičily a nestaly se také lidmi?

Uplynuly tisíce a tisíce let, ale opice zůstávají pořád opicemi. Nebo jste snad někdy slyšeli o opici, která by se najednou stala člověkem? (Str. 192)

Asi nepřekvapí sebejistota, s jakou jsou všechny konspirace prezentované jako fakta. Například v EU prý nikdo neví, jaké smlouvy a zákony platí.

Pokračování příspěvku

Když jsem knihu s podtitulem Základy rodinné a krizové připravenosti házel na e-shopu do košíku, očekával jsem knihu na téma zvyšování soběstačnosti, budování zázemí, přípravy na postupné zhoršování ekonomické situace a podobně. První prolistování mě ovšem vyvedlo z omylu – tohle je hardcore příručka pro přežití jakékoliv krize a zevrubně prochází všechny aspekty. Najdete tu vše, co vás může napadnout, od improvizovaného zařízení na filtraci vzduchu přes rady pro bug-out až po přírodní léčiva. Univerzální encyklopedie to je!

Text je rozdělen do tří částí. První, Kdo přežije a proč od Václava Cílka, je úvod do problematiky krize. Popisuje situace, které mohou nastat, osobní přípravu (materiální) a osobnostní předpoklady (Povaha na přežití), ukazuje jaké jsou strategie ve chvílích, kdy člověk zůstane sám a věnuje se i tomu, jak vypadá připravená společnost. Na ukázku přehled nadpisů jednotlivých kapitolek v části Připravená společnost:

• Zázrak v Kamaishi
• Nepřipravená většina
• Kanárek v kleci
• Argentina, co se stalo špatně?
• Dobří sousedé a pomalí psi
• Po krizi se peníze dají organizacím a lidé se nechají bez informací
• Brutální audit
• Požár na Cerro Grande
• Jak fungují vysoce spolehlivé instituce?
• Jak se chovat na letadlové lodi?
• Co je hlavním cílem jaderné elektrárny?
• Hněvivé léto
• Záchrana života jako nevhodný, minimalistický program
• Vize národní bezpečnosti

Jsou to krátké odstavce, esejistická forma, ale je v nich ukryto to nejdůležitější, totiž principy, které pomohou přežít. Mimochodem tuhle část jsem si po dočtení celé knihy dal znovu, čistě pro zapamatování. Je klíčová.

Pokračování příspěvku

Samozřejmě, že ne! Ale když tam chodím pravidelně, ten dojem to ve mně celkem budí.

Naštěstí není nic jednoduššího, než si frekvenci vyčíslit, že? Na LIDL Akční leták mají snad všechny akce od roku 2013.

Já samozřejmě nemám sílu projít celý katalog, navíc mé pozorování se omezuje na poslední rok, dva, takže jsem u toho zůstal i při analýze a opsal necelých 100 týdnů. Názvy jsem „normalizoval“, tj. převedl na jednu podobu, pokud se nějak lišily (například „Americký týden“ a „Pravá chuť Ameriky“)

Naklikat kontingenční tabulku byla chvilka a výsledek?

Pokračování příspěvku

Musím začít rovnou chválením. Opravdu mistrovský, skvěle zkombinovaný příběh - a to jsem teprve u třetí knihy pětidílné série.

Něco málo k ději - při posledních zapnutích Kabaly se ukázalo, že ona sice poskytuje hodně informací o tom, co se stalo se světem, ale příliš toho v současné konfiguraci nezmění. Jeden náznak říká, že byl bylo třeba osadit nejvyšší sefiru mocným egregorem a zdá se, že to má být Svatováclavská koruna. To mimochodem není nic přitaženého za vlasy, koruna je opředena pověstmi o ohromné síle i v našem světě, jen si vzpomeňme na legendu o neoprávněném nasazení na hlavu...

Proto byl komandér Crommelin vyslán na špionážní misi, převzít korunu od kurýra Lichtu, tajné organizace operující v srdci Himmlerovy říše. Když je přepaden komandem wthulmanů, nemrtvých německých navrátilců z Valhaly, a jednoho zastřelí stříbrnou municí, otevře se dočasně prostor mezi světy a on je vtažen jinam. Původně jsem si myslel, že do našeho světa, ale zdá se, že Velký mečový mechanismus nacistických mágů stvořil kromě nacistickomagického i světy další, s různým stupněm magičnosti a různým vývojem. Spojkou je druhý Dveřník, tedy jedna z rozhodujících figur, ale to bych jednak prozrazoval příliš, jednak není možné v krátkém článku složitý děj zachytit.

Pokračování příspěvku

Sylvain Tesson si slíbil, že ještě před dosažením čtyřiceti let prožije nějaký čas jako poustevník v lesích. Je to pochopitelné, město člověka vyčerpává.

Sklony k poustevnickému životu se rodí z věčně se opakujících cyklů. Člověk musí nejdřív trpět zažívacími problémy uprostřed moderních měst, aby zatoužil po pasece s chatou, které se kouří z komína. Jakmile zkostnatí v tuku konformismu, zapouzdří se v sádle pohodlí, uzrál na povolání do lesů. (Str. 114)

Město vyčerpává, zatímco prostota posiluje.

Chata je královstvím jednoduchosti. Pod příkrovem borovic se život redukuje na životně nezbytné úkony. Čas urvaný každodenním povinnostem trávím odpočinkem, rozjímáním a drobnými radostmi. Rozpětí toho, co se musí udělat, je omezené. Čtení, čerpání vody, řezání dříví, psaní a nalévání čaje se stává liturgickým obřadem. Ve městě se všechno děje na úkor tisíce dalších aktivit. Les zhušťuje to, co město rozmělňuje. (Str. 33)

A tak jednoho dne, vybaven hromadou materiálu, zásob, nástrojů, alkoholu a bednou knih, stane v chatě na břehu Bajkalského jezera.

Pokračování příspěvku

Loni v říjnu jsem odstartoval několikaletý projekt, ve kterém si chci dostudovat důležitá díla světové i české literatury – abych lépe porozuměl tomu, co čtu. K tomu samozřejmě potřebuji seznamy četby, takže jsem si hned připravil literaturu starověku.

Tím se dostáváme rovnou ke knihám (zatím mimo seznamy). Přečetl jsem si Vedení lidí a koučování v každodenní praxi a připadala mi velmi (až tvrdošíjně) užitečná. Naopak Bakalářův Konverzační slovník podlidí je přesně takový, jak název naznačuje, lehce povrchní a plný despektu, ten vám chybět nebude. Eseje Jakuba Češky Bohumil Hrabal – Autor v množném čísle velmi podrobně a erudovaně rozebírají Hrabalovy romány, jeho opakovanou práci na knihách, záměry i prostředky, které používal.

Pokud tíhnete k přírodě a zahradám, mohla by se vám líbit Hahnsenova Zahrada síly. Popisuje filozofii tvorby zahrady tak, aby posilovala vaši energii a pocity. Anthony de Mello v Cestě k lásce popisuje filozofii jinou (kombinaci křesťanství a východních učení), ale zcela funkční. Na rozdíl od Tonyho Parsonse, jehož Odhalené tajemství promlouvá asi jen k tomu, kdo už to nepotřebuje…

Pokračování příspěvku

Kdysi jsem si o Novotného sérii Valhal napsal, že je jedna z nejpropracovanějších alternativních historií, které jsem kdy četl. Při druhém přečtení se mi to jen potvrzuje.

Minulý, poněkud neobratný zápis ve čtenářském deníku (25.2.2003):

Celý příspěvek

Podtitul knihy je výstižný – rozhovory o mužské cestě, hledání vize a lásce k životu. Přesně o tom si dva zkušení mentoři mužské cesty s jedním z absolventů a zároveň životním průvodcem povídají.

Rozhovory (a kapitoly) přibližně odpovídají jednotlivým fázím výcviku Mužská síla:

Celý příspěvek

Koncert v duši
Pro milion kapek
A jedny uši

#haiku


(21. 7. 2019)

Celý příspěvek

Než se autorka pustí do novinek v estetice, musí připomenout, co to vlastně taková estetika je a jak estetické hodnocení chápeme.

Je-li ovšem úsudek typu „líbí“/„nelíbí“ tím, co většinu veřejnosti, včetně vědecké, oblast estetických soudů vyčerpává, není nyní úkolem estetiky ukázat, v čem je schopnost estetického souzení, jak o ní uvažuje filozofie, jiná a jak se vztahuje k běžné konzumaci umění? (Str. 28)

(...)

Celý příspěvek

Podstatou příběhu je fantastická myšlenka a přání, které hlavní hrdina vyslovil, a které kdosi – Bůh nebo Ďábel? – vyslyšel. Totiž přání, aby si jeho tvář zachovala krásu a mládí a veškeré stárnutí i otisky života aby se vpisovaly do obrazu.

„Jak je to smutné!“ šeptal Dorian Gray, stále upíraje oči na svůj portrét. „Jak je to smutné! Já budu jednou starý, strašný, příšerný. Ale tenhle obraz zůstane vždycky mladý. Nikdy nebude starší než v tomto pamětihodném červnovém dni. Kdybych tak já mohl zůstat vždycky můadý a stárnout kdyby mohl ten obraz! Za to – za to bych dal všecko! Ano, na celém světě není pranic, co bych za to nedal. Dal bych za to svou vlastní duši.“ (Str. 44)

(...)

Celý příspěvek

Jak jsem popsal v úvodu, jedná se o seznam literárních děl v daném období, která bych měl znát, abych měl alespoň základní přehled a uměl poznat reflexe a odkazy v literatuře modernější. Pokud tu budete něco zásadního postrádat, budu rád, když se zmíníte v komentářích.

Celý příspěvek

O edici permakulturních příruček jsem neměl ani tušení, dokud tato – desátá – nepronikla do jednoho z mých oblíbených online knihkupectví. Zaujal mě už název, protože k minimalismu mám sklony (i když praxe pokulhává), a podtitul Recyklace, upcyklace, vědomá skromnost rozhodl.

V celém západním světě v poslední době sílí reakce na konzumní způsob života, naplněný vyděláváním peněz a jejich utrácením, kdy jsme reklamami a celkovou mentalitou soutěživosti neustále nucení nakupovat nové a nové věci a žijeme tak ve stavu neustálého stresu, ještě zvyšovaného přívaly informací z více a více kanálů. Navíc kvůli penězům trávíme většinu svého času prací, které nás nebaví. (Str. 7)

(...)

Celý příspěvek

Kniha se sice pokouší vystupovat jako nezávislá studie, ale rozhodně se o nic takového nejedná. Autor je zastánce když ne přímo vybraných konspirací, tak alespoň jejich obhajování, konspirační teoretik. Jeho úzkostlivá snaha neustále obhajovat a přesvědčovat, že je v pořádku se konspiracemi zabývat, je všudypřítomná. A otravná.

Má problémy i s vyvážeností; shrnuje sice argumenty pro i proti, ale občas se nedostává prostoru na protivysvětlení druhého tábora. Krom toho často místo jejich argumentů uvádí také manipulativní pseudoargumenty, jako že zkoumat konspirace je neuctivé. To přece nemůže nikdo brát vážně, stejně jako ohánění se rostoucím množstvím lidí, kteří nějaké konspiraci věří.

Celý příspěvek

Úplně na začátek důležité upozornění. Naučil jsem se tento zpěv jen pomocí videí, není to žádný konkrétní styl a je možné, ba pravděpodobné, že něco dělám špatně. Pokud máte možnost absolvovat kurz od skutečného specialisty, využijte ji (nebo pokračujte na stránky Dalibora Neuwirta s podrobným návodem, viz níže). Píšu o tom vlastně jen proto, že se domnívám (a Vlastimil Marek to potvrzuje), že pokud tento zvuk léčí a harmonizuje, je jedno, jak se k němu dostaneme, důležité je zpívat.

Vypadá to složitě, ale nakonec to ani zdaleka tak těžké nebylo. Jakmile se vám totiž alikvóty jednou podaří vyloudit, jde to samo a najednou jich máte plná ústa. Začal jsem s tímto videem:

Celý příspěvek

Tentokrát se Libor Sváček zaměřil na hlavní město a přináší výběr z několika tisíc snímků. Díky tomu je to přehled reprezentativní a fotografie jsou opravdu krásné. Samozřejmě jsem zase místa zkoušel poznávat, kromě toho jsem si odnášel tipy na návštěvy. Třeba Valdštejnskou zahradu, tu bych si rád prohlédl.

Fotit architekturu kvůli zkreslením a ztrátám hloubky není jednoduché, autor to ale evidentně umí:

Celý příspěvek