Podivně magické, uhrančivé čtení je vyprávění o životě Augustina Hnáta ze vsi Smylavody. Každá věta je naplněná tak, že se sotva vznáší nad zemí a vy ji jen tak zlehka vychutnáváte.

Náves ve Smylavodě vypadala jako dobrý konec pohádky, ve skutečnosti ale každý grunt skrýval nějaké tajemství. Tu láska ke kočkám procházela žaludkem, onde zas v neděli po mši svaté vyvolávali z temnot mocnosti pekelné, aby to měli pojištěné na obou stranách.

U Hnátů to byl chleba.

Tady ho, co paměť sloužila, pekli zásadně muži. Nežli by k tomu pustili ženskou, radši by hladem pomřeli. Do tajemství chleba se zasvěcovalo ob generaci, dědeček vnuka a ten, když se po letech sám stal dědečkem, zase svého vnuka, otcové pauzírovali.

Nebo ztěžka, samozřejmě, protože ačkoliv chvílemi je cítit cynický humor, v jiných chvílích vás sevře ledová ruka. To když udeří osudová náhoda nebo čísi zlý úmysl.

Pokračování příspěvku

Čas od času narazím na nějaký spotřebič nebo jinou věc, jejíž gumový (protiklouzavý) povrch se během pár let změnil v něco odporného. Lepkavou hmotu, na kterou se prakticky nedá sáhnout. Když je to stará flashka, počítačová myš nebo zastřihovač, mávnu rukou a koupím si nový.

Když jsem ale totéž objevil na poměrně kvalitním dalekohledu, mohl mě vzít čert. Dalekohled, mechanická věc, tam se nemá co rozbít, to musí vydržet desítky let – a on se nedá vzít do ruky…

Vidíte jak se to leskne? Je to přesně tak matlavé, jak to vypadá. Tentokrát jsem se ale rozhodl nevzdat to bez boje a v dílně posbíral všechna rozpouštědla a roztoky.

Pokračování příspěvku

Odysseus dostal ve svých 52 letech výpověď. Zeštíhlování rozpočtu, ostatní zaměstnanci jsou mladší, mají malé děti, hypotéky… spousta řečí, ale realita je, že najednou nemá pro co žít. Prázdnota, vzpomínky, rutina.

Kolikrát budu doufat, že na konci uličky narazím na někoho známého, aspoň od vidění? (Str. 44)

A cestování? Jako stěhovák nedělal čtyřicet let nic jiného…

Pokračování příspěvku

Každý syn je od malička v těsném spojení s matkou. Ona je tu pro něj, stará se, pečuje, utěšuje a formuje; stejně tak on dělá vše pro to, aby ji potěšil, zavděčil se.

A každý syn potřebuje projít procesem separace od matky, aby se stal sám sebou, dospělým mužem, který se o sebe stará sám, umí komunikovat a řešit problémy, fungovat ve vztazích… K tomu v tradičních kulturách sloužily přechodové rituály a obřady přijetí mezi muže.

Iniciace prostřednictvím rituálu seznamuje chlapce s jeho posvátným propojením s komunitou a přírodou. Připomíná mu, že není sám, že existuje posvátné spojení mezi jeho vyvíjejícím se já a vyvíjející se lidskou komunitou, které bude sloužit a která bude sloužit jemu, a také s podstatně větší přírodou, která je milující, štědrá, a současně i ničící a lhostejná, a v níž on i jeho blízcí žijí své těžké životy. (Str. 45)

Rituály jsou obtížné, je to příprava na těžkosti života, v němž chlapec musí obstát. Když jimi projde, získá jistotu v sobě i komunitě. Jenže moderních společnostech rituály dávno neexistují a stejně tak často chybí zralé mužské vzory:

Pokračování příspěvku

Zelené ticho je
Zhmotněný klid
Zbývá jen zastavit
Ležet a snít


(1. 7. 2018)

Je zajímavé, jak moc se knihy o tantře mezi sebou liší. Stejné téma a tolik různých přístupů. Lysebeth je encyklopedický ve všech ohledech, Preecemu se vytratila vášeň, Tantra ve městě je postmoderní mix a Odier? Jeho kniha báječný úvod do filozofie tantrismu.

Ukazuje, že je to cesta, která člověku vrací tělo, která vášně nepopírá, ale integruje a užívá k dosažení sjednocení.

Chceme cestu, jež by nebyla v rozporu s naším životem, život, který by si neprotiřečil s naší cestou. Zkrátka chceme harmonické spojení spirituálního s materiálním na dostupné cestě, takové, jež nebude přiliš odcizená běžné kultuře. Chceme dosáhnout pocitu naplnění, aniž bychom museli popírat nádhernou nespoutanosti života; chceme světlo a radost, jež by nás přenesly k širšímu, hlubšímu prožitku skutečnosti. (Str. 5)

Tělo, smysly, prožívání a přítomnost v každém okamžiku.

Od samého počátku období, které jsem s ní strávil, mě Dévi nutila zaregistrovat každý okamžik, kdy jsem byl ve světě nepřítomný, každý nedokonalý nebo nekultivovaný pohyb nebo čin, každý automatismus. Její učení bylo soustředěné na poklidnou, ale vytrvalou přítomnost ve světě. Když mi vyprávěla o filozofii, vždy své myšlenky okamžitě spojovala zpátky s životní realitou a neustálou praxí. (Str. 46)

Přítomnost bez komentování. A hlavně, nic není zavrhováno, cokoliv co člověk dělá i cítí je – pokud to dělá opravdově – součást spirituální praxe.

Pokračování příspěvku

Prvních 140 stránek v knize Kapitoly z francouzské, italské a české literatury zabírá precizní analýza Putování za příběhem o Svatém Grálu. Jiří Pelán tu detailně rozebírá děj, motivy, formu i historii vzniku a návaznosti všech podstatných děl až do třináctého století, kdy se artušovské příběhy systematizují do cyklu Lancelot-Graal (vulgata).

Začíná u Geoffreye z Monmouthu a jeho Dějin britských králů. Vysvětluje základ látky, zpracování keltských legend do kroniky, upozorňuje na nevyřčené vlivy a historické souvislosti. V Plantagenetovské říši vyprávění silně rezonovalo:

Jestliže Geoffroy podal Artuše jako bojovníka s Římany, podal ho zároveň i jako nositele imperiální myšlenky. Po dobytí Galie Geoffroyův Artuš udělil svým nejbližším spolubojovníkům Normandii a Anjou, tedy ony plantagenetovské državy, jež v současnosti podléhaly suverenitě francouzských králů; jejich suverenita byla tímto „historickým“ svědectvím zpochybněna. V neposlední řadě se v Artušově postavě rýsoval prostředek stmelení různých etnik na půdě Britanie, což byla idea, která měla také svou tradici: ozvala se už ve waleské básnické skladbě Armes Prydein (Proroctví o Britanii) z 10. století, předkládající vizi velké britanské „rodiny“, složené z Britanů z Cornwallu, Stratclutu a Llydlawu, Kymrů a Irů.

Anjouovská říše Jindřicha II. a jeho synů Richarda Lví srdce a Jana Bezzemka se tak logicky stala prostorem, kde Artušův příběh nalezl živnou půdu. Díky obrovskému rozsahu této říše a francouzštině jako řeči aristokratických elit se také záhy rozšířil i mimo Anglii. Ne všechna díla zpracovávající artušovskou látku vznikla na objednávku, ale nepochybně všechna byla vděčně přijímána. (Str. 21)

Pokračování příspěvku

(srpen 2019, A4, pastelky)

Tentokrát je to díl podařený, zase převážně o SpongeBobovi a Patrikovi. Jak název napovídá, tematicky je zaměřený na kouzla, čáry, zakletí a duchy. Pár epizod:

• Tykev hrůzy – o oživlé halloweenské hlavě
• Chuť strachu! – o noci v Muzeu smažení plném přízraků
• Šnek strašpytel – o tom, jak se SpongeBob s veverkou Sandy předhánějí, kdo je odvážnější
• SpongeBob má v kalhotách – o strachu z divných zvuků
• atd.

Pobavil mě Létající Holanďan, který se svou přízračnou lodí překročí rychlost, dostane pokutu a musí si udělat znovu řidičák. Ve škole. Se SpongeBobem… Hádejte, kdo v hrůze uprchne.

Pokračování příspěvku

K logice jsem ještě – celé roky – měl v zásobníku proslulý Wittgensteinův traktát. Kdysi jsem si ho koupil na základě Tribunova článku, ale čtení mi nějak nešlo… Až teď, vyzbrojen poznatky základů logiky, jsem sebral síly a touto útlou brožurkou se prokousal.

Po formální stránce je to velmi systematické dílo. Vyjadřuje sedm postulátů, základních myšlenek, označených číslem. Každou z nich rozvádí a upřesňuje a jednotlivá tvrzení čísluje, tentokrát za desetinnou čárkou (tečkou). A pokud upřesnění opět doplňuje, posouvá se s čísly na další pozici. Příklad:

2 To, co je zkrátka tak, fakt, je existence stavů věcí.

(… )

2.1 Děláme si obrazy faktů.
2.11 Obraz představuje situaci v logickém prostoru, existenci a neexistenci stavů věcí.

(… )

2.223 Abychom rozpoznali, zda je obraz pravdivý, nebo nepravdivý, musíme jej se skutečností porovnat.
2.224 Z obrazu samého se to, zda je pravdivý nebo nepravdivý, nepozná.

Asi nejproslulejší je poslední tvrzení, které nemá ani žádné zpřesnění, je spíše aforistickým závěrem:

7 O čem se nedá mluvit, k tomu se musí mlčet.

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem se konečně dostal k průzkumu, proč se slaví narozeniny o den dřív. Kořeny tohoto zvyku jsou prastaré.

Mezi vzdělávacími knihami vyčnívají Algoritmy pro život. Autoři v ní popisují, jak postupy, které byly vyvinuté pro počítače, pomáhají (nebo mohou pomáhat) i v reálném životě, třeba při hledání bytu nebo třídění knihovny.
Z Dokonalých manažerských selhání Pavla Vosoby jsem byl zpočátku rozpačitý, pak jsem si ale na jeho styl vyprávění zvykl a ocenil ho. Kniha je vlastně výborná.
Naopak opěvovaná Pressfieldova Válka umění na mě až zas tolik nezapůsobila. Personifikovat lenost a oslavovat každý den, kdy nad ní (pardon, nad Odporem) zvítězím, mi připadá zbytečné.

(...)

Celý příspěvek

Při čtení Deníku jsem vystřídal snad všechny emoce, přičemž převážně mi hlavní hrdina (aktivně odmítám hlavní postavu ztotožňovat s autorem) lezl na nervy. Vykresluje se jako postava plná frustrace, mělkých ambicí, po večerech věčně v tahu a na tahu, což není příliš imponující. A k tomu to usilovné katolictví, které se v každodenním životě nějak zapomíná projevovat…

Jenže jak deník postupoval, pomalu se ukazovalo, že všechno je složitější, motivace jsou různé a sváří se mezi sebou. Hezky to bylo vidět v zápisu z 21. srpna, kdy nejprve vypění frustrace ze vztahu a na partnerce nezůstane nit suchá, a vzápětí otočí pohled na sebe, strhá svůj mizivý přínos, a nakonec to uzavře pohledem třetím:

(...)

Celý příspěvek

Neotřelý způsob, jakým pojmout knihu o logice. Tvoří ji totiž skoro komiks, základem každé stránky není text, ale ilustrace. Velmi často vidíme autora myšlenky, případně diskuzi dvou myslitelů, takže zároveň vnímáme i jejich podobu.

Takovéto zpracování s sebou nese jedno riziko - že stručnost popisků a komentářů bude na úkor srozumitelnosti. V tomto případě se ale dílo zdařilo a obsah je přesně vyvážený. Co ho vlastně tvoří? Historie logiky od samotných počátků u Aristotela, přes snahy logiku formalizovat, vybudovat pomocí ní matematiku (a vypořádat se s paradoxy a problémy), až po logiky alternativní nebo aplikace.

(...)

Celý příspěvek

Když jsem přerovnával dřevo, všiml jsem si dvou nápadně provrtaných polínek. To nebyla normální komůrka, ale centimetrový tunel.

(...)

Celý příspěvek

Tento román, ačkoliv podle Jiřího Pelána je v Chrétienově tvorbě jistým odbočením, je o poznání komplikovanější, a to i v neveršovaném anglickém přepisu.

Před Percevalem však napsal Chrétien ještě Lancelota, román, který představoval odbočení od dosavadní tematiky a jí tlumočených ideových důrazů. Znamenal totiž návrat k „tristanovské“ látce a pojednávalo se v něm o lásce mimomanželské a cizoložné. Navíc byla tato látka traktována převážně v kurtoazních intencích. (Jiří Pelán, Kapitoly z francouzské, italské a české literatury, str. 46)

(...)

Celý příspěvek

Monografie se věnuje záhadným vyobrazením zelených mužů v sakrálních stavbách. Obvykle jsou to mužské obličeje v listoví, kterým z koutků úst vyrůstají větvičky. Jsou poměrně časté – ale nikde se o nich nezachovala žádná zmínka, takže dnes netušíme, co symbolizovaly, ani proč našly místo v kostelech a katedrálách.

Základním paradoxem zůstává četnost zobrazení na jedné straně a absence teorie, popisu nebo jen prosté zmínky o zelených lidech v písemných pramenech na straně druhé. Navzdory (nebo díky) tomuto interpretačnímu limitu nás stále udivuje bohatství, různorodost a strukturovanost významů, které lze i při relativní metodologické kázni v koncepcích středověkých výzdobných programů nalézat. (Str. 82, Michaela Ottová v příspěvku Démonická a christologická role zelených lidí ve výtvarné kultuře pozdního středověku).

(...)

Celý příspěvek

Jak jsem popsal v úvodu, jedná se o seznam literárních děl v daném období, která bych měl znát, abych měl alespoň základní přehled a uměl poznat reflexe a odkazy v literatuře modernější. Pokud tu budete něco zásadního postrádat, budu rád, když se zmíníte v komentářích.

Bajky

autor	dílo	odkazy a reflexe
Jean de La Fontaine	Bajky

Divadlo

autor	dílo	odkazy a reflexe
Pierre Corneille	Cid
Jean Racine	Faidra
Moliere	Tartuffe
Carlo Goldoni	Poprask na laguně

(No, moc toho do klasicismu nespadá, navíc většina je divadlo a to – při vší úctě – literatura není, ale pro úplnost… )

(...)

Celý příspěvek

Po komiksovém zpracování artušovských legend od Petra Kopla jsem sáhl díky jeho geniální Morgavse a Morganě. Jednak pro nesporné kvality, jednak ze zvědavosti na souvislost. A samozřejmě také na doplnění obrázku kolem Artuše, když už se tímto proudem v evropské literární tradici zabývám.

Kniha je rozdělená do sedmi kapitol:

(...)

Celý příspěvek

V minulé knize (Mojmír Hudec a kolektiv: Pasivní domy z přírodních materiálů) jsem se dozvěděl o stavbě a konstrukcích pasivních domů, zajímaly mě ale reálné zkušenosti. K tomu je tato publikace přímo určená – prochází chronologicky portfolio Aleše Brotánka, který se na pasivní domy specializuje.

Po úvodních kapitolách (o smyslu a nutnosti pasivního stavění, počátek a vývoj konceptu pasivního domu a proces navrhování a realizace pohledem a slovem architekta) ukazuje třináct projektů. Od prvního nízkoenergetického domu z roku 1994 až po rok návrhu 2008.

(...)

Celý příspěvek

Slaměným polem
Vítr se prohání

To už se léto
K podzimu naklání


(12. 8. 2017)

(...)

Celý příspěvek