Z roztřepených
vláken léta
Mezi květy
zvolna splétá
Podzimní pokrývku

(28. 10. 2022)

Speciál Léto 2022 je věnovaný Bushcraftu, tedy umění přežít v divočině. Přístupy k němu mohou být nejrůznější, o čemž vypovídají například rozhovor s jedním z nejznámějších zálesáků a recenzentů Tomášem Krákorou, medailonky světových expertů na přežití i tipy na zahraniční výlety a pravidla v zemích jako Kanada, Španělsko, Austrálie a pochopitelně země skandinávské.

Časopis ale jako správný kaleidoskop přináší také testy vybavení (křesadla, mačety, sekery, lucerny, polní láhve, boty), nabízí tipy a vychytávky (skládací dřívkáč, české tree houses) nebo ohlédnutí za historií (historie trampingu).

Vše je bohatě ilustrované:

Pokračování příspěvku

U Bakaláře jsem psal, že teprve on mi vysvětlil, že antisemitismů bylo a je vícero druhů, že každá doba měla svoje záminky a předsudky. A tak jsem čekal, až narazím na vhodnou monografii, kde bych se dočetl více. Schäfer je k tomu ideální; kniha stručná, čtivá a přitom velmi erudovaná, vysvětluje do hloubky Kde se zrodila nenávist k Židům a proč se pořád vrací (podtitul), proč je vznik antisemitismu složitý a že má mnoho příčin.

Konkrétně to znamená: v souvislosti s počátkem antisemitismu v předkřesťanském starověku výslovně odmítám tezi, že antisemitismus přivedlo na svět křesťanství, a to obviněním Židů z vraždy Mesiáše, Boha. Tuto tezi považuji za zkratku historických skutečností, která nevypovídá pravdivě ani o křesťanství, ani o antisemitismu. Rovněž se nepřipojuji k badatelům, kteří kladou počátky „vlastního“ antisemitismu až do středověku, spolu s démonizací Židů a obviněními z hanobení krve, zneuctění hostie, z rituálních vražd a otravování studní. Nemohu přijmout ani názory badatelů, podle nichž lze o antisemitismu hovořit teprve v jeho novodobé rasistické variantě. Antisemitismus je toto všechno — a ještě mnohem víc. (Str. 13)

Začíná antickým starověkem, jehož motivy byly mimo jiné celková odlišnost, „jinakost“, podvracení řecko-římské kultury a „nenávist k lidem“.

kapitola Řecko-římský starověk / Hanobení židů jako nepřátel a cizinců

• Znaky, na nichž je založena identita židovského etnika
• Persie a Kniha Ester: Plán na vyhubení všech Židů
• Egypt: Opačný příběh Exodu
• Sýrie a Palestina: Kult osla a lidské oběti
• Řím: Nenávist a nedobrovolný obdiv
• Alexandrie: První pogrom v dějinách
• Tacitus: Souhrn starověké nenávisti k Židům

Pokračování příspěvku

Ten strom mě zaujal už z dálky, mohutný a podsaditý, uprostřed malého amfiteátru.

Když jsem přišel blíž a viděl ty tuhé, dřevnaté lusky, říkal jsem si, že bych je měl znát. Vypadaly jako svatojánský chléb…

Pokračování příspěvku

Apollinaire touto básní položil základ celému žánru. Báseň typu „pásmo“ vychází ze surrealismu a jeho fascinace hlubinami psychiky, které mohou vyplout na povrch při volných asociacích. Myšlenky se nechávají plynout, jedna věc připomíná jinou, vyvolá vzpomínku a proud pak tvoří pásmovité střídání obrazů, témat i časových rovin.

Překlad Karla Čapka svými linoryty doprovodil jeho bratr Josef a v této úpravě báseň poprvé vyšla v roce 1919.

V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi (Str. 23)

Jak vidno, ilustrace jsou hodně expresivní a k zachyceným obrazům se dobře hodí.

Pokračování příspěvku

Kniha je především esej, tedy rozsáhlé zamyšlení, ve kerém Lovelock rozebírá další evoluční posun, Nadcházející věk hyperinteligence.

Nejprve popisuje Věk ohně, který rozpoutal Newcomenův objev parního čerpadla. Následoval explozivní rozvoj lidské kultury – rychlost, obří města, obří války. A také oteplování. Tedy něco, co rozhodně planetě nesvědčí, a to i přestože se, jak říká Lovelockova teorie Gaii, snaží její neživá i živá část společně životní podmínky stabilizovat. Což fakticky znamená ochlazovat.

Mám pocit, že zastánci úvah o zóně obyvatelnosti přehlížejí ke své škodě možnost, že život na jiné planetě bude podobně jako na té naší tíhnout k tomu, aby si tamní klima a prostředí přizpůsobil. Vychází-li pátrání po mimozemském životě z předpokladu, že se o podmínky panující dnes na Zemi zasadil čisté jen souběh geologických okolností, potom jen marníme čas. Trvalá obyvatelnost Země je ve skutečnosti důsledkem výrazného uzpůsobování životního prostředí. Je to sám život, co reguluje sluneční výheň. Kdybychom život na Zemi beze zbytku vyhubili, planeta by se zanedlouho oteplila až k neobyvatelnosti. (Str. 21)

Po Věku ohně čili antropocénu ovšem přichází další zlom, informační a digitální doba. Definitivně se potvrdí se stvořením systémů umělé inteligence (a myslím, že letos je pěkně nakročeno, se všemi těmi dostupnými umělými kreslíři jako Dall-E nebo generátory textu Chat-GPT).

Lovelock domýšlí dál, co asi bude následovat, kdy se objeví kyborgové. A jak bude vypadat naše soužití.

Pokračování příspěvku

(srpen 2022, A4)

Světoznámí Galové Asterix (malý, bystrý a rychlý) a Obelix (pomalý, ale o to silnější, neboť jako malý spadl do kouzelného lektvaru a už mu to zůstalo), pokračují ve svých dobrodružstvích.

Asterix a cesta kolem Galie

Když zoufalý římský vojevůdce Asparágus ohradí galskou vesničku palisádou, aby ji izoloval a zabránil šířit podvratné myšlenky, vsadí se s ním Asterix, že se nejen dostanou ven, ale podniknou i cestu kolem Galie a z každého místa přinesou nějakou specialitu (Str. 21):

Cesta kolem Galie mě zklamala. Bylo to vlastně dost monotónní – někam přijeli, oblafli Římany, sebrali specialitu a pokračovali, to celé asi jedenáctkrát…

(O to lepší byly ty další.)

Pokračování příspěvku

Po minulé zkušenosti s jinou malou knihou Petra Bakaláře (myslím Konverzační slovník podlidí) jsem se trochu obával – ale tohle bylo příjemné překvapení. Hned v úvodu zmiňuje autor motivaci a téma – všímá si, že mnoho lidí v sobě cítí jakýsi pud k rebelii a překračování konvencí. Cílem knížky jse tuto oblast zmapovat a nabídnout jim možnost, aby se v sobě lépe vyznali a dokázali se zařadit. (Str. 13)

Následuje část Teorie nonkonformismu, která definuje nonkonformistu čili kontrariána (to je výborné slovo, které okamžitě zařazuji do svého slovníku), někoho,

kdo se svým názorem stojí proti většině, popř. autoritě. Téměř vždy je přítomná mocenská asymetrie.

Nejenom že si myslí něco jiného, ale také se s tím netají. To je samozřejmě riskantní postor, který v praktickém životě přináší prakticky vždy jen nevýhody. (Str. 17)

Zamýšlí se nad jeho motivacemi, evolučními výhodami a nevýhodami, jednotlivými typy kontrariánů – ale také procesem normalizace a typy konformistů, jejich skupinami nebo tím, proč je tak málo kontrariánek. Tuto část uzavírá přehled patnácti otázek, které by stály za průzkum. Například:

Pokračování příspěvku

Pro všechny Popelky - proč ta strategie nefunguje.
Vojtěch Franče: Od Popelky k Venuši

Středoevropský slon lesní.

(1. 1. 2022)

Dokud to SemSuchar nenapsal, vůbec jsem si neuvědomoval, jak mi to věčné hodnocení také leze krkem.
Ohodnotit každý rohlík? Úchylná to doba!

Pokračování příspěvku

Copywriter Otto Bohuš psal v roce 2015 každý den krátký (jiný než krátký ostatně ani nemohl) status na svůj twitter. Všechny se pochopitelně točily kolem psaní – knih, textů, reklamních upoutávek –, čtení, přemýšlení, tvorby… zkrátka kolem copy.

Následovala ilustrátorská soutěž ke všem tweetům, která měla velký ohlas. Své obrázky poslalo přes 90 ilustrátorů. Kresby, malby, barevné i černobílé, opravdu pestrá škála.

Celý příspěvek

Programátor Filip je součást velmi úspěšného herního studia. V něm se sešla řada zvláštních osob včetně potrhlého šéfa

Každý si sice dával záležet na tom, aby byl divný svým zcela osobitým způsobem, jedna věc nás ale spojovala. Nikomu nám v životě nestačilo jen tak sedět na místě a přežvykovat. Byli jsme zvědaví, co je za rohem.

(...)

Celý příspěvek

Teprve když jsem si fotky z focení vranky prohlížel doma na počítači, uvědomil jsem si, že jsem zachytil i jinou rybu. Sice stejně plíživou, ale s menší hlavou a spoustou vousků.

Celý příspěvek

Poprvé je to sbírka kombinovaná, oboustranná. Z jedné strany nazvané O jablko lehčí ráj jsou básně, z druhé strany #Ranní jsou krátké texty. Textové črty, pohlednice. Často s pointou, někdy spíš s popisem nálady, pokaždé ale malebné.

Pár v metru. Tak patnáct let, nejkritičtější věk. Ona je z toho víceméně venku, on se v pubertě ještě pořád potácí. Snaží se konverzovat, jeho doznívající nejisté a afektované dětství to ale pořád nechce vzdát. Ona je vlídná a trpělivá, pomáhá mu s tím ze všech svých dívčích sil.

(...)

Celý příspěvek

Má záliba v brožurách z výletů dospěla tak daleko, že už si je pořizuji i z míst, která jsem nenavštívil… Ale bylo to těsné! Chystal jsem se několikrát a kdyby to bylo za lidštějšího počasí, snad by to i dopadlo.

Palác v Malii je třetí největší na Krétě, pocházejí z něj některé mimořádné nálezy jako zlaté tepané včely s kapkou medu a v jeho okolí je řada dalších odkrytých vykopávek a nálezů.

Celý příspěvek

Aktualizace 4. 1. 2023: obrázek ve větším rozlišení.

Celý příspěvek

Kniha začíná jako lehký a zábavný deníček studentky medicíny. Spousta situací ze studia, strašlivý a nepřetržitý příval informací, pocity zoufalství i úlevy… Jak čas jde dál, mění se témata, autorka dostuduje, nastupuje do práce a pomalu se posouvá.

Na facebookovém blogu je nejen zaznamenaných šest let mého života. Je to hlavně otisk mé duše ve všech jejích proměnách.
Za těmi pár slovy, co jsem čas od času publikovala, je toho pokaždé schovaného daleko víc.
Spousta emocí. Spousta různých situací. Setkání. Ztrát.
Byly doby, kdy pro mě byl blog i jakousi formou terapie. Kdy jsem se vypisovala a chtěla, aby mě někdo slyšel.
A pak jsem zjistila, že mě nejen slyší, ale dokonce se mnou mnoho a mnoho lidí rezonuje.
A tak jsem sdílela a sdílela.
I když třeba někdy v šifrách.
Sdílela jsem, abych ulevila sama sobě.
A ukázala ostatním, že nejsou sami.
Ano, myslím, že tohle je poselství celé této knihy. Ostatně se to tu i vícekrát opakuje. Nikdy nejste sami. (Str. 238)

(...)

Celý příspěvek

Powellova kniha je bez přehánění poklad. Při čtení jsem zažíval extázi z porozumění; věci, které pro mě byly po desítky let záhadné a nepochopitelné, se mi stránku po stránce odkrývaly s lehkostí a vtipem.

O tónech nám hodně poví způsob, jakým kmitá jedna struna, když na ni drnkneme. Struna se rozkmitá tam a zpátky, přičemž kmitů jsou stovky za sekundu. Pohyb je to pochopitelně tak rychlý, že není vidět – rozeznáte jen rozmazaný obrys struny. Kdyby struna kmitala jen tak, nebyla by skoro slyšet, protože struny jsou tenké a nerozpohybují mnoho vzduchu kolem sebe. Když ale strunu přiděláte na velkou prázdnou bednu (třeba na tělo kytary), vibrace zesílí a tón je slyšet pěkně jasně. Chvění struny se přenáší na dřevo korpusu a to se rozvibruje stejnou rychlostí jako struna. Pohyb dřevěných desek vytváří ve vzduchu mnohem větší vlny než pohyb struny a se pak šíří od kytary dál. Když dorazí k uchu posluchače, rozechvějí stejně rychle i jeho ušní bubínky. Nakonec mozek pohyb bubínku analyzuje a pomyslí si: „Ten sousedovic pitomec zase cvičí na kytaru.“ (Str. 33)

(...)

Celý příspěvek

Před rokem jsem upgradoval na Fedoru 35 (teď už mám 37!), potýkal se s nedostatkem místa a naučil se trochu pročistit disk. A zveřejnil jsem poslední, šestou část archivu tweetů za rok 2020. (Jak je vidět z posledního vývoje této sociální sítě, je můj přístup „na internetu nevěřím nikomu kromě sebe a všechno si ukládám“ celkem užitečný. I kdyby se Twitter uzavřel hned, o nic důležitého nepřijdu.)

Z literární teorie i praxe jsem dočetl třetí díl Přehledných dějin literatury. Následně jsem si sestavil další pokračování Mapy literatury – českou poezii druhé poloviny 20. století. Také jsem dočetl jedno ikonické dílo, totiž Gulliverovy cesty. Je to velmi intenzivní satira (a prapředek vědecké fantastiky). Do literárních dějin patří i sbírka Sluncem a stínem Josefa Václava Sládka.

Celý příspěvek

Jazyková lahůdka. Jsem si jistý, že i kdyby psal o něčem méně zajímavém a přitažlivém (no, po pravdě řečeno, takové jsou všechny ostatní činnosti), stálo by to za to. Možná až na obecnou psychologii. A kdo ví, jestli by i z toho neudělal zábavné čtení. Těch hříček, náznaků, inteligentního humoru! A plný, barvitý způsob vyjadřování. Třeba věta v těle se nám na různých místech hromadí všelijaké chuchvalce a zádrhely neproudících energií, které tuhnou, tuchnou, tlí a puchnou; není to nádhera?

Celý příspěvek