Tentokrát jsem si instalaci pořádně užil! Protože jsem si pořídil nové železo, vzal jsem i instalaci pěkně od základu, s rozdělováním disků, přípravou SSD a – nově – šifrováním. Načasování se mi opět nevydařilo, Fedora 28 byla teprve beta – ale představa, že s 27 budu za půl roku zase trénovat přeinstalování mě strašila natolik, že jsem betu vyhodnotil jako menší riziko. A vzhledem k novosti HW a velikosti RAM samozřejmě také 64bitovou verzi. A kvůli Steamu a hrám zase návrat k originálním ovladačům nVidia.

Rozdělování SSD disku (4 pokusy)

Začalo to prakticky hned. Nabootuju do live CD, spouštím fdisk se zarovnáváním, cvakám oddíly (dvě sady boot+swap+root, abych mohl mít dvě verze paralelně)

fdisk -S 32 -H 32 /dev/sda
#1GB boot n -> p -> 1 -> enter -> +1G
#8GB swap n -> p -> 2 -> enter -> +8G
#40GB / n -> p -> 3 -> enter -> +40G
#extended n -> e -> 4 -> enter -> enter
#1GB boot n -> p -> 5 -> enter -> +1G
#8GB swap n -> p -> 6 -> enter -> +8G
#40GB / n -> p -> 7 -> enter -> +40G

No a někde v polovině se zarazím – proč se držet u země a mít tam MBR s extended partition, když bych mohl mít nový skvělý GPT?

Pokračování příspěvku

Černý Petr je střední manažer ve větší korporaci a korporátní život zná dokonale. Možná vám bude připadat, že přehání, ale taková korporace je svět sám pro sebe. Pravidla, procesy, zdroje místo lidí, vlastní jazyk...

„Autsorsing - Pitva firmy zaživa. Nucený výsek fungujícího oddělení a jeho nahrazení externí partičkou šéfových kamarádů, kteří budou dělat tu samou práci, jen trošku dráž a pomaleji.“ (Str. 9, Slovníček manažerštiny)

„Konzultant - Člověk, který v kariéře dospěl do bodu, kdy už má tolik známých, že nemusí pracovat a stačí mu jen plkat v podnicích svých přátel. Největší přínos konzultantů spočívá v tom, že když někam dorazí, lidé ve firmě se proti nim spojí jako proti společnému nepříteli, a v podniku tak opět zavládne lepší atmosféra.“ (Str 11, Slovníček manažerštiny)

Černý Petr problematice nejen rozumí, on o ní dokáže psát vtipně a s nadhledem, což jej řadí k Dilbertovi nebo k Murphymu (a jeho zákonům). Některé sekce ovšem můžou působit přesně opačně, místo smíchu posmutníte. To když zjistíte, že zrovna píše o vás a vaší firmě.

Pokračování příspěvku

Majestátně
Nebem pluje
Ve větru se
Pohupuje


(10. 3. 2018)

Publikace Dana Faltýnka prochází jednotlivé obory lingvistiky a velmi názorně a srozumitelně vysvětluje, čím se momentálně zabývají. Text je pojatý didakticky; na začátku každé kapitoly zrekapituluje dosavadní výklad, připomene kontext a vysvětlí, kam se budeme ubírat dál. Takový iterační a výstavbový princip je příjemný, dobře si to člověk zapamatuje.

„Co je nového v lingvistice jsme začali u tématu pravopisu – ten jistě čtenář v souvislosti s lingvistikou očekává. Přešli jsme přes mluvnice, vztahy gramatických kategorií, spektrogramy a kvantitativní vlastnosti textu. Chtěli jsme ukázat, jak široká může být paleta otázek na vlastnosti textu – a mluvili jsme většinou o textu mluveném a psaném. V následující části knihy chceme ukázat, co všechno může být lingvisty analyzováno jako text, a rozhodně to nezačíná a nekončí u mluvené a psané češtiny.“ (Str. 53)

Ta pravá zábava, jak citace naznačuje, začíná v druhé polovině knihy. Tam ukáže, jak se spojují jednotlivé metriky textu do vícerozměrného škálování, spojení lingvistiky a data miningu a především demonstruje klastrování projevů českých prezidentů Klause a Zemana. Zaměřuje se na určování autorství seskupením podle podobnosti kvantitativních charakteristik.

Pokračování příspěvku

Silueta dravce:

Pod ní reproduktor se zvuky dravců:

A hned vedle hnízdo, vydlabané v zateplovacím polystyrenu. Samozřejmě obydlené.

Pokračování příspěvku

Daniela Fischerová se astrologií zabývá opravdu dlouho a důkladně, a dobře ví, že prakticky nikdo, kdo by stoprocentně odpovídal svému slunečnímu znamení, neexistuje. Přesto, nebo právě proto, vybrala a popsala nejvýraznější charakteristiky, a nebrala si při tom servítky. Výsledkem je velmi čtivá knížka, v níž sice neuvidíte konkrétní osoby, ale některé jejich vlastnosti docela zřetelně.

Každé znamení začíná obrázkem, znakem, výčtem symbolů (živel, vládce, hlavní úkoly ve vývoji, hlavní obranná strategie, havní útočná strategie, identifikační figury) a jedním shrnujícím odstavcem:

„Ať je jim kolik chce, jejich pravý věk je takzvaná puberta tříletých. Jejich slovník tehdy měl pouze dvě báječná slova: Já sám! Kopali nožkami a rozbíjeli křehké věci. Právě totiž pochopili, že vesmír byl stvořen jenom kvůli nim. Této pitomosti věří až do hrdinské smrti. V životě vždycky hrají hlavní roli, druzí jsou jen nevýznamný kompars jejich vznešeného příběhu. Neohlížejí se. Mohli by zahlédnout své vlastní stopy, a v těch je dost rozbitých křehkých věcí. Bez ohledů spějí k velkým cílům. Tolik nás toužili předběhnout, že nás nechali daleko za zády, a teď jsou kdesi hrdě sami. Znají jedinou světovou stranu: vpřed!“ (Str. 9, Beran)

Pokračování příspěvku

Na poklopu hned
Vyčaruje něžnou krásu
Ze sakury květ
#haiku


(20. 4. 2018)

Voynichův (čti Vojničův) rukopis je nejzáhadnější kniha evropské historie. Pochází z patnáctého století (tedy minimálně pergamen byl tehdy vyroben a popsán), ale nelze vyloučit, že je pouze opisem staršího díla. Nasvědčovala by tomu i absence jakýchkoliv oprav nebo přepisování. Je psaný neznámým písmem v neznámém jazyce, případně jazyce známém, ale zašifrovaném neznámou šifrou. Je doprovázen řadou ilustrací, většina z nich jsou vyobrazení rostlin, takže působí jako herbář. Kdyby ovšem ty rostliny existovaly… Další ilustrace, zejména obrázky nahých těhotných žen, které se koupou či proplouvají jakýmsi potrubím, jsou pro změnu záhadné zcela.

Kniha se skládá ze dvou částí. Důležitější je asi kompletní faksimile celého rukopisu, takže každý amatérský záhadolog má k dispozici každou stránku ve výborné kvalitě – ale víc času patrně strávíte v úvodní studii Dr. Jitky Lenkové. Ta totiž velmi fundovaně shrnuje všechny známé poznatky kolem rukopisu. Obsah:

Pokračování příspěvku

Urbex mě nijak zvlášť nefascinuje, ale když už mám ten zdevastovaný zámeček vzdálený jen pár kroků… Zkrátka jsem neodolal.

Pokračování příspěvku

Jiří Jiroušek létá na motorovém paraglidu, více než deset let při tom fotografuje a vytváří archiv fotosnímků. Soustředí se na zvláštnosti, věci které nejsou ze země vidět, na pěkné kompozice, na hru světla a stínu.

„Nejraději fotím ráno. Startuji při východu slunce. Tráva je většinou mokrá, teploty nic moc. Člověk je i v létě nabalený jako na lyžování na ledovci. Nevyspalý, nervózní. Ale vše se změní, když vzlétnete a vidíte, jak paprsky sluníčka kreslí pomocí stínů po naší zemi.“ (Str. 8)

Každý snímek je okomentovaný několika větami, které ho charakterizují, zmiňují něco z historie místa, zajímavost, nebo – jako u ilustračního obrázku níže – vysvětlují výběr a kompozici:

„Tenký proužek pevniny uprostřed vod (přehrada Rozkoš)...
… a naopak: stříbřitý pás řeky Cidliny v krajině Pardubicka.“ (Str. 102-103)

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem se zamýšlel nad tím, že boží mlýny mají docela jednoduché, racionální vysvětlení i bez metafyziky. Ukázal jsem několik archivních fototweetů na téma divočina ve městě 2017 – a pak už se věnoval jenom knihám.

Encyklopedie rozhlasového pořadu o místních jménech Proč se to tak jmenuje má sice některé sporné body, jako celek je ale ohromně zajímavá. Původ pojmenování se jen málokdy shoduje s lidovou etymologií.
Nevrlého Karpatské hry jsou mimořádně poetické, skutečná bible tuláků a poutníků.
Zato Ovidius mě zklamal. Umění milovat je možná užitečná příručka, ale já tam viděl především manipulace.
Dojem z poezie mi spravila Jarmila Hannah Čermáková sbírou Drsné tresti, skvělé a silné verše, vřele doporučuji.

Celý příspěvek

Velmi neobvyklá kniha, nejen svou zápletkou. Jednoho dne se kdesi v parku objeví člověk, který svým životem, svým působením a svými slovy dokáže měnit lidi. Ne příliš otevřeně, je to působení duchovního učitele, nenápadné a nenásilné. On sám o sobě říká, že dělá jen to, co je potřeba, k čemu je povolán. Ostatní mu ale rychle začnou říkat Kazatel.

„Nebo chceme spasit sami sebe a zachraňujeme tonoucí, kteří se však vůbec netopí. A přičítáme si to jako svoje zásluhy. Ale ať už je to jakkoliv, nemůžu s tím přestat. Kdybych to udělal, ztratil bych svoji víru a svoje poslání a můj úděl v tomto světě by pro mě už neměl smysl. Ponech mně moje poslání, tak jako já ti ponechávám tvoje.“ (Str. 194)

Celý příspěvek

(prosinec 2008, A4, pastelky)

Celý příspěvek

Jak už jsem zmínil v článku Nové železo 2018, jedná se patrně o můj nejdražší časopis, protože jsem si k němu a kvůli němu pořídil celý nový počítač. Už to samo o sobě něco vypovídá – totiž že je velmi přesvědčivý.

Kromě toho je také obšírný a precizní; jednotlivé články pokrývají úplně vše. Dočtete se jaké nářadí použít, jaké jsou nejobvyklejší konektory, jaké komponenty potřebujete, dozvíte se o formátech stolních počítačů a pak už to jde jedna komponenta za druhou – výběr počítačové skříně s analýzou a zajímavými tipy, volba základní desky, přehled procesorů včetně rozboru nejrůznějších generací (Ryzen u AMD, Coffee Lake u Intelu), výběr chladiče s tipy, operační paměť, zdroj, disky, SSD, jeden článek se věnuje ztišení počítače.

Celý příspěvek

Úrodná země
Vzdálená nebesa
Pod dvojí tíhou
Duše má poklesá


(7. 10. 2017)

Celý příspěvek

Máte-li malé dítě, patrně znáte i animovaný seriál SpongeBob Squarepants. SpongeBob je mořská houba, žije v ananasu na dně moří, pracuje v Křupavém krabovi, kde se vyrábějí ty nejlepší krabí hambáče na světě, kamarádí s hvězdicí Patrikem a neustále se špičkuje se Sépiákem chobotnicí. Pro seriál je typické, že se u něj pobaví děti i rodiče, protože hlavní postavy jsou dokonale archetypální a i při ztřeštěnosti všech příběhů jsou ve svém chování konzistentní. SpongeBob je nadšené dítě, plné ideálů. Patrik je dítě prostoduché, ale loajální. Sépiák (můj nejoblíbenější) je protivný dospělý škarohlíd. Pan Krabs dospělý chamtivec. A tak by se dalo pokračovat.

Po úspěchu seriálu začal vycházet i komiks. Jeho první díl se opírá o osvědčené náměty – SpongeBobovy věčné zkoušky v autoškole, jeho zoufalství z nařízeného volna, pátrání po ztraceném centu pana Krabse, snaha odradit Planktona od krádeží. Seriálové epizody ale nekopíruje.

Celý příspěvek

To jsem si takhle do jedné objednávky knih přihodil speciální číslo časopisu Computer, nazvané „Postavte si počítač“ (říjen 2017). Motivace byla celkem nevinná, chtěl jsem se podívat, jaké jsou dnes trendy v HW, abych byl trochu v obraze.
Jenže… někde v jedné třetině textu jsem začal toužit.
Zhruba v polovině jsem si začal – jen cvičně, abych byl do budoucna připravený, samozřejmě – dávat dohromady sestavu.
No a nakonec mě ten časák vyšel na osmnáct tisíc!

Celý příspěvek

Genologie, jak napovídá podtitul knihy „Teorie literárního žánru a žánrová krajina“, není obor biologický, ale literární.

„Genologie, česky žánrosloví, je subdisciplína literární vědy, která se zabývá teorií třídění a klasifikace literární struktury, praktickou aplikací tohoto třídění a obecnými otázkami vztahujícími se k typologii, na prvním místě definicí žánru a druhu a jejich poetikou.“ (Str. 9).

Celý příspěvek

Zelená invaze
Mřížemi na oknech
Do domu vlévá se


(17. 2. 2018)

Celý příspěvek

Úvodní báseň, která dala sbírce název, je zároveň nejtypičtější, je ztělesnění podstaty celé knihy (citoval jsem ji ale jinde, podívejte se na V dnech nejistých 2). Touha zamilovanosti, příroda, romantika a imprese.

Tohle je ukázka z básně Jarní poutník:

Celý příspěvek