Nebýt kniha v Levných knihách levně, nekoupil bych si ji - a byla by to škoda, protože je to velmi inteligentní encyklopedie. Tím chci říct, že je psána s nadhledem, erudicí a je plná příjemných slovních hříček a narážek. Když Remington začal po válce vyrábět šicí stroje, mluví autoři o „přetavení mečů v pluhy“. Kapitola o světové výstavě v Londýně, jejíž největší pavilon, Křišťálový palác, postavil bývalý zahradník a stavitel skleníků vévody z Devonshiru Joseph Paxton, se jmenuje „Skleníkový efekt“. „Jakýkoliv tvar, jen když bude geometrický“, název kapitoly o Bauhausu, je zároveň odkaz na proslulý výrok Henryho Forda. A tak by dalo pokračovat.

Překlad Dity Svěnté je vynikající a vetšinu hříček zachoval. (Tam, kde to nešlo, je alespoň opsal, jako na straně 78: Od abstraktního k velice konkrétnímu, k betonu. V originále nejspíš from abstract to concrete, kde concrete znamená nejen konkrétní, ale také beton. Což přesně vystihuje stavební materiál Le Corbusierových staveb.)

Pokračování příspěvku

Anna Karenina je často srovnávána s Flaubertovou Paní Bovaryovou, a ačkoliv tu podobnosti jsou (obojí je realismus, obojí pojednává o nevěrné ženě a obě skončí sebevraždou), rozdílů je mnohem více. Společenské postavení, jejich motivy, povahové rysy a vlastně i styl psaní je radikálně jiný. Flaubert je mistr úspornosti, Tolstoj… Tolstoj je mistr v opačném směru.

Na Wikipedii je o knize výborný článek, jeho úvod:

V románu se proplétají dva hlavní příběhy: tragický, beznadějný osud Anny, jejího muže i milence a nalezení životního štěstí a pravdy ve vztahu mezi Levinem a Kitty. Děj se odehrává v převratné době, kdy do carského Ruska pronikala spolu s železnicí průmyslová revoluce. Autor si přitom všímá dopadů do společnosti, reakcí tehdejších lidí, přínosů i ztrát. V knize nalezneme pro Tolstého typické zamýšlení se nad mentalitou ruských mužiků, aristokratickou společností, vztahem mezi muži a ženami, dobrem, pravdou i hledáním víry. Těžiště knihy není ve vlastním ději, ale v fascinujícím popisu vnitřního světa jednotlivých postav.

i pokračování se stručným dějem i charakteristikou postav stojí za přečtení.

Následují mé poněkud neutříděné postřehy.

Pokračování příspěvku

(březen 2022, A4, pastelky)

Třetí díl výboru z díla Vítězslava Nezvala je nerozpornější – je to pochopitelně dané obdobím, které postihuje, a šíří Nezvalova záběru. Od politické agitky až k za srdce beroucím pasážím lásky a bolesti.

(...)
Má slza pramení z tvých očí zpod tvých řas
Je tvá je tvá i má a prozrazuje nás
Ty pláčeš viděním já slepotou a přece
Tvůj pláč se odráží v mém jako nebe v řece
V řece jež vysychá jež se propadla
My pláčem pláčeme jako dvě zrcadla
Ty pláčeš viděním v travinách plných píšťal
Já pláču slepotou jak zamlžený křišťál
Ty pláčeš viděním pouťové trumpety
Já pláču slepotou střep pod vodomety
Ty pláčeš viděním kolébky jež je prázdná
Já pláču slepotou nevidoucího blázna
Ty pláčeš viděním jež nechceš vidět už
Já pláči slepotou já pláči jako muž
(...)
(Pět minut za městem, str. 120)

Výbor začíná sbírkou 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Jak už jsem zmínil minule, byl to úlevný útěk od surrealistického požadavku na volný rým. Řemeslně skvělé verše, přesné rýmy – ale na vyděděnce a vzdorného chudáka dokonalé příliš a tak působí nepřirozeně a uměle. Pro více podrobností k Robertu Davidovi se podívejte na speciální recenzi.

Pokračování příspěvku

Už dávno jsem opustil představu, že některé fenomény by snad mohly vzdorovat vědeckému zkoumání a přitom být užitečné a nápomocné. To je prostě nesmysl. Jev, který nejde zopakovat, není zkoumatelný, ale hlavně není ani využitelný. Náhoda, zázrak, víra či dar nejsou princip nebo zákon. A tak jsem si výkladový slovník pročítal s velkým zájmem; jednak pro připomenutí všemožných esoterických oborů:

(… ) Po smrti se nesmrtelné astrální tělo člověka do astrálu vrací. Z astrálu může člověk získat informace jen jasnozřivě, díky svému astrálnímu tělu. V astrálu žijí také různé duchovní bytosti. Představu o astrálu jako kosmickém vědomí převzal i Sheldrake Ruppert a někteří biologičtí strukturalisté. Astrální tělo má být nositelem telepatických i jasnozřivých schopností a odvolávají se na ně také někteří parapsychologicky orientovaní léčitelé. Také zážitky blízkosti smrti a zážitky mimotělové mají být zprostředkovány astrálním tělem. (Str. 19)

jednak pro jejich kritiku.

Hodnocení: Astrál a astrální tělo jsou pojmy z oblasti hermetické, supranaturální, které nemají reálný korelát, jejich existenci nelze objektivizovat a ani pro ni nic nesvědčí. Jde o vymyšlenou konstrukci, která má vysvětlit nejrůznější záhadné, "mimosmyslové" fenomény. (Str. 19)

Někdy je příliš stručná (jako v předchozím citátu), jindy obšírná, ale lze s ní jen souhlasit. Zaujal mě odstavec o metaanalýzách:

Pokračování příspěvku

Rehek se dá snadno poznat podle oranžového ocasu, který je neustále v pohybu, pořád jím kmitá. Sameček má od druhého roku života sytě černé, místy popelavé zabarvení a bílou skvrnu na křídle, která se s věkem zvětšuje. (zdroj Wikipedie)

Samička a jednoletý sameček jsou oproti staršímu samci méně nápadní, temně šedí. Velikost je srovnatelná s vrabcem, délka těla do 15 cm.

Pokračování příspěvku

Od Zibury jsem zatím četl jen jednu knihu (Pěšky mezi buddhisty a komunisty), ale i přesto můžu pozorovat mírný posun ve stylu. Je méně na efekt, ale přitom pořád stejně zábavný. Je to celé takové uvolněnější, i když autor je samozřejmě pořád stejný blázen a maniak.

K cestování po Čechách přispěla pandemie; už na jaře 2020 bylo jasné, že na cestování po světě nebude žádný prostor, a tak se Ladislav rozhodl probádat rodnou zem. Programově se vyhýbal velkým turistickým atrakcím, místo toho se pídil po zajímavostech, kuriozitách a příbězích zajímavých lidí. A aby hned od začátku bylo o čem mluvit, náležitě se na to připravil – oblékal se jako gentleman do bílých košil, béžových kraťasů a tropické přilby. O autě nemluvě:

Pokračování příspěvku

Rose vyrůstala v prazvláštní rodině. Její matka nejspíš trpěla depresemi, uzavřela se do svého smutku a temnoty a chtě nechtě tím ovlivnila všechny kolem:

Rosina matka, Maud, vyrostla do melancholie, a ať už se svým životem dělala cokoli, držela se jí s obdivuhodnou vytrvalostí. Čas nechal omýt život deštěm a přinesl do něj slunce i zářící měsíc, ale Maud setrvávala v temnotě. Zabydlela se ve svém smutku jako liška v doupěti, a i když z něj občas vyběhla do lesa, vracela se do nory nezměněná. Ať se její matka Paula snažila sebevíc, pokaždé narazila na stěnu z tvrdého kamene. Po nějaké době ji ten boj unavil a ona to se zlomeným srdcem vzdala. Roky topící se v šedi plynuly, Maud pracovala, cestovala, vracela se, stále uzamčená ve svém smutném zámku. Pak přijela z Kjóta a čekala dítě s mužem, kterého vzápětí opustila. Paula to nesla těžce a chtěla, aby jí Maud slíbila, že novorozeňátko svého otce pozná. Narazila však na nevídaný vztek; bylo to jedinkrát, kdy její dcera vybočila z nehybného oceánu melancholie. (Str. 57)

A Rose, přestože jako malá vyrůstala uprostřed přírody a milovala čtení, jednoho dne ztratila schopnost být šťastná.

Pokračování příspěvku

Na prvním místě musí být samozřejmě Conwayův zákon. Za tu řadu let v pracovním procesu jsem zažil hromadu reorganizací, které pořád dokola řeší neřešitelné a navíc vnáší nové problémy. Protože, a to je ten zákon, informační systémy odpovídají organizační struktuře. Takže když někdo navrhne novou organizační strukturu a jeden systém dá do více týmů, povede to k jeho rozpadu. (A nebo, jak upozorňuje Lukáš Křečan, budou týmy rozdělené jen na papíře, protože pořád budou intenzivně nad systémem komunikovat.)

Conway tedy mluvil o struktuře komunikační (organizations which design systems (in the broad sense used here) are constrained to produce designs which are copies of the communication structures of these organizations., článek v časopise Datamation z dubna roku 1968), ale ono se to se strukturou organizační většinou překrývá. Klíčové je, že z této firemní struktury návrh systému vyplyne, protože se vždy bere v úvahu. A pokud nebere a systém se navrhne jí navzdory, musí dojít k reorganizaci.

Zdroje a další čtení:

• Zákony informatiky: Organizace, její struktura a IT architektura podle Mela Conwaye
• Melvin E. Conway: How Do Committees Invent? (originální článek)
• Lukáš Křečan: Conwayův zákon
• Roman Pichlík: Nechte Conwayův zákon pracovat ve váš prospěch

Pokračování příspěvku

Přestože je tato kniha Zdeňka Ležáka psána stejným stylem i erudicí jako ty ostatní, četla se mi o poznání hůře. Možná je to složitostí tehdejší situace, možná k tomu přispělo podrobné rozpracování diktátorských států včetně Španělska, Portugalska i Japonska… Tím nechci říct, že by byla špatná, naopak, vysvětluje vše srozumitelně a bez zjednodušování, jen se musíte dobře soustředit.

A na konci je zase komiks, který mapuje výhradně nacismus s Hitlerem, od Mnichova v roce 1919 až po konec druhé světové války. Ten se čte výborně; přiměřeně zobrazuje události a nechybí ani obvyklé vtípky vkládané protagonistům do úst, ať už vyjadřující tajné myšlenky nebo záměry:

Pokračování příspěvku

Nezbytné věci jsem vytáhl ze zadní řady knihovny po mnoha letech. Přece jen už na Kingovu sugestivnost nemám – až na výjimky – nervy. Ale chtěl jsem navázat na náladu amerického maloměsta, jakou jsem si odnesl z Čarodějek z Eastwicku. A opravdu, bylo to dost podobné; všechno to nahlížení do talíře, hromady tichých vztahů a vazeb, okaté ctnosti a tajené neřesti…

Do takto poklidně kvasícího městečka přibyde pan Leland Gaunt, navenek sympatický podivín, i když na barvě jeho očí by se návštěvníci nikdy neshodli a komu podal ruku, ten se nevědomky otřásl odporem. Jsou to jen drobné náznaky, ale…

Celý příspěvek

Před rokem jsem se poprvé pochlubil úlovky z fotopasti – největší šok byla liška na zahradě. Také jsem napsal článek s tipy na tři knižní blogy (plus jeden jako novinku).

(Dnes bych tu novinku zařadil na první místo – Budiž kniha je nejlepší.)

Celý příspěvek

Musím říct, že tyhle básně z panelákového položití jsou dost zásah. Jednak syrový tematicky:

Někde být musí
  veškerý ten parčík
  ale kudy
  můjtybože
  do šera trčí
  rezavý hřebík listopadu
  v paměti studí
  ložiska houpaček
  a hřídele
  z ptáků
(Veškerý ten parčík, Str. 30)

(...)

Celý příspěvek

K Václavu Cílkovi jsem se vrátil po pár letech, trochu zvědavý na styl a posun, trochu s chutí ponořit se do onoho komplexního a zároveň trochu mystického pohledu na svět. Tu pauzu jsem si dal, protože jednu dobu bylo jeho knih, komentářů, pořadů a zase knih až příliš.

Čtení bylo ale opět velmi obohacující.

Celý příspěvek

jednoho dne
po řece připlula
čarodějná hůl

#haiku

(12. 8. 2021)

Celý příspěvek

Šest imaginárních procházek spletí vypravovaných příběhů, šest přednášek Umberta Eca na Harvardu. Začtěte se a nechte se zavést do nejhlubšího lesa, bát se nemusíte. Není lepšího znalce tajných cestiček.

Les je metaforou pro narativní text, nejen text pohádek, ale jakýkoliv narativní text. (str. 13)

(...)

Celý příspěvek

Lev Nikolajevič Tolstoj byl nejen mimořádný spisovatel, ale také náboženský a filozofický myslitel, který se – zejména v pozdním věku – snažil podle svých zásad nekompromisně žít. Problémy viděl v nespravedlivém uspořádání společnosti a dezinterpretaci Kristova učení, napomoci chtěl sdílením křesťanství a rozdělením svého majetku mezi rolníky… což pochopitelně nevedlo k velkému nadšení ani v rodině, ani ve veřejném životě.

V roce 1884 napsal knihu Jaká je moje víra, ve které vyložil své chápání, ale také kritizoval církevní učení a jeho odchýlení se od příkazů Krista, především nařízení neprotivit se zlu násilím. Vysvětloval tam, proč je církev blud a jak původní víru zkazila. Kniha byla cenzurou zadržena, ale díky Tolstého pověsti i díky zájmu, který vzbudila, začala kolovat v opisech i výtiscích. A mnoho lidí jej také kontaktovalo, ať už s informacemi o podobných dílech a hnutích, nebo s kritikou jeho myšlenek.

Celý příspěvek

Pokračuji v započatém trendu a sepisuji aktuální přehled aplikací - staré články budou sloužit jen jako archiv a základ pro novou verzi. A novinky označuji symbolem 🆕

Systémové

Battery Widget Reborn – Na velký kulatý indikátor baterie, stejně jako na grafy vybíjení s predikcí jsem si zvykl. Tohle je výborná náhrada původního Battery Solo Widgetu. A navíc se dá nastavit odpojení telefonu od všech sítí v časovém intervalu, takže ho nechávám mezi 1.00 a 6.00 odpočívat.

Celý příspěvek

Karel Toman je řazen k anarchistickým buřičům, jeho básně jsou ale tematicky mnohem širší než jen volání po sociální spravedlnosti nebo revoluci. Kniha sdružuje tři sbírky; Sluneční hodiny vzdávají hold žhnoucí i chladné krajině, naději

(...)
V úvalech loňské listí tlí
a pod ním pučí květy v březnu.
Já chorý, zcizený a mdlý,
míst nepoznal, kudy jsme šli.
Ztratil jsem klíč a již ho nenaleznu.
(..., Mladému slunci, str. 16)

(...)

Celý příspěvek

O příručce přežití od Jaroslava Pavlíčka, a vlastně i o něm samotném, jsem se dozvěděl v rozhovoru v Deníku N. A bylo to velké překvapení; tolik svérázných názorů a nápadů (které jsou ale naprosto praktické) jsem do té doby nezaznamenal. Že mezi doporučené univerzální pomůcky pro přežití patří deštník? Že jsou kroksy užitečné? Cože?

Jeho příručku, která je od roku 1987 průběžně doplňovaná a vyšla už minimálně v deseti vydáních, jsem prostě musel mít! Už od pohledu je praktická – při minimalistickém formátu tak akorát do kapsy (cca 10 x 14 cm) je opravdu našlapaná fakty a doporučeními, navíc z každé stránky vidíte ty roky vlastních zkušeností.

Celý příspěvek