Wuwejův zápisník

(listopad 2025, A4)

Do lázní Görbersdorf v tehdejším německém Slezsku, dnešním Sokołowsku, přijíždí v září 1913 mladý student vodovodního a kanalizačního inženýrství ze Lvova. Jmenuje se Mieczysław Wojnicz, povahou je velmi jemný, citlivý, zajímá se o rostliny, přírodu, také o místní jídla – a má tuberkulózu.

Protože bydlení přímo v „kurhausu“ je příliš drahé a navíc tam není místo, bydlí v „penzionu pro pány“, odkud na léčebné procedury dochází. V penzionu je pestrá směsice mužů z různých koutů střední Evropy, kteří hojně debatují o politice, umění, náboženství – ale jejich debaty se prakticky pokaždé stočí k ženám.

Měl rád večeře, které se protáhly do noci a které povinně končily nějakou diskusí. Témata se opakovala, mizela a vracela. Má člověk duši? Chová se za všech okolností sobecky? Monarchie, nebo demokracie? Je socialismus šancí pro lidstvo? Je možné poznat, kým byl napsán text — ženou, nebo mužem? Jsou ženy dostatečně zodpovědné, aby měly volební právo?

A pokaždé jsou jejich názory velmi misogynní, ženy jsou podle nich méněcenná stvoření. Mieczysław se do debat nezapojuje, ale vyhnout se jim nemůže. Sleduje přitom skutečnou nebo domnělou mužskost, tedy něco, s čím má sám poněkud problém.

Pokračování příspěvku

Milan Zelený byl česko-americký ekonom a emeritní profesor managementu na Fordham University. Zabýval se kybernetikou, systémovým řízením a ekonomikou. Ján Košturiak je pak slovenský profesor průmyslového inženýrství. Ve své společné knize sledují transformační trendy, které se týkají celé společnosti. Její název představuje domnělé povzdechnutí dalších generací nad pohledem zpět:

Míra změny v rozvinutých a vyspělých lidských společnostech dnes akceleruje téměř geometricky. Je možné, že dnešní takzvaná krize vlastně není krizí, ale předzvěstí fundamentální transformace ekonomického, technologického, politického, kulturního i společenského života lidstva? Jestliže ano – a tato knížka se snaží ukázat a dokázat proč – pak již dnešní generace mladých lidí se za nějakých dvacet let podívá zpět na rok 2012 a popíše ho svým dětem slovy, která jsem užil i já v úvodu: To vám byl divný svět… (Str. 15)

Zmiňovaná krize je finanční a evropská dluhová krize po roce 2008, po níž se hodně debatovalo o globalizaci, zadlužování a důvěře v politiku. Autoři říkají, že nejde o cyklickou změnu, že dochází k transformaci a oprava starého systému nic nevyřeší. V úvodní části změny popisují: úbytek tradičních sektorů, samoobslužné technologie, odstraňování zprostředkovatelů, masová kustomizace, kolokace dodavatelů, návrat od dělby práce k reintegraci, digitalizace, posun od informací ke znalostem, inovace podnikatelských modelů, relokalizace a proměna politiky.

Pokračování příspěvku

Bývala to skalka…
Ale louka taky dobrá, ne? 😇

(21.6.2025)

Tohle slovo z Češtiny 2.0 mě dnes fakt pobavilo: „mototürk“.
https://cestina20.cz/slovnik/mototurk/
(24.4.2025)

Pokračování příspěvku

Elisabeth Westonová se objevila jako jedna z postav v knihách Vladimíra Šlechty Kouřové zrcadlo a Mrtvá bludička. Už jako mladá dívka tam psala mistrné dopisy a básně mocným osobám včetně císaře Rudolfa, měla mimořádné vzdělání – a podle Šlechtova doslovu taková skutečně byla. Byl jsem na její verše zvědavý; reprezentativní výbor z její poezie v překladu do češtiny (psala latinsky) vyšel v roce 2003. Sehnat se ovšem dá jen v antikvariátech.

Alžběta Johanna Westonia, anglicky Elizabeth Jane Weston, se narodila v Anglii v roce 1582. Její otec záhy zemřel, matka se znovu provdala za Edwarda Talbota a všichni se přestěhovali do Čech, kde Edward působil pod jménem magistr Kelley na dvoře Rudolfa II. Své nevlastní dceři poskytl podporu i kvalitní vzdělání, zároveň na ni ale dopadaly i důsledky jeho života. Když v souboji zabil Jiřího Hunklera, byl uvězněn, později ve vězení zemřel za ne zcela jasných okolností, jeho rodině byl zabaven majetek.

Rodina se ocitla odkázána na pomoc příznivců; Westonia se pak s využitím svého vzdělání a literárního talentu opakovaně obracela na císaře a šlechtice se žádostmi o pomoc, získání postavení a majetku… Majetkově to příliš úspěšné nebylo, zajistit se Westonii podařilo až sňatkem s Janem Leonem z Eisenachu, ale rozhodně se významným způsobem zapojila do evropské humanistické sítě literátů.

Pokračování příspěvku

Martin Patřičný je po celý svůj život propojen se dřevem. Řemeslo se naučil u svého strýce, řezbáře a soustružníka, svou řemeslnou zkušenost postupně proměnil ve výtvarnou a uměleckou práci. I jeho mediální působení se točí kolem téhož – vydal řadu knih o dřevě (vizte například Dřevo krásných stromů), podílel se na scénáři televizního seriálu Kus dřeva ze stromu a také jím provázel.

Jak název knihy naznačuje, autor má silný vztah k poezii, je to parafráze k názvu Seifertovy knihy Všecky krásy světa. V knize řadu básní odcitoval, ať už klasických, nebo skrytých v odstavcích textů, tedy básní v próze.

První kapitola, "Všecky krásy dřeva", ukazuje, jak se ve dřevě otiskuje zápas stromu s okolím a jeho život. Jsou tu boule na kmeni, očkovitost, vlnkování, hniloby a plísně, cizí tělesa – a všechno to má potenciál přinášet nečekanou krásu. Kapitolu ještě doplňují metody zpracování dřeva – řezání, povrchové úpravy, barvy.

Pokračování příspěvku

Ještě jednu zajímavou rybu jsem mezi obladami potkával. Batolila se až u dna, ale díky žluté barvě s černým pruhem byla docela nepřehlédnutelná:

A černá skvrna na ocasu z dálky připomíná oko; je dost možné, že jde o maskovací barvy a útok případného predátora odkloní na méně kritickou část těla (ale žádné potvrzení této hypotézy jsem nenašel). Každopádně při pohledu shora to skutečně vypadá, jako by měla hlavu na druhé straně:

Pokračování příspěvku

Základní vlastnosti zůstávají u pátého (a posledního) deníku stejné – i tentokrát je mimořádně krásně nakreslený, stále kombinuje deníkové a komiksové pasáže. Dějově je ale odlišný – opouští klasickou detektivní zápletku, neřeší se záhada, místo toho Jasmína pracuje se svou mamkou na vzájemném vztahu a také se propracovávají do vzpomínek. Konečně se dozvíme, proč je rodina neúplná, co a proč bylo nutné léčit, proč nemá mamka ráda paní Krasomilu Jarolímovou. Je to pátrání ve vlastní minulosti.

Na konci se dokonce ukáže nový vztah a budoucí rodina vyplouvá vstříc novému životu. Z tohoto pohledu je kniha opravdu pěkné završení celé série, všechny linky jsou uzavřené.

Pokračování příspěvku

Jiří Marvan byl významný český jazykovědec, pedagog a diplomat. Po odchodu do zahraničí působil na univerzitách ve Skandinávii, Spojených státech a Austrálii; po návratu se stal českým velvyslancem v Řecku a později učil také na Karlově univerzitě a UJEP.

Kniha je soubor „rozmluv“, tedy autorových úvah a myšlenek, které v posledním čtvrtstoletí jeho zahraničního působení vycházely v nejrůznějších tiskovinách (a jazycích) ve více než deseti zemích Evropy.

Uspořádaná je do deseti částí:

• Část úvodní: Čeština po světě
• Část prvá: O řečech i řečích aneb Cizokrajné pohostinství
• Část druhá: Antika všudypřítomná
• Část třetí: Čeština – její vznešenost a žal
• Část čtvrtá: Čeština – její žal a vznešenost
• Část pátá: O jazyce psaném
• Část šestá: Výpravy do Evropy – někdejší i budoucí
• Část sedmá: O básnících a jiných lidech snících
• Část osmá: Jazyk jako chvála poznání
• Část devátá: Hledání čechovtipna

Pokračování příspěvku

(1997, A4)

Kresba už tu byla jako součást pohledu do archivu kreseb Tužka 1997, část 1. Název je nový; čtenářské návrhy na pojmenování můžete vidět tamtéž.

Obrázek v elektronické podobě v lepší kvalitě nemám, a tak jsem ho trochu remasteroval pomocí AI (Gemini) a GIMPu. Původní variantu můžete vidět v odkazovaném archivu nebo přímo tady.

Další z „pardubických“ knížek, které se soustředí na některý významný znak tohoto města. Už jsem tu měl perník, teď jsou to koně. Ti k městu patří už několik století – vždyť půlku koně má i ve svém znaku. Tím také kniha začíná, popisuje erbovní pověst s Ješkem z Pardubic v hlavní roli. Následují koně armádní, v Pardubicích byla odjakživa jezdecká posádka, po první světové válce i Vojenské jezdecké učiliště. Pak parforsní hony – Pardubice byly evropské centrum:

V době jejich největší slávy se parforsní hony v průběhu podzimu konaly až čtyřikrát týdně. Vyly natolik proslulou a prestižní událostí, že se z Pardubic v době honů stávalo sportovně-společenské centrum evropské šlechty s bohatým kulturním životem a střediskem nových módních trendů. Do města přilákaly dokonce rakouského císaře Františka Josefa I. s císařovnou Alžbětou zvanou Sissi, korunního prince Rudolfa s chotí Štěpánkou nebo arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este. (Str. 16)

(...)

Celý příspěvek

Prolog hned nastiňuje hlavní problém: na Marsu se objevila podivná anomálie, která by mohla – ale také nemusela – být Druhým kontaktem. Kdyby byla, lidstvu by hrozilo nesmírné nebezpečí, a tak je třeba anomálii prozkoumat. Nejlépe by bylo vyslat tam účastníky Prvního kontaktu, jediné přeživší. Známe je z první části trilogie, z Polární záře.

O několik hodin později pro ně přiletěl vrtulník NSDA. S žádným z těch tří mužů se už nesetkala, ale věděla, že jejich žádostem bylo vyhověno. Tedy až na jednu výjimku.

(...)

Celý příspěvek

V článku k zatím nejlepší knize o struktuře vyprávění od Tomáše Kubíčka, Jiřího Hrabala a Petra A. Bílka jsem si posteskl, že nerozumím tomu, proč se humanitní vědy nesnaží o definici „standardního modelu“ a místo toho si každý guru zavádí své pojmy.

Celý příspěvek

Někdejším spolužákům z gymnázia je teď přes čtyřicet a jejich životy se ubíraly různými směry. Trojice kamarádů – učitel literatury a básník Tom, právník Jeff, gynekolog a někdejší recesista Skippy – bydlí ve společném bytě zvaném Doupě. Nejkrásnější spolužačka Eva, kterou milovali víceméně všichni, žije po rozvodu sama, jedna ze dvou nejošklivějších spolužaček Hujerová žije v relativně spokojeném manželství.

Ve vyprávění je sledujeme od gymnaziálních příhod za všudypřítomné normalizace, přes maturitu, zaměstnání, vztahové proměny až po současnost. Jako román mi to ovšem moc nefungovalo, četl jsem kapitoly jako sérii pohledů na jednotlivé postavy, takové momentky. Ostatně kapitoly nadepsané jejich jmény k tomu docela vybízejí. Ale užíval jsem si břitký ironický styl a přesné postřehy. Vlastně do té fragmentovosti zapadl i fakt, že jsem si na začátku musel nechat udělat graf a vypsat vztahy.

Celý příspěvek

Mé bloumání literaturou o teorii literatury je vedeno především snahou získat aparát pro analýzu (románových) vyprávění. Jde mi tedy především o naratologii. Takže soubor „Naratologie“ s podtitulem „Strukturální analýza vyprávění“ je asi to nejlepší, co jsem mohl najít.

V úvodu popisuje Tomáš Kubíček dějiny naratologie, pak se soustředí na rovinu příběhu – událost, postavu a prostor.

Celý příspěvek

(srpen 2025, A4)

Celý příspěvek

Pojmenování dozajista cílí na slovní záměnu mezi „směsné“ a „směšné“, to dává už samotnému názvu zajímavé napětí (ostatně také díky tomu kniha upoutala mou pozornost). Autor je profesí pedagog a naratolog (už jsem od něj četl Jak se fikce dělá slovy) a bohatost jeho výrazových prostředků se promítá i do básní.

Tematicky je přitom kniha velmi sevřená, čím se zabývá předznamenává už její věnování otci Jiřímu Kotenovi st. (1945–2020) se vzpomínkou. Jeho odchod, chybění a zároveň všudypřítomnost – pořád tu zůstává jeho dům, citáty, jeho knihy:

Celý příspěvek

Oproti jiným anatomickým atlasům pro širokou veřejnost, které jsou obvykle kreslené, tento používá unikátní metodu zobrazení. Jsou to počítačové snímky, ovšem vytvořené na základě příčných řezů skutečného těla. Aktivita „The Visible Human Project™" začala už roku 1988, nejprve hledáním vhodného těla, výběr přitom omezovaly mimo jiné rozměry tehdejších zobrazovacích přístrojů. To se podařilo až o pět let později.

Nejprve bylo zdokumentováno pomocí běžných radiologických metod: rentgenu, CT, MRI, ultrazvuku a pozitronové emisní tomografie (PET). Poté bylo tělo zabaleno do pěnového materiálu, který po ztuhnutí vytvořil jakousi kolébku, v níž bylo možné tělo udržet v pevné poloze během dalšího zpracování. Následně bylo zmrazeno na teplotu -94 °C, rozčtvrceno a ponořeno do směsi želatiny a ledu. Od chodidel pak byly z každé části postupně odebírány horizontální (transverzální) řezy o tloušťce 1 mm pomocí mimořádně přesného nástroje zvaného kryomakrotom. Tyto řezy odhalily složitou anatomickou stavbu. Každý řez byl zdokumentován digitální fotografií s vysokým rozlišením. Celkem tak vzniklo 1878 barevných snímků uchovaných jako detailní digitální obrazová data.

(...)

Celý příspěvek

Šířka hlavního textu

Možná jste si všimli, že ať zvětšíte okno jak chcete, stejně zůstane úzký sloupec. U textu to většinou nevadí, ale když do něj zařadíte široké obrázky a pak si musíte obrázek posouvat horizontálním posuvníkem, je to otrava. Problém řeší plugin Editor Width Slider Do statusové řádky přidá slider, kde si zvolíte, kolik místa má text zabírat:

Celý příspěvek

Vynikající komiks v duchu kreslených stripů Garfielda nebo Calvina a Hobbese. Hlavní hrdina, pes Brok, je pouliční směs a podvraťák, propadlý tomu nejhoršímu. U hospody žebrá o pivo, pak vyvádí jako utržený od řetězu a ráno má kocovinu. Není divu, že jednoho dne skončí v útulku – odkud si jej odvede cirkusový klaun.

Celý příspěvek

Díla Jane Austenové jsou pevně zakotvená v současné kultuře. Existuje tolik zfilmování, reflexí a odkazů („pan Darcy“, „rozum a cit“), že by byla ostuda nepřečíst si některou z předloh. Zároveň patří do mapy literatury, i když si nejsem jistý, jestli spadá do romantismu, realismu nebo osvícenství a sentimentalismu (zapsal jsem si ji k poslednímu jmenovanému). Je představitelkou tzv. rodinného románu („domestic novel“), který zobrazoval život vyšších vrstev na venkově.

Děj je notoricky známý a asi nic nezkazím, když si tu poznamenám, jak mi ho shrnula ChatGPT:

Celý příspěvek

Tohohle brouka určitě rádi uvidíte. Jeho kovově modrofialová až černomodrá barva spolu s velikostí, která může být až tři centimetry, z něj dělá nepřehlédnutelný nález. Navíc má na brouka trochu nezvyklou anatomii – velký zřetelně oddělený zadeček a krátké krovky, zadní křídla redukovaná, takže nelétá a po zemi se pohybuje trochu těžkopádně.

Celý příspěvek

Kratičké Fulghumovy příběhy, fejetony, mají kouzlo bezprostřednosti. Zamýšlí se nad běžnými věcmi – ale ukazuje, jak se v nich projevuje lidskost. Láska, víra, touha i obyčejné (obyčejné?) sdílení a vzájemnost. Věci, které člověk zná, aniž by si uvědomoval.

Třeba to o dospělosti. O uklízení pozvracené podlahy, odčerpávání septiku, prošťouchávání ucpaného záchodu:

Celý příspěvek

Podtitul „Stručná verze“ je poněkud v rozporu se slovem „Velké“ z titulu, výsledek je ale mimořádně čtivý. Autor nás provází historií od naprostých počátků lidstva až po postpandemickou současnost a je to jízda. Na příkladech přesvědčivě ukazuje, jaké ekonomické vlivy stály za tou kterou změnou a co dalšího tím bylo umožněno.

To vše změnila průmyslová revoluce. Od jejího nástupu se střední délka života zvýšila dvojnásobně, reálné příjmy vzrostly na čtrnáctinásobek a průměrná výška lidí narostla o zhruba 10 centimetrů. Od moderní ekonomiky čekáme, že její růst bude každé nové generaci přinášet vyšší životní úroveň. Před průmyslovou revolucí byl hospodářský růst jen občasný a pomalý. (Str. 51)

(...)

Celý příspěvek

Recyčlánky z loňského července jsou docela pestré žánrově – co kniha, to samostatné téma. A vlastně i články neknižní. Jeden tvořily poznámky z  upgrade na Fedoru 42, tedy téma počítačové, druhý fotoreportáž z domu oběšených panenek.

Celý příspěvek

Čtvrtá kniha sebraných Garfieldových spisů obsahuje stripy z let 1980 a 1981, tedy počátku jeho „kariéry“. Nijak to ale poznat není, vtipy jsou pořád stejně dobré.

Garfield je tak vypasený, jízlivý a sebestředný, že ho musíte obdivovat.

Celý příspěvek

Pokud jde o komentáře (a hodnocení článků hvězdičkami), s těmi to bylo ještě o dost horší, než se starým designem. Databáze měla špatné kódování, takže obtížně ukládala unicode, počty komentářů se vracely jako obrázek, je tam jakási prastará jQuery. No a jak jsem čím dál víc začal používat Obsidian a markdown, říkal jsem si, že by se mi líbilo umožnit markdown formátování komentářů…

Celý příspěvek

Lukáš Marvan před lety odešel do buddhistického kláštera na Srí Lance. O své tehdejší zkušenosti napsal knihu Mnich – Deník ctihodného Mantakusaly. V klášteře ale nezůstal, ostatně v té době měl rodinu, po šesti měsících „disróboval“ (svlékl mnišský oděv) a vrátil se do civilizace. Návrat byl zpočátku příjemný, jenže čím dál víc si připadal, jako by uvízl mezi dvěma světy.

Mnišský život skončil a ten další v Evropě, v Česku, ještě nezačal. Takové bardo. Ne jako na začátku, kdy jsem se stal mnichem. To byla pecka, která mě smetla kamsi do nového batolecího věku. Tenkrát jsem se všechno znova učil.
Tohle byl návrat. Návrat někam, kam se vrátit nešlo. A přesto jsem se vracel. A kdo se vlastně vracel? Něco, co bylo ničím, a přesto prožívalo, vnímalo, cítilo, myslelo. Na začátku to bylo víc zrození, méně smrt. A nyní naopak. Smrt byla úlevná a osvobozující. Zrození, jakýsi bonus navrch. I když obojí bylo důležité.

(...)

Celý příspěvek

Pár skic a nápadů ze zápisníku (skutečného), první část roku 2022. Některé by možná stály za překreslení.

Celý příspěvek

Naši známí, kteří na konci minulé knihy vstoupili do služeb arcivévody Matyáše, od něj dostávají první úkol. Opět v zázemí, dokonce na území hlavního města Prahy – ale o nic bezpečnější. Někdo tu začal vraždit prvorozené potomky vysoce postavených (katolických) hodnostářů. Těla obětí jsou nalezena s vyřezanými židovskými symboly, a tak, kromě jiného, hrozí i pogromy. Císař Rudolf je slabý, podléhá své nemoci a zemi vládnou především jeho rádci Rumpf a Trautson, jejichž moc přesahuje i zastupujícího purkrabího Kryštofa Želinského. Aby toho nebylo málo, pražské uličky ovládají gangy italských banditů, se kterými se naše trojice – poněkud nedobrovolně – střetne hned v úvodu.

Atmosféra strachu, náboženské nesnášenlivosti a politických intrik je všudypřítomná. Kapitán Stein, věrný své víře (a meči a „Těšínce“), se na pražské mravy dívá s neskrývaným despektem a nejraději by vše řešil přímočaře. Matěj Barbarič si užívá intelektuální i jiné podněty a jeho detektivní mysl nezahálí. Kaprál Bohdan Jaroš, mistr přes výslechové metody, je také nepostradatelný – a konečně se dozvíme, jaké temné tajemství ve své minulosti skrývá. Právě rozdíly mezi nimi, vzájemné poznámky a vývoj vztahů patří k přednostem celé série. Ve svých protikladech se skvěle doplňují.

Celý příspěvek