Malý Jirka miluje indiány. Figurek má plný kufřík, každou dobře zná a má ji pojmenovanou.

Zažívá s nimi každý den nová dobrodružství, do nichž zapojuje vše, co se vyskytne v jeho okolí. Třeba konvičku na zalévání:

Jednoho dne dostane knihu o indiánech, kde se dočítá o porušených smlouvách, prohraných bitvách, rezervacích a ukradené zemi. S tím se špatně usíná… Když se mu ale konečně usnout povede, začne jeho největší dobrodružství.

Pokračování příspěvku

Než se mi podaří dostat se k nějaké švejkologické publikaci, zkusil jsem prohledat theses.cz a najít diplomové práce, které by mi pomohly udělat si celkový obrázek. Našel jsem dvě; tato je první z nich a poskytuje vývoj chápání knihy během dvacátého století.

Velká díla s sebou přinášejí velká rizika. Tím prvním je nepochopení a ruku v ruce s ním vznikající desinterpretace, kterých se lze jen stěží zbavit. Velká díla představují také velký zájem nejrozličnější kritiky. A v neposlední řadě znamenají také fakt, že se jednou budou jejich autoři vyučovat na školách. A tak i Jaroslava Haška a jeho Osudy nalezneme v každé učebnici středních škol. A zde spatřuji první ohnisko interpretačního problému. Od chvíle, kdy otevřeme takovou učebnici, získáváme první interpretaci tohoto nadčasového románu. S ní se spokojíme a s ní se také pouštíme do četby Osudů. A tak se většinou bez protestů oddáme obyčejnému „líbí“ nebo „nelíbí“,Švejka označíme za typického Čecha, anebo jej odsoudíme pro jeho blbost a tím pro nás román a veskrze i celý Hašek končí.

Naším cílem je prolomit toto poněkud povrchní nahlížení na Osudy dobrého vojáka Švejka a přinést zevrubný přehled o tom, jak byl a je tento pozoruhodný moderní román vnímán českou i zahraniční literární kritikou a vědou, jaké byly zásadní přínosy i omyly v průběhu různých období. (Str. 8)

Kromě toho se dotkne také jazykové specifičnosti a obtížnosti překladů.

Pokračování příspěvku

Jak jsem popsal v úvodu, jedná se o seznam literárních děl v daném období, která bych měl znát, abych měl alespoň základní přehled a uměl poznat reflexe a odkazy v literatuře modernější. Pokud tu budete něco zásadního postrádat, budu rád, když se zmíníte v komentářích.

Americká dramatika: od psychologického realismu k minimalismu a feminismu

autor	dílo	odkazy a reflexe
Arthur Miller	Smrt obchodního cestujícího
Tennessee Williams	Tramvaj do stanice Touha Kočka na rozpálené plechové střeše
Edward Albee	Stalo se v ZOO Americký sen Kdo se bojí Virginie Woolfové?
David Mamet	Americký bizon Oleanna Glengarry Glen Ross
Woody Allen	Zahraj to znovu, Same

Pokračování příspěvku

Vícejazyčné básně brněnské básnířky a překladatelky jsou mimořádně zajímavé – překlad jim dává další rozměr a hru významů. To, jak se převodem mění slova a posouvá vyznění máte takříkajíc v přímém přenosu.

(… ) Tam jsem kdysi žila
rozzářená barvami věčného léta
a šťastná všudypřítomností tance (… )

(… ) There where I used to live
in the bright colours of endless summer
and happy ubiquitous dance (… )

(Bali, Str. 14, 15)

Ohromně mě bavilo přemýšlet, co je originál a co překlad, zkoumat, která verze jak působí, nacházet v angličtině nečekaná spojení a nové rýmy.

Pokračování příspěvku

My pohané se sexualitou problémy nemáme, zato křesťanství, to je jiné kafe – všechny ty dědičné hříchy, striktní pravidla, odsudky, sex jen za účelem plození dětí a tak dále… O to víc mě kniha s podtitulem O spiritualitě a sexualitě naostro zajímala. A musím konstatovat, že zdaleka předčila mé očekávání, je opravdu mimořádně zajímavá a podařená. Už jen ty názvy kapitol:

• Předehra
• Část první: Kam se poděli sexy křesťané? (Ach Bože!; Cudnost utržená ze řetězu; Byl Ježíš sexy?)
• Část druhá: Choulostivé záležitosti (Osm pilířů sexu; Gender je když...; Lesbou a nikdy jinak?; Belhání do nebe; Orientační běh)
• Část třetí: Vykoupený sex (Jak moc bližní?; Imago Gay; Návrat k lásce)
• Vyvrcholení

Nejste hned zvědaví, o čem tam asi tak píše? Především upozorňuje, že sexualita je nedílná součást života, že patří k podstatě stejně jako duchovno.

Osobně věřím, že se v naší touze po sexu i potěšení, které v něm nacházíme, projevuje hlubší lidská potřeba věčného propojení a extáze. Jinými slovy, v sexualitě je cosi hluboce duchovního.

To už není jen otázka orgasmu, ale každého aspektu sexuality: naší schopnosti budovat vztahy, naší touhy po lásce, naší mužské a ženské identity. To všechno odkazuje kamsi mimo nás samé, k „Věčnému Přesahu“. Osobně jsem došla k přesvědčení, že naše sexualita je s duchovními touhami tak propojená, že není možné zabývat se jedním, aniž by se člověk dotkl i druhého. (Str. 30)

Sexualita a spiritualita jsou dvě strany téže mince:

Pokračování příspěvku

(květen 2020, A4, pastelka)

Krásný komiksový průvodce pro všechny introverty. Každý z obrázků budou znát důvěrně z vlastní zkušenosti.

Kdo už se dokázal přijmout, případně už četl jinou knihu o introvertech (a pro ně), bude si především užívat obrázky a pocit sounáležitosti.

A kdo sám sebe ještě nepoznal, dozví se vše zásadní. Že ho společnost vyčerpává, že o věcech přemýšlí více než ostatní, že je často citlivější, že nemá povinnost snažit se o extrovertní vystupování a hlavně – že je normální.

Pokračování příspěvku

Vyprávění prince Ládíka (jak se sám autor s nadsázkou nazývá) o jeho spanilých jízdách je velmi populární – snad všechny recenze, co jsem četl, se předháněly v nadšení a superlativy nešetřily. Nedivím se, jeho styl je opravdu zábavný.

Jen málokterý člověk z ekonomicky vyspělé země je ochotný podniknout stratiplnou cestu na okraj Dubaje a přečkat noc v liduprázdné hale, jen aby ušetřil 550 korun za letenku z dražšího a skutečně mezinárodního letiště Dubai International. Jako bychom už dávno zapomněli, že sleva může být životní styl a zboží nám může přinášet radost i tám, že si ho nekoupíme. Věřím ale, že mi právě Nepál v tomto ohledu přinese návrat ke kořenům spořivosti. Vždyť i vlajku má jako jediná země světa navrženou tak, aby se z běžného obdélníku daly ušít hned dvě. (Str. 6)

Humor využívá zkratku a lakoničnost – a o to je působivější.

Proběhlo klasické kolečko fotografování a zvídavých dotazů. Mladší děti se pak rozběhly do okolí hledat místa, kde by si mohly způsobit úraz. Zcela přirozeně je nejvíc zaujaly kluzké schodiště a soutěska řeky bez zábradlí. (Str. 90)

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem sepsal to, o čem jsem už dlouho přemýšlel. Totiž že u mnoha fascinujících východních tradic máme neméně fascinující analogie místní – ale moc o nich nevíme. Myslím, že tohle stojí za opětovné přečtení: Východní versus západní nauky a umění.

Povedlo se mi nafotit jak bydlí drvodělka a v mapě literatury jsem se dostal ke klasicismu.

U studia literatury ještě zůstaneme; v miniprojektu dočítání artušovských legend jsem si dal odlehčené pojetí v Děsivé literatuře od Margaret Simpsonové (překvapivě hodně informací), komiksové zpracování Král Artuš od Petra Kopla (komplexně propojené příběhy a hodně stylizovaná kresba) a jeden z kořenů – Lancelota od Chrétiena de Troyes.

Pokračování příspěvku

Originálního Hobita jsem jako dítě nečetl, to až v dospělosti a až po Pánu prstenů, takže jsem byl poněkud zklamán tím, že je to ještě pohádka. Ale na komiksové vydání jsem byl zvědavý, pohádkový příběh si s obrázky rozumí.

(Ponurost filmového zpracování Hobita mi naopak vyhovuje – je to sice v rozporu s knihou, ale "sjednocení" s Pánem prstenů dává dokonalý smysl.)

Jaký tedy je komiks v adaptaci Charlese Dixona a Seana Deminga a ilustrovaný Davidem Wenzelem?

Především je výpravný; u obrázků je hodně textu a stránek je 140, to není na jeden večer, zejména pokud si obrázky pečlivě prohlížíte. A prohlížet byste si je měli, protože jsou krásné, malované a klasické, žádné experimenty. Ukázka ze str. 8:

Pokračování příspěvku

Jestliže jsem u Kořenů ženské spirituality obdivoval hloubku, do které mohou ženy jít, pak u Těhotné panny ani není s čím srovnávat. To je úplně jiná kategorie. O stínech a konfliktech, traumatech z dětství, postavách a rolích mluví s naprostou samozřejmostí a suverénně vysvětluje jejich dynamiku, řeší závislosti, anorexii i další poruchy příjmu potravy, archetypy, vzory a jejich vliv na další život…

Nadpisy kapitol nedokáží vystihnout, co vše obsahují, ale aspoň pro naznačení:

(...)

Celý příspěvek

Po hodně dlouhé době jsem měl příležitost jen tak bezcílně bloumat ulicemi vilových čtvrtí a po cestě jsem si fotil domy, které mě zaujaly. Nehledejte v nich tudíž žádný systém ani reprezentantivnost.

Jako první jsem narazil na udržovanou secesní nádheru:

(...)

Celý příspěvek

Pavla Smetanová má řeckého manžela Adonise, dvě děti Janýska a Ofélii a více než deset let s nimi žije na ostrově Korfu. Texty, které jsou v knize obsažené, vycházejí z článků publikovaných na blogu Ostrovanka bloguje. Tematicky tvoří kruh, cyklus (Rok na Korfu), začínají zimou a v epizodických příhodách nás seznamují s každodenním životem.

Myslím, že poznámka na přebalu je naprosto výstižná:

Jako matka nás provází radostmi i strastmi řecké reality od porodnice, přes školku, různé dětské aktivity až po specifika školní výchovy, jako manželka radostmi i strastmi cizinky sem provdané, zejména pak vztahem s tchyní, jako občanka nás seznamuje s potížemi při kontaktu s řeckým zdravotnictvím, řemeslníky, obchodníky apod., jako průvodkyně českých turistů s klady i nešvary našinců na dovolených, a konečně jako člověk s neuvěřitelně kosmopolitní společností na Korfu a se spoustou osudů lidí doslova z celého světa.

(...)

Celý příspěvek

Jméno MUDr. Jana Vojáčka můžete vidět v médiích poměrně často, je to jeden z moderních lékařů, kteří dávají věci do souvislostí, působí celostně, a vedle léčení se zabývají také propagací a osvětou. V jeho případě jde o funkční medicínu, kterou by charakterizoval:

Jako člověkovědu. Jako změnu přístupu. Jako změnu pohledu na to, co reprezentuje nemoc. Proto je jejím základem dostatek času na konkrétního člověka. Funkční medicína, které se dnes věnuji, v podstatě propojuje západní a východní medicínu; je založena na komplexním a individuálním přístupu. Výsledky jednotlivých vyšetření a měření zasazuje do kontextu života člověka a pak společně s ním hledáme, jak daný stav změnit. (Str. 58)

(...)

Celý příspěvek

Obětina
na oltáři
Mezi vodou
Pozdrav září


(31. 8. 2019)

(...)

Celý příspěvek

Ke Komenskému a jeho dílu mám vztah (i když úplně netuším, kde se vzal) a proto jsem si nemohl nechat ujít ani tuhle publikaci. Tomáš Němeček navíc umí život jednotlivých osobností zpracovat nesmírně čtivě, a ve spojení s ilustracemi Tomáše Chluda tak vzniká kniha, od které se vám nebude chtít odcházet. Samozřejmě je to kniha pro děti a mládež, tedy nelze předpokládat několik stovek stran hustého textu, ale pro zorientování je výborná.

Že byl Komenský výjimečný asi víte, ale překvapilo mě, jak moc. Švédům psal učebnice, zvali ho do Ameriky, dokonce i Richelieu o něj stál:

(...)

Celý příspěvek

Průvodce jedním z nejmagičtějších způsobů cestování – poutnictvím, jak zní podtitul, vypadá na první prolistování skvěle. Malý formát, spousta citátů, které text ozvláštňují, a logická stavba. Podívejte se na názvy kapitol z hlavní části Vzorec cesty, je to přesný průběh cesty vnější i vnitřní, rituální proměny.

• Neklid a trápení – popisuje tiché volání, vzrůstající napětí, které může vyústit v rozhodnutí vyrazit.

Poutnictví se vždycky rodí z osobního neklidu, trápení a frustrace. Cítíte nespokojenost a roztěkanost ve svém vnitřním i vnějším světě, po něčem toužíte, ale nedokážete přesně říct, co by to mělo být. Cítíte hlad a žízeň, které se nedají utišit žádným z  obvyklých prostředků, které jste vyzkoušeli, připadá vám, že vás okolnosti a stav vašeho života dusí, máte „ponorkovou nemoc“, je vám, jako byste se už nekonečně dlouho krčili v příliš malé bedně, jako byste se topili, propadali do močálu, jako by se některý z aspektů vašeho života rozrostl nebo nafoukl do obludných rozměrů a teď vás unášel neznámo kam a měl nad vámi větší moc než vy nad ním. (Str. 15)

(...)

Celý příspěvek

Úžasné video toho, co se děje v ústech při řeči. Podívejte se na ten tělocvik, co předvádí jazyk...
An MRI of what happens inside our mouth when we speak.

Jak se převáží kolejnice? Vlakem, samozřejmě. Ale že jsou naložené přes tři vozy jsem netušil.

(22. 8. 2019)

(...)

Celý příspěvek

Ke knize malovaných příběhů se váže příběh autorův. Jak píše v úvodu:

Balicí papíry, na kterých jsou namalovány následující příběhy, jsem kdysi dávno našel u popelnic. Napřed jsem do nich chtěl balit dárky, ale zjistil jsem, že se na ně dobře maluje. Až později mě napadlo, že to spojím. Posílám do světa devět příběhů s nadějí, že si tyto malé dárky najdou své adresáty. (Str. 7)

(...)

Celý příspěvek

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války jsem si měl přečíst už dávno, rozhodně předtím, než jsem začal spekulovat o tom, jestli Švejk představuje typického Čecha. Sice jsem se tenkrát trefil (nepředstavuje), ale solidní znalostí to podložené nebylo. Tento literárně znalostní nedostatek jsem tedy napravil, stejně jako několik zavádějících představ, které jsem si o Švejkovi dříve vytvořil, ale rozhodně nemohu říct, že bych knize zcela porozuměl. Je mnohem komplexnější, než se zdá!

Děj se tu nebudu pokoušet převyprávět; jednak je notoricky známý, jednak je precizně popsaný na Wikipedii. Spíše si poznamenám pár postřehů a citátů, než se ke knize v budoucnu vrátím a budu schopen si je nějak utřídit a systematizovat. Mimochodem, pokud je mezi čtenáři nějaký švejkolog – jakou monografii o knize byste mi doporučili? Zajímá mě pohled literární a psychologický, nikoliv historický, geografický nebo vojensko terminologický.

(...)

Celý příspěvek