Wuwejův zápisník

Po zklamání z Václavkovy knihy Změň svůj dech a začnou se dít věci jsem chtěl v soustředění se na dech pokračovat. Hledal jsem publikaci, která bude lépe ozdrojovaná a zároveň mi poskytne jasné informace, co tedy trénovat, kdy a k čemu. O téhle jsem věděl ze zmínky u Hany Jadavan, a tak jsem se do ní pustil.

Kniha je skutečně fascinující přehled toho, co o dýchání víme, o jeho vlivu na zdraví a život. Začíná pěkně drsným experimentem s dýcháním ústy – pro vyzkoušení, co to s člověkem udělá, když nemůže dýchat nosem. Výsledky jsou strašlivé.

Každou noc z posledního týdne a půl jsem se cítil, jako bych se pomalu dusil ve spánku a můj krk se sám od sebe stahoval. Protože přesně to se mi děje. Nucené dýchání ústy nejspíš měnilo tvar mých dýchacích cest, stejně jako Harvoldovým opicím. Tyto změny navíc nebyly otázkou měsíců, ale dní. S každým nádechem to bylo horší a horší.
Po deseti dnech mé chrápání vzrostlo o 4 820 procent. Poprvé si všímám, že začínám trpět obstrukční spánkovou apnoí. V tom nejhorším bodě jsem v průměru dosáhl pětadvaceti příhod spánkové apnoe, což znamená, že jsem se dusil tak moc, až mi hladina kyslíku v krvi klesla pod osmdesát pět procent.

Tohle ukazuje, jak důležité je dýchat nosem, zároveň také autor vysvětluje, jak se dýchací potíže objevily, jak souvisejí se stavbou lidské lebky. Sleduje vliv rozvoje řeči i měkké průmyslově zpracované stravy (resp. méně namáhavého žvýkání).

Pokračování příspěvku

O konci internetu, jak ho známe, už jsem si tu pobrečel několikrát. První ránu mu zasadily sociální sítě, které nechtějí, aby je jejich oběti opouštěly, a odkazy ven penalizují. Druhou mu přináší umělé inteligence, jejichž shrnutí čtenářům velmi často stačí a už na cílový web nepřicházejí. Nu a Google, ten tomu zvesela napomáhá vyhazováním malých webů z indexu. Včetně tohoto, v tuhle chvíli už zase indexuje jen jednu stránku, takže návštěvnost od největšího vyhledávače světa se tu pohybuje v jednotkách. Doslova.

Takže jsem se – kromě přidávání recenzí na knižní weby (vizte nedávný článek) – rozhodl ještě posílit práci se sociálními sítěmi.

Vynechal jsem:

• Facebook, který mi zkrátka nikdy nepřipadal atraktivní.
• Instagram, kde je cesta od běžného příspěvku na blog zbytečně klikatá přes profil nebo odkaz ve Stories. A dělat kvůli psaní ještě obrázkové série mě moc neláká.. A místo psaní bych musel dělat videa nebo obrázkové série, což mi moc nesedí (i když „bookstagram“ je velmi silná komunita).
• TikTok, protože videa.

Zbyly mi vlastně jen mikroblogovací platformy:

• Mastodon
• eXtwitter čili X
• Bluesky
• Threads

Čekal jsem, že to s nimi bude všechno plus minus stejné – ale zásadně jsem se mýlil. Každá je jiná a rozdíly jsou překvapivě velké. Tady pár osobních postřehů (všechny byly aktuální k době, kdy jsem článek psal, tj. začátek listopadu 2026).

Pokračování příspěvku

V dalším příběhu Zeměplochy se poprvé potkáváme s noční hlídkou a jejím kapitánem Elániem. Noční hlídka je takový relikt. Kdysi dávno mívala funkci skutečného strážce pořádku, jenže jak se v Ankh-Morporku etablovaly oficiální cechy zločinců a placení výpalného, její význam stále více klesal.

Pro tohle předplatné se používalo podivné cizí slovo, které znělo jako pojí štěnic. Nikdo nevěděl, co to původně znamenalo, ale Ankh-Morpork je přijal za vlastní. Hlídce se to nelíbilo, ale byla pravda, že zloději byli s to kontrolovat zločin mnohem efektivněji, než dokázala hlídka kdykoliv předtím. Koneckonců vezměte to tak, že hlídka musela pracovat dvakrát víc, aby alespoň o něco omezila počet zločinů, zatímco příslušníkům cechu naopak stačilo k tomu samému pracovat o něco míň. A tak město prosperovalo, zatímco hlídka ustoupila z cesty jako nepotřebný přívěsek a naplnila se hrstkou lidí, které už nechtěl zaměstnat nikdo jiný a které žádný soudný člověk nemohl brát vážně. Poslední, co by si kdo od nich přál, bylo, aby si vzali do hlav, že se pustí do boje se zločinem.

Je to tak, noční hlídka je sbírka zoufalců, jejichž hlavní zásadou je raději nic nevidět a do ničeho se nemotat. Bohatě by je zabavil fakt, že jejich skromné řady rozšířil mladík Karotka. Jeho specifické vychování mu brání rozpoznat ironii či nadsázku, všechno bere doslova a pochopit, že noční hlídka má hlídat pořádek jen naoko, je nad jeho schopnosti.

Pokračování příspěvku

Archeologický atlas s podtitulem Průvodce nejbohatšími archeologickými nalezišti světa se skládá ze dvou částí.

První část Archeologické lokality zabírá asi dvě třetiny stránek a obsahuje deset chronologicky seřazených období a kapitol:

• Lovci – sběrači potravy (Paleolitické údolí: Stanton Harcourt; Typologie: ruční sekyrky; Lokality k porovnání)
• Neolit (Neolitické město: Çatal Hüyük; Lokality k porovnání)
• Monumentální období (Monument v Avebury; Typologie: keramika; Lokality k porovnání)
• První města (Město doby bronzové: Palaikastro; Typologie: bronzové doby; Lokality k porovnání)
• Doba železná (Pevnost z doby železné: Navan; Lokality k porovnání)
• Klasická doba (Římská vila: Tockenham; Typologie: sklo; Lokality k porovnání)
• Doba temna (Saský hrob: Winterbourne Gunner; Lokality k porovnání)
• Středověk (Středověký hrad: Hylton; Lokality k porovnání)
• Nová sídliště (Koloniální osady: St. Mary's City; Lokality k porovnání)
• Průmyslový věk (Manufaktura: Soho, Birmingham; Typologie: mince; Lokality k porovnání)

A jednu dodatkovou kapitolu s přehledem archeologických metod:

• Techniky (od geofyzikálního průzkumu a pozemního radaru přes metody výkopových prací a radiokarbonovou metodu až po rekonstrukce nádob, lebek a konzervaci nálezů)

Každá z historických etap začíná dvoustránkou s úvodním textem, mapou hlavních nalezišť s komentářem a obrázky nálezů:

Pokračování příspěvku

Jedna kresba a čtyři názvy? Inu, některé moje obrázky vypadají po otočení lépe, a tak je vždycky po dokončení prověřím. A tentokrát zkrátka dával smysl z každé strany. Tudíž je to obrázek čtyřjediný.

Zahradní zrcadlo

Takto jsem ji kreslil, takže to odráží záměr.

Pokračování příspěvku

Evě je čtyřicet let, vlastní malý salón s dámskou módou, který vydělává jen tak tak na živobytí, a žije v domě s dvěma dcerami svého zemřelého partnera. Obě na ní visí; všechny tři tvoří sice neúplnou, ale funkční a milující rodinu. Dům patří její skoro tchyni Pavlíně, která je také oficiální opatrovnice, takže to, že Eva a její partner nebyli manželé a na děti nemá právní nárok, vlastně nevadí.
Nevadilo.
Dokud Pavlína nezemřela…

A pak se to začne sypat. Marný boj o holky, šokující majetková zjištění, snaha nějak fungovat dál.

Navzdory všemu jsem musela pokračovat v žití. Mechanicky jsem si připomínala základní věci: ráno z depa vyjíždějí autobusy, v ulicích se hemží lidi, v odpadkových koších se hromadí kelímky od kafe. Holčičky potřebovaly nachystat svačinu a utřít slzy.

Ty dvě mi chybějí víc, než jsem si dokázala představit. Jsou jako den a noc, ani nepůsobí jako dvě sestry: Maruška je světlá, Kačenka tmavá, na svých jedenáct let vysoká a statná, vyšší než její o dva roky starší sestra.

Pokračování příspěvku

HR (human resources) čili personální oddělení už dávno nemůže zastávat pouhé administrativní a servisní funkce kolem náboru a péče o zaměstnance, ale musí být plnohodnotnou součástí firmy a jejího strategického uvažování. Autorka shrnuje a popisuje celkový „Mindset HR pro 21. století“, jak zní podtitul – ale nejde jen o mindset, je to i užitečný přehled nástrojů, metod i hlavních oblastí, které moderní HR ve firmě řeší.

První část HR jako profese v 21. století probírá jednak mindset a kompetence HR, jednak to, že HR není partner byznysu, ale jeho součást. Proto musí i svoji strategii odvozovat a sladit s firemní strategií, spolupracovat s byznys lídry.

Největší hodnotu má, když lídrům nabízíte řešení jejich bolestí prostřednictvím lidí (místo abyste jen upozorňovali na problémy). Dva příklady:

• Nemít rozvojový program pro lídry není problém. Ale mít lídry, kteří nedokážou díky svým týmům dosáhnout potřebných výsledků — to je problém, ke kterému hledejte řešení.
• Nemít systém kariérního plánování není problém. Mít lidi, kteří nemůžou maximalizovat svůj potenciál a výkon, protože nejsou jasně nastavená očekávání? To je problém vyžadující pozornost vaši i managementu.

Takový přístup ovšem vyžaduje, abyste uměli vybrat ty správné problémy k řešení — tomu se budeme věnovat v kapitole o prioritizaci. (Str. 41)

HR musí také sledovat data a metriky a v neposlední řadě pečovat i o sebe.

Pokračování příspěvku

Loňské říjnové recyčlánky vedle šestého archivu Mastodonu z roku 2024 popisují, jak jsem přecházel na svazku /home z HDD na SSD a co všechno na mě přitom číhalo (třeba jiná čísla disků nebo SE linux), jak vypadá otčenáš podle sestry Františky z knihy Návrat a také fotky a videa z toho, jak sršeň loví motýly.

Ze studijních knih jsem se zahloubal do parádního přehledu využití sexuální energie v magické praxi, tedy knihy Hugha B. Urbana Magia Sexualis. Nad Klonovat Krista? od Didiera van Cauwelaerta jsem si zavzpomínal na záhadologické spisky. A úplně unesený jsem byl z Tajného života stromů od Petera Wohllebena.

Také jsem četl knihy o knihách; jednak úžasnou knihu rozhovorů s lidmi o knihách, které jim změnily život (Aleš Palán), jednak dvě diplomky o Oněginovi. Byly to Interpretace románu Evžen Oněgin na základě pojmů formalismu u L. S. Vygotského Moniky Pavlíkové a Interpretace díla A. S. Puškina Evžen Oněgin a zrcadlení autorova života na pozadí příběhu od Evy Ludvíkové. Obě podařené a plné informací.

Z beletrie jsem sáhl o Stančíkově Nulorožci a byl to opět opulentní zážitek, trochu detektivka, trochu iniciační román, jazykové gejzíry. Super. Druhý byl také iniciační román, Odložený vesmír Michala Čagánka. Sice dějově dost lineární, ale působivý. Humorný fantasy svět Zeměplochy mě spolu s Mrakoplašem vzal do Austrálie, tedy pardon, na Poslední kontinent.

Pokračování příspěvku

Mladá kreslířka Alix se spolu se svým dlouholetým partnerem Lucasem nastěhovala do společného bytu v Bruselu. Alix nastupuje na stáž ve firmě jako ilustrátorka, po večerech píše scénář komiksu o své babičce, která nedávno zemřela na Alzheimera, pracuje sedmdesát hodin týdně – a úsilí se zúročuje. Ve firmě dostane smlouvu na dobu neurčitou a s nakladatelstvím podepíše smlouvu.

Jenže v té době se také ukáže zásadní problém v jejich vztahu, sex začal být pro Alix bolestivý.

Vyprávění postupně ukazuje obtíže s diagnózou, cestu přes gynekologii, sexuologii, řadu vyšetření i terapie provázené studem a nejistotou. Lékaři její potíže označí jako vaginismus, tím ale teprve začíná další hledání. Chuť k tělesné blízkosti se vytrácí a problém se ukazuje být rozsáhlejší. Je to mizející touha, nedostatečná komunikace, potlačené vnímání sebe samé, chybějící … životní radost?

Pokračování příspěvku

Sice mi ta výuka teorie literatury a naratologie pomocí jejího vývoje a přehledu guruů pořád vadí, ale chtěl jsem tomu dát šanci a zkusit opačný přístup. Zkrátka vývoj následovat, postupně se pročíst jednotlivými etapami, pochopit, na co další myslitelé v řadě reagují, celý „příběh literatury“ (analogicky s Gombrichovým Příběhem umění).

Po diskuzi s různými AI chytráky jsem vytipoval poměrně oceňovanou učebnici Zofie Mitosekové, sehnal ji z antikvariátu v dokonalém stavu (proč vypadala tak nedotčeně, to jsem pochopil až záhy) a pustil se do čtení. Elán mě ovšem opustil rychle; je sice řazená chronologicky a opravdu popisuje postupný vývoj, ale bohužel nějakému strukturovanému vstřebávání informací vůbec nepomáhá. Kapitoly jsou psané spíš jako eseje; nikde není zvýrazněno, co z toho je podstatné (natož aby následoval souhrn), a okamžitě jsem se v tom utopil. Zdaleka nejvíc mi to připomíná Eagletonův styl.

Pokračování příspěvku

Slečno, vy vypadáte čím dál tím líp! – Opravdu? – Ano, a čím blíž, tím hůř.
(Jan Schneider: Štein-Schneiderova sbírka vtipů na židovský způsob, Str. 104)

Mám takové nejasné podezření, že OCRko v Google Lens dělá AI.
A takhle blbě se prozradí!

(21.7.2025)

Celý příspěvek

Tak se tedy Adelheid stala členkou Dagova rodu. Když viděl, že v sobě ona a jeho syn našli zalíbení, napomohl jejich sblížení – a zároveň ho to těšilo i z jiného důvodu.

Starý Dag zůstal, hlavu měl skloněnou, ale očima sledoval Adelheidinu ztepilou postavu, dokud mu nezmizela. Pak hlavu trochu zdvihl a měřil si očima všechny přítomné, jednoho po druhém — a v očích se mu objevil záblesk vítězství. Od nejranějšího dětství až do pozdního věku cítil pohrdání lidí z kraje pod horami k sobě a k svému rodu, k „lidem z lesa“ — a nikdy se toho pocitu opravdu nezbavil, přes všechno bohatství, které nashromáždil. Také dnes večer prozradil ten i onen, když se pronášely přípitky u slavnostní tabule nebo neuváženým slovem, když s ním hovořili, svou blahosklonnost — a to se mu nijak nezamlouvalo. Nevěřil sice v úplnou věrohodnost pověstí Any z Hamarrbö že zakladatel jeho rodu, který přišel v dávných dobách na Medvědí Důl, byl z královské krve; ale že jeho předkové probojovali v tuhém zápolení s divokým lesem to, čím je statek a cely láz, to se mu zdál být dostatečně pádný důvod k tomu, aby se mohl měřit s kýmkoli. A co Adelheid — pochází po matce z rodiny, která je jistě významnější než kdokoli z dnešních hostí; také její otec je prý z dobrého rodu — a teď se Adelheid stává členem jeho rodu. (Str. 243)

(...)

Celý příspěvek

Další kniha z edice 100 osvědčených stavebních detailů, v pořadí čtvrtá, se soustředí na důležitou část každé stavby – střechu. V našich klimatických podmínkách se střídáním slunce, deště, návějemi sněhu i větrem musí být střecha provedená co možná nejpečlivěji a do posledního detailu.

Střechy jsou výjimečné i z toho důvodu, že mnoho míst je zde běžným smrtelníkům spíše nepřístupných než přístupných. Kontrola prací i dokončeného díla je obtížná, neméně obtížné je často zjišťování, kudy nám tam vlastně zatéká.
Je více než zřejmé, že funkční a dlouhodobě spolehlivé detaily krytiny a oplechování se nedají vymyslet v kanceláři. Ideální je využít věci osvědčené, vyzkoušené, jak se dnes často říká „vychytané“. (str. 9)

(...)

Celý příspěvek

Když mě napadla možnost posunout jméno Gimli záměnou písmene někam k „gym“ a „gymbro“… musel jsem to nechat vygenerovat.

Midjourney celkem dobře, ChatGPT jako obvykle měl problém cokoliv vygenerovat, protože „jen v kalhotách“, a vítězem byl Gemini, resp. jeho Nano Banana 2, trefil to hned napoprvé 🙂 .

Celý příspěvek

Sbírka básní Ondřeje Macla je záměrný experiment s fragmenty písní, básní a výroků, které spojuje do nových celků. Otvírá tak velmi nečekané kombinace a vytváří napětí.

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Když se u nás chlapi poperou…
A kdo měl žízeň, tak ji hasil.

(...)

Celý příspěvek

Martin Rota provozuje na YouTube kanál Vědecké kladivo, ve kterém srozumitelně a jednoduše vysvětluje jevy, které sice obvykle známe, ale neumíme popsat jejich příčinu. Třeba proč je obloha modrá, když vzduch je průhledný. Kniha zpracovává ty nejzajímavější díly a podle textu na přebalu „s humorem a nadhledem, na který jsou jeho fanoušci zvyklí“. To porovnat nemůžu, protože se věnuji takřka výhradně informacím v psané podobě a vidím tedy rovnou knihu, ale nadhled tam rozhodně je.

Kapitol je 45 a témata jsou opravdu široká, namátkou vybírám pár příkladů:

Celý příspěvek

Stavba sluchového ústrojí u člověka je zvláštní. Zvukové vlny projdou zevním zvukovodem a rozkmitají bubínek. Ten předá vibrace přes kladívko, kovadlinku a třmínek do vnitřního ucha. V hlemýždi se rozvlní kapalina a rozkmitá bazilární membrána; tím se ohýbají vlásky smyslových buněk. Mechanický pohyb se tak převede na elektrický signál, který prostřednictvím sluchového nervu putuje do mozku.

Celý příspěvek

Vypravěč Nick Carraway retrospektivně popisuje, jak se seznámil s Gatsbym a jeho příběhem. Bylo to tehdy, když se vypravil ze Středozápadu na východ, do New Yorku, ve snaze naučit se obchodovat na burze (a zbohatnout, pochopitelně). Pronajal si domek na Západním vejci a Gatsby byl jeho soused.

Gatsby ve svém velkolepém domě pořádal honosné večírky, kam byli zváni všichni, od filmových hvězd přes bohaté obchodníky po sportovce. Sám byl ovšem nenápadný, alkoholu se vyhýbal… A z neznámého důvodu se s Nickem chtěl spřátelit, ba dokonce mu pomoci v obchodech.

Celý příspěvek

Populární koncepce děsivě pojatých oblastí lidského poznání se vedle Děsivých dějin, Děsivé vědy a Děsivé literatury rozšířila i k Děsivému umění (to ovšem často najdeme nejen v těchto knihách, ale i v lecjaké současné galerii).

Báječná čokoláda je ale v umělecké řadě nejspíš omylem – naprostou většinu zabírá její historie, měly to tedy být Děsivé dějiny. A děsivé také moc nejsou… S ostatními tituly ji ale spojuje humorný nadhled, svižný jazyk a schopnost vzdělávat zábavně – je to "edutainment".

Celý příspěvek

Pár skic a nápadů ze zápisníku (skutečného), druhá část roku 2022. Některé by možná stály za překreslení.

Celý příspěvek

Tenhle monumentální komiks je opravdu mimořádný zážitek.

Odehrává se ve fiktivním prostoru někde v islámském Orientu. Sledujeme arabskou dívku Dodolu, která je už jako dítě prodána pro sňatek, pak unesena do otroctví. Povede se jí uprchnout a zároveň zachránit černošského chlapce Zama, tehdy ještě batole.

Celý příspěvek

Chris Voss byl před rokem 2008 hlavním vyjednavačem FBI pro mezinárodní únosy, vyjednávání vyučoval mimo jiné na Harvardu. Po svém odchodu od FBI založil The Black Swan Group, konzultační a vzdělávací společnost. Nikdy nedělej kompromis je jeho nejznámější kniha. Vysvětluje v ní svůj model vyjednávání a principy, které se dají použít kdekoliv v běžném životě.

Vždy je možné oponovat. Vyjednávání nikdy neprobíhá podle lineárního vzorce X + Y = Z. Všichni máme iracionální slepá místa, skryté potřeby a nejasné představy.

(...)

Celý příspěvek

Když AI agent spustí příkaz ve vašem systému, vrátí se mu výstup, který může obsahovat i spoustu nepodstatných informací. Při programování jde typicky o příkazy Gitu, ale v systému se vám agent pohybuje i u jiných akcí – kupříkladu moje Fabula při psaní podkladů nebo kontrole článku používá ls pro výpis adresáře, find pro hledání souborů, jq pro zpracování JSONu a rg neboli ripgrep pro hledání v textu.

Každá taková postradatelná informace se přidává do kontextu a spotřebovává drahocenné tokeny, takže jejich redukce je velmi žádoucí.

Celý příspěvek

Petr Holý, vlastním jménem Petr Pavlík, se tu už jednou objevil - s knihou Povídání o cestě Tam. Jedna její část, odpovědi na otázky, byla jakýmsi vymezením proti Eduardu Tomášovi, mystikovi ze staré školy. Stejný vliv lze tušit i v těchto povídkách, Eduard Tomáš také zkoušel propagovat mystická témata literární formou.

Tentokrát se snad ani nejedná o vymezení, spíše o snahu zkusit to také, prezentovat myšlenky příběhem. Styl Petra Pavlíka je hravý, oproti hutnému Tomášovu, příběhy překypují pochopením pro lidi a jejich slabosti, nabízením pomocné ruky.

Celý příspěvek

Od Thomase C. Fostera už jsem četl jeho průvodce čtením románů, dokonce dvakrát, takže jsem věděl, co čekat – erudovaného a nadšeného průvodce interpretací literárních děl. Na rozdíl od šířeji pojatého románového průvodce se zde soustředí především na symbolický výklad a porozumění dalším vrstvám příběhu.

Veškerá literatura tvoří síť, odkazuje na starší příběhy nebo archetypy, vyrůstá z nich, případně jim někde odporuje, čímž přináší ještě další, ironické významy.

Celý příspěvek

(leden 2026, A4)

Celý příspěvek

Alison Bechdel je známá kreslířka zabývající se queer tematikou. Její komiks Dykes to Watch Out For vycházel čtvrt století (česky vyšel výběr z prvních pěti let Lesby k pohledání roku 2010).

Vedle toho publikovala memoáry; kniha Fun Home (česky Rodinný ústav, 2008) je bohatě ilustrovaný příběh o složitém vztahu s otcem, jeho skrývané homosexualitě, sebevraždě i rodinném pohřebním ústavu.

Celý příspěvek

Dekádu po druhé světové válce, v době počínající války studené, sepsal švýcarský důstojník a vojenský novinář Hans von Dach sérii příruček totálního odporu. Německy jako „Der totale Widerstand: Kleinkriegsanleitung für Jedermann“ (1957), anglický překlad prvního svazku Total Resistance vyšel poprvé v roce 1965. Příručka vychází z jednoduché premisy – co kdyby Švýcarsko bylo napadené, nepřítel přemohl jeho armádu a obsadil část území, ale část jednotek unikla, udržela vybavení i chuť bojovat – a odpovídá na otázky, jak by tyto oddíly měly fungovat. A nejen to, nabízí rady i pro civilní obyvatelstvo. Shromažduje zkušenosti z partyzánských válek od Španělské války za nezávislost po francouzské Maquis) z druhé světové (píše autor v Introduction).

Příručka je rozdělená do dvou částí, první je Organization and Conduct of Guerrilla Warfare, tedy Organizace a vedení partyzánského boje. Kapitoly:

Celý příspěvek

Čím víc Obsidian používám, tím víc pluginů potřebuji.

Iconic

Ikonky u složek a poznámek pomáhají orientaci. A protože Iconize, který jsem radil v prvním pokračování článku ukončil vývoj, hledal jsem náhradu. Vyhovuje mi Iconic.

Celý příspěvek

Velkolepá sága rodu z bjørndalských lázů. Sídlí vysoko v horách, v Medvědím Dolu, a lidé se jich dílem obávají, dílem jimi pohrdají. Pro jejich divokost, legendy a povídačky, které se o nich tradují. Přesto se za nimi vydají s prosíkem, to když démonický medvěd sestupuje z lesů, obchází jejich statky a zabíjí dobytek. S překvapením zjišťují, jak mocná a bohatá usedlost to je, pod pohledem starého hospodáře na ně padá tíseň… Ten ale nakonec souhlasí a na lov se vypraví. Ne proto, že by dolnímu kraji chtěl pomoci, ale protože medvědovo zbarvení ukazuje osudovou souvislost s jeho rodem.

Medvěd byl poražen, otec rodu ale zemřel také. V jeho synech sága pokračuje; na lázech hospodaří starší Tore i mladší Dag a vztahy s dolním krajem se zlepšují. Lidé z Bjørndalu jezdí častěji po cestách a spřežení jejich vraníků jsou rozeznatelná už z dálky, budí respekt i závist.

Celý příspěvek