Wuwejův zápisník

U Obsidianu jsem se setkával s takovou nepříjemností – nedokázal si zapamatovat, že jsem ho používal maximalizovaný. Pokaždé mi nastartoval s menším oknem a musel jsem si ho maximalizovat ručně. Nevěřili byste, jak otravné to je.

Takže jsem se vyptával AI (tentokrát Gemini), co s tím. Nabídla mi tři možnosti, z nichž dvě nefungovaly a třetí mi připadala moc komplikovaná, proto jsem ji nezkoušel.

Pokračování příspěvku

Petr Kukal na Třeboňsko jezdí mnoho let, píše o tom i ve svých denících (první, druhý). Petr Ettler je v tomto kraji usazený a jeho proměnlivou krásu zachycuje v obrazech. Píseň o vodě je pak společný projekt obou autorů, Třeboňsko v akvarelech a rozostřených textech, jak zní podtitul.

Akvarely ukazují rybníky, stromy a břehy, ranní mlhy i večerní slunce, stopy ve sněhu – zkrátka přírodu v běhu času.

Obrazy jsou velmi podařené, mají atmosféru. „Rozostřené texty“ z nich vycházejí, ale svou meditativností směřují dál, k obecnější duchovní zkušenosti. Vypsal jsem si jeden z nich, možná ten nejvýraznější (Str. 21):

Voněly vodou večery
Západ je rudý plameny zpopelňovaného dne. Voda
zrcadlí oheň, země ohřívá vzduch. Oheň, voda, země,
vzduch, říkáš si a zní ti to jako dětské rozpočitadlo:
Nebe, peklo, ráj. Když oheň pohasne a zem se ztratí
v šeru, voda ovládne vzduch. Nad hráze vystoupá
vlhká rybniční vůně a naplní večer. Nebe řeklo ráj.

Všimněte si té hry témat, planoucí západ a zpopelnění, obětní oheň. Cyklické proměny živlů, stejně jako proměny člověka, od dětství k dospělosti. A křesťanská symbolika cesty mezi peklem, rájem a vykoupením. Vyhnání z ráje a jeho znovuzískání, když nebe řeklo ráj? Kromě toho deklamovaná slova přinášejí rytmus básně v próze.

V kontextu Kukalovy tvorby je to spíš vybočení, nejde o sbírku básní ani o deník. Ovšem vybočení zdařilé; texty nesklouzávají k pouhému popisu obrazů, spíše se od nich odrážejí. Zároveň zachovávají básnický jazyk a odkazují k hlubší zkušenosti.

Píseň o vodě není okázalá (ostatně ani snadno sehnatelná, v běžných knihkupectvích ji nenajdete), ale pro soulad obrazů s texty i pro jejich duchovní přesah rozhodně stojí za pozornost.

Odkazy:

• Píseň o vodě v Databázi knih
• Píseň o vodě v ČBDB

ETTLER, Petr, KUKAL, Petr. Píseň o vodě. Praha: Petr Ettler, 2024. ISBN 978-80-11-05472-4.

Když už jsem se do tuberkulózy tak začetl, navíc pod dojmem informací z knihy Všechno je tuberkulóza (jak moc je rozšířená a také že očkování v dospělosti už nechrání), vybral jsem si ještě tuto specializovanou publikaci. Je to učebnice pro lékaře a na necelých osmdesáti stránkách shrnuje současný pohled na problematiku tuberkulózy. I když, současný – je z roku 2016 a deset let je v medicíně dlouhá doba. Epidemiologické údaje platné k roku 2014 jsou zastaralé a léčebné postupy se také proměňují. Nehledě na několik podivností (o nich na konci článku).

Úvod popisuje místo tuberkulózy v dějinách medicíny a její sociální rozměr. Nejde jen o biologickou infekci, ale také o nemoc spojenou s chudobou, bydlením, výživou, migrací a dostupností zdravotní péče. Následuje historie boje proti tuberkulóze u nás – vznik dispenzářů a sanatorií, povinné hlášení, zavedení antituberkulotik, plošná kalmetizace (čili očkování), eradikace tuberkulózy skotu, pozdější přechod k selektivnímu očkování rizikových novorozenců.

Pokračování příspěvku

(březen 2025, A4)

Ve volném pokračování příjemné venkovské detektivky Příběh mrtvého čaroděje se barbarský léčitel a učenec Efernas spolu s bratrem bardem Bellasem vypraví do městečka Náchořečí. Ef chce doplnit zásoby do lékárny, Bel zkusit vystupovat před publikem (má úspěch!) a oba společně zkontrolovat, jak se daří kovářově dceři Kordule, která se ve městě učí na sklářku.

Jednoho večera je překvapivě kontaktují místní alchymistka Johana Hojková a její partnerka, elegantní Alla Suncana a požádají o pomoc. Kdo ví, co je k tomu vedlo, protože o předchozím amatérském vyšetřování nic netušily, snad je zaujala kombinace fyzické síly, evidentní inteligence a fakt, že bratři nejsou zdejší. Rozhodně lepší než místní garda, které jednak nedůvěřují, jednak se nedá očekávat, že by gardisté cokoliv podnikli, když pachatel je znám a po smrti.

Někdo se vloupal do Johanina skleníku, něco chtěl ukrást, ale natrefil zrovna na pár dní v roce, kdy vzácná rostlina kořistlák útočný vystřeluje svá jedovatá semena…

Pokračování příspěvku

Aleš Palán proslul svými rozhovory se šumavskými samotáři, i když to zdaleka není celá jeho tvorba. Nicméně v rozhovorech exceluje; svého respondenta chápe, dává mu prostor a zároveň se umí dobře ptát, pokrýt velký rozsah témat. A Miloslav Nevrlý je legenda, resp. legendární jsou jeho knihy, Karpatské hry mají neuvěřitelné kouzlo a dokázaly změnit život mnoha lidem (což se můžete dočíst v jiné knize od Aleše Palána). Ale kdo vlastně ví, jaký jejich autor je?

Miloslav Nevrlý navíc před vydáním knihy oslavil devadesát let, takže je to nevyhnutelně kniha bilancující. Jeho život byl opravdu pestrý; celou dobu sice pracoval jako muzejník, což nebývá příliš dobře placené místo s velkou kariérou, ale o to více prostoru měl pro své vášně. Zoologii, putování přírodou, skauting.

Aleš Palán se postupně ptá na dětství, studia, ptáky, kterým se Nevrlý profesně věnoval, na Jizerské hory, o nichž ze starých pramenů vytvořil mimořádnou knihu, pochopitelně na Karpaty, práci v libereckém muzeu. Na bytí mezi lidmi v kontrastu se samotou, postupné stárnutí. Také na víru, která Nevrlého provázela celý život. Vzniká vrstevnatý obrázek svérázného člověka.

Pokračování příspěvku

Šroubovací koncovka napájení autokamery ze zapalovače je skvělý vynález… To nemohu říct.
Ten blesk, když jsem ji vytáhl a kovové součástky se nasypaly zpátky do zapalovače!
No, aspoň jsem se naučil měnit pojistku.

(6. 5. 2025)

Jakožto zarytý čtenář jsem konečně našel ultimátní využití umělých inteligencí – Díky nim si konečně můžu PŘEČÍST I VIDEO!
(26. 3. 2025)

Pokračování příspěvku

Série komiksových stripů Toma Gaulda se točí kolem literatury. Vycházely většinou v Guardianu, několik jich vzniklo na objednávku jiných novin. Je zajímavé, že medailonek autora mluví jen o tom, že je ilustrátor a komiksový kreslíř, ale nic o jeho vztahu k literatuře – takže nevím, jestli je to všechno jeho invence, nebo s náměty přicházel někdo další. Převážně působí jako snaha ulevit své frustraci z četby nebo odreagování se od redaktorské práce.

Některé stripy jsou ale výborné; ukazují smutně komickou realitu života knihomola (str. 40):

(Jak já tomu rozumím! Zaplať pánbůh za vynález čteček.)

Pokračování příspěvku

Mluvte méně, ptejte se více, veďte lépe zní podtitul nově vydané knihy Michaela Bungaye Staniera. Ve světě leadershipu to úplně novinka není, vyšla už v roce 2016, ale nijak to nevadí, jeho rady jsou nadčasové. Vycházejí z jednoduchého postřehu: mnoho manažerů a lídrů příliš pospíchá, rovnou poskytuje rady, přebírá problém. A to rozhodně není koučování, naopak to oslabuje schopnost lidí svoje téma řešit sami.

Když vám někdo začne vyprávět o nějakém obtížném úkolu, je důležité nezapomínat, že to, co vám popisuje, je jen zřídkakdy ten skutečný problém. Jakmile se vrhnete na jeho řešení, situace se zvrtne hned ve třech směrech: zaměříte se na nesprávný problém, pustíte se do práce, kterou by měl řešit váš tým, a ve výsledku to stejně nebude hotové.

Pokračování příspěvku

Další ryba, vybočující ze záplavy oblad, byla krásně barevná, a tak nebylo těžké ji identifikovat. Je to kněžík paví (nebo také pyskoun paví). Není nijak velký, běžná délka je kolem 20 cm, maximální 25 cm.

Zbarvení má opravdu výrazné, na tmavém podkladu přímo září. Samice a mladší jedinci mívají zelenavé, žlutavé nebo oranžově laděné tělo s pěti modrozelenými svislými pruhy. Dospělí samci jsou ještě barevnější, hlava je červená s modrými kresbami, za prsní ploutví modrý svislý pruh lemovaný červeně (takže na všech fotkách mám samce).

Pokračování příspěvku

Adrianův tajný deník zachycuje asi rok a čtvrt v jeho životě. Je mu třináct a půl, rodinné poměry se poněkud zhoršují, stejně jako jeho pleť, zamiloval se do spolužačky Pandory a navíc zjistil, že je intelektuál!

Neděle, 11. ledna
PRVNÍ PO TŘECH KRÁLÍCH
Teď už vím, že jsem intelektuál. Včera večer jsem viděl v televizi pořad s Malcolmem Muggeridgem a pochopil jsem skoro každé slovo. Všechno to do sebe zapadá. Špatný domov, ubohá strava, nechuť k pankáčům. Myslím, že se nechám zapsat do knihovny, a uvidím, co se stane.
Škoda že v okolí nebydlí žádní další intelektuálové. Pan Lucas chodí v manšestrákách, ale je to pojišťovák. To už je můj osud.
První co po Třech králích?

(...)

Celý příspěvek

I druhý díl učebnice soudního lékařství je psán srozumitelně a čtivě, přístupnosti napomáhá i slovníček odborných termínů a zkratek. Tematicky je o něco pestřejší, vedle toxikologie, úrazů a znalecké praxe se dostane i ke komunikaci s pozůstalými.

Naopak kapitol je méně, osm (oproti osmnácti v prvním dílu). Pochopitelně jsou rozsáhlejší; hned první, Toxikologie, má skoro sto stránek. Její podkapitoly jsou:

Celý příspěvek

Už je to tu zase.

Viděl jsem, že je k dispozici nová verze, a zase jsem neodolal a kliknul. A samozřejmě zase průšvih, hned po aplikaci updatu byl redirect na https://reader.wuwej.net/p/i/, kde vypadla 500:

Celý příspěvek

Na začátku jsou básně plné obdivu k SSSR a revoluci, takže jsem si myslel, že je to úlitba režimu. Pak totiž následují verše krásné, opravdu o lásce ve všech podobách… Ale až z doslovu A. M. Píši a tiráže jsem pochopil, že to není samotná sbírka, ale Píšův výbor ze Seiferta. Výbor, který se ani neobtěžuje uvádět, ze které sbírky nebo aspoň roku ta která báseň pochází. Bohužel si je tak nemůžete zařadit do kontextu tvorby a můžete jen hádat, že opěvování říjnové revoluce bude někdy z dvacátých let a závěrečná radost z osvobození z konce války. A u těch ostatních snad jedině googlit jednu po druhé, nebo to nechat odpracovat nějakou umělou inteligenci.

Sbírka ukazuje, jak bravurně dokázal zachytit krásu a cit s použitím prostých slov – která náhle zazáří a osloví. Jako vzpomínka na impuls, který kdysi stál na začátku básníka, který coby chlapec potajmu zkoumal maminčin ukrytý poklad:

Celý příspěvek

Formátem a grafickou úpravou kniha navazuje na sérii Průvodců neklidným územím, také se zabývá poslední stovkou let, ale tentokrát ne očima jednoho oboru. Místo toho vybírá předměty a na nich ilustruje československé dějiny. Takový výběr je nutně subjektivní, ale je to velmi pestrá množina a přináší často nevšední úhel pohledu.

Vedle krásných nebo zvláštních věcí jsou to také dokumenty, politické symboly, literární artefakty, hračky, sportovní předměty, média. Začíná se rokem 1918 a poštovní známkou Hradčany od Alfonse Muchy, z pokračování namátkou – ježek v kleci, pankrácká gilotina, silonky, verzatilka, pistole CZ 75, Igráček, podpisové lístky Charty 77, kupónová knížka…

Celý příspěvek

Před rokem jsem objevil mimořádně zajímavé semínko s harpunou a pohybem v závislosti na vlhkosti. Také jsem si opsal do sbírky otčenášů ten podle Metoděje Třiačtyřicátého. A archivoval třetí část mastodoních tootů z roku 2024.

Celý příspěvek

Na konci minulé knihy vstoupil mladý rytíř Jakub Jelínek z Hiršbergu do služeb Petra Voka. A netrvalo dlouho, než dostal první úkol – doprovodit paní Johanu Kellyovou a její dceru Elizabeth do Brandýsa:

„Budete se starat o jejich ochranu,“ vysvětlil mi pan Petr Vok.

(...)

Celý příspěvek

Nová kniha sociologa Pavla Pospěcha se soustředí na to, Jak kultura autonomie rozleptává společnost (podtitul).

Co přesně je ona kultura autonomie? Není to sobectví nebo narcismus jednotlivců, ale fakt, že soustředění se na sebe sama je prezentované jako přirozená hodnota. Stále víc rozhodnutí, od spotřeby přes práci až po vztahy a politické postoje, se přesouvá na jednotlivce. Naše kultura to přitom chápe a oslavuje jako svobodu.

Celý příspěvek

(červen 2014, A4, pastelka)

Celý příspěvek

Jak název napovídá, jedná se o komiksové představení několika kriminalistických metod či věd, konkrétně balistiky, antropologie a ohledávání místa činu. Každá z částí začíná dvěma úvodními texty, následují tři komiksové příběhy a sekci uzavírají Další slavné případy. Příběhy jsou rozložené v čase, jeden je ze samých počátků metody, jeden téměř ze současnosti a třetí někde mezi. Kupříkladu u Antropologie to jsou:

• Případ Gouffé (Francie 1889)
• Tělo v koberci (Connecticut, 1986)
• Muž v rakvi (Michigan, 2005)

Kresba je velká, statická a s množstvím textu. Vzhledem k tomu, že ilustrátoři jsou dva, jsou tu i různé kreslířské styly. Srovnejte drsné linie obličejů v příběhu Kulka ve stromě na straně 28 (Emanuelle Boccanfuso):

Celý příspěvek