Knihu jsem si pořídil hlavně kvůli kontextu, abych si doplnil informace, než se pustím do fascinující obrazové publikace Leonardovy stroje. A rozhodně jsem nelitoval – mé očekávání nejen splnila, ale zdaleka předčila. O životě renesančního génia jsem se dozvěděl opravdu hodně, a často to byly informace nečekané.

Velmi mě například překvapilo, kolik zakázek, zejména ze začátku kariéry, nedokončil:

„Přes neschopnost namalovat dohodnutý oltářní obraz získal Leonardo v březnu 1481 další objednávku – měl namalovat obraz Klanění tří králů pro klášter San Donato ve Scopetu poblíž Florencie. Leonardův otec, notář, řádně sepsal smlouvu, v níž se uvádělo, že Leonardo souhlasí s odevzdáním dokončeného obrazu do čtyřiadvaceti měsíců. (..)
Jenže Leonardo ani tak nedokázal smlouvu dodržet a nakonec v roce 1482 Florencii opustil, aniž by obraz dokončil. Do Florencie se pak nevrátil celých osmnáct let.“ (Str. 10)

Ze všech informací, záznamů, díla a historie také celkem jasně vyplývá, že byl člověkem své doby, byť mimořádným, že se do patnáctého století nepropadl v čase, jak by rádi viděli někteřá záhadologičtí fantastové. Čím se ale hodně lišil byl důraz na praxi, zkušenost a pozorování.

Pokračování příspěvku

Druhá část bazarových knih.

• Jiří Stach, Lenka Uhlířová: Velká cesta Malého pána
• Tony Parsons: Odhalené tajemství
• W. Arntz, B. Chasse, M. Vicente: Co my jen víme!?
• Andrea Slováková: Co je nového ve filmové vědě
• Claire Keeganová: Třetí světlo
• Miklós Rónaszegi: Kdo má v plachtách vítr
• Torill Thorstad Haugerová: V zajetí Vikingů
• Anatolij Sevasťjanov: Za medvědem na Kamčatku

Po zklamání z filmové vědy (čtěte zde) jsem k další knize v sérii přistupoval trochu s obavami. Ovšem zbytečně, Stanislav Háša popsal změny a novinky v managementu velmi srozumitelně a čtivě; přesně tak, jak má popularizační řada Co je nového vypadat.

A co je tedy v managementu nového? Mění se opravdu dynamicky a výrazně. Nic jiného mu ostatně nezbývá, protože se mění především povaha práce – a očekávání pracovníků.

„Ve srovnání s první polovinou 20. století už většina z nás nemusí řešit otázku fyzického přežití. Naše práce nám přináší uspokojení i na vztahové úrovni, pocit bezpečí a jistoty, uznání i ocenění. To nám otevírá cestu k otázkám po smyslu a možnostech seberealizace. Stále více přemýšlíme, zda nás práce baví, jestli nám umožňuje se realizovat, využívat své nejlepší schopnosti a je-li smysluplná.“ (Str. 18)

Změnu urychlují nové technologie, Průmysl 4.0, zmíněná očekávání smysluplnosti práce, hledání štěstí.

Pokračování příspěvku

Uprostřed pole
začíná
Budoucí prudká
bystřina


(10. 2. 2018)

Pokud znáte blog Krkavčí matka, nebude pro vás obsah knihy překvapení – jde o výběr nejlepších textů, které v kostce popisují Veroničin přístup k výchově dětí. Přístup zdravého rozumu, minimalismu, přístup, kde jsou děti partnerem. První, co zaujme, je humor a, když použiju autorčino slovo z úvodu, „držkatost“. Vůbec si nebere servítky – a nebojí se zasmát, takže si ji od první stránky zamilujete.

Začíná se od začátku, tedy od zjištění těhotenství:

„Tak a je to tady. Otáčíte těhotenským testem zprava doleva a hypnotizujete druhou čárku, která se jeví stále zřetelnější.
Vaše nejšťastnější období v životě právě začíná. Skáčete radostí. Mocinky moc se těšíkujete. Voláte tu úža novinu manžovi, mamince a kamarádkám. Všichni radostně hýkají nad tím, že tu za několik měsíců bude nový drobeček. Roztomilý mimísek, který se k vám bude natahovat malinkatými prstíky a vy s ním budete moct kočárkovat ve sluncem zalitém parku. Potud vše, co vám dávkují internetová diskuzní fóra, zasloužilé matky a mimískovské časopisy o tom, jak by mělo probíhat zjištění vašeho jiného stavu.
A říkáte si, jestli se někde nestala chyba. Jestli nejste divná, když vaše první slova se staženými kalhotami na záchodové míse byla ‚a sakra‘.“ (Str. 11)

Po třech univerzálních tricích jak přežít těhotenství následuje asi nejdelší kapitola 10 triků, jak být úžasný rodič a nevypustit při tom duši. Méně hraní, méně hygieny, méně organizování… zkrátka omezit nadměrnou péči, která je zbytečná, škodlivá a zatěžující obě strany. Pochopitelně názorně a vtipně formulované, takže vás to bude opět bavit a nezbyde vám, než autorce dát za pravdu.

Pokračování příspěvku

Nová várka bazarových knih.

• Slow Living - radosti klidného života
• David Lyon: Ježíš v Disneylandu
• John Gray: Mars a Venuše si spolu začínají
• John Gray: Mars a Venuše v ložnici
• Anne Bacus: Dítě pláče - co dělat
• Ursula Georgiová: Teď a tady
• Jan Skácel: Jedenáctý bílý kůň
• Jan Skácel: Třináctý černý kůň

Zuzana Šochová je agilní kouč a certifikovaná školitelka SCRUMu, a také asi jeho nejznámější propagátorka v Čechách. Má rozsáhlé zkušenosti z agilní transformace v malých i velkých firmách a tak jsem její knihu otevíral s velkými očekáváními. Oproti té minulé (Zuzana Šochová, Eduard Kunce: Agilní metody řízení projektů), tato je zaměřená přímo na ScrumMastera.

Tato role je totiž velmi podceňovaná (velké firmy ji rády chápou jako dodatečný a postradatelný náklad a snaží se ji minimalizovat) a nejčastěji sklouzává do problematických náhražek jako je například „sekretářka“ (lístečky na tabuli a administrativa ke zbytku firmy). Jenže to je omyl, ScrumMaster je jeden z vrcholů trojúhelníka, nebo ještě lépe jedna noha trojnožky, a bez jeho správného fungování plnohodnotný SCRUM nikdy nevznikne.

„Takže co je vlastně cílem ScrumMastera? ScrumMaster se snaží o vybudování samoorganizovaného týmu a podpoření samoorganizace jakožto základního principu kultury v organizaci. Samoorganizace přináší pocit spoluvlastnictví a spoluzodpovědnosti, díky nimž jsou lidé proaktivnější.“(Str. 29)

To sice zní jednoduše, ale rozhodně to jednoduché není. ScrumMaster se musí velmi dobře orientovat v soft dovednostech, musí být dobrý kouč a facilitátor, musí umět tým povzbuzovat k překonání překážek. Potřebuje rozumět fázím formování týmů, poznat problémy v atmosféře a kultuře týmu i formy a tak dále.

Pokračování příspěvku

Starému roku
Místo ohňostroje
Pradávný posel
Chladně salutuje


(31. 12. 2017)

Vladislav Vančura ve svých prózách hodně experimentoval se styly a žánry, a ačkoli je všechny spojoval nezaměnitelný rukopis, vždy se něčím odlišovaly. Markéta Lazarová je balada v próze, tedy lyricko-epický příběh s tragickým dějem. Absenci veršů Vančura nahrazuje básnivým jazykem:

„Tam, kde je nám hledati jadérko bytosti, jadérko podvědomí, citu, vidění a slyšení, jadérko řeči, jež u každého člověka je jiná, jadérko zabarvení, odlišnosti a shod, v tom místě, v té tajuplné končině těla slyšela šumění a marné slovo, jež opakuje zobák malomoci. Jak často bychom chtěli vysloviti nevyslovitelné, jak toužíme vtěsnati v jedinou chvíli to, co nemá času! Vy starodávné povídky o výpravách k vlastnímu srdci, přispějte jí, ať se zvedne stavidlo řečí! Ať skane zajíkavé slovíčko na její jazyk!
Ach, Alexandra mluví sama k sobě a vše, co mluví, je plno příhod, které se udály velmi daleko. Toť bájivé hoře milenců.“ (Str. 115)

Díky tomu je to opravdu jako číst báseň. Nese to s sebou ovšem i nevýhodu, protože místy jsou slovosled a použitá slova natolik nezvyklé, že je text až nesrozumitelný a vyžaduje důkladné soustředění.

Pokračování příspěvku

V komentářích pod obrázkem Zimní slunce jsme s bb zabrousili na Zentangle® a jemu podobné tvoření. Mě minulo úplně; dokonce tak, že jsem si musel vygooglit, co to je, ale bb to použila jako odrazový můstek k vyzdobení polštářku – a výsledek je báječný. Podívejte se sami; nejprve celý polštářek, pak jednotlivé fáze.

Pokračování příspěvku

To, jak uvažujeme, jak vyhodnocujeme informace a jak se dostáváme k závěrům, je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Pokud neumíme dobře přemýšlet, podléháme všemožným trikům, manipulacím a dezinformacím.

(Ostatně i pokud umíme – jako lidské bytosti máme velké sklony k iracionalitě.)

(...)

Celý příspěvek

Jak jsem popsal v úvodu, jedná se o seznam literárních děl v daném období, která bych měl znát, abych měl alespoň základní přehled a uměl poznat reflexe a odkazy v literatuře modernější. Pokud tu budete něco zásadního postrádat, budu rád, když se zmíníte v komentářích.

(...)

Celý příspěvek

Land art Andyho Goldsworthyho je fascinující, protože jednak dokonale do přírody zapadá a ladí s ní, jednak přímo hýří nápady.

Tentokrát jsem si nechal poslat fotografickou monografii. Jak název naznačuje, jedná se o výběr zhruba dvou set fotografií z let 2004-2014. Ty často zachycují nejen dílo samotné, ale i proces jeho vzniku (třeba u děšťových stínů vidíme Andyho, jak leží na dešti a mokne – aby až se zvedne, zůstal na zemi suchý otisk jeho postavy) nebo – častěji – zániku.

(...)

Celý příspěvek

Mezi články z loňského prosince je těžké nějaké vybrat a zdůraznit – všechny jsou něčím zajímavé. Třeba oživlá mořská skvrna s velikou ploštěnkou, o ní jsem až do loňska nevěděl zhola nic.

Nebo naučné knihy. Komiksové zpracování československých dějin 1945-1989 se čte prakticky samo, Zimbardův a Coulombové Odpojený muž popisuje rizika internetové doby pro růst a dospívání mladých mužů a nabízí i nějaké rady co s tím, Hájkova Esence psychonautiky je nejlepší zpracování teorie a filozofie psychedelik, se kterým jsem se kdy setkal, Choprova a Fisherova Velká 5 nabízí pět nejúčinnějších podpůrných prostředků pro zachování zdraví a konečně Beahmova Třeskutá kniha Teorie velkého třesku je pro fanoušky seriálu užitečná encyklopedie.

(...)

Celý příspěvek

Kdykoliv se v historii psychologie mluví o behaviorismu, zazní jméno Burrhuse Frederica Skinnera. Nebyl sice zakladatel tohoto směru, ale velmi jej popularizoval. Behaviorismus obecně je materialistický směr, který ignoruje věci jako je introspekce, vědomí apod., a řeší výhradně impulsy a výsledné reakce. To, co je mezi nimi, je černá skříňka, do které věda nevidí a tak se jí nezabývá.

Skinner ve své radikalitě vynechával i roli dědičnosti, pudů. Respektoval ale individualitu, je tedy třeba sledovat každého jednotlivě, jeho reakce, a posilovat žádoucí odezvy. A protože věřil, že se tímto způsobem dá pracovat s celou lidskou společností, navrhoval operantní podmiňování pro zlepšení chování, zvýšení celkového štěstí, zkrátka pro sociální inženýrství. Souhrn svých myšlenek vtělil do knihy Walden Two.

(...)

Celý příspěvek

K odpálení
jako svíce
Připravená
dýmovnice


(31. 12. 2017)

(...)

Celý příspěvek

Knihu mi doporučil sax a měl pravdu, je mimořádná.
A divná. Opravdu divná.

Sledujeme každodenní život Anny Bartákové, který je prodchnutý sbíráním bylin. Co prodchnutý – on jím je. Sběr přerostl v mánii, jediný smysl života.

(...)

Celý příspěvek

Další Fedora už je nějakou dobu venku, od poslední komentářové rozmluvy o upgradech ve mně hlodala myšlenka, že bych to přes DNF mohl také zkusit, když jsou s tím tak dobré zkušenosti... A tak jsem se jednoho večera rozhoupal, našel si návod a provedl první krok

dnf upgrade --refresh

Následoval restart, přihlášení do XFCE – a černá obrazovka. Nový kernel byl nekompatibilní s (kompilovanými) nvidia drivery! Jak rychle můj upgrade začal, tak také rychle skončil, upgradovat s nefunkčním kernelem jsem si skutečně netroufl. V nové Fedoře by to nejspíš bylo také a jak bych pak řešil problémy?

(...)

Celý příspěvek

Už z minulé knihy bylo patrné, jak moc a jak úžasně je autorka v souladu se svou intuicí, se sebou samou i svým okolím.

A tak, když ji jednoho říjnového dne nohy táhly ven, nekladla jim odpor.

(...)

Celý příspěvek

Slunovrat za rohem.
Královnin čarovný
kotel je k oslavě
zrození připraven.


(16. 12. 2017)

(...)

Celý příspěvek