Od smrti k nesmrtelnosti je soubor přednášek a odpovědí na dotazy žáků, které Osho pronesl v období mezi 2. a 25. srpnem 1985. Nijak zvlášť se neliší od jiných jeho knih, resp. od jiných výborů, i tady se dotýká všech témat, které v jeho učení rezonovaly. Svoboda, kritika náboženství, extáze, přítomnost.

Moje diskotéky, moje restaurace se nazývají Zorba Buddha. Nejprve jsem Zorba, teprve potom jsem Buddha. A pamatujte si, když si mezi těmito dvěma budu muset vybrat, vyberu si Zorbu, ne Buddhu… protože Zorba se vždycky může stát Buddhou, ale Buddha se stává vězněm vlastní svatosti. Nemůže jít na disko a stát se Zorbou. A pro mě je svoboda hodnotou nejvyšší; není nic většího, nic vzácnějšího než svoboda.

Moje osvícení mě odradilo od všeho včetně osvícení. (Str. 37)

Je patrné, čím Osho dokázal své západní následovníky okouzlit. Tím, co jim civilizace brala – autenticitou, uspokojováním tužeb, kontaktem se sebou i světem.

Nemyslete si, že jsou v životě velké a malé věci. To všechno závisí na vás, jak se na ně díváte. Je to váš přístup, který je určující. Můžete se potěšit stéblem trávy, není třeba, aby pro vás vykvetly lotosy. Radost přichází přímo z vás, zevnitř – může ji spustit cokoliv.

Nemusíte mít to, co je za nejlepší považováno společností, ale cokoliv můžete dělat tak, že to nejlepší máte. Radujte se z toho, žijte totálně, vymačkejte z toho všechnu šťávu – a zjistíte, že všechno je to nejlepší. (Str. 38)

Pokračování příspěvku

(květen 2010, výřez z A4, pastelka)

Člověk, který napsal anotaci, by zasloužil vykrákat za vlasy. Prý Příběhy (nejen) dětských čarodějek na křehkém rozhraní magického období dětství a dospělosti.

Proboha… Básně! Básně jsou to!

A krásné; ano, dost je jich umístěných na počátek dospívání, jsou tam malé čarodějky, tajemná mongolka, zdivočelá převozníkova dcera, vztah matky a dcery, je tam bolestně zachycený začarovaný zámek autismu:

Au maminko
Au tatínku
Vaše mezivztahy mě bolí
děsí mě vaše mimika
Váš divný humor
je mi solí
v ráně
    Nesmějte se!
Jsem odjinud
Jsem zkřehlé
Nehýčkané káně
(… , str. 66, Autistka)

Vrací se téma čistoty, nevinnosti a hříchu. Déšť jako zpovědník:

Pokračování příspěvku

V dalším příběhu Zeměplochy se poprvé potkáváme s noční hlídkou a jejím kapitánem Elániem. Noční hlídka je takový relikt. Kdysi dávno mívala funkci skutečného strážce pořádku, jenže jak se v Ankh-Morporku etablovaly oficiální cechy zločinců a placení výpalného, její význam stále více klesal.

Pro tohle předplatné se používalo podivné cizí slovo, které znělo jako pojí štěnic. Nikdo nevěděl, co to původně znamenalo, ale Ankh-Morpork je přijal za vlastní. Hlídce se to nelíbilo, ale byla pravda, že zloději byli s to kontrolovat zločin mnohem efektivněji, než dokázala hlídka kdykoliv předtím. Koneckonců vezměte to tak, že hlídka musela pracovat dvakrát víc, aby alespoň o něco omezila počet zločinů, zatímco příslušníkům cechu naopak stačilo k tomu samému pracovat o něco míň. A tak město prosperovalo, zatímco hlídka ustoupila z cesty jako nepotřebný přívěsek a naplnila se hrstkou lidí, které už nechtěl zaměstnat nikdo jiný a které žádný soudný člověk nemohl brát vážně. Poslední, co by si kdo od nich přál, bylo, aby si vzali do hlav, že se pustí do boje se zločinem.

Je to tak, noční hlídka je sbírka zoufalců, jejichž hlavní zásadou je raději nic nevidět a do ničeho se nemotat. Bohatě by je zabavil fakt, že jejich skromné řady rozšířil mladík Karotka. Jeho specifické vychování mu brání rozpoznat ironii či nadsázku, všechno bere doslova a pochopit, že noční hlídka má hlídat pořádek jen naoko, je nad jeho schopnosti.

Pokračování příspěvku

Před spoustou let, v době okouzlení orientálními naukami a uměními, jsem nejednou zalitoval, že v Evropě nemáme něco podobného. Buddhismus i taoismus, bojová umění i kaligrafie, čajový obřad a zenové zahrady, staré duchovní texty… vše to mělo tajemné kouzlo, oproti fádní západní přítomnosti.

Ovšem ve skutečnosti jsem byl jen slepý.

Tak třeba ta bojová umění. Jak jsem mohl ignorovat boj s mečem, šerm? Šermířské školy, tradice, stovky let historie. Stačilo by jen začít. Třeba v PSA.

Nebo kaligrafie. Japonské vyjádření znakem je natolik umělecké, že mě ani nenapadlo přemýšlet o evropských podobách. Jenže my tu toho máme také tolik ke zkoumání – psací písmo, krasopis… písmomalířství. Těch písem, která se můžeme učit (viz Miluše Pokorná: Kaligrafie).

Ba i soustředěná disciplína v duchu zenu by tu dávala smysl, protože teprve dokonalé zvládnutí norem dává možnost vědomě je překročit. A to umělecké vyjádření? Loga a inovativní využití písmen v nich (podívejte třeba na těchto 40 příkladů), spojování, slévání, monogramy, Kristogramy (viz Rudolf Koch: Kniha znamení). Kreativitě nejsou kladené žádné překážky.

Pokračování příspěvku

Děsivé série (Děsivé dějiny, Děsivá literatura) na mě působí přesně podle svého názvu, tedy děsivě, nemůžu ale popřít jejich atraktivitu pro školáky. Bláznivá forma jim dokáže nenápadně doručit spoustu informací – a nejinak tomu je i s Artušovskými legendami.

U formy se tedy rovnou zastavím. Je opravdu pestrá; střízlivé odstavce střídají reportáže z dobového bulvárního tisku, kdyby tenkrát existoval (Keltský trubač), objevuje se komiks, rozhovor dvou agentů z tehdejších Akt X (Akta J – z jiného světa, agenti jsou Muldevaine a Scullianová), další události popisuje série dopisů od Morgany le Fay své sestře Gause (Morgausa), máme tu výpis ze složky výzvědné služby krále Artuše A-MI5 na Morganu, časopiseckou odpovědnu lady Emily na otázky čtenářů a tak dále a tak dále. Podařené kresby jsou na každé stránce; ač jednoduché, velmi dobře zachycují výrazy a rysy postav (Str. 38-39):

Pokračování příspěvku

Kniha Dotýkání dovoleno byla moc zajímavý úvod do problematiky, ale šel spíše do šířky než do hloubky. A protože důležitost doteku pociťuji poměrně zřetelně, hledal jsem nějakou monografii. Na téhle mě zaujal podtitul The neurobiology of Health, Healing and Human Connection, sliboval i solidní vědecké podložení. A skutečně nezklamal, Michael Changaris se doteku věnuje důkladně a profesionálně.

Po nezbytném úvodu věnuje dvě kapitoly dotekům v dětství a v dospělosti. Omezení doteků nebo jejich absence má vliv nejen na fungování těla i duše, ale i na fyzické vyvíjení organismu. Dotek ukotvuje, poskytuje jistotu, vztah, pomáhá i snižovat agresivitu. Například podle výzkumu Dr. Fieldové:

Jedna skupina absolvovala dvacetiminutovou masáž, druhá trénovala relaxační dovednosti. Studie zjistila, že ke snížení hodnot agresivity na škálách došlo pouze u skupiny s masážemi. Náctiletí se v ní neučili zvládání agresivity ani asertivní dovednosti, a přesto se jejich chování změnilo. Byli součástí vztahu! (Str. 48)

V dospělosti i stáří je dotek stejně důležitý, bohužel jen málokdo ho má dostatek:

Pokračování příspěvku

Před rokem jsem prozkoumal záměr revidovat rámcové vzdělávací programy a celkem to dává smysl. Ačkoliv české školství je velmi odolné a reformy se o něj tříští jako lodě na útesech…

Knihy. Začít musím jednoznačně Realitou násilí Rory Millera, tu by si měli přečíst všichni, od nadšenců pro bojové sporty po ženy a mládež. Je o tom, jak čelit násilí, jak funguje, jak na něj lidé reagují a jak mu předcházet. Z vzdělávacích jsem ještě četl výpravnou publikaci plnou kopií artefaktů První republika 1918-1939. Paradoxně mě ale zajímal víc text než ony artefakty. Co je nového ve vědě od Andrey Slovákové bylo vysloveně zklamání, místo srozumitelného zpřístupnění jen autorská exhibice.

S beletrií jsem se vrátil ke Katyni Pavla Kohouta, to je dílo mimořádné (a také mimořádně morbidní). Na prohlížení je pro útěkáře nezbytná kniha Cabin Porn (Chaty na konci světa). Výbor nejlepších fotek a příběhů ze stejnojmenného serveru; krásná místa a krásné chatky.

Pokračování příspěvku

Nejkrásnější z písní Šelómových přeložili Jaroslav Seifert a Stanislav Segert přímo z hebrejského originálu Šír haš-šírím. Čekal jsem tedy krom biblické obraznosti i vklad básnický, nějaké rýmy, aspoň občasné; melodii, která dělá píseň písní. Ale nedočkal jsem se, verš je důsledně volný, patrně kvůli přesnosti. Škoda.

Obrazy jsou ovšem krásné, je to píseň plná lásky a touhy:

Až odvane den
a prchnou stíny,
půjdu si na horu myrhovou,
pahorek kadidlový.
Vše na tobě je krásné, milá má,
a není poskvrny na tobě. (Str. 26)

Rozevláté ilustrace Jaroslava Šerých ji výborně doplňují:

Pokračování příspěvku

Kniha z edice Malý umělecký průvodce má jako základní půdorys Leonardův život, ostatně i obsah publikace je nakreslený jako časová osa, jejíž zastávky tvoří kapitoly:

• Mládí ve Florencii 1452-1472
• Osamostatnění 1472-1482
• Člověk univerzální 1482-1494
• Mistr malby 1494-1499
• Neklidná léta 1499-1506
• Zpátky v Miláně 1506-1512
• Poslední léta 1513-1519

V každém období se dočítáme jednak o umělcově životě, jednak o jeho tvorbě, technikách nebo významných dílech. Tak například v části Mistr malby jsou dvojstránky věnované

• Madoně ve skalách – skici, její dvě verze, okolnosti vzniku
• Studiím přírody: rostliny a zvířata
• Poslední večeři – včetně ukázky skic a výpočtů a problematiky gest s mimikou
• Umění jako experimentu: technika malby a restaurování – Leonarodvy pokusy s barvami, laky, včetně neúspěchů jako byla opadávající freska
• Snu o létání – úvahy, studie křídel ptáků, návrhy

Pokračování příspěvku

Dnes je to fotopovídání B. o tom, jak dostala cestou do nemocnice krásný vzkaz. Zachránit noční vílu před vstupem do Morfeovy říše je ta nejlepší pojistka!

***

Celý příspěvek

Knihu jsem ze zásobníku vylovil kvůli jiné (Jaroslav Peregrin: Co je nového v logice). Došlo mi totiž, že abych pochopil novinky, chtě nechtě si musím když ne nastudovat, tak alespoň přiblížit základy. A na to je Sousedíkova publikace přímo určená.

Řadu formalismů, s nimiž se studující setkává v běžných učebnicích logiky, jsem omezil na nejnutnější. Položil jsem naproti tomu důraz na seznámení čtenáře s historickým vývojem logiky. Šlo mi o to, aby se studující stal svědkem vzniku hlavních logických soustav, pochopil podněty, které vedly k jejich rozvoji, a tak postupně dospěl až k porozumění základům dnešní formální logiky. (Str. 9)

(...)

Celý příspěvek

Každá věta je přímo vybroušena do jazykového skvostu. Přechodníky, zvukomalebná slova, barvité výrazy, skoro jako báseň nebo píseň v próze. Pohleďte na kapitolu U zelené panny, str. 63:

V hostinci tohoto pěkného jména několik pijáků přebralo míru, a protože to byli lidé hádaví a popudliví, jali se pokřikovati na hostinského pravíce, že je to starý brynda a pepřil.

(...)

Celý příspěvek

Během sklizně Za chvíli
Závoj vůně pokryje
Celou Levandulii


(24. 6. 2018)

Celý příspěvek

Jako ostatní sbírky básní Michala Čagánka, i tato se soustředí na poetičnost světa a žité duchovno. Rozdávat radost je tak snadné, stačí jen chtít:

Vrhnout se pod vlak
dokud stojí
vrátit zas radost chlapečkovi

Kopací míč
jak štěně ztracené
v náruči choulí se odevzdaně
a zatím chlapec
díky pane!
slzami vděčnosti připomene
jak málo, málo jen stačí
aby se svět opět točil
jen tak pro radost

(báseň Hrdina)

(...)

Celý příspěvek

Ano, Minecraft zasáhl s plnou parádou i nás. A protože jsem věděl, že je to rozsáhlý svět s milionem pravidel a postupů a bez návodu se neobejdu, musel jsem si nějaký vybrat. Tentokrát jsem ovšem místo online zdrojů zvolil tištěnou knihu. Trochu pro změnu, trochu ze zvědavosti (co asi tak rodičům radí?), trochu abych mohl pohodlně číst kdekoliv.

Principiálně kniha obsahuje dvě skupiny informací. Pochopitelně návod na Minecraft – vysvětlení principů, rozdíl mezi survival a creative, přežití první noci, základní činnosti (farmaření, lovení, stavění, dolování), přehled mobů, surovin, instalace hry, modů, skinů a hraní na serverů. Tak přijde řeč i na nahrávání videí, streamování nebo hlasový chat.

Celý příspěvek

(květen 2019, A4, tužka)

Celý příspěvek

Když Emily Dickinsonová v květnu 1886 zemřela, málokdo z obyvatel města Amherstu v Massachusetts tušil, jak mimořádná a plodná básnířka to byla – v pozůstalosti se našlo 1800 básní. Navenek přitom Emily působila výstředně a podivínsky, stranila se společnosti, v posledních letech ani neopouštěla svůj pokoj. O to rozsáhlejší byl její vnitřní život, intenzivní city, myšlenky na smrt i nesmrtelnost. (Informace z Wikipedie)

Svůj podíl noci snést -
svůj podíl doby ranní -
své štěstí naplnit
i svoje pohrdání -

(...)

Celý příspěvek

Štítná žláza ovlivňuje metabolismus člověka a její fungování (nebo nefungování) je opravdu důležité. I drobné omezení nebo zánět mohou stát za spoustou nejasných problémů, od únavy, přes deprese až po problémy s váhou. A to nemluvím o poruchách vážných. Proto neuškodí něco si o ní přečíst – a Riegerova kniha je dobrý úvod.

Předestírá vám možnosti šetrné, účinné samoléčby počínajících poruch funkce štítné žlázy, a navíc vám ukazuje, co můžete dělat u těžkých onemocnění štítné žlázy, jež patří do rukou odborníků. Kniha vám chce ale také poskytnou přehled technických a farmakologických možností školní medicíny a předvést vám, jak je lze integrovat do celostního léčebného postupu. Chceme vás totiž vybídnout k šetrnému přístupu k jednomu z našich nejcennějších orgánů, jehož diferencované hormonální působení nám dopomáhá k tomu, abychom se stali lidmi, jakými opravdu jsme. (Str. 12)

(...)

Celý příspěvek

Když jsem si před nějakou dobou procházel závěry z agilních transformací, které jsem zažil, viděl, nebo o nich četl, vyšlo mi pár bodů, které bych nerad zapomněl. A tak jsem si je poznamenal i sem.

Dopad na firmu

Agilní transformace dopadá na celou firmu, a pokud ji celá firma nebude podporovat, nemůže uspět.

Celý příspěvek