Max Bronštejn je na frontě na hranici s Pustinou, světem plným magie, zrádných zbraní a nepochopitelných válečníků. Je mladý, musel odejít ze školy, když ho zastihla druhá vlna odvodů a nepodařilo se mu vojně vyhnout. Při jednom z útoků bohužel dostal přímý zásah… Tím ovšem kniha nekončí, ale začíná. Někdo na něj použil špičkovou, důstojnickou léčbu s použitím magie a Max tak přežil svou smrt. Po rekonvalescenci dostal dovolenou, vrátil se na šest týdnů do svého rodného města, k mámě, a pomalu se tam zaplétá do sítě intrik a podsvětí.

Vytrhne ho z ní až návrat do armády a absolvování tankové akademie. Návrat na další dovolenou je už o poznání těžší.

Mimořádně působivá kniha, už dlouho se mi nestalo, abych se takhle ponořil a nemohl se odtrhnout. Miroslav Žamboch to samozřejmě umí, ale tady je to opravdu markantní. Snažím se přijít na to, proč. Jestli je to jen namícháním ověřených ingrediencí, nebo je tu něco navíc.

Zvedl jsem praporčíka na nohy. Opravdu měl přeraženou čelist a nos vyhnutý na jednu stranu, až připomínal postavu z nějaké groteskní anekdoty. Byl na tom tak špatně, že se naší pomoci nebránil.

Společně jsme ho zavedli do nemocnice k mým parťákům. Hrabě byl stále v ordinaci.

„Co se mu stalo?“ zeptal se Lance.

„Upadl,“ odpověděl jsem stroze. „Až se to bude hodit, zavolejte někoho, kdo ho ošetří.“

„Jistě,“ přikývl Lance. „Ale tady dáma by si měla umýt ruku, má ji celou od krve.“

„Ušpinila se, když mu pomáhala,“ odpověděl jsem.

„To je nám všem jasné. A také to dosvědčíme,“ přidal se Langwag. (Str. 216)

Může to být kombinace hodnot jako přátelství, spoluzodpovědnost a tvrdost v prosazování svých zájmů?

Pokračování příspěvku

Před rokem v září jsem tu ukázal Handymana, další Victorinox, který momentálně nosím u sebe. Má už i kleště… Také jsem pokračoval v publikaci archivu tweetů, už čtvrtou částí.

Ze studijních knih jsem nahlédl do architektury s nádherně ilustrovaným Lexikonem architektonických prvků a stavebního řemesla Ondřeje Šefců. V Bibli vagíny od Jen Gunterové jsem se poučil o všem, co s sebou přináší její vlastnictví. Kyberkultura, hackeři a digitální revoluce Petra Mareše popsala přehlednou historii epochálních změn, způsobených počítači a internetem. A nad encyklopedií Co to je, když se řekne jsem si jednak zavzpomínal (čítával jsem ji už jako dítě), jednak se dozvěděl spoustu nového. Všechna ta rčení a citáty jsou krásně vysvětlená. Další encyklopedie (přesněji řešeno slovník) je Ouředníkův Slova v zapomenutí daná – soupis slov, která nejrůznějši puristé a brusiči stvořili – a které se neujala. Výborné čtení. Podobně zajímavý byl speciál časopis Přežít nazvaný Ubraň se. Pelmel článků o sebeobraně, sebeobranných prostředcích, psychologii konfliktu, mýtech… Jediné zklamání byla kniha Benjamina Kurase Sekl se Orwell o dvacet let. Jednak cílem, jednak zkreslující pseudoargumentací.

Pokračování příspěvku

Začalo to statusem na facebooku, ve kterém autor – dlouholetý zdravotní bratr a záchranář – popsal laryngitis a hlavně příslušnou první pomoc. Specifický svérázný, svižný a prostořeký jazyk spolu s užitečnými informacemi vedl k virálnímu šíření, čtenáři žádali další přísun, následovalo založení blogu.

Followerů přibývalo tempem až zarážejícím a po pouhých třech měsících nás oslovila vynikající Anna Urbanová, šéfredaktorka nově vznikajícího webového magazínu Heroine.cz, zda bychom nechtěli vycházet i u nich. No jasně, že jsme chtěli. Někdy v té době mě oslovila i Kateřina Ráčková, marketingová guru nakladatelství Jan Melvil Publishing. Prý jestli bych u nich nechtěl vydat knihu. Namítal jsem, že je to příliš mnoho slov, ale nakonec jsem váhavě kývl. O pár dní později mi volal Tomáš Baránek, spolumajitel Melvilu, a říkal různé věci. O tom, že moje kniha přitáhne lidi k tématu první pomoci, o superhrdinech, kteří dovedou vystoupit z řady a někoho zachránit, a o tom, že jich díky téhle knize výrazně přibude.

Kniha vyšla a je opravdu výborná. Základ jsou samozřejmě texty od Víta Samka o nejčastějších úrazech, zraněních a nemocech – krvácení, epilepsie, hrudník a břicho, záda, zloměniny dlouhých kostí, zlomený krček, dopravní nehody, opařeniny a popáleniny atd. atd. Ukázka z kapitoly Kolaps:

Pokračování příspěvku

Že mě klenby fascinují jsem tu už psal, takže jsem hledal další knihy ke studiu – a monografie Václava Mencla je svou encyklopedičností opravdu mimořádná. Jak název napovídá, popisuje historii kleneb ve středověku a v Čechách, od románských valených a křížových:

Z tohoto přehledu je patrné, že už v románské době považovali prostou vale­nou klenbu za tvar příliš syrový a rudimentální, neschopný výtvarného zpracování nebo aplikace a hodící se spíše jen jako element konstruktivní. V této podružné funkci se valená klenba udržela po celý středověk, jmenovitě ve stavbách hradů a měšťanských domů, kde už mívá nad okny či portály i výseče lunet. Výtvar­ného zhodnocení se jí dostalo teprve v dvojlodních a trojlodních síních měšťan­ských mázhausů (Český Krumlov, Zlatokorunský dům, kolem r. 1520) a pozd­ních hradů (Švihov, kolem r. 1500); s počátky tohoto umění se setkáváme kolem r. 1390 v přízemí královského paláce na hradě Točníku, kde se tři valené, paralelně vedle sebe ležící klenby prostupují s arkádami trojlodní haly.

Mnohem složitější, ale také daleko mladší byly u nás počátky románské klenby křížové. Její tvar vznikl v antice pronikem dvou kolmo vzájemně provlečených kleneb valených, přičemž se z obou válcových ploch podržely jen ty úseky, které ležely vně, tedy před pronikovou čarou. Proti všem předchozím má křížová klenba tu podstatnou konstruktivní výhodu, že už nemá souvislou pateční čáru a tedy neleží na obvodních zdech stavby plně, celou svou obvodovou plochou. Její váha se převádí úseky valených ploch, vybylých mezi křížem pronikových čar a čelními oblouky vzájemně o sebe vzepřených jako čtyřmi prsty, do pouhých čtyř vrcholů půdorysného čtyřúhelníka, nad nímž se vztyčuje, takže její čela zůstávají nezatí­žena; vystačí tedy jen se čtyřmi podporami. Románská doba nedovedla ovšem ještě slohově těžit z této její povahy, poněvadž chápala hmotné tělo stavby jako kompaktní hmotný blok; užívala jí proto jen tam, kde byla výhodná dispozičně, tedy kde praktický účel si místo plných zdí žádal oblouků a volných podpor, jako např. v kryptách a pod tribunami, tedy ve funkci kamenné substrukce. (Str. 13)

Přes gotiku ranou, klasickou až k vyvrcholení sklípkovými klenbami:

Pokračování příspěvku

Jak jsem si tuhle dělal rešerši proč železo vystřídalo dobu bronzovou, zatoužil jsem rozšířit svou sbírku nožů o nějaký bronzový kousek. Ideálně historickou repliku. V Čechách toho ovšem k zakoupení moc není; Drakkaria s autorem krásné repliky už nespolupracuje a dva jiní výrobci mi důsledně maily ignorovali.

Chytil jsem se, až když mi někdo poradil Etsy, tedy globální komunitní tržiště. Tam je výrobců bronzových replik celá řada. Můj první vytipovaný kousek byl z Norska, ale zalekl jsem se jeho nečlenství v EU, průchod celnicí jsem nechtěl řešit. Druhý byl ze sousedního Německa, kde je vše bez problémů. Takže tohle je můj nový přírůstek:

Pokračování příspěvku

Marketingová agentura WeDigital se specializuje na kampaně spojené s influencery, na digitální strategie a sociální sítě, a už z podstaty cílí na takzvanou generaci Z, tedy lidi narozené mezi lety 1995 až 2010. Jsou to digitální domorodci, v online prostředí vyrostli – a už se stávají důležitými zákazníky.

A protože díky mezinárodnímu online prostředí také používají řadu specifických výrazů, které nepatří mezi běžně známé (u ostatních generací, pochopitelně), připravila agentura svůj Slovník generace Z.

Čtení to bylo velmi zajímavé; pár výrazů jako „flexit“, „woke“ nebo „roastovat“ jsem znal, ale třeba taková Karen mi slovní zásobu pěkně rozšířila:

Pokračování příspěvku

Rozměrově malá (14 x 16,5 cm), ale velmi informačně bohatá je tato kniha ze série Jak číst architekturu (Houses, Churches, Buildings, … ). Na prvních padesáti stránkách představí slohový slovník („Grammar of Styles“)

• Renaissance Revival (novorenesance)
• Beaux Arts (/boʊz ˈɑːr/)
• Arts and Crafts (umělecká řemesla)
• Art Deco
• Art Nouveau (secese)
• Early Modernism
• International
• Modernism
• Postmodernism
• Avant Garde
• Deconstruction
• Fusion
• Future Modern

Pokaždé dvě dvoustránky, s hlavním textem, ilustrační barevnou fotografií a řadou komentovaných náčrtků:

Pokračování příspěvku

(5. 5. 2023)

Tvůrce podoby filmového Vetřelce byl výtvarný génius. A – jak popisuje ve své autobiografii – blázen a maniak, už od malička. Každopádně v jeho případě odlišnost sublimovala do fascinujícího umění. Děsivé prolínání organismů a přístrojů, směr který sám nazýval biomechanika:

Motivy pokřiveně erotické, mystické:

Pokračování příspěvku

Pravda, nechal jsem tu knihu v zásobníku trochu odležet, takže to „současné“ má zpoždění zhruba dvacet let, ale vůbec to nevadí. Charakteristiky i klasifikace platí pořád. Kniha vzešla jako podpůrný materiál pro návštěvníky autorova kurzu a slouží jako přehled všech hlavních složek a aspektů rétoriky.

Když tvoříme řečnické texty, provádíme tyto tři základní jazykové operace: (l) vybíráme vhodná slova pro pojmenování jevů objektivního svéta, resp. pro vyjádření vnitřních prožitků (onomatologická procedura), (2) z vybraných lexikálních jednotek tvoříme výpovědi (věty), pomocí kterých vypovídáme soudy, např. o jevech obklopujícího nás světa (syntaktická procedura), (3) do vytvořeného textu dosazujeme modulační prostředky (např. větnou intonaci, větný důraz, frázování řeči… ), abychom posluchači usnadnili vnímání řečnického textu a abychom vyjádřili i svůj vztah k obsahu sdělovaného (modulační procedura). Řečník, který chybuje na úrovni onomatologické procedury, projevuje mimo jiné svou nekompetentnost (jestliže si pleteme slova, pleteme si i pojmy). Chybami na úrovni syntaktické procedury dáváme najevo např. nedostatečné myšlenkové zpracování sdělovaného obsahu, respektive neschopnost logicky myslet. Konečně nesprávnou modulací řeči můžeme vyjádřit např. nezájem o obsah sdělovaného nebo dokonce o samotné posluchače. (Str. 35)

Přehled kapitol ukazuje, jak komplexní kniha je:

• Řečová komunikace a rétorika – to je obecný úvod o řečové komunikaci i o rétorice, její interdisciplinárnosti i současných potřebách.
• Řečnický styl a řečnické žánry – současný řečnický styl zahrnuje mluvenost, veřejnost, spisovnost, adresnost a sugestivnost a co se týče žánrů, rozeznáváme agitační, naučné, příležitostné a církevní / náboženské.

Pokračování příspěvku

2005, A4, pastelka

Celý příspěvek

Mikulášovy příběhy se poprvé objevily v roce 1955 jako komiks, v belgickém týdeníku Le Moustique. Vyšlo jich tam 28 a v této knize jsou uvedeny chronologicky.

Teprve když spolupráce autorů s týdeníkem skončila, vytvořili nový koncept krátkých textů doprovázených obrázky, které dobře známe.

Celý příspěvek

Můj předchozí záznam byla jen jedna citace, protože už tehdy jsem knihu četl potřetí. Tak to teď, po čtvrtém opakování, napravím a vezmu článek pořádně (a původní citaci najdete úplně dole).

Přestože kniha vcelku pojednává o době určitě delší než deset let, začíná vyvrcholením děje. Casaubon ukrytý v muzeu v Paříži čeká, co se bude dít, co tajná společnost uchystala.

Celý příspěvek

Tentokrát je to pozorování dalšího průchodu pod plotem.

Ve dne se kolem potloukají jen ptáci:

Celý příspěvek

O vzniku japonské básně haiku jsem tady už psal; proto zmíním jen stručně, že se jedná o sedmnáctislabičné trojverší ve formátu 5+7+5 a zachycuje prostotu okamžiku, pocit, aktuální situaci.

Podzimní ráno -
ze zrcadla na mne hledí
otcova tvář
(Str. 253, Murakami Kidžó /1865-1938/)

(...)

Celý příspěvek

Asi nejnovější autorova kniha souhrnně pojednává o tom, jak důležitá je schopnost prožívat štěstí a že koreluje se zdravím. A pochopitelně její nepřítomnost s nemocí. Citace z úvodu:

Také mě znepokojuje nedůvěra k dalšímu spolehlivě ověřenému jevu: Jestliže dlouho emočně a sociálně strádáme, pak sebezáchovná šťastlivecký proces nefunguje a nám se přestává líbit na světě.

(...)

Celý příspěvek

(24. 2. 2023)

Celý příspěvek

Introvertka se při svém mentálním založení tak dlouho snažila zvládat neúprosný tlak světa a trvalou nejistotu při práci na volné noze, až její myšlenky překypěly v depresi.

Celý příspěvek

Svět se změnil, online komunikace je všudypřítomná, covidový přesun do virtuálna to jen urychlil. Jenže ukazuje se, že si ani zdaleka nerozumíme tak, jak bychom potřebovali. Sdělení jsou ochuzená o neverbální komunikaci:

Vzpomeňte si, kdy jste byli naposledy na jednání. Kdo seděl v čele stolu? Kdo přišel o několik minut později? Kdo si dal záležet na tom, aby seděl vedle koho? Čí židle byla od stolu nedbale odsunuta? Kdo celou schůzku kontroloval e-maily? To jsou jedny ze signálů a náznaků, které nepřímo ukazují důvěru, vliv a moc v zaměstnání.

(...)

Celý příspěvek

(duben 2023, A4, tužka)

Celý příspěvek