Když jsem byl dítě, slavívali jsme narozeniny den předtím. Nijak jsem o tom nepřemýšlel, to až teď. Vždyť to přece nedává smysl! Kde se slavení předem vzalo? A je to rozšířený zvyk?
Nu, pokud jde o rozšíření, patrně to běžný zvyk je (nebo býval). Slavení v předvečer zná i manželka, která pochází z jiné části Čech, a i na Internetu jsou podobné dotazy či zmínky:
„Můj otec mě kdysi tvrdil, že narozeniny se slaví o den dříve.“ (zdroj)
Prvotní nápady, jako je „uspokojení nedočkavých dětí a alespoň iluzivní den k dobru“, nebo „zohledňování času narození (dost lidí se narodilo v noci nebo k ránu)“ jsem vyloučil a zbyla mi jen analogie se Štedrým večerem. Svátek byl odjakživa až 25. (dokud nezvítězil český pragmatismus), ale slaví se večer předtím. Také Mikuláš chodí v předvečer svého svátku.
(To je mimochodem velmi zajímavý příběh, čtěte Proč chodí Mikuláš o den dřív? Je to česká rebelie proti času!)
Romány míchající realitu a fikci s sebou obvykle nesou problém – čtenář nikdy neví, čemu může věřit. Dan Brown ve své 
Autora neznaje, domníval jsem se, že ona „dokonalost“ v názvu symbolizuje opravdu důkladná a podařená selhání, manažerskou zabedněnost a její příklady. Podle všeho jde ale spíše o odkaz na další knihy Dokonalý život a Dokonalé služby, tedy jakýsi autorův brand. Není to problém, ale unikalo mi to.
Dávejte dobrý pozor, co vám teďka řeknu. Každá kapitola Hrabalova románu začíná stejnou větou a každá kapitola stejnou větou končí, je to takový pěkný rámec, a přestože vím, že tentýž nápad nutně musel mít snad každý kdo o knize píše, je to tak zjevné a tak se to nabízí, přesto bude i ta moje recenze začínat a končit stejnou větou, to aby se kruh uzavřel, ona by to byla hanba nezkusit a nepřiblížit se tak spisovateli, nepokusit se, byť neuměle, ve vás navodit dojem, jaký vyvolává jeho styl....
Fotopublikace s úvodním slovem i popisky v dvanácti jazycích je jasně předurčená do prodejen suvenýrů. Zachycuje vybraná místa a zajímavosti přírodní i kulturní – hrady, zámky, skanzeny, ale i moderní stavby.
Největším lákadlem této velkolepé publikace (rozměry 25 x 31,5 x 5 cm) jsou nepochybně přetisky originálních artefaktů, kterých obsahuje 55. Doplněná je jimi prakticky každá kapitola, jsou vložené v kapse z průsvitného papíru a dokumentují doprovodný text.
Myslíte si, že když děláte nějaké bojové umění, že se ve skutečném konfliktu ubráníte? Vyloučené to není, ale velmi pravděpodobně to dopadne jinak. Útok přijde jinak než jste zvyklí, z jiné vzdálenosti, úplně jinou intenzitou. Vy bude v šoku, pod vlivem hormonálního koktejlu, s tunelovým viděním a podstatně horší koordinací než obvykle.
Přestože název je strašlivý (
Lízinka Tachecí je mimořádně krásná dívka; nad záplavou zlatých vlasů a něžným obličejem okamžitě jihne srdce každého muže. Slituje se i předseda městské komise pro pomoc s výběrem povolání, u níž zoufalí rodiče hledají pomoc. Lízinka je sice krásná, ale také prostinká a tak se nedostala ani na gymnázium, ani na dramatickou konzervatoř. Předseda tedy zaloví v sejfu, vytáhne složku PST (přísně tajné), prolistuje a nakonec nabídne speciální obor humanitního směru s maturitou. Požadavky jsou jednoduché:
Po předchozích dvou knihách z téže série, z nichž jsem 
Nazvat svůj text prvoukou je od autora žert – ze všech knih o psychosomatice je tato nejodbornější a cituje nejvíce vědeckých studií. Jestli tohle je prvouka, pak ty ostatní jsou něco jako leporela, nebo nanejvýš slabikář… S odborností se ovšem snoubí moudrost, nadhled a humor, takže čtení je skutečný zážitek.
