Upgrade na další Fedoru byl jako obvykle hladký a bezproblémový; dával jsem si teď alespoň pozor na hodiny a mám pro příště představu, kolik času to zabere (necelou hodinu).

Postup je stejný jako vždy(podrobnosti zde), začíná se aktualizací:

sudo dnf upgrade --refresh
reboot


Zrovna jako na potvoru jsem měl asi 130 balíčků – stáhnout, sestavit, instalovat (počkat až dokompiluje) a restartovat zabralo asi 15 minut. Následuje stažení upgradovacího balíku (pokud už nainstalovaný není), stažení nových balíků a restart s pokynem k instalaci.

Pokračování příspěvku

Fulghumovy příběhy jsou proslulé, sálá z nich láska a pochopení, znalost života a vstřícnost k lidem. Jsou lidé, kteří nemají Fulghuma rádi, připadá jim moc americký, pozérský a komerční. Nerozumím tomu, možná si pletou samotné příběhy s něčím jiným, reklamou, prodejem a tak. Já osobně mám jeho sbírky příběhů rád (a román Třetí přání také).

Pokračování příspěvku

Knihu Ephraima Kishona mi v komentářích doporučil André Pulgar, poté co jsem se zmínil o svých pochybnostech nad výkony současných umělců. A byl to výborný tip – Kishon je satirik a humorista, a to, co se pokouším neuměle vyjádřit (třeba tady), umí formulovat opravdu úderně.

Současní umělci udělali velký pokrok a zdokonalili svou schopnost k absurdnosti. Odvaha těchto rafinovaných vtipálků, kteří mezitím dosáhli světové proslulosti, bez zábran překročila veškeré hranice. Lidská hloupost s nimi naštěstí držela krok a rovněž nezná hranic, takže vznikla zdravá rovnováha. (Str. 13)

Základní teze, na nichž je kniha postavena, jsou, že moderní umění je spiknutí, umělci že využívají situace, za umění vydávají cokoliv, kurátoři tu hru hrají také a veřejnost jim to buď baští, nebo kroutí hlavou. A Picasso? Nu, ten v pozůstalosti zanechal komentář, který si zaslouží citovat celý, protože – ústy nejpovolanějšího – říká totéž:

 Od té doby, co umění už není potravou těch nejlepších, může umělec použít  svůj talent pro všechny proměny a nálady své fantazie. Všechny cesty jsou  otevřeny intelektuálnímu šarlatánství. Lid v umění nenachází ani útěchu,  ani povznesení. Ale rafinovaní, bohatí, povaleči a ti, kdož si potrpí na efekt, v něm hledají zvláštnost, originalitu, přepjatost a pohoršlivost. Já jsem kritiky  uspokojil mnoha nesmysly, jichž jsem se dopustil, obdivovali je tím víc, čím  míň jim rozuměli. Dnes nejsem jen slavný, ale i bohatý. Když jsem však sám   se  sebou, nemůžu se považovat za umělce ve velkém slova smyslu.  Velcí malíři byli Giotto, Tizian, Rembrandt a Goya. Já jsem jen klaun,  co rozuměl své době a z hlouposti, smyslnosti a ješitnosti svých současníků  vytřískal, co se dalo. (Str. 22)

Pokračování příspěvku

(říjen 2019, A4, pastelka)

Obrazovou encyklopedii, přestože je pro děti, jsem si koupil tuším kvůli jejímu přístupu. Líbilo se mi, jak se na oceány dívá různými pohledy a jak je bohatě ilustruje. Postupně tak projde základní geografické údaje, pohyby v oceánu, podívá se na jednotlivé ekosystémy (písečné pláže, skalní útesy, korálové útesy, lesy a louhy, slunné vody, hlubiny, zmrzlá moře… ), promluví o rovnováze, jednotlivých způsobech života (partneři a příživníci, umění přežít, zabijáci) a samozřejmě i o lidech a jejich vlivu (podmořská archeologie, úroda z moře, globální oteplování, oceán v ohrožení).

Každému tématu je věnovaná jedna dvoustránka, hlavní text je vlastně jen odstavec; vše ostatní jej doplňuje a slouží zároveň jako popis obrázků. Jako například str. 14-15 Skalní útesy:

Pokračování příspěvku

Koncepčně jsou Probudím se na Šibuji tři knihy v jedné, které se rozvíjejí paralelně, a v jeden okamžik se protnou. Hlavní a nosné je vyprávění o studentce japanologie Janě Kupkové. Ta mimo jiné narazí na povídku Rozdvojení od Kijomaru Kawašity, která ji zaujme natolik, že si chce přečíst i něco dalšího.

Příběh zobrazující spisovatele, jehož duše se rozdvojí, mě oslovil. Něco podobnýho na vlastní kůži dobře znám. Podobný rozdvojení se asi stane každýmu, kdo se do něčeho zažere, a ne a ne v tom uspět. Já například už několik let toužím odjet studovat do Japonska a moje myšlenky tak už docela dlouho bloumají mezi Prahou a Tokiem. (Str. 42)

Bohužel Kawašita vydal jen pár textů a román žádný; Jana nakonec sehnala pouze Milence a pochopitelně v japonštině, takže je nejprve musí přeložit. Právě postupně vznikající překlad tvoří druhou linii, příběh mladistvého vzplanutí ke kouzelné Kijoko, které předurčilo celý život i smrt mladého Satošiho.

Narodila se z přání na záchranu, když bylo lidem nejhůře. Jako kapka naděje. Proto ji pojmenovali Voda. Ale brzy začala být Voda lidem na obtíž. Byla nestálá, mihotala se a všem připomínala požár, kvůli kterému ji přivolali. Tak ji odsunuli za město, kde o samotě píše kouzla a ve volných chvílích se přátelí s vodníky. Mají k sobě totiž blízko. Voda a vodníci.

Voda není uvnitř zlá, ale je velmi nešťastná. Toužila by se vrátit do města, ale lidé ji tam nechtějí. Bojí se povodní. Lidé se stále něčeho bojí. Bojí se ohně, bojí se vody, bojí se větru i sesuvu půdy. Lidé se dokonce bojí i lidí. Toho, co si lidé myslí, toho, co lidé říkají, i toho, co se může zrodit z lidských přání. Ale ze všeho nejvíc se bojí kouzel. (Str. 226)

A třetí je pak příběh rozdvojené, alter ego na Šibuji. Ono je to s tím bloumáním myšlenek totiž poněkud vážnější.

Pokračování příspěvku

Jak jsem popsal v úvodu, jedná se o seznam literárních děl v daném období, která bych měl znát, abych měl alespoň základní přehled a uměl poznat reflexe a odkazy v literatuře modernější. Pokud tu budete něco zásadního postrádat, budu rád, když se zmíníte v komentářích.

První světová válka

autor	dílo	odkazy a reflexe
Erich Maria Remarque	Na západní frontě klid Černý obelisk
Ernest Hemingway	Sbohem, armádo! Povídky
Isaak Babel	Rudá jízda
Michail Šolochov	Tichý Don
Boris Leonidovič Pasternak	Doktor Živago
Karel Poláček	Okresní město Hrdinové táhnou do boje Podzemní město Vyprodáno
Jaroslav Hašek	Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Pokračování příspěvku

Přehled odpadového hospodářství ve formě stravitelné pro každého vydala autorka ve spolupráci s akciovkou EKO-KOM. To je nezisková společnost, která poskytuje podnikům řadu služeb, spojených s recyklací obalů jejich výrobků. Firmy s ní uzavřou smlouvu a EKO-KOM jim pak zajišťuje splnění zákonné povinnosti zpětného odběru a využití obalových odpadů. Má sice monopolní postavení (viz), ale zrovna u odpadů bych se tržního principu trochu bál, jakýkoliv výpadek nebo pokles odběru některé suroviny by nemusel být úplně zdravý.

Kniha tak není nezávislá, na druhou stranu popisuje systém tak, jak je nastavený a funkční. K popisu hojně využívá schémata, výklad je názorný. Příklad ze strany 16-17, Jak funguje systém EKO-KOM:

Pokračování příspěvku

Zpracování filozofie (a praxe) minimalismu od Kláry Haunerové mě zaujalo dvěma věcmi.

Především poctivostí – není to žádné povrchní čtení nebo kompilát několika článků, naopak, za každou kapitolou je řada knih, článků hromada a hlavně, vše je pečlivě ozdrojované, každá citace označená, je zmíněný zdroj informací. A nejen to, v poznámkách pod čarou najdeme i komentář snad ke každému jménu, které v textu zazní. Příklad bloku poznámek pod čarou ze strany 33:

To je výborný přístup (a ocenění patří i nakladateli za poznámky pod čarou a ne nesmyslně na konci knihy – přelistovávání mě vysloveně otravuje).

Pokračování příspěvku

Dnes se koupe
V karmínovém oceánu
Kraje král
#haiku


(26. 5. 2019)

Básně Markéty Hlasivcové jsou duchovní a křesťanské v tom nejlepším slova smyslu – popisují usebrání, modlitby, úctu i uctívání, ale především to nejdůležitější. Lásku.

První část Růže z Granady je inspirovaná putováním po Španělsku; procesími, kajícníky, setkáním s novými (ale hluboce symbolickými) pocity:

(...)

Celý příspěvek

V této knize dostanete výborně postavený a velmi čtivý průvodce po stavební džungli. Ano, džungli, jinak se stavebnictví nazvat nedá – je to past vedle pasti a amatér má při koupi domu jedinou jistotu, totiž že se nachytá. Aby se vám to nestalo, přináší Martin Perlík sedmdesát tipů a upozornění, na co se soustředit a co kontrolovat.

Rozdělené jsou do oblastí podle jednotlivých fází nákupu:

(...)

Celý příspěvek

Co všechno člověk neobjeví…

Hledal jsem nějaké pasivní reproduktory; pamatuji si totiž, že za dob digitálně pravěkých se daly koupit malé repráčky, které neměly baterie, a přesto fungovaly. K walkmanu, k počítači… Nebyl to žádný zázrak, samozřejmě, ale slyšet to bylo. A jak tak hledám, pochopitelně marně, narazil jsem na tuhle nádheru:

(...)

Celý příspěvek

Fenomén Masaryk je katalog ke stejnojmenné výstavě, kterou Národní muzeum uvedlo v roce 2017. Je to ale katalog velmi kvalitní; kvalitní tak, že funguje i jako samostatná obrazová publikace. Jak říká text na záložce:

Není to vyprávění o „tatíčkovi“ nebo Prezidentu Osvoboditeli, je to pohled na konkrétního člověka, osobnost veřejného prostoru i rodinného kruhu. Konkrétní sbírkové předměty dokumentují vybrané kapitoly z jeho života, stejně jako jeho veřejný obraz. Polovina výstavy je věnována životním osudům v letech 1850-1937, druhá část se věnuje „druhému životu“ od okamžiku smrti až po dnešní dny.

Nacházíme tu tedy nejen Masarykovy osobní věci, ale i odkazy a reflexe až po současnost (vstupenku na pohřeb, známky, bankovky, řád TGM, hokejová přilba s připomínkou Masaryka apod.). Každý předmět je popsaný a okomentovaný:

(...)

Celý příspěvek

Tento článek je odpovědí na otázku, kterou mi položil @_pavlas v reakci na Klíč k rozpoznání duchovního romantismu – totiž kam bych zařadil české průkopníky na poli duchovna (J.Staněk a J.Brzobohatá) z AgapeBrno.

Není to vůbec lehké; kniha je poněkud podivná kombinace ezoterního křesťanství a čaker, ale budiž, v dnešní době eklekticismu už to není žádná výjimka a koneckonců, kombinace mohou být funkční a výstižné.

(...)

Celý příspěvek

Před rokem jsem chtěl zaktualizoval seznam oblíbených aplikací pro Android, ale protože se to s časem pravidelně mění, raději jsem ho vydal jako nový článek. V lese jsem narazil na zvláštnost v mraveništi – a posléze dohledal, že šlo o mravence teplonoše. A také jsem si objevil nejkrásnější poselství lásky v prvním listu Korintským.

Studijní knihy zahrnovaly souhrn Naší republice je 100 let, který je sice pro děti, ale potřebný základ obsahuje, Slovník floskulí Vladimíra Justa, který dodnes neztratil na své údernosti (a užitečnosti), a také pátrání řady komentátorů po vysvětlení poslední prezidentské volby v knize Proč?

(...)

Celý příspěvek

Začal jsem sice druhým dílem série, ale po zjištění kvalit jsem nemohl odolat a pořídil si i její počátek, tedy Příběhy českého výtvarného umění 1900-2015. Kniha je to stejně obrovská a tedy i se stejnými možnostmi prostor využít. Relativně velké písmo, střídavě zarovnané odstavce, plovoucí nadpis s rokem, ke kterému daná dvoustránka patří… i textová část má obrazovou složku!

A co teprve její protějšek, ilustrace – to je pokaždé koláž, která s popisovaným dílem nějak souvisí. Kombinuje ho, zkresluje, modifikuje nebo doplňuje a z prohlížení udělá malé intelektuální dobrodružství.

(...)

Celý příspěvek

(1996, A4, pastelka)

(...)

Celý příspěvek

Všechny xenofobní průvodce, jakkoliv je to přehled stereotypů (ve vnímání svém i od příslušníků jiných národů), mě převážně baví. Jsou napsané svižnou formou – a ony stereotypy nevisí ve vzduchoprázdnu, vznikly pozorováním a mají vesměs pravdivé jádro. Asi málokdo bude pochybovat, že Rusové jsou srdcem romantici:

Uvnitř každého Rusa dřímá romantik. Ruský romantizmus je nepřekonatelný, nedostižný, neklesající a nesmyslný. Rus kolem sebe vidí jen samou spoušť. Povzdechne si a s nadějí nakoukne za roh: někde tady blízko musí být úspěch a štěstí pro všechny – psali to přece v novinách!

(...)

Celý příspěvek

Gabor Maté chce ukázat, jak stres souvisí s nemocemi, a dělá to velmi přesvědčivě. Vychází ze své mnohaleté praxe lékaře (jak rodinného, tak paliativního), vědeckých výzkumů i vlastních pozorování souvislosti mezi myslí a tělem. Lidé odjakživa tušili, že se nedají oddělovat, ale moderní doba ráda pohlíží na tělo izolovaně. Jenže tak to není a to, jak žijeme, jak se chováme a co si myslíme, se projevuje i v těle. A zejména tehdy, pokud něco popíráme či potlačujeme. Korelace s chováním může být až taková, že ji zdravotníci empiricky pozorují:

Podle doktora Asy Wilbourna, hlavního autora zmíněné studie, zaznamenává personál tohoto zařízení obvykle vysokou míru ‚milosti‘ u pacientů trpících amyotrofickou laterální sklerózou. V článku na toto téma doktor Wilbourn uvádí: „Je to tak častý úkaz, že kdykoliv specialisté provádějící elektrodiagnostická vyšetření sepisují výsledky, … doplňují je poznámkou typu ‚u tohoto pacienta je ALS vyloučena, jelikož není dostatečně milý‘… Přes relativně krátký kontakt s pacienty při vyšetření a evidentně nevědeckou metodou pozorování ‚milosti‘ pacientů se ve svém hodnocení téměř bez výjimky nemýlí.“ (Str. 52)

(...)

Celý příspěvek