Přestože název je strašlivý (Jak zbulvarizovat slovo bulvární? Slovem porno!), kniha je úžasná.
Autoři kolem stejnojmenného webu z obrovského archivu, budovaného šest let a čítajícího více než 12 000 chatek, vybrali 200 ukázek, a u deseti z nich přidali i jejich příběh. Každý uvádí příslušnou kapitolu; najdeme tu komunitní stavění, usedlost v divočině, recyklaci obilného sila, domy na stromě i obydlí v podzemí. Zbytek kapitoly pak tvoří fotky staveb s podobným vznikem nebo vzhledem.
V poledním slunci
Rudými krůpějemi
Pole vzplanulo
#haiku
(3. 7. 2017)
Lízinka Tachecí je mimořádně krásná dívka; nad záplavou zlatých vlasů a něžným obličejem okamžitě jihne srdce každého muže. Slituje se i předseda městské komise pro pomoc s výběrem povolání, u níž zoufalí rodiče hledají pomoc. Lízinka je sice krásná, ale také prostinká a tak se nedostala ani na gymnázium, ani na dramatickou konzervatoř. Předseda tedy zaloví v sejfu, vytáhne složku PST (přísně tajné), prolistuje a nakonec nabídne speciální obor humanitního směru s maturitou. Požadavky jsou jednoduché:
„ABSOL. DEVÍTILETKY /Ž/ – VZBUZ. DŮVĚRU – SCHOPN. VEŘ. VYSTUPOVÁNÍ – FLEGM. POVAHY – VELMI PŘÍJEMN. EXTER.
PST: /JAKOU BY ČLOVĚK RÁD POTKAL U ZUBAŘE!!!/“
Lízinčina matka po nabídce úkonářky radostně skočí a dívka je po praktické zkoušce pod vedením charismatického profesora Vlka a asistenta docenta Šimsy (hlavní pomůcky kapr, kuře, nůž a koupelna) přijata. Úkonářka. Katyně...
Tentokrát jsem šel z jiné strany, kolem posledního mohykána z plotu:
A také jsem se odvážil vzhůru, do patra. Zrak nejprve bloudil po podlaze. Všiml si destrukce parket:
Po předchozích dvou knihách z téže série, z nichž jsem byl nadšený, muselo zákonitě přijít zklamání. Text Andrey Slovákové není popularizace pro neznalou veřejnost, ale spíše exhibice její erudice, včetně nadužívání odborného žargonu, o citacích nemluvě. Marijke de Valcková možná položila základ festivalovým studiím, ale citovat z její knihy tohle?
„Pokud může být úspěch filmových festivalů před i po druhé světové válce vysvětlen odkazem ke komplexním vyjednáváním mezi antagonistickými silami, pak musíme položit otázku, jak lze konceptualizovat filmové festivaly v tomto silovém poli kontradikcí. Výrazný posun v teoretické konceptualizaci je nevyhnutelný, protože staré pojmy ‚auteura‘ a ‚národa‘ se jeví nedostatečnými pro vytváření transformací.“
Bez vysvětlení jaké antagonické síly, jaké pole kontradikcí a nakonec i bez popisu chápání slova konceptualizace tomu rozumí jen zasvěcenci. Nejde samozřejmě jen o citace, autorka nezůstává pozadu:
„Kdysi silný proud technologického determinismu, který měl tendenci vykládat estetické otázky na základě technologického vývoje a predispozic aparátů při výrobě i promítání filmů, je oslaben, ale hrozí podobné zjednodušení, jakýsi ekonomicko-organizační determinismus, který redukuje pohyby v kinematografii na závislost na předpokladech zahrnujících finanční, legislativní a politické aspekty fungování institucí v rámci kinematografie. V politických vědách dosah tohoto přístupu rozšiřuje především diskurzivní nový institucionalismu, který se už nezajímá pouze o pozice a fungování organizací, (...)“ (Str. 26)
Ačkoliv jednotlivým slovům rozumím, stejně nedokážu porozumět, v čem tkví nový pohled a jeho riziko. Se svými dvěma doktoráty je autorka evidentně v teorii ponořená, bohužel ale nedokázala poodstoupit a zvolit přiměřené zjednodušení jako obsahu, tak – a to především – jazyka.
Vůně heřmánku
Právě teď sklizeného
Šíří se ve vánku
#haiku
Jemnou vůní
Pouhý vánek
Lehce hladí
nás heřmánek
(11. 6. 2017)
Nazvat svůj text prvoukou je od autora žert – ze všech knih o psychosomatice je tato nejodbornější a cituje nejvíce vědeckých studií. Jestli tohle je prvouka, pak ty ostatní jsou něco jako leporela, nebo nanejvýš slabikář… S odborností se ovšem snoubí moudrost, nadhled a humor, takže čtení je skutečný zážitek.
Z pohledu témat ale názvu rozumím; kniha zevrubně popisuje ne snad základy, ale spíše východiska, na kterých psychosomatika staví. Emoce, mozek, stres.
„Například ve stresu signalizace z neuroglie přivolá monocyty, ty se pustí do práce a v centrálním nervovém systému se může rozvinout zánětlivý proces, jehož konečným výsledkem je pak například deprese, úzkostná porucha nebo jiné psychopatologické projevy.“ (Str. 66)
Mikrobiom a jeho vlivy, společnost.
Před rokem jsem pátral po tom, jak fungují spreje na uvolnění nosu (jak to, že zabírají během několika sekund). Protože jsem dvakrát za sebou potkal užovku obojkovou, nafotil jsem s ní malý fotopříběh. A archivoval jsem si tady třetí sérii fototweetů s rostlinami.
Z knih bez debat doporučuji rozsáhlou analýzu Neználka na měsíci. Je neuvěřitelné, co všechno do ní autor dostal a jak ji zkomponoval. Výborné jsou také Forenzní metody vyšetřování, kde se o moderním pátrání po stopách zločinu dozvíte opravdu hodně. Nápadité zahradní projekty jsou zase plné použitelných návodů a pracovních postupů.
Jestli Jak číst romány jako profesor byla skvělá, tak tohle je naprostá bomba. Autoři „naučili počítač číst“, resp. pomocí analýzy jazykových prostředků, klastrování slov, identifikace významů, nálad a jejich rozložení vytvořili model, který z textu dokáže predikovat šanci stát se bestsellerem.
Základní vydavatelská hádanka – jestli vydat text a proč, zda se nakladatelství vyplatí do knihy investovat – má racionální odpověď. Bestsellery skutečně mají společné rysy a dají se identifikovat. Úspěšnost predikce přesahuje 90%!
Kniha je navíc svižně napsaná a čte se jako detektivka. Kupříkladu poté, co vznikla první verze modelu, a co se ukázalo, že sexuální scény nemají bestsellerový potenciál, zákonitě přišla nutnost vyrovnat se s Padesáti odstíny šedi.
„Literární kokain milionů čtenářek a problém (alespoň zpočátku) pro dva literární teoretiky, kterým kniha přistála na stole s přilepeným žlutým papírkem s poznámkou: ‚Vysvětlete tohle!‘“ (Str. 50)
Kupodivu už i původní verze modelu knize přidělila skóre 90%.
Pro nože typu karambit jsou typické dva znaky: zahnutá, drápovitá čepel a jistící kroužek.
Pochází z jihovýchodní Asie (Malajsie, FIlipíny). Jeho malá verze slouží na běžnou práci; řezání provazů, kůže, zahradničení, kuchání ryb a tak podobně. Velké varianty byly určené pro boj a mívaly broušené i vnější ostří. Toto je samozřejmě varaianta malá, navíc zavírací, takže se hodí pro každodenní nošení.
Kniha „Život samá pohroma“, v originále „Full Catasthrophe Living“, je jistě základní a převratné dílo o mindfulness (meditace všímavosti) v západním světě, už jen proto, že ukazuje její účinky na skutečných příkladech. Je ale také zatraceně nudná, tedy alespoň pro mě. Naznačuje to už samotný začátek, kde je Předmluva, Úvod k druhému vydání a Úvod: Stres, bolest a nemoc: jak čelit naprosté pohromě, a to vše na plných čtyřiceti (!) stránkách. Nastavený trend opustí až ve čtvrté části, která se zabývá využitím meditace všímavosti a jejíž kapitoly jsou čtivější. Práce s fyzickou bolestí: bolest nejste vy. Čas a časový stres. Stres z lidí. A tak dále.
K obsahu – kniha popisuje metodu pro snižování stresu pomocí meditace, program MBSR, který autor vyvinul na své Klinice pro snižování stresu. „(...) využívá funkční prvky buddhistické meditace a jógy pro léčbu chronického stresu, bolesti, úzkosti a dalších psychosomatických obtíží. Program MBSR dnes využívá přes 720 zdravotnických zařízení po celém světě.“ (text na záložce).
(...)Nad městem vznáší se
Démonův smích
Běžný hluk ulice
Zmizel a ztich'
(26. 4. 2018)
Noiru si možná ještě pamatujete – předtím, než ezoteriku opustila, byla asi nejznámější česká čarodějnice. Její knihu o tarotu jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít; jednak svému oboru rozumí jako málokdo jiný, jednak umí výborně psát.
(To, že mě tarot nikdy neoslovoval a nelákal, tím pádem nehrálo roli.)
(...)Hysterie kolem obecného nařízení o ochraně osobních údajů, známého jako GDPR (zkratka z anglického General Data Protection Regulation), je celkem pochopitelná. Až dosud se s osobními daty zacházelo poněkud svévolně a co jste – i omylem – pustili z rukou, to už si žilo vlastním životem, který se vám většinou vůbec nelíbil. Zatímco teď jsou, pod hrozbou pokut, všichni nuceni:
Takže jsem se podíval také a bylo to velmi zajímavé.
(...)
Za to, že jsem se pustil do čtení o pasivních domech, mohou vlastně ptáci. To, jak zručně dokáží budovat hnízda v zateplení polystyrenem, je zajímavé jen do chvíle, kdy se pustí do vaší vlastní fasády.
Když jsem už podruhé zaplechoval všechny lákavé skuliny a přistávací místa, začal jsem uvažovat, jestli není k dispozici nějaká jiná izolační hmota, která by byla tvrdší a také ekologicky příznivější (o trvanlivosti nemluvě – jak asi takový povrch bude vypadat řekněme za padesát let?). A kde jinde se o izolacích domu dozvědět, než v knize o pasivních domech?
(...)
Locate v čisté instalaci Fedory nfs disky pořád neindexuje, což možná dokážu pochopit (na druhou stranu, když už disk mountuju, proč by mě neměl zajímat jeho obsah?), ale určitě potřebuju překonfigurovat. Návod mám už z roku 2011, takže jsem upravil /etc/updatedb.conf (z PRUNEPATH odebral /media, z PRUNEFS odebral nfs) a chystal se na /etc/cron.daily/mlocate.cron.
Jenže ten už tu není! Naivně jsem zajásal, že doba pokročila a že k nakonfigurování už bude stačit jen konfigurace, explicitně pustil updatedb, zkusil najít nějaký soubor, umístění dostal – a byl spokojený. Samozřejmě jen do druhého dne, kdy byla databáze zase prázdná.
(...)
Provokativní název i groteskní obálka předznamenávají pojetí celé knihy. Je opravdu taková, jak vypadá – jednoduchá, nenáročná, prvoplánovitá. Ale je také vtipná a zábavná!
Hlavní hrdina Torsten, jehož život se usadil v rutině plné partnerského respektu:
(...)Nad trávu zdvihá svou
Zlatavou hlavu
Ještě sní o slunci
O včelím davu
(30. 5. 2017)
Odpočinková romance o první lásce, při níž asi nejčastěji budete myslet na Šrámkův Splav – ke kterému se ostatně autor výslovně hlásí.
Hlavní postava, budoucí malíř Filip, tráví prázdniny v pohorské vesnici Janově v Jeseníkách, u babičky svého přítele Milana. Je mu šestnáct, hlavu má plnou básní a skicák plný kreseb. A setkání s neznámou dívkou ho poznamená navždy.
(...)K již zmíněnému zámečku patří i několik hospodářských stavení. A na ně příroda pochopitelně útok podniká také.
Šplhá zvenčí:
