Wuwejův zápisník

Chris Voss byl před rokem 2008 hlavním vyjednavačem FBI pro mezinárodní únosy, vyjednávání vyučoval mimo jiné na Harvardu. Po svém odchodu od FBI založil The Black Swan Group, konzultační a vzdělávací společnost. Nikdy nedělej kompromis je jeho nejznámější kniha. Vysvětluje v ní svůj model vyjednávání a principy, které se dají použít kdekoliv v běžném životě.

Vždy je možné oponovat. Vyjednávání nikdy neprobíhá podle lineárního vzorce X + Y = Z. Všichni máme iracionální slepá místa, skryté potřeby a nejasné představy.

Jakmile tomuto světu „pod povrchem“, světu nevyřčených potřeb a tužeb porozumíte, objevíte bezpočet faktorů, pomocí kterých budete schopni změnit potřeby a očekávání vašeho protějšku. Například můžete využít toho, že se lidé obávají určitého termínu nebo lhůty, můžete využít moci lichých čísel, můžete využít našeho nedoceněného vztahu k férovosti. Prostě vždy existuje nějaká možnost, jak „ohnout“ realitu vašeho protějšku tak, aby se přizpůsobila tomu, co chceme dát my, nikoliv co druhý na počátku myslel, že si zaslouží.

Vymezuje se proti některým předpokladům tradiční harvardské metody (vizte Jak dosáhnout souhlasu). Že kompromis nepovažuje za dobrý cíl, deklaruje už titul knihy. Místo přístupu založeného na rozumu se soustředí na práci s emocemi a aktivní naslouchání. Popisuje metodu zrcadlení, pojmenování emocí, taktickou empatii, která pomůže zklidnit situaci. Také práci s naléhavostí, časem, čekáním.

Pokračování příspěvku

Když AI agent spustí příkaz ve vašem systému, vrátí se mu výstup, který může obsahovat i spoustu nepodstatných informací. Při programování jde typicky o příkazy Gitu, ale v systému se vám agent pohybuje i u jiných akcí – kupříkladu moje Fabula při psaní podkladů nebo kontrole článku používá ls pro výpis adresáře, find pro hledání souborů, jq pro zpracování JSONu a rg neboli ripgrep pro hledání v textu.

Každá taková postradatelná informace se přidává do kontextu a spotřebovává drahocenné tokeny, takže jejich redukce je velmi žádoucí.

RTK neboli Rust Token Killer je drobný nástroj napsaný v jazyce Rust, jehož úkolem je výstup nástrojů zkracovat. U gitu dělá stručnější výstup, u spouštěných testů sloučí úspěchy do jednoho řádku s celkovým počtem atd.

Pokračování příspěvku

Petr Holý, vlastním jménem Petr Pavlík, se tu už jednou objevil - s knihou Povídání o cestě Tam. Jedna její část, odpovědi na otázky, byla jakýmsi vymezením proti Eduardu Tomášovi, mystikovi ze staré školy. Stejný vliv lze tušit i v těchto povídkách, Eduard Tomáš také zkoušel propagovat mystická témata literární formou.

Tentokrát se snad ani nejedná o vymezení, spíše o snahu zkusit to také, prezentovat myšlenky příběhem. Styl Petra Pavlíka je hravý, oproti hutnému Tomášovu, příběhy překypují pochopením pro lidi a jejich slabosti, nabízením pomocné ruky.

Opodál kostelíka stojí dům s popisným číslem 1. Je to bělčická fara. Všichni místní kluci znají pátera Josefa a hlavně jeho farskou zahradu, kde mu rok co rok oberou všechny hrušky. Vědí, co pak bude následovat – květnatá slova o pekelných trestech. Zato jak pan páter Josef potká tatínka, najednou jako by zapomněl, který kluk to vlastně byl, a že on vůbec kdy vlastnil jaké hrušky. (Str. 89)

Pokračování příspěvku

Od Thomase C. Fostera už jsem četl jeho průvodce čtením románů, dokonce dvakrát, takže jsem věděl, co čekat – erudovaného a nadšeného průvodce interpretací literárních děl. Na rozdíl od šířeji pojatého románového průvodce se zde soustředí především na symbolický výklad a porozumění dalším vrstvám příběhu.

Veškerá literatura tvoří síť, odkazuje na starší příběhy nebo archetypy, vyrůstá z nich, případně jim někde odporuje, čímž přináší ještě další, ironické významy.

Podle mého názoru hledáme v příbězích neobvyklost, ale toužíme také po tom, co je nám důvěrně známé. Přejeme si, aby se nový román odlišoval od všeho, co jsme až dosud četli; současně však od něj očekáváme, že se bude trochu podobat i jiným věcem, které jsme četli, protože jen díky tomu jej budeme schopni pochopit. Pokud se zadaří oboje najednou, vznikají vibrace, harmonie, které souzní s melodií hlavní dějové linie. A ty harmonie v nás posilují pocit hloubky, stálosti, rezonance. Ty harmonie mohou pocházet z bible, Shakespeara, Danta nebo Miltona, ale také ze skromnějších a zároveň mnohem důvěrnějších textů. (Str. 91)

Číst literaturu jako profesor pak znamená tyto intertextové odkazy hledat, rozpoznávat (a oceňovat). Jako když v povídce Jamese Baldwina Sonnyho Blues dekóduje „pohár závrati“ jako citaci z Izajáše:

Pokračování příspěvku

(leden 2026, A4)

Alison Bechdel je známá kreslířka zabývající se queer tematikou. Její komiks Dykes to Watch Out For vycházel čtvrt století (česky vyšel výběr z prvních pěti let Lesby k pohledání roku 2010).

Vedle toho publikovala memoáry; kniha Fun Home (česky Rodinný ústav, 2008) je bohatě ilustrovaný příběh o složitém vztahu s otcem, jeho skrývané homosexualitě, sebevraždě i rodinném pohřebním ústavu.

Tajemství nadlidské síly měla být původně odlehčená historie autorčiny celoživotní posedlosti cvičením a legračního propadání nejrůznějším sportovním trendům. Od běhu přes lyžování, kolo, judo až po jógu a meditaci.

Zároveň ale velmi poctivě zkoumá svoji mysl, protože cvičení je prostor, který ukazuje její úzkosti a potřebu kontroly. Je to únik. Což Alison Bechdel trefně ilustruje odbočkami ke kulturním dějinám těla – vedle módních trendů ve fitness ukazuje transcendentalistu Ralpha Waldo Emersona, Margaret Fullerovou, Williama Wordswortha nebo Jacka Kerouaka.

Pokračování příspěvku

Dekádu po druhé světové válce, v době počínající války studené, sepsal švýcarský důstojník a vojenský novinář Hans von Dach sérii příruček totálního odporu. Německy jako „Der totale Widerstand: Kleinkriegsanleitung für Jedermann“ (1957), anglický překlad prvního svazku Total Resistance vyšel poprvé v roce 1965. Příručka vychází z jednoduché premisy – co kdyby Švýcarsko bylo napadené, nepřítel přemohl jeho armádu a obsadil část území, ale část jednotek unikla, udržela vybavení i chuť bojovat – a odpovídá na otázky, jak by tyto oddíly měly fungovat. A nejen to, nabízí rady i pro civilní obyvatelstvo. Shromažduje zkušenosti z partyzánských válek od Španělské války za nezávislost po francouzské Maquis) z druhé světové (píše autor v Introduction).

Příručka je rozdělená do dvou částí, první je Organization and Conduct of Guerrilla Warfare, tedy Organizace a vedení partyzánského boje. Kapitoly:

• Purpose of Guerrilla Warfare (Účel partyzánského boje) – v podstatě jednostránkový souhrn toho, proč s odporem pokračovat i po porážce pravidelné armády, jaké jsou jeho cíle a podstata.
• Organization of Guerrilla Warfare (Organizace partyzánského boje) – jak se jednotky formují, jakou mají sílu, jak se obměňují, získávají vybavení, zbraně, munici atd.
• Tactics of Guerrilla Units (Taktika partyzánských jednotek) – probírá obecné způsoby působení malých jednotek, včetně konkrétních informací ke komunikaci, zaminování cest, sabotování vozidel, železniční sítě, organizaci útoků na letiště, ničení mostů atd.
• How an Enemy with Modern Equipment Will Operate against Your Guerrilla Detachment (Jak bude proti partyzánské jednotce postupovat moderně vybavený nepřítel) – postupy nepřítele, jeho pronásledovací jednotky, dočišťovací operace a také rady, jak prorazit ve chvíli, kdy jste předmětem lovu.

Pokračování příspěvku

Čím víc Obsidian používám, tím víc pluginů potřebuji.

Iconic

Ikonky u složek a poznámek pomáhají orientaci. A protože Iconize, který jsem radil v prvním pokračování článku ukončil vývoj, hledal jsem náhradu. Vyhovuje mi Iconic.

Soomda

Minule jsem popisoval plugin na fullscreen zobrazení hlavního panelu. To je fajn, ale někdy potřebuji něco jiného – zobrazit si vedle sebe dvě poznámky, a aby měly dost místa, schovat oba postranní panely, levý i pravý. Přesně tohle umí plugin Soomda. Když si jeho vlastnost „toggle panels“ nastavíte na ctrl+shift+F11, celkem snadno si to zapamatujete (je to skoro jako fullscreen přes F11).

Pokračování příspěvku

Velkolepá sága rodu z bjørndalských lázů. Sídlí vysoko v horách, v Medvědím Dolu, a lidé se jich dílem obávají, dílem jimi pohrdají. Pro jejich divokost, legendy a povídačky, které se o nich tradují. Přesto se za nimi vydají s prosíkem, to když démonický medvěd sestupuje z lesů, obchází jejich statky a zabíjí dobytek. S překvapením zjišťují, jak mocná a bohatá usedlost to je, pod pohledem starého hospodáře na ně padá tíseň… Ten ale nakonec souhlasí a na lov se vypraví. Ne proto, že by dolnímu kraji chtěl pomoci, ale protože medvědovo zbarvení ukazuje osudovou souvislost s jeho rodem.

Medvěd byl poražen, otec rodu ale zemřel také. V jeho synech sága pokračuje; na lázech hospodaří starší Tore i mladší Dag a vztahy s dolním krajem se zlepšují. Lidé z Bjørndalu jezdí častěji po cestách a spřežení jejich vraníků jsou rozeznatelná už z dálky, budí respekt i závist.

Když ale na vánoční zábavě v Bøhle Dag tančí s dívkami, žárliví místní mladíci ho napadnou. Dag sice zvítězil, odnesl si ale dvojí jizvu, na tváři i na duši. Jednoho soupeře zranil tak vážně, že ho prakticky považují za vraha. Starý konflikt je zpátky. Dag utíká do lesů, stahuje se do sebe, les mu sice pomáhá, jeho divokost ovšem spíš prohlubuje než mírní.

Ale práce nečeká, hospodářství se rozrůstá, život jde dál. Dagova energie a zášť se postupně mění, rozhodne se je pokořit bohatstvím a silou.

Podmanivé, uhrančivé čtení, kterému když propadnete, vracíte se. Poslouchat další část vyprávění o starých časech,

Pokračování příspěvku

Sexuální koučink je disciplína, která klienty provádí tématy sexu, intimity a vztahů. Není náhradou psychoterapie ani sexuologie nebo jiného lékařského oboru. Odpovídá na otázky klientů, pomáhá jim hledat příčiny jejich potíží a připravuje postup jejich řešení (nebo doporučuje obrátit se na některého ze specialistů). Zuzana Kacvinská je certifikovaná koučka a členka komunity „amerických sexuálních koučů a terapeutů (LAST Collective)".

LAST je Los Angeles Sex Therapy, soukromá společnost založená a vedená Moushumi „Mou“ Ghose, LMFT. Zuzanu Kacvinskou najdeme na stránce absolventů kurzu Pleasure Psych pro sexuální kouče.

Autorka od roku 2021 vede instagramový účet @hrackypodlekacky, kde diskutuje sexualitu, masturbaci nebo erotické pomůcky. Kniha Sexuální sebekoučink je pak další krok v jejích aktivitách, souhrnný průvodce vycházející ze zkušeností s koučinkem a tématy, která v něm rezonují.

Kniha je pojatá široce.

První kapitola Problémy při masturbaci mluví o studu; probere porno jako stylizovanou fikci, možnou inspiraci, ale rozhodně ne učební pomůcku; ukáže anatomii vulvy a spol. stejně jako penisu a spol., probere jak masturbujeme, jaké jsou problémy a široké možnosti masturbace pro penis i vulvu včetně menstruace.

Druhá kapitola Patálie při sexu upozorňuje, že sex není jen penetrace a to ostatní není předehra, ale může být hlavní a dostatečná podoba sexu. Vysvětluje orgasmickou nerovnost mezi ženami a muži, kritizuje mýty o panenství nebo povinnosti orgasmu, naopak radí jak do sexu přenést znalost z masturbace a budovat oboustranně příjemný sex. Probere orální sex, erekci i potíže, ejakulaci předčasnou i opožděnou, techniky pro nácvik. A také rozdílnost chuti, respekt k ní, právo na odmítnutí. Slyšeli jste o nesouladu vzrušení mezi orgány a myslí?

Pokračování příspěvku

To mě tak napadlo, když Midjourney umí tak krásně rozhýbat vygenerované obrázku, nahrát mu nějakou ze svých kreseb a počkat co to udělá. Výsledek očekávání předčil:

(11. 2. 2026, A4)

Celý příspěvek

Mimořádně zajímavě postavený a ve výsledku velmi komplexní je tento pyrenejský román. Autorka za něj získala mimo jiné Cenu Evropské unie za literaturu a patří mezi nejpřekládanější díla v katalánštině. A není divu, probírat se jeho příběhy a odkrývat vrstvy krajiny je zážitek.

V osmnácti kapitolách nechává autorka promluvit pokaždé někoho jiného, včetně přírody samotné. Vlastně hned první kapitolu vyprávějí bouřkové mraky, které připluly nad hory, bachraté a naplněné vodou. Mluví o tom, jaké to je, jak barví krajinu, jak vypouští první blesk. Také o Domènecovi, kterého blesk zasáhl, když sbíral stročky, o jeho ženě Sió a dětech, o čtyřech ženách, které se přijdou na mrtvého podívat.

Celý příspěvek

Speciál časopisu Válka Revue vyšel v únoru 2023, zhruba po roce války na Ukrajině. Tehdy jsem si ho koupil, ale neměl jsem úplně sílu ho otevřít. Ten zpupný a šílený útok Ruska mě dlouho deprimoval. Speciál jsem si přečetl až teď, trochu jako návaznost na Velkou obrazovou encyklopedii zbraní od Iana V. Hogga a doplnění informací o moderních zbraních – ale nejen to.

Časopis je hodně pestrý; samozřejmě představuje zbraně:

Celý příspěvek

Před rokem jsem si udělal cvičení se snahou obnovit smazané soubory na EXT4 pomocí PhotoRec. Obnovil jsem jich hromadu, snad všechny – kromě toho, který jsem potřeboval. Ale to už se tak stává. Také jsem si archivoval příspěvky z Mastodonu 2024 (část 5). A ukázal jsem možná až zbytečně velký nůž Haller karambit 83562.

Celý příspěvek

Tomáš Holý byl slavná dětská filmová hvězda; kdo by neznal filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny nebo sérii filmů s hajným Strakou a jeho vnukem (Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem). Měl nesporný talent – svůj humor a rošťáctví ale nehrál, často po natáčení bavil celý štáb. Herectvím se nicméně živit nechtěl a ve třinácti letech kariéru ukončil, ještě dotočil nasmlouvané filmy. Později se věnoval westernovému ježdění. Po gymnáziu pokračoval studiem práv, až do své tragické smrti krátce před dvaadvacátými narozeninami.

Jeho spolužák a blízký přítel byl Ota Kars, který v roce 2017 vydal Holého biografii a ještě o pár let později tento komiks. Pojetí je trochu jiné, nesnaží se o klasickou biografii, soustředí se na to, jaký Tomáš Holý byl, jak na něj nahlíželi spolužáci. Velmi významná je také role jeho maminky Marie. Ale zdaleka nejvíc prostoru má dospívání Karse a Holého, jejich příhody, blázniviny i životní očekávání.

Celý příspěvek

Zámek ve Zruči nad Sázavou má dlouhou historii a zároveň je po posledních přestavbách mimořádně malebný, skutečný „klenot pozdního romantismu“.

Dějiny zámku jsou spojeny především s rody Kolowratů a Schebků. Kolowratové drželi panství od roku 1334 více než dvě století; Schebkové se stali posledními významnými majiteli před zestátněním v roce 1948.

Celý příspěvek

Celý příspěvek

Knihu jsem si koupil v podstatě jen díky názvu a po letmé kontrole hodnocení na Databázi knih, kde má přes 80 %. Očekávání přitom předčila výrazně. Během čtení jsem několikrát vyprskl a dvakrát se rozesmál nahlas. Ale přestože je pratchettovsky vtipná, je to zároveň čtivý příběh.

Hlavními hrdiny jsou trpaslíci, sehrané komando, specializované na čištění kobek, labyrintů a podobných kouzelnými pastmi posetých míst. Říkají si Kobkanýři, mají několik týmů – odpasťovací, akviziční (to je také vtipné, jde o akvizici majetku – trpaslíci kobky zkrátka vybílí). K aktuální výpravě do hrobky nemrtvého čaroděje Alahama se na základě rozkazu přidá Durham, nezkušené nemehlo, ale s dobrým postřehem a bystrým myšlením.

Celý příspěvek

Krátce po Trumpově tlaku na převzetí kontroly nad Grónskem vydal Petr Koubský další ze svých fenomenálních přehledů historie. Po dějinách Ukrajiny, Ruska a konfliktu mezi Izraelem a Gazou jsou to Dějiny Grónska. Slovo fenomenální používám záměrně – autor totiž píše nesmírně čtivě, i ta nejsložitější témata dokáže shrnout a formulovat srozumitelně, zároveň vypráví s nadhledem a volí taková slova a formulace, že má text i literární kvality. Je to zkrátka radost číst i když jde o téma, které vás nijak zvlášť nezajímá.

V řadě kapitol kniha mapuje lidské osídlení Grónska od prvních migrací přes příchod Norů a Vikingů až k moderním dějinám ostrova. Při svém výkladu sleduje nejen historii a geografii, ale také ukazuje, jak si různé kultury v tomto prostředí vedly a proč některé strategie přežití fungovaly lépe než jiné. Grónsko svou extrémní polohou a prostředím skutečně testuje limity, ony Krajní možnosti civilizace, jak zní podtitul knihy.

Celý příspěvek

Potkat přes den střevlíka kožitého je poměrně vzácné, je to noční tvor.

Celý příspěvek

Souhvězdí Kentaura je třetí díl volné trilogie (po Polární záři a Skrytých dimenzích). Dá se samozřejmě číst samostatně a bude fungovat, ale podrobná znalost se rozhodně hodí. I když, přiznávám, i mě paměť trochu zradila. Kdo byli rodiče Emmy Kaplanové, jsem pochopil až postupně, přitom to příjmení bylo jasné vodítko. Vlastně jsem znal i Žraloka, neuvěřitelného pilota se zvláštním kuřetem. Jen jsem ho po třiceti letech nepoznal.

Hlavní dějové linie jsou dvě. První se odehrává na kolonizační lodi Daidalos, která se roku 2074, po dvaceti letech cesty, konečně blíží ke svému cíli v soustavě Alfy Centauri. Vedoucí technik Theo Martin řeší divné výsledky z detektorů, nevysvětlitelné poruchy a sabotáže.

Celý příspěvek

Kniha o rozměrech 21 x 29,5 cm přináší více než 200 historických snímků ze života v Protektorátu Čechy a Morava. Zachycují zlomové události od počátku okupace přes atentát na Heydricha až po popravu K. H. Franka po válce, ale také každodenní život, kulturu a zábavu.

Na každé dvoustránce jsou dvě větší fotografie nahoře a dvě menší po stranách. Zbytek prostoru vyplňuje doprovodný text Karla Sýse. Karel Sýs patřil k básnické generaci Pětatřicátníků (spolu s Jiřím Žáčkem, například), vedle básnické a literární tvorby se i politicky angažoval. V normalizačním literárním provozu patřil k vlivným postavám. Tento komentář je laděn autobiograficky a vzpomínkově, zprostředkovává vyprávění z rodiny i z médií.

Celý příspěvek

Dva nalezenci pod motýlími květy. Vypadají dost omámeně, možná to přehnali s nektarem…

(5. 7. 2025)

Flashmob na Hlaváku v Praze. A navíc s Karavanou mraků, geniální (objevil jsem až teď).
(8.5.2025)

Celý příspěvek

Tak skácelovská čtyřverší - a přitom tak jiná, s jinými a moderními tématy.

červená světla na polňačkách duše:
když někdo jede, jenom od nás pryč.
a když už někdo třeba i k nám kluše,
má sluchátka a na provázku klíč. (Str. 15)

Celý příspěvek

Že je pohyb zdravý a potřebný, o tom asi nikdo nepochybuje. Ale propojení lidské mysli a pohybu, které Caroline Williamsová čtenářům ukazuje, je úplně jiná úroveň. Začíná už od samotného mozku a vědomí; nervová soustava se podle autorky vyvinula především proto, aby organismus uměl účelně jednat a pohybovat se v okolním prostředí, a toto propojení je v ní stále přítomné.

Lidský způsob lovu je zkrátka také odborná ne-fyzická práce, která zahrnuje vystopování a přechytračení kořisti a předvídání jejího dalšího pohybu, přičemž je potřeba spolupracovat, hlídat si čas, vyhýbat se nebezpečí a pamatovat si cestu domů. Úspěšný sběr zase předpokládá, že si jedinec pamatuje, kde najde kvalitní potravu, a zvládá se ubránit jiným zvířatům, která jej při tom chtějí ulovit, případně mu jeho nalezenou potravu ukrást. Proto je základním biologickým předpokladem člověka být na nohou, pohybovat se a myslet zároveň. Pokud tak nečiníme, náš mozek se logicky rozhodne uspořit energii tím, že sníží mozkovou kapacitu. Dobrou zprávou naopak je, že pokud se zvedneme a pohybujeme, náš mozek zpozorní a začne se znovu učit. (Str. 40)

(...)

Celý příspěvek

(prosinec 2025, A4)

Celý příspěvek

Zkuste si představit, jak fantastické možnosti byste získali s kouzelnou křídou, jejíž obrázky dokáží ožít. Byť jen na omezenou dobu. Právě tohle se stane dvěma žákům třetí třídy, Barboře, které se říká Barčulín, a Eduardovi zvanému Edulín. Křídu jim dá jejich společný dědeček; obě děti jsou totiž nejen dobří kamarádi, ale také bratranec a sestřenice.

„Poprosíme dědečka o křídu,“ napadlo Barčulína. „Všimla jsem si, že jich má doma plné krabičky.“ A byla to pravda, protože dědeček býval učitelem v dobách, kdy se ve škole ještě psalo bílými křídami na černou tabuli. Dnes se píše černými fixami na bílou tabuli a dědečkovy křídy jsou dobré už jen na kreslení po chodníku. (Str. 11)

(...)

Celý příspěvek

Když se podíváte na obálku, která vypadá jako sestavená z kreslených „fotografií“ a používá titulky jako „Papa, to bolí! Hemingway napadá kritiky“ nebo „Malá žena, velký zlozvyk! Opiová závislost Louisy May“, je jasné, že kniha napodobuje formu bulvárních časopisů. Přiznává to otevřeně, zároveň ale bulvárnost paroduje – už jenom tím, že místo fotek má (podařené) karikatury od Maria Zuccy.

Uvnitř najdete 41 medailonků spisovatelů seřazených chronologicky, Shakespearem počínaje a Thomasem Pynchonem konče. Každý začíná stránkou souhrnných informací – datum narození a úmrtí, národnost, astrologické znamení, hlavní díla, současníci a soupeři, literární styl a moudrý výrok. A také průkazová „fotografie“.

Celý příspěvek

Čistě pro srovnání, jestli se to moje multičtenářství zlepšuje, se po třech letech vracím k seznamu. A ten minulý aktualizuji o odkazy na články.

Celý příspěvek

V anotacích a recenzích stálo, že svým předchozím autobiografickým románem Pod dekou Craig Thompson pozměnil pravidla žánru, že komiks byl pro nakladatele tak atraktivní, že ho vydal rovnou jako knihu (aniž by předtím vycházel v časopisech), a že se v nejnovějším díle Ženšenové kořeny vrací zpátky ke svému dětství. Takže jsem ho zkusil – a nestačil žasnout.

Především, výtvarný projev je mimořádně hutný, používá detailní kresbu a každá stránka je vizuální hostina:

Celý příspěvek