Knihu bych si pořídil tak jako tak, ale podtitul Proč bývá tak křehká? mou objednávku notně uspíšil. Mám samozřejmě hromadu svých vlastních teorií a poznatků o křehkosti agilní transformace, ale tím spíše jsem byl zvědavý na pohled někoho dalšího.

Knihu jsem se rozhodl napsat poté, co jsem několik let v praxi čelil nadšenému zavádění agilních metodik do vývoje a až na malá vítězství (ačkoliv hodně oslavovaná) byly přínosy v lepším případě sporné. Z konferencí, agilních kaváren, osobních i internetových diskuzí a pracovních pohovorů jsem pak nabyl přesvědčení, že mé zkušenosti rozhodně nejsou ojedinělé. (Str. 7)

Ano, sporné přínosy a neustálé přizpůsobování – v kontrastu s ideálem a fungováním, jaký skutečně agilní vývoj (a agilní společnost) dokáže přinést.

Kniha si neklade za cíl být učebnicí nebo příručkou agilního vývoje. Není ani adorací agilního vývoje, ani se nesnaží o jeho zatracení. Ve skutečnosti se snaží o zdůraznění, na co si dát pozor, aby výsledek úsilí věnovaného agilní transformaci byl pozitivní, a ne negativní. (Str. 7)

Obsah zahrnuje vše podstatné – od vysvětlení důvodů (Proč vůbec být agilní?), přes shrnutí dosavadních tradičních rolí (Programátor, Tester) a vysvětlení rolí nových (Scrum master, Produktový vlastník),

Pokračování příspěvku

Janek a Lucie si uvědomují, že potřebují životní změnu, že by chtěli změnit bydliště. Probouzí se v nich touha po vlastním hektarovém pozemku, po rodovém statku a žití v souladu s přírodou.

A protože podvědomé akce a vesmírné reakce jsou v souladu, je proces urychlen – požárem. Koupí starý karavan a patřičně nalehko vyrazí poznat lidi, kteří už tak žijí. Je to zároveň mediální projekt, natáčejí rozhovory, fotí a sbírají inspiraci pro svůj budoucí permakulturní život.

Začínají u manželů Suchánkových, naproti nim žije na svém pozemku Kuba, přes něj se seznamí se Šárkou a Jožkou, síť se proplétá a rozšiřuje… přes jedenáct zastavení se nakonec konečně dostanou i ke svému vytouženému prostoru.

A také lépe poznají sebe samé:

Pokračování příspěvku

Z obecných věcí tu mám jen pátou část archivovaných tweetů z roku 2020 a článek o křižáku pruhovaném.

Zato s knihami jsem si tentokrát užil. Dvě mě strašně rozčilovaly; Možnosti milostného románu Jana Němce jsou arogantní hrátky s čtenářem a Wakan Tanka Marka Váchy je zase plná pseudoargumentací a manipulací.

Ty ostatní to naštěstí vyrovnaly. Plyšový buddha Michala Čagánka je výborný iniciační román a Tři ženy a člun zase moderní a ženská verze Tří mužů ve člunu.

Pokračování příspěvku

V každé další knize odkrývá autorka víc ze svého života, svá traumata a zneužívání. A dlouhou cestu k léčení.

neděláš nic špatného
rosteš
měníš se
chráníš se
ztrácíš se v hluku
uvědomuješ si to
cítíš že tě někdo využívá
nikomu na tobě nezáleží
ztrácíš naději
vyhoříváš
máš strach
vyvíjíš se
přežíváš
žiješ

-cesta (Str. 30)

Pokaždé jsou básně v knize uzavřené do fází vývojového cyklu, tentokrát jsou to:

Pokračování příspěvku

Vztahy jsou klíčové, to ostatně zná každý, kdo se v rámci velké organizace snažil čehokoliv dosáhnout – a jen špatný manažer si udržuje striktní odstup.

Vaše vztahy a svěřené úkoly se vzájemně posilují, ať už pozitivně, nebo negativně, a tato dynamika vás jako manažera posunuje vpřed – nebo naopak táhne ke dnu. Charakter vztahů, které vytváříte se svými přímými podřízenými, ovlivňuje, jaké vztahy se svými podřízenými navazují zase oni, a tím i celou týmovou kulturu. Schopnost navázat s přímými spolupracovníky důvěryhodný a osobní vztah ovlivní kvalitu všeho ostatního.

Je klíčové se těmito vztahy zabývat. Jsou hluboce osobní a nepodobají se žádným jiným vztahům ve vašem životě. (Str. 26)

Je tu ale háček, vybudované vztahy pak mohou vést ke strachu kritizovat, nebo naopak ke kritice zničující. Komunikace musí být funkční a pravidelná, přímá konfrontace.

Druhý aspekt se týká schopnosti dát lidem vědět, že neodvádějí dobrou práci – nebo že pracují skvěle; říct jim, že nedostanou vytouženou pozici nebo že se chystáte najmout nového šéfa, který bude stát nad nimi, nebo že výsledky neospravedlňují další investici do jejich projektu. Dávat tvrdou zpětnou vazbu, dělat obtížná rozhodnutí o tom, kdo bude v týmu za co zodpovědný, či držet laťku pro výsledky nastavenou vysoko – nemá tohle snad v popisu práce každý manažer? Jenže většina šéfů má s tímhle vším problémy. Konfrontace s ostatními je pro ně většinou nepříjemná, a navíc to ze začátku nevypadá jako nejlepší způsob, jak si vybudovat dobré vztahy nebo projevit „osobní zájem“. A přesto: když jste šéf, je konfrontace často nejlepší způsob, jak lidem ukázat, že vám na nich záleží. Tento aspekt vztahů shrnují slova: „konfrontujte přímo“. (Str. 27)

Kombinací obojího vzniká manažerský přístup Radical Candor neboli Radikální otevřenost.

Pokračování příspěvku

(1998, A4, pastelka)

Obrázek už tu byl jako součást pohledu do archivu kreseb 1998, při pojmenování jsem se inspiroval vítězným návrhem v čtenářské soutěži (autor fialka), další návrhy můžete vidět tamtéž.

Jak název naznačuje, jedním z témat je velká povodeň. Ale ani zdaleka není jediné; nejvíc epizod zaujímá malá Capucine, která se narodila na konci předchozího dílu. Takže radosti s miminkem, neustálé nevyspání, zoufalství z jejího pláče… Každý rodič to zná.

Objeví se cesta do Paříže (v doprovodu paní Zdechláčkové!), žárlivá epizoda s dřívějšími ctiteli, Manu si dokonce založí blog. A tohle je geniální ukázka, jak rozdílné zůstávají jejich světy:

Pokračování příspěvku

Skutečně efektivní sebeobrana nemá s bojovými uměními téměř nic společného, ba dokonce ani nácvik jednotlivých chvatů nemusí vůbec pomoci – protože útočník se nacvičenými postupy neřídí, jeho cílem je co nejrychleji dosáhnout svého. Nehledě na ztrátu schopností napadeného pod vlivem stresové reakce a adrenalinu…

Nejlepší je se takové situaci vyhnout. A více než polovina knihy je právě o tom – o psychologii, typech obtěžování, o strachu, zamrznutí a jejich prevenci, o průběhu útoku (výběr oběti, přiblížení, dialog nebo jiný test) a způsobech jak útoku předejít. Teprve pak následuje fyzická obrana. Nebo spíše protiútok, neboť:

Pokračování příspěvku

Občas potřebuji někam uploadovat pár obrázků, ale jako jeden prohlížecí soubor (tedy nikoliv ZIP). Obvyklá metoda je naházet to do Writeru, naformátovat, opatřit popisky a pak vyexportovat jako PDF, ale nešlo by to nějak jednodušeji? Zejména ve chvíli, kdy jde jen o ty obrázky a popisky nejsou třeba?

Samozřejmě že ano, kouzlo se skrývá v sadě nástrojů ImageMagick. Pokud ještě nemáte, tak ve Fedoře:

sudo dnf install ImageMagick

Ostatní platformy viz https://imagemagick.org/script/download.php.

Pokračování příspěvku

Recenzí dětských knih tu (zatím) mnoho nenajdete, protože píšu o knihách, které čtu teď. Ale téhle jsem neodolal, koupil a hned přečetl. Nebo spíš prohlédl. Odmalička mě totiž fascinovaly propracované obrázky, které se daly hodiny prohlížet a nacházet další a další detaily. Nejlepší bylo, když zobrazovaly průhledy do budov, do místností, které jsou normálně ukryté za zdí a fasádou.

V knize je zachyceno jedno místo na břehu řeky v průběhu času. Každá dvoustrana začíná krátkým textem, chrakterizujícím období a stav lidské civilizace, v sloupci na levém okraji přidává vybrané podrobnosti, v obdobném sloupci napravo ukazuje kreslenou časovou osu a naše umístění v ní, ale hlavní prostor zaujímá rozsáhlá kresba města s popisky jednotlivých míst a činností.

Pokračování příspěvku

V zapadlém koutě státu Maine, v bývalém dřevařském městečku St. Cloud's, stojí sirotčinec, vedený upjatým doktorem Larchem. Ten, kromě péče o sirotky, provádí i - tehdy nelegální – potraty. Jeho cílem je pomáhat, ať už nechtěnému dítěti na svět a nalézt mu rodinu, nebo od nechtěného dítěte. Nikoliv soudit…

Než dorazil zpátky do Portlandu, měl už ve věci jasno. Je porodník a pomáhá dětem na svět. Kolegové tomu říkají „boží dílo“. Ale také je potratář a pomáhá matkám od problémů. V tom případě se podle mínění jeho kolegů jedná o „dílo ďáblovo“, jenže pro Wilbura Larche to všechno dohromady bylo dílem božím. Jak pravila paní Maxwellová: Duše opravdového lékaře nikdy není dost široká a vlídná.

(...)

Celý příspěvek

(červen 2022, A4, tužka)

Celý příspěvek

Docela často mě v básních zaujal nějaký fragment, část básně, která vyčnívala:

Dvě srdce na trati
odněkud Někam
a stále ve spěchu
spěcháš a spěchám
(..., Ve spěchu, str. 11)

(...)

Celý příspěvek

Téma knihy je vážně zajímavé; zkažení mladého kněze a jeho – církevním pohledem – pád. Člověk je člověk a lásce neporučíš, nehledě na to, že celibát je ze všech církevních nesmyslů ten největší. Pohledem člověka dnešní doby, pochopitelně.

„Lidé odmítají mnohdy poznat pravdu,“ pokračoval jinoch. „Člověk dnešní doby není schopen oběti a nesení kříže.“

(...)

Celý příspěvek

Na kraji rybníka
Pohřbená do bahna
Dospělých kompromisů
Čeká loď touhy a svobody
Loď dětských snů

(5. 7. 2022)

Celý příspěvek

V třetím díle je Marietta těhotná a Manu z toho patřičně šílí. Nejprve si to nepřipouští, pak studuje příručky, pak začíná bláznit a všude lepí lístečky s informacemi…

Větší série stripů je věnovaná cestě na festival komiksů, kde Manu dostane ocenění. Původně nechtěl jet, ale když se dozvěděl, že se k nim chystají tchán s tchyní, rychle změnil názor. Festival je ovšem poněkud bizarní… Naštěstí Manu našel s Yudonem, tibetským kreslířem, společnou řeč:

Celý příspěvek

Jen málokdy se mi povede narazit na pro mě úplně novou, neprobádanou a neznámou oblast, která se pak během čtení knihy postupně otevírá a s každou stránkou přináší další překvapení. Dendrochronologie, jak ji Josef Kyncl představuje, je právě tento případ.

„Kolik letokruhů spočítáme, tolik let byl strom starý“ – a tím tak moje povědomí končilo. Jenže strom každý rok přirůstá podle podmínek, jaké panovaly! Takže když se změří síla každého letokruhu (v setinách milimetru) a vynese se do grafu, vznikne křivka.

Celý příspěvek

Vranka je malá ryba, vyskytující se v pstruhových vodách, dlouhá je kolem 12 cm.

Celý příspěvek

Sára Saudková je velmi výrazná umělkyně, ať už osobním životem, tak svými názory. Proto jsem byl zvědavý na její tvorbu a také trochu na odlišnosti nebo podobnosti s fotografiemi Jana Saudka. Což tedy zatím nejsem schopný posoudit, a nezbývá, než se spolehnout na úvodní komentář Edity Pacovské:

Známé jméno možná leccos usnadní, určitě však zavazuje a svým způsobem tíží. Sára Saudková riskovala, že pokud neuspěje, bude jen „Saudkem v sukních“. Jenže to by nesměla být ona: osobnost, která by se s velkou pravděpodobností prosadila i bez slavného jména. Všechno, co fotografuje, zná, neboť se jedná o bezpočtukrát obehrané příběhy lásky, vášně, osamění, o stav oscilující mezi dětstvím a dospělostí, nyní obohacený i o mateřství a rodičovství. Sára je však osvobozuje od balastu sentimentálních klišé, a zobrazuje je občerstvující optikou, plnou humoru, dravé hravosti, erotiky a poezie, bizarnosti i lehké ironie, nad níž se však vznáší vědoucí úsměv. Dokáže svého diváka lákat, mystifikovat i uhranout. (Str. 4)

(...)

Celý příspěvek

Před čtyřmi lety jsem tu psal o chystané Reformě reformy školství, dnes už se můžu podívat na výstupy Expertního panelu, tak jak je předkládá ministerstvu ke schválení. Dokument má 76 stránek a je rozumně rozdělen na dvě části – Stručné shrnutí s manažerským reportem a Úplné znění s analýzou současného stavu každé oblasti, návrhem změn a jejich podrobným zdůvodněním.

Jaké jsou tedy chystané změny?

Celý příspěvek