Interlingvistika je oblast aplikované jazykovědy, která se zabývá mezinárodním dorozuměním. Do jejího zájmu přirozeně spadá i vytváření jazyků umělých (plánových) nebo snaha živé jazyky řídit, kodifikovat.
První část knihy prochází historické předchůdce latiny v roli mezinárodního jazyka. Začíná aramejštinou, jednotným jazykem Perské říše, jejíž vliv sahal od Egypta až po Indii. Konstatuje, že to, zda se jazyk prosadí mezinárodně, závisí velmi často na okolnostech politicko ekonomických. Zmíní sanskrt, původně snad mluvený jazyk, později reformovaný a kodifikovaný bráhmany pro potřeby náboženských textů. Následuje řečtina, která ovlivnila všechny evropské jazyky, ačkoliv byla spíše množstvím příbuzných, ale různých jazyků (attičtina, iónština, dórština aj.). Historické předchůdce uzavírá kapitolka věnovaná snahám rekonstrukcionistickým, pokoušícím se na základě podobností zmíněných jazyků rekonstruovat indoevropský prajazyk.
Následuje rozbor historické úlohy latiny. Ve starověku sloužila jako jeden z jednotících prvků celého římského impéria a spolu s ním se šířila po Evropě. Normou spisovné latiny byla většinou literární díla, ale je jisté, že se vyvíjela i jako jazyk lidový - vulgární latina. Ve středověku byla latina jednak v roli odborného jazyka (křesťanská latina - liturgie, církevní právo), jednak jazyka vehikulárního (není ničí mateřštinou, ale dorozumívacím prostředkem těch, kteří se mu učili). V období humanismu (14. - 17. století) vidíme poslední pokus o udržení latiny jako mezinárodního jazyka intelektuálů.
Třetí částí je současnost latiny. Dozvíme se o posledních ostrůvcích tradičního použití, o snahách o obnovení latiny, latinských hrách, kongresech a časopisech.
Uplatnění latiny v mezinárodních jazycích nejprve shrnuje plánové jazyky, jejich rozdělení podle vzniku na apriorní (zcela umělé, od počátku, bez vztahu k existujícím řečem) a aposteriorní (snažící se převzít společné znaky lexikální i gramatické. A pak to jde rychle - Interglossa, Occidental, Novial, Neolatino, Volapük, Ido, esperanto, Latino sine flexione, Újlatin, Interlingua. Netušil jsem, že je jich tolik; latinidních projektů je téměř 200 z celkově registrovaných 900 projektů (!). Zajímavé byly také informace o esperantu. Gramatika spočívá na šestnácti pravidlech, slovní zásobu bez učení zvládnou mluvčí románských jazyků z 80%, germánští z 50% a slovanští z 30%. Pro svou pravidelnost se dá použít v technice jako mezijazyk při vícečetném překladu do jazyků etnických (program nemusí znát pravidla pro všechny kombinace jazyků) nebo jako pomůcka pro výuku etnických jazyků. Dokonce existují i rodilí mluvčí a takřka recesistický pokus rekonstruovat praesperanto pomocí srovnání s vývojem jazyků přirozených.
A budoucnost latiny? Dvě oblasti - zkoumání klasických textů a období, pro něž je její znalost nezbytná, a možnost po patřičném zjednodušení gramatiky a obohacení slovní zásoby sloužit opět jako jazyk mezinárodní.
Kniha je to opravdu zajímavá, i pro laika nelingvistu. Co mě obzvlášt zaujalo jsem zmínil výše, tady už jen dodávám, že sice je to kniha odborná, kde se znalost latiny předpokládá, ale ukázky textů pro srovnání různých umělých jazyků by snesly i český překlad...
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.