David Lodge: Hostující profesoři (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Hostující profesoři Americká univerzita Euforita udržuje dlouhodobou spolupráci s anglickou Papridge. Vždy na půl roku obě vyšlou jednoho svého učitele na výměnný pobyt – udělají z nich hostující profesory. Univerzity jsou velmi rozdílné; Euforita z prosluněného západního pobřeží USA je bohatá a s kypícím životem, tedy včetně studentských bouří, hippies a emancipace. Papridge má vlhké podmračené podnebí a průmyslové panorama, škola je usedlá a zkostnatělá.

Podle původní dohody měl každý hostující profesor pobírat plat, k jakému ho podle zvyklostí hostitelské instituce opravňovalo jeho služební léta a hodnost, ale protože z měsíčního stipendia vypláceného v Papridgi by žádný Američan nedokázal žít déle než pár dní, Euforita členům svého sboru rozdíl doplácela a anglickým hostům vyplácela gáži, o jaké se jim ani v nejbujnějších snech nezdálo; k tomu jim všem bez rozdílu udělovala titul „hostující profesor“. Dohoda však byla pro anglickou stranu výhodná i jinak. Euforie, malý, ale lidnatý stát na západním americkém pobřeží, vklíněny mezi Severní a Jižní Kalifornii, má hory, jezera a řeky, sekvojové lesy, zlatisté pláže a svůj nedostižný záliv, přes který je z univerzitního městečka v Plotinu vidět přímo na třpytivé, přepůvabné město Esseff — zkrátka je to místo, které mnozí kosmopolitní experti považují za jedno z nejpříjemnějších na světě. Což by ani největší patrioti nemohli tvrdit o Papridgi, velkém, ohyzdném průmyslovém městě, rozlezlém uprostřed Anglie kolem křižovatky tří dálnic, šestadvaceti železničních tratí a šesti průplavů se stojatou vodou.

A stejně rozdílní jsou hlavní protagonisté, které sledujeme. Philip Swallow z Papridge, ženatý a se třemi dětmi, bez ambicí a doktorátu, zatímco Morris Zapp je významný vědec, oplývající dravostí a ctižádostí. Jejich účast na výměně je výjimkou z tradice, pro papridgeské je možnost strávit půl roku na prestižní univerzitě v ráji odměna a soutěží o ni ti nejlepší, takže Swallow do toho rozhodně nezapadá (však ho také vyslali, aby v jeho nepřítomnosti povýšili mladšího člena katedry na odborného asistenta). A pro euforijské je zapadlá Anglie místo pro mladé nebo málo významné asistenty, toužící se do Anglie dostat za každou cenu. Proč zrovna Zapp? V tom hraje roli hrozící rozvod, který chce jeho druhá žena Désirée.

Po vyčerpávající hodinové diskusi přistoupila Désirée na kompromis: s žádostí o rozvod ještě půl roku počká, ale Morris musí z domu.

Tak jsou tedy oba profesoři bez svých rodin v úplně protikladném prostředí – a nevyhnutelně na něj reagují. Swallow se uvolní, Morris sám sebe občas překvapí lidumilnosti, a okolnosti tomu chtějí, že se dřív nebo později setkají s manželkou svého protějšku. A nejen setkají.

Kniha je bravurně napsaná, s nadhledem a znalostí prostředí. Se zrcadlením si velmi pohrává, v úvodu se míjejí letadla, Swallow vypadá že se bojí, ale ve skutečnosti si to užívá, zatímco Zapp se ležérně rozvaluje a popíjí whisky, v skrytu duše se ale bojí. Protikladné univerzity, kultura, fungování domácností obou manželek, ve všem si můžete nějakého aspektu nebo paradoxu všimnout.

Nepřehlédnutelná je znalost literatury a různé styly použité v jednotlivých kapitolách. První dvě jsou střídavé vyprávění o profesorech, třetí složená z dopisů s mrknutím na čtenáře:

(… ) Profesor Zapp říká, že musíš být průbojnější, protože se skromností se v akademickém světě daleko nedojde, a někdy si myslím, že má pravdu.

Mám ti ještě poslat Jak psát román? Je to docela zábavná knížka. Je v ní celá kapitola o tom, jak napsat román v dopisech, ale to se snad dělalo naposled v osmnáctém století.

Všichni tě líbáme,
Hilary

Čtvrtou tvoří nejrůznější cizí texty, z nichž si události poskládáme sami – inzeráty, ukázky ze studentských novin, vyjádření rektorátu, manifesty, titulky zpráv, dopisy. Pátá je zase vyprávění a závěrečná šestá je psaná jako scénář.

Kromě toho je kniha plná humoru i satiry a čtení jsem si vysloveně užíval – tedy až na ten otevřený závěr. Ale předpokládám, že volné pokračování „Svět je malý“ aspoň naznačí, jak to tenkrát vlastně dopadlo.

Odkazy:

LODGE, David. Hostující profesoři. Praha: Odeon, 1980. 01-091-80.

David Lodge: Hostující profesoři

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv