Český student gymnázia a nadšený entomolog Petr se zúčastní prázdninové expedice do Ťan-šanu. Výpravu vede starší biolog Zachir, další členové jsou studentka Nazyra (Petr ji tiše miluje a ona jeho možná také), všeuměl Ašim a nešika Max (se psem Akademikem). Každý z nich má nějaký cíl, ale všichni hledají tajemné pohoří Uzun-Gur. Nazyra kvůli záhadnému léčivému mumiu, Petr touží po úlovku jasoně uzyngyra, Zachir sleduje parazity hlodavců, a Max… Max se snaží najít sebevědomí; jako syn uznávaného profesora geologie Kirdilenka celý život bojuje s osaměním a komplexy méněcennosti.

Během večerů jim Nazyra vypráví podmanivý příběh Batyra a Devy, mladých lidí, kteří se vzepřou osudu, uprchnou spolu před chudobou a tyranií do hor a usadí se v odlehlém nedostupném údolí. Po dramatické cestě postaví dům („fanzu“), přežijí zimu i útoky vlků, díky léčivému mumiu se uzdraví Batyrova zranění, čekají spolu narození dítěte… Přesto ale příběh končí tragicky, po obrovském zemětřesení se Batyr s Devou už nikdy nesetká, údolí ztratí vodu a změní se v pustinu.

Protože se střídá vyprávění o zážitcích expedice s epizodami dávných událostí, je kniha pestrá a napínavá, a to i přesto, že je zároveň hodně vzdělávací, skoro jako Verne – exkurze do geologie, geografie, historie, chemie nebo parazitologie jsou na denním pořádku. Vzpomínám si, že to byla právě tahle kniha, v níž jsem se poprvé dozvěděl, že mor se stále vyskytuje a jak funguje nákaza, co to je mumio (a když se po revoluci začalo dovážet, šel jsem se na něj do obchodu podívat!) nebo jak se staví pračka na rýžování zlata.

I po letech je to dobré čtení, tady návratem chybu neuděláte.

---

Ještě pár poznámek k formě i faktům. Kniha se s čtenářem moc nemazlí, kromě intenzivního vzdělávání je plná místních názvů a pojmů – kišlak, kizjak, gjurza, arča, aryk… a slovníček nikde! Většina se sice vysvětlí z kontextu nebo v textu, ale občas by se vysvětlivky hodily. Výborné je, že prakticky všechno je pravda; mumio už jsem zmínil, ale on i ten jasoň parnassius patricius uzyngyrus existuje a dokonce se na e-bay jednu dobu dal koupit.

No a když teď máme internet a vyhledávače (když jsem četl tuhle knihu poprvé, světová informační síť byla ještě sci-fi), nedal by se ten ztracený Uzun-Gur najít? Kde by měl ležet:

Nejspíš někde tady, v horách nad Frunze, jenže tam je osmdesát kilometrů horských štítů a soutěsek. A jen jedna z nich je Uzun-Gur. Je to staré zapomenuté kirgizské pojmenování. Víme je, že znamená Dlouhá hora a je to pusté údolí, protože tam není voda, alespoň ne tekoucí na povrchu.

(… )

Někde mezi řekami Alaarča a Alamedin. (Str. 54)

To máme Ala-Archa (Wikipedie) a Alamüdün (Wikipedie), a co se týče Frunze, tak Biškek (kyrgyzsky Бишке́к; rusky Бишке́к), dříve Pišpek a Frunze, je hlavní a největší město Kyrgyzstánu. (Wikipedie)

Pohled do mapy ukazuje, že to je opravdu pěkný pás horských vrcholů a údolí. Souřadnice Uzun-Guru jsem ale nenašel. Nicméně v jednom entomologickém článku stálo, že Uzun-Gur má dvě části, samotný masiv a horu Kyzyl-Beles, oddělenou hlubokou kotlinou:

The mountain massive Uzun-Gyr actually is not flat, it consists of two sharply differentiated parts: actually massive Uzun-Gyr and mountain Kyzyl-Beles. Last is separated from a massive by the deep hollow. The mountain Kyzyl-Beles belongs orographically to the massive Uzun-Gyr and has maximal altitude of 3200 m. Here are K. p. uzyngyrus, are available typical biotopes and food plants of larves. (zdroj)

Souřadnice Kyzyl-Beles už se najít dají:

Latitude: 42°37'57.33"
Longitude: 74°34'8.04"
(zdroj)

Takže – možná – ten tajemný Uzun-Gur je tady.

A kdo ví, možná i Batyr s Devou existovali… po tom už ale pátrat nebudu.

Odkazy:

• Josef Volák ve Wikipedii
• Tajemství Uzun-Guru v ČBDB
• Tajemství Uzun-Guru v Databázi knih

VOLÁK, Josef. Tajemství Uzun-Guru. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1988. 45-011-88.