Martina Viktorie Kopecká: Deník farářky (Wuwejův zápisník)

obálka Deník farářky Martina Viktorie Kopecká je farářka Církve československé husitské. Kromě toho působí v poradním odboru Světové rady církví, moderuje cyklus ČT Uchem jehly, zúčastnila se jedenácté řady soutěže StarDance (skončila druhá) a také píše blog Deník farářky. A právě z něj kniha čerpá – tři roky zážitků a poznámek jsou soustředěné a seřazené do církevního roku. Proto také začíná časem adventu.

V knize najdete mé úvahy, vyprávění o cestách, zážitcích, které snad vymyslí jedině Bůh, o setkáních, která se mě dotkla, ale jsou tu i kázání a praktické poznatky ze života ženy – kněze, biblické citáty a fotky. (Str. 11, Prolog)

Dozvíme se i co bylo na začátku, jak se vlastně Martina Viktorie dostala k teologii. Je to skoro až neuvěřitelné – takhle se vrhnout do neznáma. Nebo to bylo pozvání a natažená boží ruka?

Tak dobře jsem ovládla techniku „pošli přání do vesmíru a všechno se ti splní”, že jsem si pak s tou naplněnou realitou nevěděla rady. Ano, dostala jsem to, co jsem chtěla, ale pořád jsem nebyla šťastná. Pořád jsem to nějak nebyla já, nepoznávala jsem se, neustále jsem se obávala, že nevyhovuju a že se musím víc snažit. Neměla jsem žádnou hranici a neznala jsem odpověď „ne”. Všechno se začalo hroutit, vztahy i zdraví, práce mě nebavila a všechny peníze jsem hned utratila. Ale z věcí jsem nakonec neměla radost. Z pasti jsem částečně utekla ve chvíli, kdy jsem začala pracovat na tzv. home office. Získala jsem volný čas a obcházela jsem kamarádky a biografy. Časem jsem si uvědomila, že chci udělat určitý vývojový krok a začala jsem studovat teologii, kam mě přijali bez přijímaček a bez jakýchkoliv vědomostí. To jsem pečlivě tutlala a po nocích jsem se učila. Církevní dějiny, systematickou teologii, latinu, hebrejštinu, řečtinu, filosofii, liturgický zpěv a další předměty. (Str. 35)

Každopádně její profese je i terapeutka – takže se toho v ní snoubí opravdu hodně:

Jednoho krásného dne, a už bez boje, jsem se stala farářkou. Pár let potom jsem ještě vstoupila do výcviku rodinné terapie. V tu chvíli začal nekonečný denní i noční dialog.

Odtrhávám v sobě bojovně naladěnou emancipaci krvelačně se vrhající na genderový stereotyp, někde okolo ringu mlsně obchází nerealizovaná role pečující matky, plíží se tu touha nespoutané a milující divoženky a v patách jim je duchovní archetyp ženy kněze. Každá v sobě máme tým snů, ale než na to přijdeme, trvá nám to roky, někdy celý život. Taky při tom některé naše podstatné části ženství přijdou o život. (Str. 169)

Kniha je hodně pestrá, obsahuje názory, reflexe i ukázky kázání a další texty. Zaujalo mě třeba povídání o tzv. zlatém pravidle, které je v Lukášově evangeliu a zní Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. Není to ale křesťanský vynález:

Brzy jsem ale zjistil, že mě ty osobní postřehy zajímají mnohem více než kázání, takže jsem si koupil následující knihu Zpověď farářky.

Ještě jednu věc musím zmínit – materiální podobu knihy. Má sympatickou vazbu, takovou rustikální – silné desky s přiznaným materiálem na průřezu. A zaoblené stránky! Takové knihy miluju, čtou se i hmatem, místo narážení na ostrou hranu knihu hladíte.

Odkazy:

KOPECKÁ, Martina Viktorie. Deník Farářky. Praha: Mladá fronta, 2021. ISBN 978-80-204-5762-2.

Martina Viktorie Kopecká: Deník farářky

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv