Když jsem se v lednu loňského roku vydal fotit pardubický archiskanzen, užasl jsem na náměstí Čs. legií nad budovou chemicko-technologické fakulty (mapa).

Působí na mě rozporně. Z velké většiny odpudivě až odporně, pestrá historizující fasáda a věžička na jedné straně je utlučená sterilním panelákovitým vzhledem druhého křídla. Okna v jiné výšce, jiná střecha, šedivá krychle bez oken nad vchodem... Srážka dvou epoch.

Píšu „z velké většiny“, protože je tu i jeden harmonický prvek, patrný až z velké dálky. Nové křídlo totiž zachovává symetrický obrys budovy, dotváří ji do palácové podoby. Chybí jí sice nějaká střecha nad vchodem a věžička na pravé straně, ale když člověk nevnímá rozpor (okna a detaily), dá se na ni koukat.

Zajímalo by mě, jestli to původně byl dvoukřídlý palác a půlka ho spadla nebo byla rozbombardovaná, a nebo to bylo takto dostavěno záměrně. Ještě jsem se ale neodhodlal jít se na fakultu vyptávat (mezí starými fotkami sice náměstí Čs. legií je, ale bohužel z jiné strany).

Foceno 24.1.2009 na náměstí Čs. legií, Pardubice.

---

Aktualizace 17. 6. 2024: Podle právě vydané knihy Cesta k modernímu městu je potvrzený závěr z komentářů, že jde o dostavbu:

Zbývá dodat, že městotvorné působení budovy posílila mladší přístavba poslucháren pardubické Vysoké školy chemicko-technologické podle návrhu Viléma Lechnera (1965), která konečně doplnila, v souladu s nerealizovaným záměrem z roku 1915 a neuskutečněným konceptem v duchu sorely (1955), jižní frontu náměstí. (Cesta k modernímu městu, Str. 57).

Ještě doplním pár údajů k levé straně – architektem byl Jindřich Fialka, výstavba proběhla v letech 1898-1899 a šlo o Vyšší státní průmyslovou školu.

Jindřich Fialka navrhl průmyslovou školu jako dvoupatrový neorenesanční objekt na půdorysu U. Dvě reprezentativně pojatá průčelí se obracela do Štěpánčiny třídy (dnes Štefánikova) a na vznikající náměstí. Okosené nároží autor završil osmibokou kupolí, jež vyjadřuje význam stavby. Štukové reliéfy na fasádě prozrazují účel budovy, zasvěcené výuce stavitelství a dalších řemesel. Západní křídlo s jednodušší fasádou bylo zastřešeno světlíky, jimiž Fialka přivedl do dílen potřebné denní světlo. Dominantním prvkem interiéru školy je vestibul na kruhovém půdorysu, jenž vstupu do školy dává až chrámový ráz. (Cesta k modernímu městu, Str. 55).

Mimochodem oproti výše uvedeným fotkám z roku 2010 dostala budova mnohem elegantnější a vzdušnější ráz:

Mému cítění skvěle ladí. O to horší je srážka s tmavě oranžovým vchodem a šedomodrou pravou částí.

Zdroj informací:

• BEKERA, Matěj, IVANEGA, Jan, SCHIEBELOVÁ, Veronika. Cesta k modernímu městu. Pardubice 1882-1945. Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích, 2024. ISBN 978-80-87151-65-5.