Loňský leden byl prakticky celý ve znamení knih. V mapě literatury jsem se dostal ke kombinaci parnasismus-novormantismus-dekadence-symbolismus a zase jsem zabrousil na přehled rozečtených knih aneb Knihokombinát.
(mimochodem kromě největších trvalek mám dočteno nebo odhozeno všechno)
Podíval jsem se na úvod do výtvarného umění; jak historického v Dějinách malířství od renesance k dnešku, tak současného v Jak číst současné umění. Obě knihy výborné a doporučeníhodné.
Z duchovna jsem byl poněkud zklamaný praktickou částí Matthewsovy knihy Keltská spiritualita a hledání grálu, zejména v kontrastu s částí teoretickou. Naopak Harrisova Spiritualita bez náboženství je výborná a upozorňuje na společné rysy nebo podklady spirituality.
Odtud už je jen skok k psychologii. Shinrin-yoku je japonské umění léčby lesem (funguje) a Držte si své děti je sice kolovrátková a obtížně čitelná, ale obsahem nesmírně důležitá kniha, skrz niž stojí za to se prokousat.
Velká oblast byla historie – brožura z výletu na Konopiště, kaleidoskopický pohled na Historické klenby, výborný souhr vědeckých myšlenek Od Aristotela k virtuální realitě a Kurasův průřez židovstvím Nebýt Golema.
Beletrii jsem si přečetl jedinou, zato brilantně napsanou studii stárnoucího psychoterapeuta a jeho proměny díky pacientce Agathe.
Poezie Miroslava Fišmeistera See Emily Play a Tvar slunce vás odmění, pokud si k ní najdete cestu. A Otokar Březina asi také, ale to posoudit nemohu, neboť já cestu nenašel.
Na závěr tradičně tvorba. Kresba Koráb naděje, fotobáseň Lesní Leviathan a fotobáseň Kamenná zář, kterou přetiskuji i sem.
Už je tu zas
Půlnoční mráz
Z kamene vytáhl
Nevšední zář
(19. 1. 2019)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.