Wuwejův zápisník

Gordon Neufeld, Gabor Maté: Držte si své děti

14.01.2020 22:03, Wu | knihy | komentáře -

obálka Držte si své dětiVelmi důležitá, možná nejdůležitější kniha o výchově a rodičovství, jakou jsem četl. Přesně totiž zapadá do obrázku, který pozoruji nebo se o něm dozvídám z vyprávění ze škol. Děti jsou čím dál nezvladatelnější, dospělí ztrácejí autoritu, rodiče také, a děti jim unikají do společnosti vrstevníků. Ti se pro ně stávají středobodem světa, k nim se vztahují – a jejich nevyrovnanou a kolísavou přízní pak trpí. Autoři říkají, že jde o přesun vazby. Totiž každé dítě má potřebu vazby, potřebuje „svého“ člověka, ke kterému se vztahuje, podle nějž se orientuje, který o ně pečuje.

Vedení a směrování dětí by nemělo být obtížným a frustrujícím úkolem. Mělo by probíhat spontánně. Kdokoliv, koho si dítě zvolí za svůj orientační bod, se automaticky stává také jeho vzorem a dítě si z něj začne brát příklad. To vše je součástí orientačního reflexu. Mozek dítěte se bude automaticky zaměřovat na signály od toho, ke komu má dítě primární vazbu. Pokud má tuto vazbu na rodiče, budou těmito signály jejich výrazy tváře, reakce, hodnoty, komunikace a gesta. Dítě pak rodiče pozorně sleduje a hledá náznaky toho, co se od něj chce nebo očekává. Díky vazbě je směrování dítěte velmi snadné, někdy až příliš. (Str. 95)

U něj hledají útěchu a pomoc, kvůli němu a pro něj jsou takzvaně „hodné“.

Touha být „hodné“ však vychází mnohem méně z osobnosti dítěte, a naopak závisí z velké části na povaze jeho vztahů. Pokud dítě „zlobí“, je potřeba napravit vzájemné vztahy, ne nějakou vadu dítěte.

Vazby vyvolávají touhu být „hodný“ několika různými způsoby, z nichž každý má vliv sám o sobě. Společně pak umožňují přenos standardů správného chování a hodnot z jedné generace na další. Jedním ze zdrojů touhy dítěte být „hodné“ je to, čemu já říkám „vazebné svědomí“ – tedy jakýsi vrozený alarm dítěte. Ten ho varuje před chováním, které by vyvolalo nevoli rodiče. Výraz svědomí má ve svém kořeni slovo vědomí, což mě přivádí k tomu, jak zde tento výraz používám já. Neberu tady svědomí jako nějaký morální kodex, ale jako přirozené povědomí o tom, co by mohlo rodiči vadit. Toto svědomí tedy chrání dítě před narušením této vazby.

Právě separační úzkost je podstatou fungování vazebného svědomí. Vzhledem k tomu, jak důležitá je pro dítě vazba na rodiče, fungují určitá významná centra částí mozku zodpovědných za formování vazeb jako alarmy, které vytvářejí pocit nepříjemného rozrušení, když čelíme odloučení od těch, k nimž máme vztah. (Str. 97)

Jenže pokud rodiče děti často nutí, třebas v dobré víře, být samostatné, vede to nanejvýš k navázání se na někoho jiného.

Dnešní rodiče chtějí, aby se děti dokázaly samy řídit, motivovat, ovládat, orientovat apod. Klademe takový důraz na nezávislost, že ztrácíme ponětí o tom, v čem spočívá podstata dětství. Rodiče si často stěžují na vzdorovité či problematické chování dětí, ale málokdy si povšimnou, že u nich jejich děti přestaly hledat péči, útěchu a pomoc. Jsou znepokojení tím, že jejich dítě neplní rozumná očekávání, ale zdánlivě nevnímají, že dítě už nevyhledává jejich lásku, uznání nebo souhlas. Nevšímají si, že podporu, náklonnost, spojení hledají jejich děti u vrstevníků. Když se přesunou vazby, přesune se i závislost a společně s ní také rodičovská moc. (Str. 78)

Samostatnost je znak vyzrálosti, nejde ji uspěchat. A protože v největším kontaktu jsou děti s vrstevníky, navážou se na ně. To je ovšem to nejhorší, co se může stát, protože ostatní, stejně nevyzrálé děti, nemohou poskytnout ani vedení, ani vzory, o péči nemluvě.

Vrstevníci dětí nejsou sami schopní správně se orientovat, natož aby dokázali zorientovat jiné v jakémkoliv realistickém smyslu toho slova. Rozhodně není vhodné, aby naše děti závisely na svých vrstevnících. Ti v nich skutečně nedokážou vypěstovat povědomí o tom, kým skutečně jsou, schopnost rozeznat dobro od zla, realitu od fantazie, dobrá řešení od špatných, ani jim nedokážou ukázat směr, kterým se mají vydat, a způsob, jak po této cestě jít. (Str. 42)

A není to jediný důsledek. Jestliže vazba nesměruje na rodiče, stávají se rodiče do jisté míry „cizí“ a na vzdorování těm, k nimž nepatříme, jsme přirozeně vybaveni.

Kliničtí psychiatři pak u takových dětí diagnostikují poruchu opozičního vzdoru. Problém tady nespočívá ve vzdoru ani v samotné protivůli, nýbrž v nesprávné funkci vazeb dítěte. Tyto děti se pouze řídí svým přirozeným instinktem vzorovat lidem, s nimiž nemají žádné spojení. Čím více je dítě orientováno na vrstevníky, tím více se vzpírá autoritě dospělých. To, co u jednotlivých dětí označujeme nálepkou různých poruch chování, jsou ve skutečnosti příznaky společenské dysfunkce.

Instinkt protivůle zcela odporuje našim představám o tom, jak by se měly děti chovat. Vycházíme z předpokladu, že děti by měly obecně přijímat vedení a příkazy zodpovědných dospělých. Děti jsou sice přirozeně poslušné, ale pouze v rámci kontextu spojení a pouze v případě, že má daná vazba dostatečnou sílu.

Orientace na vrstevníky obrací narušováním vazeb mezi dětmi a rodiči instinkt protivůle právě proti těm, ke kterým by se mělo dítě obracet pro vedení. Děti orientované na vrstevníky instinktivně vzdorují i těm nejrozumnějším očekáváním rodičů. Zdržují, dělají naprosté minimum a nic více, handrkují se, vztekají, dělají přesný opak toho, co se jim řekne. (Str. 104)

A tak dále. Kniha postupně odkrývá a domýšlí situaci do všech důsledků, popisuje projevy a situace, ukazuje vliv sociálních sítí a – naštěstí – také radí, jak postupovat, jak své děti získat zpět.

Pochopitelně netvrdím, a netvrdí to myslím ani autoři, že ztráta vazby je jedinou příčinou potíží s výchovou. Ale je to faktor velmi významný; pokud bude vazba v pořádku, ostatní faktory nebudou mít takovou sílu. Proto je kniha tak důležitá a měl by si ji přečíst každý.

Pokud to zvládne… protože mně se četla mimořádně špatně. Celá první polovina mi připadala, že říká pořád dokola totéž. Problém a příčina – ztráta vazby. Vazba je nezbytná. Vazba. Bez vazby je vzdor. Bez vazby není poslušnost. Vazba. Vazba. A mimochodem, důležitá je vazba.

Jistě, přeháním, ale je to tam mnohokrát. Každopádně za námahu to stálo (a důležitost vazby opravdu nezapomenu). Zkuste.

Odkazy:

nakladatelství PeopleComm, Praha 2019, ISBN 978-80-87917-45-9, cena 330 Kč

12345
1579035780000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online