„Tady je několik kroků, jak své děti nechat volně cítit. Můžeme to nazvat také nastavováním zrcadla, přijetím, normalizováním nebo reflektivním nasloucháním.
1) Identifikujte emoci dítěte a zaměřte se na ni ne, ne na to, co ho znepokojuje.
2) Nastavte této emoci zrcadlo.
3) Projevte zájem.
4) Potvrďte pocity svého dítěte.
5) Dopřejte mu, aby problém vyřešilo samo – takhle děti získávají sebevědomí a pocit, že si dokáží se životem poradit.
6) Nechte si své názory na daný problém pro sebe. Jediná chvíle, kdy je můžete dát najevo, je za účelem potvrzení: ‚Já jsem z toho taky otrávená.‘ Vyjádřete svůj názor jen tehdy, pokud se dítě výslovně zeptá: ‚Mami, co si o tom myslíš ty?‘“ (Str. 30)

Do všech podrobností o tom pojednává první část Řeka – proud emocí. Následuje část věnovaná příčinám a následkům chování. Každé chování a každý čin má své následky:

„O tuhle reakci ze strany světa – zákon příčiny a následku – se mohou rodiče spolehlivě opřít, protože díky ní nemusíme zasahovat a usměrňovat, můžeme věci nechat běžet přirozenou cestou. Tak například pokud vaše dítě zapomene svačinu, bude mít hlad; jestliže nechá doma čepici a rukavice, bude mu zima; když prokopne díru do zdi svého pokoje, zůstane mu tam připomínka jeho vzteku. Žádný z těchto následků neohrožuje bezpečnost, takže nemusíme vršit další negativa nebo se snažit problém vyřešit. Jenže kolik rodičů usilovně pracuje na odstraňování následků a současně si stále zoufá, že se jejich děti nechovají zodpovědně?“ (Str. 62)

Rodiče jsou na následky svých činů zvyklí, jenže v ochranném prostředí rodiny jsou následky nevhodného chování dětem poněkud ukryté (i když samozřejmě také existují – když se nebude učit, nedosáhne na lepší vzdělání, lepší práci a tak podobně), takže jako rodiče bychom jim měli pomoci a nechat je pocítit následky jejich činů řízeně:

„Pokud si mají děti vypěstovat sebekázeň, musejí zakusit přirozené i logické následky svých rozhodnutí – ne snad přímo pokoření, ale třeba ztrátu privilegií. Musejí něco investovat – vložit do hry vlastní kůži – aby pochopily, že jejich chování je skutečné a má skutečné následky. Vhodným příkladem může být, když svého potomka předčasně odvedeme z dětské oslavy, protože šťouchal do jiného dítěte, zakážeme mu jít večer ven, protože minule se vrátil až po večerce, omezíme používání počítače, protože vyhledával na internetu nevhodný obsah, nebo mu jednoduše upřeme pozornost, jelikož se choval drze. Můžeme s ním nadále soucítit, ale nemůžeme jej ušetřit následků, protože jinak by se naše děti nikdy nenaučily onomu převzácnému umění autoregulace.“ (Str. 63)

v dalších částech kniha prochází překážky na cestě, soucit, dvě cesty (rodiče a dítěte) vedle sebe a pokaždé radí jak na to. A celkové zhodnocení? Ačkoliv se leccos opakuje, argumentace i navrhované postupy dávají smysl a opakováním se člověk učí. Kniha je velmi doporučeníhodná všem, kdo děti buď mají, nebo s nimi pracují.

nakladatelství Barrister&Principal, Brno 2016, ISBN 978-80-7485-109-4, cena 199 Kč