Zamotala se mi hlava a bylo mi na zvracení. Patrně mě zastihla tíha otcovství. Čeněk byl malý a řval. Aby ho asi ještě víc naštvali, sestřička mu strčila do zadku teploměr. Čeněk řval ještě víc. Ocitl jsem se v jakémsi deliriu. Mé plány, že budu fotit jako zběsilý, vzaly zasvé. Kdyby mi sama sestřička nepřipomněla, že mám v ruce foťák a že bych měl asi fotit, vůbec by mě to nenapadlo. Beztak jsem vyfotil Čeňka jen dvakrát a z toho jednou rozmazaně a podruhé jsem se netrefil a vyfotil jsem strop. (Str. 33).

To je přesné. Taky jsem málem nefotil…

Následují každodenní radosti i události výjimečné, jako je růst prvních zubů:

Od toho okamžiku se to už s námi vezlo. Čeněk řval nonstop. První zoubková noc, jak jsem ji humorně nazval, byla legendární. Pokud jsem si někdy stěžoval na nedostatek spánku, tentokrát jsem si stěžovat nemohl, jelikož se žádný spánek ani nekonal. Když už se podařilo Čeňkovi usnout, řval ze spaní. Nataša mu napatlala na dásně nějakou mastičku, načež začal Čeněk řvát ještě víc. Poslal jsem Natašu za trest spát do vany, což se nakonec ukázalo jako kontraproduktivní, jelikož se Nataša urazila a vykazovala tendenci pustit se do hádky a výměny názorů. (Výměnu názorů je třeba chápat jako jednostranný akt, kdy Nataša předá své názory mně a já jsem nucen vzít je za své a ztotožnit se s nimi.) Možná za to mohla zoufalost a nevyspání, nedostatek testosteronu či postavení gama samice v domácnosti, ale výsledkem bylo, že do vany jsem šel spát já. Mohl jsem si s sebou vzít mikinu pod hlavu. Nakonec to byla celkem výhra, jelikož Čeňkův řev zde byl slyšet tlumeně. Sice jsem nespal, ale zase jsem nespal v klidu. (Str. 77)

Je to výborné a čte se prakticky samo – ale první díl mi nakonec stačí. Blog jsem četl celý, a téma ani styl humoru nejsou takové, že by se daly opakovat donekonečna. Ostatně co se dá opakovat pořád?

Každopádně aspoň jednu knihu ze série doporučuji zkusit.

Odkazy: