Wuwejův zápisník

Andreas Weber: Víc bláta!

23.05.2019 21:51, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Víc bláta!Kolik dětí dnes vyrůstá jako stovky generací předtím, tedy v těsném souladu s přírodou a v přírodě? Kolik jich chodí lovit pulce, stavět bunkry, lézt po stromech, stavět přehrady na potoce, chytat ryby, sbírat přírodniny? A jaký to má dopad na člověka jako celek? Nad tím se v knize zamýšlí německý filozof a biolog, protože si uvědomuje, že – jak píše v podtitulu – Děti potřebují přírodu.

Potřebují ji bytostně, neboť v ní nacházejí zrcadlo sebe sama.

Avšak nejen proto, že její různorodost a komplexnost obsahuje přesně správnou dávku pro kognitivní vývoj dítěte, nýbrž daleko spíše proto, že souvislosti jiné živosti představují něco jako kognitivní pole, které se stalo věcí. Příroda je psychický prostor, po kterém lze chodit, lze jej uchopit, ochutnat, očichat, něžně obejmout a bolestivě zažít. Právě v této živosti skýtá dítěti zrcadlo toho, co to znamená, být naživu. Tím, že děti hledají jiné živé tvory, pátrají ve skutečnosti po vlastní živosti. Tím, že tyto tvory potkávají, narážejí na to, čím jsou schopny samy být, a teprve takto vytvářejí svoji emocionální a kognitivní identitu.“ (Str. 15)

Jenže volný prostor mizí, kolem domů se žádná divoká zákoutí nevyskytují, a i kdyby, rostoucí pocit nebezpečí vede k tomu, že děti ven ani nepouštíme. Následky ovšem mohou být a budou závažné. Už jenom to, že ztrácí ukotvení v živém světě a vzájemné porozumění.

Okolnost, že každé tělo je zranitelné a že reaguje na subjektivní významy, a nikoliv na ‚objektivní informace‘, umožňuje, že si všechna těla rozumějí. Řeč existence je analogová, to znamená, že v tělesném projevu něco vidíme, a nikoliv digitální, tedy není založena na libovolném kódu. Všichni mluvíme tímto ‚analogickým jazykem‘, protože my všichni jsme těla. Všichni rozumíme letnímu teplu a podle toho básnické metafoře, že něčí tvář se usmívá jako sluníčko. Všichni cítíme, jak se naše tělo protahuje štěstím. Všichhni víme, že dobro je symbolicky ‚nahoře‘ (proto chceme ‚dosáhnout výš‘). Všichni se chvějeme, když na nás někdo chladně pohlédne, neboť to cítíme v kostech, na nás všechny působí síla, trpělivost a vitalita stromu, kterou poznáváme, protože po každém zármutku v naší duši něco opět vyrazí jako trpělivá rostlina na konci zimy.“ (Str. 64)

Hodně pozornosti věnuje autor hraní si, hra podle něj není ani nácvik, ani nápodoba, mnohem spíše je to vyjádření života.

Hraní v důsledku toho nelze chápat jako funkci ani jako symptom, ztělesňuje existenci stejně bezprostředně jako všechny ostatní životní pochody. Hra je živost jako ideál, jako tvůrčí živost a s tím projevovaný obsah živosti. Toto pojetí je pravým opakem přesvědčení většiny kognitivních vědců a pedagogů. Při hře se neučíme nejlépe proto, že hra je dětská metoda, jak sbírat zkušenosti, nýbrž proto, že hrát si znamená rozumět životu, a proto, že určitá část této živosti s sebou přináší znalosti faktů. Učení je prostředek k účelu života, a nikoliv naopak.“ (Str. 110)

Kniha ale nezůstává jen v teoretické rovině, závěrečné kapitoly nabízejí 30 nápadů pro rodiče a Dalších 20 nápadů pro učitele a vychovatele. Trend můžeme zvrátit a není to těžké. Jen se přestat bát...

Děti potřebují smyslové zkušenosti a svobodu. Nic více a nic méně. A ať už to dokážeme akceptovat sebeobtížněji, patří k této svobodě i mírné riziko, trocha skutečného nebezpečí.
Abychom dětem mohli znovu darovat svobodu, je třeba nejprve změnit vědomí nás rodičů. Potřebujeme více vlastní divokosti, více vlastní důvěry. Tedy vlastní živost – ať už ve městě, nebo na venkově, to je pak koneckonců jedno.
“ (Str. 148)

Analýza je to výborná a vřele ji doporučuji, ať už děti máte, nebo ne. Dozvíte se v ní i leccos o sobě.

Odkazy

nakladatelství Malvern, Praha 2015, ISBN 978-80-7530-005-8, cena 269 Kč

12345
1558641060000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online