Před rokem v lednu jsem si udělal pár poznámek k mřence mramorované, kterou jsem vyfotil v řece v podhůří Železných hor. A něco o rohovníku, svatojánském chlabu a karátech. Také jsem si zaarchivoval první část tweetů z roku 2022.
U knih musím pochopitelně začít Powellem a jeho Jak funguje hudba. Fantastické čtení, extáze z poznání. Dokonale srozumitelné a vysvětlené všechny hudební záhady. To si musíte přečíst. Hodit by se mohlo také pochopení, kde vznikl a proč přetrvával antisemitismus. Kniha Petera Schafera Krátké dějiny antisemitismu k tomu poslouží výborně.
Z dalších studijních jsem si prošel knihu o paláci v Malii na Krétě, brožuru o Kutné Hoře a speciál časopisu Přežít Moderní bushcraft.
Pak tu byly eseje a rozhovory. Novacén Jamese Lovelocka je v lecčem překvapivý esej známého vědce. Budou lidé žít ve vzájemném souladu s kyborgy? Rozhovory Zuzany Kašparové a Terezie Ferjančekové Vyhonit ďábla se točí kolem sexu, rolí a vztahů. Téma skvělé, forma mi ale nesedla. Zato Deníček psychiatričky Anny Moricové se četl dobře a byl plný nenápadné moudrosti. A konečně Manuál moderního nonkonformisty je výborné zamýšlení nad kontrariánstvím, včetně řady cvičení a úkolů.
Beletrie jediná, ovšem skvělá – Hry bez hranic Michala Kašpárka. Mrazivá groteska s ajťákem, utečenci a spoustou aktuálních témat.
Z poezie standardně kvalitní Petr Kukal a O jablko lehčí ráj / Ranní, a na dostudování Apllinaire a jeho Pásmo.
Pro pobavení klasický komiks – Asterix, díly V až VIII.
A na závěr trocha mé tvorby – kresba Zelený muž a fotobáseň Říjnové slunce, kterou přetiskuji i sem:
Z roztřepených
vláken léta
Mezi květy
zvolna splétá
Podzimní pokrývku
(28. 10. 2022)
(úvodní obrázek Midjourney)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.