Apollinaire touto básní položil základ celému žánru. Báseň typu „pásmo“ vychází ze surrealismu a jeho fascinace hlubinami psychiky, které mohou vyplout na povrch při volných asociacích. Myšlenky se nechávají plynout, jedna věc připomíná jinou, vyvolá vzpomínku a proud pak tvoří pásmovité střídání obrazů, témat i časových rovin.
Překlad Karla Čapka svými linoryty doprovodil jeho bratr Josef a v této úpravě báseň poprvé vyšla v roce 1919.
V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi (Str. 23)
Jak vidno, ilustrace jsou hodně expresivní a k zachyceným obrazům se dobře hodí.
Ještě je třeba zmínit, že pásmo nepoužívá interpunkci, opět pro zvýšení dojmu plynutí:
Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas
Na své ruce se už netroufáš podívat a stále chce se ti zaplakat
Nad sebou nade vším co zděsilo tě nad ní kterou mám rád
Uslzen vidíš chudáky emigranty odjížděti
Věří v Boha modlí se ženy kojí své děti
Jich zápach plní síň nádraží Saint Lazar
Jako tři králové věří ve svou hvězdu v budoucí zdar
Doufají, že v Argentině zbohatnou velice
A domů se vrátí nesouce s sebou tisíce
Ty rodiny nesou praporek červený jako vy srdce své
Ten praporek a naše sny jsou stejně přízračné (Str. 28)
Vliv pásma je jasně vidět například u Nezvala (Edison).
Odkazy:
APOLLINAIRE, Guillaume. Pásmo. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. ISBN 978-80-7587-693-5.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.