Vlastně jsem si tuhle sbírku koupil kvůli básni Edison. Pamatuji si ji ještě ze základní školy, z čítanky. Básně mě tenkrát oslovit nedokázaly - až na jedinou výjimku, kterou byl právě úryvek Edisona.

Sbírka obsahuje:

• Dedikace (1929) - Smuteční hrana za Otokara Březinu
• Noci (1929)
• Podivuhodný kouzelník (1922)
• Akrobat (1927)
• Edison (1927)
• Signál času (1931)
• Silvestrovská noc (1929)
• Neznámá ze Seiny (1929)

Nezvalův politický profil v padesátých letech byl jednoznačný, ale teď se nebavíme o politice. Jisté je, že kořeny, socialistické smýšlení, jsou jasně vidět už v Podivuhodném kouzelníkovi. Ani Akrobat mi příliš neříká, překypuje symbolickými obrazy a jen težko jsem se v něm orientoval. Ostatní, kratší básně, nejsou špatné, ale Edison a navazující Signál času jednoznačně vítězí. Nedivím se, že je považován za jeden z vrcholů Nezvalovy tvorby. Má pravidelný rým, a jakousi naléhavost, která žene oči kupředu a nutí čtenáře hltat jeden řádek za druhým. Jako kdyby přitom v uších zněla melodie, oslava na člověka, zároveň obraz stíhá obraz, jinotaj metaforu...

Abych nezapomněl na refrén - obměňující se verš:

bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života a smrti
...
bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti
...
ještě zapomenout na všechno co drtí
na smutek a úzkost z života i smrti
...

Tahle část mi přímo učarovala:

(...)
pocítil jste smutek tak jako já včera
nad poslední stránkou svého románu
jako akrobat jenž přešel po lanu
jako matka která porodila dítě
jako rybář který vytáh plné sítě
jako milenec po sladké rozkoši
jako z bitev kráčející zbrojnoši
jako země v poslední den vinobraní
jako hvězda která hasne za svítání
jako člověk náhle ztrativší svůj stín
jako Bůh jenž stvořil růži noc a blín
jako Bůh jenž touží stvořit nová slova
jako Bůh jenž musí tvořit vždycky znova
hněta z svého dechu nové kalichy
snášeje se s vodou oblak na líchy
bylo v tom však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti

Samotný závěr:

Naše životy jsou jako noc a den
na shledanou hvězdy ptáci ústa žen
na shledanou smrti pod kvetoucím hlohem
na shledanou sbohem na shledanou sbohem
na shledanou dobrou noc a dobrý den
dobrou noc
sladký sen

---

Aktualizace 29.7.2012: Opětovné přečtení sbírky mě utvrdilo v původním dojmu, že vrcholem je Edison a následující Signál času. Kratší básně jsou také výborné, jen Akrobat a Podivuhodný kouzelník mě stále oslovit nedokáží. Jejich volný rým a přebujelá obraznost jsou neuchopitelné a ze sbírky silně vybočují. To mě samozřejmě vedlo k přemýšlení, jestli do sbírky patří, co básně spojuje?

Komentáře na internetu i doslov se shodují, že je to poetismus. Lyrický, hravý a apolitický literární směr, soustředící se na emoce, mezilidské vztahy, odcizení, využívající asociace či automatismus (Wikipedie).

Podivuhodný kouzelník z roku 1922 definici ještě nevyhovuje, obsahuje politické odkazy a témata, ostatně není divu, vyšel rok před vydáním prvních textů o poetismu (Nezval, Teige). Naopak závěrečné Silvestrovská noc a Neznámá ze Seiny hravost opouští a přiklání se k závažným tématům, smrti a pomíjivosti všech radostí.

Mrtvá neznámá jsme děti bez rady
Či snad otevírá smrt hvězdné zahrady
v kterých všecky slzy promění se na smích
jako v legendách a hašišových básních?
Anebo je věčnost jenom prázdný úl
vyschlá hradní studna vyčerpaný důl
rozpadený krystal rozmočená sůl?
Či je člověk jenom vratký somnambul
který zapomíná při probuzení
na svůj rodný dům a na své vězení? (Neznámá ze Seiny, str. 134)

Dedikace Otokaru Březinovi, nevyčerpatelnému zdroji inspirace, mistru metafor, je pochopitelná, ovlivnil celou generaci básníků, i když se od poetistů lišil způsobem života i tématy.

---

Aktualizace 20. 8. 2019: Koukám, že už sbírku čtu potřetí. Protože je skvělá! Tentokrát mi učarovala Silvestrovská noc.

Silvestrovská noc ten chaos zlatých tváří
chaos těch kdož šťastně dočtli v kalendáři
těch kdož plni strachu před budoucností
pijí víno hrůzy víno úzkosti (Str. 124)

Samozřejmě vedle Edisona a jeho pokračování, to jsou mistrovská díla – ten tok obrazů, rytmus, příval…

ještě jedenkrát si vyjít na chodník
ještě jednou moci potěšit se jarem
ještě rozloučit se s životem jak s darem
ještě jednou spát a ještě jednou bdít
ještě moci chutnat bez výčitek klid
ještě zapomenout na všechno co drtí
na smutek a úzkost z života i smrti (Str. 113)

Odkazy:

• Básně noci na ČBDB
• rozbor Zuzany Mrázikové

nakladatelství Mladá fronta, Praha 1999, ISBN 80-204-0830-4, cena 45 Kč