Při letmém prolistování a zjištění, že téměř žádná báseň neobsahuje rýmy, jsem si říkal, že to bude těžké čtení a že ho možná vynechám úplně.
Ještě že jsem to neudělal, byla by to škoda.
Tak silné výrazy, tak výstižné obrazy!

(..)
Obdivuji se vám v lázních
Když vystavujete na odiv neonové housle svých těl
Čekající na hudebníka
Aby vysvobodil vrbu jejich pohádky

Hýčkáte na předloktí pohledy mužů
Jak neviditelné novorozeně
Kterému byste rády sloužily jak já vám kouzelnice
Kdy pozoruji karavanu jíž je váš houpající se bok
(...)
(Fantomy, str. 31, sbírka Žena v množném čísle)

Ale chápu, že si v tomto období Nezval dělal výlety k vázané formě za doprovodu studenta Roberta Davida – takovému mistru rýmů to muselo zoufale chybět. Ostatně sám se v třicátých letech příteli Juliu Firtovi svěřil, jak trpí dogmatickými zákony surrealismu, odmítáním rýmů zejména.

Mé srdce nezáviď nikdy nikomu
Nikdy nikdy mé ke všemu odhodlané srdce
Jinak bys ztratilo svůj křišťálový majestát
Jinak bys bylo jak schránky do nichž se sype popel
A kdejaká pomej
Jejich ranní pohřby mně připomínají dražbu
A ulice blízko nádraží
Jinak bys přestalo být mé srdce zázračnou rozhlednou
Z níž je vidět do všech srdcí do všech oken
(Pouliční urny, str. 186, sbírka Praha s prsty deště)

Nahromaděné rozpory, osobní důvody (většinu času tehdy trávil s Lily Hodáčovou a ne s přáteli ze Skupiny) i vidina nových obzorů a tvůrčí svobody vedla v roce 1938 k bouřlivé hádce s ostatními surrealisty, Nezval Skupinu z titulu jejího zakladatele chce rozpustit, ostatní odmítají a pokračují, již bez něj. Nezvala zpět nepřivedl ani André Breton.

(...)
Je ti jak bys měl zase dělat maturitu
Nechodíš do školy odmítls napsat článek
Čteš si za výklady jména knih
Touláš se a píšeš jako student básně
Hledáš ženu s uhrančivým pohledem
(...)
(Setkání, str. 257, sbírka Praha s prsty deště)

Básně jsou sice moc pěkné, ale přece jen, ty rýmy jim chybí – a tak se těším na výbor z Nezvalovy závěrečné tvůrčí etapy.

nakladatelství Host, Brno 2012, ISBN 978-80-7294-608-2, cena 349 Kč