Úvodní báseň, která dala sbírce název, je zároveň nejtypičtější, je ztělesnění podstaty celé knihy (citoval jsem ji ale jinde, podívejte se na V dnech nejistých 2). Touha zamilovanosti, příroda, romantika a imprese.
Tohle je ukázka z básně Jarní poutník:
Když přišlo jaro, stromy podél cest
za druhy zvolil si a skřivany,
dal očím plápolat a ústům kvést,
šel pohan mezi pohany
a dešti šlehán, sluncem hýčkaný,
dal uspávat se loutnou hvězd.
(..., str. 29)
Nic ale není jen idylické. Skutečný básník nemůže před realitou zavírat oči, a tak se i tady objevují témata vážná. Třeba silvestrovské Účtování:
Poslední den v roce: dneska jistě přijde,
celý rok se toulá, dnes se jistě vrátí.
Tenhle večer vždycky musíme být spolu,
musíme si povídati.
Že jí srdce nedá, říkává mi vždycky,
nevím, proč vždy při tom hledí stranou,
že se mnoha lidí ptala, než mne našla,
že je tolik uondanou...
(..., str. 26)
Nahlas to sice nezazní, ale samozřejmě jde o přemítání nad smrtí. V pozdějších částech sbírky se projevují i zkušenosti z války (Šrámek bojoval na ruské frontě, později v Itálii a Rumunsku), stále se ale vrací k lyrice. K lásce, k přírodě.
(...)
Ať cesty nikam nevedou,
tys po nich šel a šel jsi rád,
těch cest se nesmíš, nesmíš ptát,
snad není cest, jen lidé jdou
a jedna z hvězd je vždycky tvou
a z té ti zazní odpověď,
až přestaneš se ptát...
(báseň Uprostřed cesty, str. 85)
Odkazy:
nakladatelství Československý spisovatel, Praha 1962, 22-074-62, cena 50 Kč (antikvariát)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.