Wuwejův zápisník

Jaroslava Sudová: Recepce literární paralely - Dílo Jaroslava Haška a Franze Kafky

27.07.2021 22:29, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Recepce literární paralely – Dílo Jaroslava Haška a Franze KafkyJaroslav Hašek a Franz Kafka žili a psali v Praze ve stejnou dobu a teoreticky se i mohli potkat, ačkoliv to není příliš pravděpodobné (ani prokázané). Ale co jejich díla, mají něco společného? Tím se zabývalo mnoho studií a komentářů – a diplomová práce Jaroslavy Sudové je všechny shrnuje a abstrahuje z nich společné rysy.

Po úvodu následujeStručný popis rozebíraných děl (Franz Kafka, Jaroslav Hašek, Haškův a Kafkův prostor – Praha) a přehled Recepce paralely Kafka-Hašek:

  • Groteskní svět Haška a Kafky
  • Švejk ve světové literatuře
  • Nepravděpodobná setkání (Hašek, Kafka, Klíma)
  • Hašek a Kafka – dvě tváře pražské ironie
  • Zneuznávané dědictví Cervantesovo
  • Realita Kafkova textu
  • Fascinace byrokracií

U Cervantova dědictví mě zaujal Kunderův pohled:

Milan Kundera se dívá na cestu románu od Cervantese ke Kafkovi a dochází k názoru, že se tato cesta uzavírá v paradoxu. Podle Milana Kundery je totiž hrdina, jehož vytvořil Franz Kafka, don Quijote „převlečený za zeměměřiče“. Nyní je dobrodružství tomuto novému Quijotovi „přiděleno“, což považuje Boris Cvek za velmi násilnou a pochybnou paralelu, stejně jako další Kunderovo tvrzení. (Str. 25)

Ne že bych s ním souhlasil; Quijote má úplně jinou myšlenkovou základnu a to, že bojuje se světem a nemůže vyhrát, není nic zvláštního – ale ten nápad je originální.

A pak už se pustí do analogie (Proměna analogie Kafka-Hašek v historickém kontextu) a paralel (Existence paralely Kafka-Hašek) podrobně.

První, kdo na literární paralelu Kafka-Hašek upozornil, byl německý dramatik a režisér Bertold Brecht. Brechtova teorie vede k myšlence, že Kafka a Hašek vytváří obraz rozpadu, ale i zrodu nových hodnot. Tím zároveň přispívají k přehodnocení fenoménu lidské přirozenosti. Tato analogie se od 50. let 20. století stále více upevňuje v dobovém literárním kontextu a získává stabilní postavení i v současné době. (Str. 30)

Nachází tři hlavní aspekty:

  • Absurdita v díle Kafky a Haška
  • Groteska a ironie v díle Kafky a Haška
  • Bezcitný expresionismus v díle Kafky a Haška

Závěrů je tu několik, především nelze jednoznačně zařadit Kafku a Haška do svých kategorií (humorista, metafyzický spisovatel apod.). A co se týče analogií, skutečně tam jsou (ty výše zmíněné), oba autoři ale s popisovanými jevy zacházejí odlišně.

Únik je v závěru bezúspěšný, ale důležitý je vzdor, pokus vzepření se absurdnu. Stejně i Švejk se vzpírá protimyslnému světu svým spontánním humorem. Můžeme dojít k závěru, že se potvrzuje tvrzení Bernštejnové: Kafka striktně dodržuje tzv. pravidla hry, zatímco Hašek se je snaží negovat.

Řehoř Samsa, Josef K., zeměměřič K. ze Zámku či Jan Bendemann v povídce Ortel, se stávají obětí zmanipulovaného systému. Na druhé straně může být pasivita chápána jako určitý prvek vzdoru. Hašek absurditu zlehčuje, čímž narušuje chod byrokratického systému. Ovšem ani v jednom případě se nelze vymanit ze spár nesmyslného labyrintu. (Str. 39)

Odkazy:

12345
1627417740000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online