Před rokem v září jsem tu ukázal Handymana, další Victorinox, který momentálně nosím u sebe. Má už i kleště… Také jsem pokračoval v publikaci archivu tweetů, už čtvrtou částí.

Ze studijních knih jsem nahlédl do architektury s nádherně ilustrovaným Lexikonem architektonických prvků a stavebního řemesla Ondřeje Šefců. V Bibli vagíny od Jen Gunterové jsem se poučil o všem, co s sebou přináší její vlastnictví. Kyberkultura, hackeři a digitální revoluce Petra Mareše popsala přehlednou historii epochálních změn, způsobených počítači a internetem. A nad encyklopedií Co to je, když se řekne jsem si jednak zavzpomínal (čítával jsem ji už jako dítě), jednak se dozvěděl spoustu nového. Všechna ta rčení a citáty jsou krásně vysvětlená. Další encyklopedie (přesněji řešeno slovník) je Ouředníkův Slova v zapomenutí daná – soupis slov, která nejrůznějši puristé a brusiči stvořili – a které se neujala. Výborné čtení. Podobně zajímavý byl speciál časopis Přežít nazvaný Ubraň se. Pelmel článků o sebeobraně, sebeobranných prostředcích, psychologii konfliktu, mýtech… Jediné zklamání byla kniha Benjamina Kurase Sekl se Orwell o dvacet let. Jednak cílem, jednak zkreslující pseudoargumentací.

Z beletrie jsem si přečetl Matochovu Prašinu, abych nahlédl do velmi úspěšné současné dobrodružné knihy (opravdu dobrá, i když akční možná až moc) a také jsem se konečně dostal k Muži jménem Ove. Bestseller to není náhodou – to si musíte přečíst.

Poezie Josefa Hory mě moc neoslovila, zato kniha Ingrid Hanušové INKA je výborná – skvělé básně, výrazné obrazy, podařená typografie.

Komiks Pan Neporazitelný – Přátelský superhrdina ze sousedství je pokračování příběhů civilního hrdiny ve stejném stylu a stejně zábavné. No a Azimut Wilfrida Lupana a Jeana-Baptisty Andreaeho, to je naprostá bomba.

Na závěr fotobáseň Posed (když mě cestou z lesa zastihla bouřka) a kresba Modrá liška, ktereou přetiskuji i sem.

(duben 2022, A4, pastelka)