Před rokem jsem se pustil do experimentu s papírovými briketami. Funguje to, ale za tu práci výsledek nestojí… A s mapou literatury jsem se dostal ke světovému a českému dramatu v druhé polovině 20. století.
Knihy byly jako obvykle mix žánrů; přečetl jsem si diplomovou práci Aleny Raškové o interpretaci postavy Švejka v literární vědě a byl spokojený se šíří a přehledem; nad knihou Pomalu od Brooke McAlaryové jsem si připomněl to podstatné kolem zpomalení a zjednodušení a v Opravníku omylů v jazyce českém potrénoval obtížná témata z pravopisu. Tahle brožurka je ale velmi špatně udělaná, tu bych spíše nedoporučil.
Dvě knihy byly cestovatelské – zábavné vyprávění Ladislava Zibury Pěšky mezi buddhisty a komunisty, a vlastně také docela zábavný Xenofobní průvodce – Španělé. Ze zdvojených příjmení mi šla hlava kolem.
Další dvě se dotýkaly křesťanství. Velmi působivá osobní zpověď Filipa Štojdla S Marií na poušti a neméně působivá a otevřená kniha o sexualitě Svatý sex od Debry Hirsch. Obě stojí za přečtení.
Z poezie jsem přečetl Lásku beze slov Aleny Riedlové Slepičkové, líbily se mi jednak překlady, jednak doprovodné ilustrace. Moc příjemná knížka.
A tvorba komixová – Introvertka v hlučném světě je parádní pohlazení pro každého introverta, prakticky každý obrázek mluví z duše. Malby Pavla Čecha jsou skvělé vždy, i když z knihy Jirka a indiáni jsem nebyl tak nadšený jako z jiných.
Na závěr fotobáseň Sklenky a kresba Fénix, kterou přetiskuji i sem.
(květen 2020, A4, pastelka)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.