A tak docházíme k tomu, co myslíme slovem laciný: je to soubor strategií, jak kapitalismus prostřednictvím dočasných řešení krizí organizuje své vztahy k celému předivu života. Laciný neznamená totéž, co levný či nízkonákladový — byť i tento pojem zahrnuje. Laciná je strategie, praktika a násilí, které mobilizují veškeré druhy práce — lidskou i zvířecí, botanickou i geologickou — za co možná minimální náhradu. Slovo laciný užíváme, hovoříme-li o procesech, jimiž kapitalismus přetváří dosud nepojmenované životní vztahy a zapojuje je do oběhu produkce a spotřeby s tak nízkou vstupní cenou, jak jen je to možné. Lacinost vyznačuje cestu od nezapočítaných životodárných vztahů k co nejnižší dolarové hodnotě. Strategie je to vždy krátkodobá. A lacinost byla odjakživa bitevním polem. (Str. 42)

Každé ze zmíněných laciných věcí je věnovaná jedna kapitola. Obraz, který se z nich složí dohromady, je velmi působivý. Jeho reálnost je pro laika těžké posoudit, ale celá analýza dává smysl.

Co ale posoudit mohu je nabitost dílčími fakty – od odlesnění Madeiry, otrokářství Kryštofa Kolumba, teologické diskuze o podstatě duše divochů až po třeba informace o problémech s financováním evropských tužeb:

Evropští aristokrati chtěli koření z Malakky, perské hedvábí a čínský porcelán, zatímco evropský průmysl potřeboval suroviny — bavlnu z Egypta či kamenec ze Sýrie. Evropané platili mincemi raženými z drahých kovů, které těžili v dolech pod svou kontrolou. Proto evropské stříbro a zlato (jakkoli málo ho v Evropě bylo) čile proudilo na východ a na jih. Přestože obchodní bilanci částečně dorovnávala evropská zvířata a hotové výrobky, John Day poznamenává, že „vliv tohoto deficitu byl téměř nepřekonatelný. Z Čech a Sardinie vysával stříbro skoro stejnou rychlostí, jakou je stíhaly těžit; pohltil lví podíl uherského a súdánského zlata v týž moment, kdy vstoupilo do středomořského oběhu; přispěl k chronickým potížím (pokud je přímo nevytvořil) s platební bilancí od Anglie po Flandry.” (Str. 101)

Nebo anglický rostlinný imperialismus:

Na konci století již Angličané běžně pili čaj vypěstovaný v Indii a na Cejlonu (Šrí Lanka), ne v Číně. Británie učinila z botanického imperialismu svého druhu umění. Semena kaučukovníku se pašovala z Brazílie, ošetřena byla v londýnských Královských botanických zahradách v Kew a vyzkoušena v jižní a jihovýchodní Asii. Agáve sisalová, používaná k výrobě lan a zemědělských provazů, prošla podobnou migrací, z jižního Mexika do Asie. Chinovník, zdroj chininu, se ze svého původního domova v Brazílii rozšířil po celém světě, aby malárie, endemická v tropických zeměpisných šířkách, neohrozila koloniální expanzi. (Str. 195)

Vše je pečlivě odkazováno a poznámkový aparát má 80 stránek malým písmem. Tady není o čem pochybovat.

Zato ty závěrečné rady… V úvodu čtenáře naladí:

Proto v závěru nabízíme několik nápadů, které pomohou rozpoznat a orientovat postavení člověka v přírodě pod zorným úhlem nápravy škod. Zhodnocení křivd napáchaných za staletí vykořisťování může znovuoživit lidské vztahy v rámci širšího přediva života. Redistribuce péče, půdy a práce tak, aby každý měl příležitost přispět ke zlepšení života a ekologie kolem sebe, by mohla odčinit násilí páchané ve jménu abstrakcí, k nimž nás kapitalismus tlačí dnes a denně. Nazvali jsme tuto vizi „ekologií nápravy a nabízíme ji jako způsob, jak lze nahlížet na minulost stejně jako budoucnost; na praxi a víru v ideje rovnosti a nové podoby lidských vztahů v předivu života. (Str. 69)

Ale na konci se ukáže, že jsou to jen asi čtyři stránky a jsou tak vágní, až je to směšné. Ano, proces může mít fáze „uznání“, „náprava“, „přerozdělení“, „reimaginace“ a „znovustvoření“. Ale jak k němu má dojít? Není tam ani slovo; lze se jen domýšlet z jejich orientace (libertinský socialista s velmi silným anarchistickým cítěním), že čekají když ne anarchii, tak socialismus.

Nicméně knihu jako celek rozhodně doporučuji, tolik informací jen tak nenajdete a historie kapitalismu optikou lacinosti také dává smysl.

Naše laciné věci nevznikly nějakým kouzlem, samy od sebe. Vzešly z brutální alchymie idejí, dobývání a obchodu, která tvoří moderní svět. V jejím jádru tkví řada podvojností, které se od počátku navzájem proplétají: Společnost a Příroda, kolonista a kolonizovaný, muž a žena, Západ a zbytek světa, bílí a nebílí, kapitalista a pracující. Každý z těchto dualismů nebyl určen jen k pouhému popisu a utřídění světa, ale sloužil prakticky k ovládnutí a zlacinění životů téměř všech lidí a zbytku přírody. Pochopení kapitalismu jako světo-ekologie moci, kapitálu a přírody nám ukazuje, jak hluboce je každá polovina z těchto dvojic vepsána do druhé, jak intenzivně se mocní snaží střežit ostré hranice mezi nimi, a jak tvrdě se o tyto hranice zápasilo. (Str. 264)

Odkazy: