Wuwejův zápisník

Jaroslava Hlavsová: Opravník omylů v jazyce českém

30.09.2020 23:59, Wu | knihy | čeština | komentáře -

obálka knihy Opravník omylů v jazyce českémMalá a útlá brožurka s vysvětlením nejčastějších omylů a chyb v jazyce českém slibovala spoustu zajímavostí – a také je přinesla. Věděli jste například tohle?

Shoda podmětu s přísudkem v tvaru minulého příčestí
Souvisí někdy s českým slovosledem. Je totiž dost těžké rozhodnout se (např. při diktátu) o správné koncovce slovesa v takové větě, kdy slovesný tvar slyšíme napřed, tedy dřív než se dozvíte o koho jde.
Např. Tančit se naučili holky i kluci.
můžeme proto napsat také
Tančit se naučily holky i kluci.
stejně např. Sjeli se tam dámy i páni z okolí.
nebo Sjely se tam dámy i páni z okolí.
Zde tedy vůdčí úloha mužského rodu při správném psaní koncovky (-i) neplatí a můžeme psát tak i tak. (Str. 31)

Zajímavé, že? Na ukázce si ale také můžete všimnout první slohové nesrovnalosti – totiž střídání osob. V jednom souvětí vypadá „slyšíme“ (my) následované „dozvíte“ (vy) poněkud nestandardně (na jazykovou příručku). Než se vrátím ke slohu, ještě jedna ukázka:

I na tomhle příkladu se můžeme poučit o tom, že je třeba slova volit přiměřeně účelu, situaci, tématu. Tak bavit se budeme třeba o módě, konverzovat o počasí, povídat si o tom, kam pojedeme na dovolenou, debatovat, diskutovat o sporných otázkách životního prostředí, hovořit o aktuálních politických problémech a mluvit o čemkoli. I když to všechno jsou synonyma, přece je tu rozdíl. A v tom je výhoda bohaté slovní zásoby češtiny. (Str. 67)

Krásná pestrost.

Ale zpátky je slohu, ten je často šroubovaný až k nesrozumitelnosti:

Až dosud jsme se zabývali v Opravníku chybami, které se týkaly hlavně toho, jak mluvíme a píšeme, a také nebezpečím, které z toho vyplývá. Není to jen to, že nás okolí nebude hodnotit někdy za ně zrovna nejlépe (víme, že náš ústní i písemný projev je i po formální stránce spojen s určitou prestiží, oceňováním), ale také to, že nám leckdo špatně porozumí, naše sdělení se tedy mine účinkem. (Str. 32)

Ke konci našich výkladů o chybách a nechybách v současné češtině zbývá toho ještě mnoho k povšimnutí. Knížka měla „opravit“ jen něco, jen to nejčastější chybování. Je to opravdu otázka výběru. Jistě už čtenář pochopil, že je prospěšné sám sebe opravovat nebo se ujišťovat o správnosti prostým nahlédnutím do příruček k tomu vydaných (… ). (Str. 75)

Nadbytečná slova (zcela funkční dobře vytvořené) nebo přímo opakování frází („přece jen“)

Někdy je takové sloveso zcela funkční dobře utvořené (zainvestovat), jindy, např. když se zdvojí předpona, je nevhodné (přerozdělit – raději dvojslovně: znovu rozdělit). (Str. 53)

Co se hodí pro mluvenou řeč, přece jen papír vždycky neunese. I když rozdíly mezi oběma způsoby spisovného vyjadřování nejsou velké, přece jen tzv. hovorová čeština (tj. mluvená spisovná!) je trochu tolerantnější a více vnímavá k běžnému způsobu mluvení. (Str. 34)

Hovorové výrazy („tohohle“):

přenos z vojenského termínu do tohohle nám známého významu před lety provedla ruština a my jsme takový význam přejali (Str. 57)

Kapitola sama pro sebe jsou nadpisy. Ty jsou prostě katastrofa – naprosto nefungují, popisované jevy se mezi nimi přelévají a nadpisy vůbec neoznačují téma daného kusu textu. Posuďte sami:

Opravník omylů v jazyce českém, str. 42

Ještě kdyby to byly podnadpisy nějaké většího celku, třeba „Chyby ve stupňování“, dalo by se to pochopit, ale tak to není, nadpisy plynou pořád dál, této dvoustránce předchází „nadpis“ V ulici Vrchlického na mostě Palackého. Co to proboha je? Vypadá to, jako by někdo náhodně vybral první věty některých odstavců.

Chyby a jejich opravy tam jsou, takže v orientaci kniha pomůže – ale forma je tak strašidelná, že bych doporučil poohlédnout se po jiné, přehlednější příručce.

Odkazy:

nakladatelství Víkend, Praha 2000, ISBN 80-7222-155-8, cena 69 Kč

12345
1601503140000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online