Nebo rytmus kolejí:

(...)
Nebesa zelená, skleněná,
okna zavřená,
hlava ženy na polštář skloněná,
obrazy lásky, sen, souhvězdí,
souhvězdí
stříbrná písmena.

Zelená hvězda půlnoci,
půlnoci skleněný sklep,
domy dětí, dům nemocí
jdou, jdou a za nimi step,
step, step.
(..., Ve vlaku, Str. 23)

Sbírka Tvůj hlas je z roku 1930, soustředí se hodně na plynutí času nebo pomíjivost:

(...)
Cítil jsem vše, co nikdy neprocítím,
bral jsem si vše, co nikdy nezachytím,

smích bez konce, rty jež se neunaví,
a vlny, vlny chvil, jichž odliv neodplaví.

Zvuk strun a teplo u ohně, jenž praská,
a teplo slov a teplo těl a láska,

sen, jenž mě vedl šerem sladkých kouzel -
kéž by se býval neprobouzel. (Probuzení, str. 65)

Básně už jsou složitější, s delšími verši, je tu také hodně básní se strukturou sonetu (tj. 4, 4, 3, 3), byť s odlišným schématem rýmů.

A konečně sbírka Domov z roku 1938 oslavuje českou krajinu, historii, slavné postavy (Vrchlického, F. X. Šaldu, K. H. Máchu, TGM). Jak jsem zmiňoval na začátku, její básně mi připadají nejpromyšlenější.

(...)
Hranaté noty se jím sypou
v zesilující chvalozpěv
jak včely nad košatou lipou
té staré vazby, na které lpí krev,

krev vyznavačů, jako skvrny rezi
do ornamentu v kůži zažraná
a hnědá jako modré kdysi bezy,
jež posypaly trávník do rána.
(… , Kniha na okně, str. 145)

Odkazy: