Když se podíváte na obálku, která vypadá jako sestavená z kreslených „fotografií“ a používá titulky jako „Papa, to bolí! Hemingway napadá kritiky“ nebo „Malá žena, velký zlozvyk! Opiová závislost Louisy May“, je jasné, že kniha napodobuje formu bulvárních časopisů. Přiznává to otevřeně, zároveň ale bulvárnost paroduje – už jenom tím, že místo fotek má (podařené) karikatury od Maria Zuccy.
Uvnitř najdete 41 medailonků spisovatelů seřazených chronologicky, Shakespearem počínaje a Thomasem Pynchonem konče. Každý začíná stránkou souhrnných informací – datum narození a úmrtí, národnost, astrologické znamení, hlavní díla, současníci a soupeři, literární styl a moudrý výrok. A také průkazová „fotografie“.
Následuje nejméně stránka souhrnu spisovatelova života, která se soustředí na fakta a bulvárně si jen tak občas rýpne, jako třeba u Kerouaka:
V zájmu spravedlnosti je však nutné poznamenat, že i když si Kerouaka spojujeme s automatickou nebo spontánní tvorbou, ve skutečnosti své rukopisy neúnavně vylepšoval, aby byly pro vydavatele prodejnější. A proč ne? Jedině tak si mohl vydělat peníze na chlast. (Str. 257)
Pak přijde série krátkých kapitolek, každá popisující nějakou pikantnost nebo životní epizodu. Doplněné jsou celostránkovým karikaturním výjevem ze spisovatelova života:
Zajímavosti jsou převážně z autorovy současnosti, jeden příklad ze Shakespeara:
Tohle vám potvrdí každý, kdo se kdy snažil naučit mluvenou angličtinu: anglická výslovnost je nechvalně známá svou nepravidelností. A v Shakespearově době byla ještě chaotičtější. V důsledku toho existuje osmdesát tři uznávaných způsobů, jak vyslovovat jméno Shakespeare. (K těm nejexotičtějším patří „šagspere“ a „šaksberd“.) Dokonce i sám bard měl problémy s tím, aby si zapamatoval, jak se vlastně jmenuje. Podepisoval se nejméně šesti různými způsoby a čím dál víc rozkolísaným rukopisem: Shackper (na prohlášení z roku 1612), Shakspear (na právním dokumentu z roku 1612), Shakspea (na zástavní listině z roku 1612), Shackspere (na první stránce závěti z roku 1616), Shakspere (na druhé straně téhož dokumentu) a nakonec Shakspeare (na třetí straně, jak už jste asi uhádli, téže poslední vůle). Ale aspoň se pokaždé dostal o něco blíž. (Str. 12)
Ale občas se dozvíme i něco z pozdějších staletí, zaujal mě například Poeův přítel:
Každý, kdo se snaží proniknout na trh se zbožím označeným Poeovým jménem, by měl přinejmenším brát v úvahu existenci tajemné postavy, známé jako „Poeův přítel“. Od roku 1949 se každým rokem v noci o výročí Poeova úmrtí objeví u jeho hrobu tajemný cizinec v černém plášti. Zní to jako jedna z Poeových strašidelných povídek, ale všichni hrobníci (a četní vědci, kteří se dohadují o cizincově identitě) vám potvrdí, že ona postava je naprosto reálná. Obřad probíhá vždy stejně: neznámý se napije na nebožtíkovo zdraví a nechá na jeho hrobě poloprázdnou láhev koňaku a tři rudé růže na znamení obdivu. Proč tři růže? Možná představují Poea, jeho tchyni a jeho ženu, spojené v jediné tajuplné zápletce. A proč koňak? Nevíme. A k čemu tohle všechno? Nikdo se dosud nepokusil tajemného cizince zastavit a zeptat se ho — jak z úcty k Poeovi, tak proto, aby se nenarušila slavnostní vážnost každoročního obřadu. (Str. 36)
(Více vizte ve Wikipedii, heslo Poe Toaster.)
Vyzdvihnout musím humor – lakonické komentáře ukazují příjemný nadhled. Přitom ale kniha není povrchní ani jen bulvární, úvodní text je většinou pěkný souhrn života a tvorby každého spisovatele.
Na podobné téma, Drby, klepy a aféry slavných spisovatelů
jsem tu už měl knihu od Alice Lily Neradové a Tomáše Hejny Báječný svět literatury. Ta je ovšem složená pouze z oněch bulvárních střípků. Tajné životy slavných spisovatelů jsou podstatně lepší a komplexnější. A i přes humor a přehled jejich slabin je vidět, že autor má k popisovaným autorům respekt.
Malá nevýhoda je orientace na angloamerické autory, těch je naprostá většina, vybočují snad jen Tolstoj, Sartre nebo Kafka.
Knížka nemá ambice vzdělávat, ale pobavit a ukázat, že spisovatelé byli často velmi svérázní a s mnoha lidskými výstřednostmi. A to se jí velmi daří. Víc ji ovšem ocení ti, kdo dávali při literatuře pozor, nebo dokonce mají něco od oněch autorů přečteno.
Odkazy:
SCHNAKENBERG, Robert. Tajné životy slavných spisovatelů. Praha: Knižní klub, 2010. ISBN 978-80-242-2598-2.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.