Petr Kukal: Barčulín, Edulín a kouzelná křída

Zkuste si představit, jak fantastické možnosti byste získali s kouzelnou křídou, jejíž obrázky dokáží ožít. Byť jen na omezenou dobu. Právě tohle se stane dvěma žákům třetí třídy, Barboře, které se říká Barčulín, a Eduardovi zvanému Edulín. Křídu jim dá jejich společný dědeček; obě děti jsou totiž nejen dobří kamarádi, ale také bratranec a sestřenice.

„Poprosíme dědečka o křídu,“ napadlo Barčulína. „Všimla jsem si, že jich má doma plné krabičky.“ A byla to pravda, protože dědeček býval učitelem v dobách, kdy se ve škole ještě psalo bílými křídami na černou tabuli. Dnes se píše černými fixami na bílou tabuli a dědečkovy křídy jsou dobré už jen na kreslení po chodníku. (Str. 11)

S křídou zažívají celkem deset příhod, které nejsou zakotvené v žádném fantasy světě, ale uprostřed každodenního života na malém městě. Podíváme se s nimi na pouť, zachráníme podivného hejkala, také tradici indického jídla na každoměsíčním trhu nebo pomáháme najít ztraceného pejska. Obyčejná místa se stávají prostorem pro zázrak a okouzlení.

Příběhy jsou soudržné, mají společné protagonisty, prostor i motiv, ale rozhodně se neopakují – každá kapitola přináší nové překvapení. Zároveň jsou dlouhé tak akorát, aby je bylo možné mladším dětem (doporučeno od 6 let) pohodlně přečíst před spaním, zatímco starší (do 11 let) je zvládnou číst samy.

Podařený je i závěr; pokus obelstít kouzelná pravidla sice úplně nevyjde, ale pro někoho dalšího kouzlo funguje dál, a tak se náš svět pořád ještě může měnit. Zároveň zůstává lepší než předtím a lidem se v něm žije dobře.

Ačkoli je Petr Kukal nejen básníkem a prozaikem (povídky jsou skvělé!), ale i zkušeným autorem dětské literatury, Barčulín, Edulín a kouzelná křída je mým prvním setkáním s jeho knihami pro děti. A setkáním nanejvýš příjemným. Autorovo poetické vidění světa pomáhá okouzlit i tu nejobyčejnější skutečnost včetně sídliště, jeho jazykové zázemí je znát od první věty. Poslechněte si, jak je rytmizovaná:

V jednom městě se zámkem, řekou a mostem, s náměstím a dětským hřištěm, se školou a hračkářstvím bydlí dva kamarádi: Barčulín a Edulín. (Str. 5)

Podobné koncovky, tři zvukové vlny a vrchol v rýmovaných jménech. Která jsou ostatně také velmi hravá a neotřelá. Děti tu dostávají plnohodnotný a esteticky působivý jazyk.

Přítomný je jemný humor, od naivně samozřejmého pohledu dětí přes legrační nesmyslnost „indického“ jazyka až třeba po jména pejsků paní Smetanové. To určitě potěší nejen děti, ale i předčítající rodiče.

Jedou třeba vlakem někam, kde je hrad, a potom k němu lezou do hrozného kopce – hrad totiž vždycky stojí na kopci. Z toho je vidět, že knížata a králové milovali sáňkování a bobování, protože jiný důvod to mít nemůže. (Str. 26)

Příběhy jsou skutečně milé a některé opravdu originální. Nad tím, co je možné přičarovat k obyčejnému barvení vlasů, jsem s uznáním žasl. Najdeme tu také odkazy k jiným příběhům a postavám – k Ladovu kocourku Mikešovi nebo k fextovi, o kterém Petr Kukal psal v knize Tajemství Panské zahrady. A také nenápadně vložená pravidla a poučení. Třeba o tom, jak se bezpečně chovat u silnice, kdo na zebře musí zastavit, jak si kamarádi pomáhají, jak rodiny drží při sobě nebo co znamená „švagrová“. To je ovšem vedlejší efekt, zmínky jsou nenásilné.

Barčulín a Edulín jsou přemýšliví a nejednají bezhlavě, zamýšlejí se nad důsledky svého počínání. Uvažují, co bude vyčarované zvíře dělat, počítají s omezeným trváním kouzla a zvažují, co si ještě mohou dovolit.

Ještě se vrátím k ilustracím. Kromě již zmíněných rysů jsou poměrně hodně stylizované – proporce úplně nesedí, anatomie je redukovaná, postavy mají čtyři prsty a uši jako u krajáče. Jako dospělý tuhle stylizaci chápu a oceňuji také kompozici obrázků, umělecká kvalita je vysoká.

Mám ale pochybnosti, zda je stejně vstřícně přijmou i dětští čtenáři. Nemám je na kom otestovat, ale když si trochu zavzpomínám, já jsem jako dítě miloval lineární kresbu s anatomickou přesností. Tohle bych neocenil.

Ve výsledku je Barčulín, Edulín a kouzelná křída podařená moderní pohádka pro mladší školáky. Má pestré příběhy, barvitý jazyk a jemný humor. Na rozdíl od tradičních pohádek s lesy a královstvími, tady se čaruje na místech, kolem nichž děti každý den chodí. A protože bohatá fantazie dokáže oživit leccos, může to pro dospělého čtenáře být připomenutí kouzelného dětství (koneckonců některé příběhy by mohly dopadnout stejně i bez kouzel).

Odkazy:

• Barčulín, Edulín a kouzelná křída v Databázi knih
• Barčulín, Edulín a kouzelná křída v ČBDB

KUKAL, Petr. Barčulín, Edulín a kouzelná křída. Praha: Bourdon, 2026. ISBN 978-80-7611-456-2.