Pak propuknou básně milostné; vzplanutí, zázrak lásky, schůzek i stýskání:

Protože se mi stýskat nesmí,
tak se mi nestýská
po řasách jako tráva lesní,
co kryje slaniska.
(...)
(Všechno je v pořádku, str. 18)

Ale jako všechno, i zázrak vyhasíná, začíná temná noc (část Přes noc), kdy se teplo a světlo vytrácí a osamělý básník píše haiku

V naší ulici
opadaly sakury
přes noc Jako já
(str 36)

A co hůř, přichází Barbucha.Přináší s sebou marnost a zoufání, vrací se nezbytnost a nutnost každodenních povinností. A prázdnota, prázdnota vyhořelé lásky.

Koním je zima. Těžké houně
jen nasávají déšť a chlad.
To my dva jsme ti zkřehlí koně.
Zebe nás, co nás mělo hřát.
(Koně II, str. 67)

Ještě že bůh mezků je milosrdný...

(...)
Znovu mě zapřáh' do postroje,
vrátil mi chladný klid,
jaký dává jen tíha oje.

Všechno je, jak má být.

(Bůh mezků, str. 74)

To vše, jak je z ukázek patrné, s perfektními a přesnými rýmy. Brilantní sbírka, kterou musíte mít.

Aktualizace 4. 11. 2018: Ke sbírce jsem se vrátil poměrně brzy; chtěl jsem si připomenout dojem, který ve mně vyvolala. To se samozřejmě zdařilo, kromě toho jsem si ještě silněji uvědomoval návaznost básní, celý ten příběh o kráse lásky a bolesti střízlivění, který společně popisují.

Aktualizace 27. 6. 2021: Vážně skvělá sbírka. Nejlepší.

Na svahu pod zámkem zežloutla vinice.
Plody jsou sklizeny, kyselé hrozny.
Jdem', jeden druhého bezmocně viníce
z lásky, jež přišla teď. Zoufale pozdní.
(Vinice, str. 60)

Odkazy: