Petr Kukal: Divná místa

Titán

Střídá perspektivu dvou obyvatel zanedbaného sídliště, kdysi postaveného pro zaměstnance největšího prasečáku v Čechách. Ten je dávno opuštěný, ale atmosféra jeho rozpadu se vrývá do kostí.

Jasně že Klára měla chlapa; každá ženská v Titánu měla chlapa. Jenom pár ho ale má i teď. V Titánu žádný chlap nevydrží. Tma, zima, smrad a prasata se totiž ukládají i v nich. Každý se po čase začne ošívat, zpožďovat a posouvat se jako satelit na stále vzdálenější orbitu, až nakonec zmizí v nekonečném vesmíru nebo někde v 2+1 v paneláku, což je totéž. Dům pravidelně nechají ženě, seženou si podnájem nebo ubytovnu, než něco našetří. Hlavně pryč odsud. (Str. 15)

Oba hledají únik po svém a protnutí jejich cest je… havárie.

Příběh z Titánu má neuvěřitelnou atmosféru, ta věčně přítomná minulost, rozklad, marný boj i smíření. A touha. To vás chytne, a čtete až do závěrečného nárazu.

Průchod

Historik Marek postupně ztrácel životní iluze, až skončil jako expert na rozbíjení námitek památkářů v developerské firmě. Přitom si ale ve sto let starých novinových zprávách všiml zajímavé souvislosti.
Tady se sice pointa dala odhadnout, povídka ovšem vyčnívá v přesvědčivém zachycení Markovy životní historie, jeho unavenosti i zbytků někdejšího zápalu.

Básník

Jedna z nejlepších povídek zachycuje dráhu básníka, s jeho prvními úspěchy, vydáváním sbírek, turné s veřejným čtením, vztahy, rodinu, změnu společnosti a ztrácení zájmu. Tohle je evidentně dokonale prožité – a pointa je skvělá!

Erben

Pohled na rodinu s dvěma dětmi na výletě po Erbenově stezce. Před pár lety měli krizi:

Přesně tohle si ostatně říkala, když si pro její rodinu přišla skutečná Polednice. Nechtěla ale dítě, jedno ani druhé. Chtěla Jonáše a jako pravá Polednice přišla, když odbíjela Jonášova polední hodina. Čtyřicítka je pro muže věk zranitelnosti: Stojí na půlící čáře života a zkouší, zda by druhá půle nemohla být znovu tou první. Hrej si, řekla mu asi Polednice. Hrej si, tu máš kohouta.

Své identitě nezůstávala nic dlužná. Byla to bytost z polí a luk, zahalená do dlouhých batikovaných šatů, ověšená dřevěnými korálky, s lučními kytkami ve vlasech. Jonáše to úplně uhranulo, najednou byl zase tím klukem, co stopem procestoval Itálii, francouzský sýr si krájel loveckým nožem, víno pil přímo z láhve a poslouchal Queeny. Pusu měl plnou čaker a pozitivní energie, svetry plné jejích vlasů a tělo plné její vůně. (Str. 63)

Ale i když se to povedlo poslepovat, nebezpečí nezmizelo, zažehnaný oheň se může rozhořet kdykoliv. A kdekoliv. Pro mě vrcholná povídka, využívá analogie s Erbenem, popisuje dvojí vzplanutí a mystické kouzlo s dárkem od… koho vlastně?

Něco

Atmosféra strachu a samoty, opět vedoucí k jedinému zakončení. Tady se mi hodně líbily jednotlivé nevysvětlitelné drobnosti, ucpávaný odpad v umyvadle, podivně fungující digestoř… Příjemná záhadnost mysteriózního příběhu.

Bolfánek

Návštěva Chudenic a Bolfánku, spojená s přednáškou, naráží na podivné výmluvy místních lidí. Asi se tam něco děje, ale mluvit o tom nechtějí.

Příběhy a pointy jsou sice lehce záhadné, povídky ale zároveň věrně zachycují životní situace a čas jednotlivých protagonistů, omletost a ztráty iluzí, mizející naděje, osamělost. Spolu s lehkostí čtení to z knihy dělá zážitek, rozhodně doporučuji.

Odkazy: