Prsten v břiše je autorova desátá sbírka. Oproti těm předchozím, které ve svých oddílech tvořily vývojový oblouk, tady jsem podobnou konstrukci nepostřehl. Ano, poslední část se jmenuje Sídliště a reprezentuje ukotvení, návrat domů, ale i její básně jsou především nositelky celkového pocitu – melancholie, smutku, únavy a reality postupujícího věku. Na svádění a duchaplnost není síla ani chuť:
(...)
Už nemám chuť se vůbec o nic snažit,
být svěží gejzír
duchaplných vět...
Patnáct let nejmíň musela by nažít,
aby jim vůbec mohla rozumět.
(..., Rande u Bílé kuželky, str. 13)
Vynořují se strachy a viny:
(...)
Odejdi, zůstaň, nebo jdi sem,
je to fuk. Neutečeš vinám.
Můžeš je zamlčet, či přiznat.
Vracet se.
Zůstat.
Odjet jinam.
Je to fuk.
Jen to připomínám.
(Vina, str. 46)
A letní krása? Ta zdaleka nejvíc bolí:
Mám projít Prahou, horoucí a letní?
To už mi, Pane, rovnou hlavu setni.
To už mě rovnou jako Pavla oslep...
Nebo mi řekni: Ach, ty starý osle,
všechna ta krása dvakrát pěti malin,
které si toužíš aspoň vsypat na klín,
jak mléko bílá, odhalená kůže -
krajina brázd a namodralých stružek,
zázračná síla prosvítavých hrášků
už dávno jiné
vodí do damašku.
(Do Damašku, str. 21)
Jak je z ukázek patrné, básně jsou pořád skvělé a mají hodně co říct. Já se sice míjím s celkovým naladěním, melancholii – zatím – nepropadám, ale ty obrazy! Zázračná síla vyjádření...
Odkazy:
vydal Jiří Tomáš - nakladatelství AKROPOLIS, Praha 2017, ISBN 978-80-7304-213-4, cena 99 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.