Nejrozsáhlejší (a také nejpracnější) loňský říjnový článek byl Naši raci. Pokoušel jsem se v něm identifikovat, jakého raka jsem to vlastně v létě vyfotil – a naučil se toho spoustu o račí historii i anatomii.

V mapě literatury jsem se dostal k romantismu.

A pak už to byly jenom knihy. Po letech jsem se vrátil ke Stonierově Informace a vnitřní struktura vesmíru a připadá mi pořád stejně zajímavá a převratná. Podobně převratná je kniha Nejste bezmocní – studie činností, které mohly být příčinou radikálních remisí rakoviny. Kelly A. Turnerová prozkoumala přes tisíc popsaných případů a vyhodnotila nejčastější faktory, kterým pacienti své uzdravení připisují. K faktografii patří ještě Konspirace Andyho Thomase, sice zaujatá, ale pořád poměrně střízlivá kniha konspiračního teoretika, desátý sborník Klíč k soběstačnosti na téma Jak žít minimalisticky, stručný přehled Co je nového v estetice a mimořádný umělecky provedený Průvodce neklidným uměním 2 – Příběhy moderní české architektury.

Samostatnou kategorii tvoří rozhovor Jana Davida, Zdeňka Webera a Václava Němečka Já, muž. Věnují se v něm mužské cestě, spiritualitě, sebepojetí, rituálům. Kniha je hodně zajímavá – ale trochu otevřená zůstává otázka, k čemu je vlastně určená.

Z beletrie jsem četl kaleidoskop příběhů poslepovaný vitální knihovnicí Knihkupectví na bylinkovém náměstí, který mě bavil, přestože jsem z mnoha věcí byl rozpačitý. A v rámci dostudování (viz Mapa literatury) jsem sáhl po Obrazu Doriana Graye.

Ještě komiks – přečetl jsem si další kus ze SpongeBoba, Komiksovou truhlu pokladů, ale už s ním končím, přece jen nejsem úplně cílová skupina. A prolistoval jsem další fotoknihu Libora Sváčka, tentokrát o Praze.

Po syrových verších Yvety Shanfeldové Máme to ještě lehké, jak jednou bude jasné přidávám fotohaiku Koncert v duši (které přetiskuji i sem), další fotohaiku Hvězdy a jako tečku kresbu Dialog.

Koncert v duši
Pro milion kapek
A jedny uši

#haiku


(21. 7. 2019)