Éric de Kermel: Knihkupectví na bylinkovém náměstí

Podtitul na přebalu hlásá, že jde o Román o krásných knihách, čtenářích a malebném městečku na jihu Francie, což mě jako čtenáře pochopitelně muselo zaujmout. Kniha taková opravdu je, přesto jsem z ní neměl úplně dobrý pocit. Než se ale pokusím svůj dojem formulovat, podívejme se na děj. Natálie, bývalá profesorka francouzštiny, se s manželem Nathanem, architektem, odstěhují z Paříže do jihofrancouzského Uzès.

Děti vyrostly, a čím víc času ubíhalo, tím intenzivnější jsem měla pocit, že žiji v jakési prázdné pauze, že mi dochází dech, že se musím chránit pod krunýřem, který je den ode dne těžší, abych neslyšela hluk, necítila pachy, nevnímala agresivitu pohledů, tlačenici v metru a špínu ulic.

Všemu tomu odolávat často znamená potlačovat svoji citlivost, zatvrzovat se, až do dne, kdy krunýř praskne. (Str. 13)

Shodou okolností je zde na prodej malé knihkupectví a Natálie se je rozhodne koupit. Může se tak plně věnovat knihám – a lidem, kteří je nakupují.

Podle knih, které četl, jsem mohla vidět, kam se ubírá jeho hledání. Knihy jsou jako koření, zvýrazňují naše dny, nepřipomínají nám naši všednost, ale umožňují nám zřetelně si uvědomit, kolik prostoru k radosti, lásce, pokoji či dobrodružství může každý ve svém životě najít. (Str. 75)

Každá kapitola je pak věnovaná jednomu člověku, jednomu životnímu příběhu. Od boje mladé dívky za kontrolu nad svým životem přes mladého válečného veterána až po notorického cestovatele a pábitele. Mazi tím se proplétá život a obtížný vztah Natálie s její dcerou (i když se vlastně dozvídáme spíše o přemýšlení nad problémy, než o problémech samotných).

Takhle to zní dobře, ale už v té sérii je problém – je to totiž příliš mnoho velkých příběhů na malém prostoru. Každý z nich by patrně vydal na román, zatímco tady lidé přijdou do knihkupectví, trochu se poodkryjí, šup šup, Natálie naordinuje nějaké knihy, ukáže se velkolepý život, tvrdě vykoupené prozření nebo velké smíření, trochu se to okomentuje doma při večeři a jede se dál. Na rozdíl od třeba Fulghumových Příběhů z tančírny Century, kde má každý také pohnutou historii, ale v rámci celku, tady dohromady moc nehrají.

Občas jsem narážel na až školometské odstavce, když se třeba některý zákazník rozhorlí nad stavem světa, Natálie zamýšlí nad knihou nebo se angažovaně pustí do geopolitiky:

Někdy si říkám, že národy kolem Středozemního moře toho mají víc společného než národy evropské. Historie se rozhodla upřednostnit stavbu v rámci Evropy, třebaže se jedná o území, kde se zrodily dvě války, které zachvátily svět. Nepochybně to byl způsob, jak vytvořit pouta, která by měla zabránit, aby jednoho dne vypukla třetí světová válka. Následovalo zhroucení Berlínské zdi, a to ve městě, které bylo jakýmsi evropským Jeruzalémem a ukázkovým příkladem rozdělení Evropy na Západ a Východ. Dnes začíná Východ Ukrajinou…

Chtěla bych, abychom se pustili do budování stavby na základech tohoto středomořského bratrství a aby jednoho dne padla i zeď v Jeruzalémě. (Str. 91)

Je to takové málo uvěřitelné. Stejně jako některé dialogy.

„Jacques vykonal tuhle dlouhou a důkladnou práci. Projevil svůj spravedlivý hněv, ale určitě se také omlouval sám před sebou za všechno, čím nemohl být. Dnes je krásný den. To, co cítíš, je od nynějška položené na stole. A já jsem u toho stolu s tebou. Řekni si, že ještě můžeš svému otci povědět, že ho máš rád. I když tomu příliš nevěříš, poskytni dobrodiní nejistoty té možnosti, že tě třeba slyší… “

„A naučíš mě to všechno líp povědět?“

„Ať se stane cokoli, budu tady se svojí láskou k tobě, ale myslím si, že i já se každý den učím, jak lépe žít sama se sebou v pokoji. Dobře víš, že s Élise se mi to nedaří a a že v tom zase pomáháš ty mně.“

„Možná tak má vypadat život ve dvojici… “

„Určitě… “ (Str. 81)

Snažím se představit, že bychom u večeře vedli takhle patetický hovor, a moc mi to nejde.

Protože je to kniha o knihách a čtenářích, jsou knihy všudypřítomné. Na konci je pro každou kapitolu uveden přehled zmíněných děl (včetně překladu, pokud ještě česky nevyšlo) a co chvíli se objeví zajímavé úvahy – o zápletkách, o psaní, o prvních větách… Logicky ale nemohou jít do takové hloubky, jako třeba Jak číst romány jako profesor.

Teď jsem to tak rozebral, až se divím, že mě čtení bavilo. Ale je to tak, každý den jsem si přečetl jednu epizodu, trochu si zabrblal, ale četl dál. Něco tedy na knize přece jen bude…

Odkazy:

• Knihkupectví na bylinkovém náměstí na Databázi knih
• Knihkupectví na bylinkovém náměstí na ČBDB
• recenze – knihomilka

nakladatelství Grada Publishing, Praha 2019, ISBN 978-80-7625-059-8, cena 279 Kč