Před rokem jsem pátral po tom, jestli opravdu může seno zabíjet (oxidem uhličitým). V rámci archivace z twitteru jsem sestavil fotočlánek zachycující kaštanový cyklus v kole času.
A pak jsem se ponořil do knížek.
Eugene Monick v knize Falos analyzuje posvátný obraz mužství (a já mu příliš nerozumím), Jan Bílý se pohledem systemických konstelací dívá na lásku a vztahy, Martin Seligman popisuje svoji pozitivní psychologii v knize Vzkvétání, Seneca ve Výboru z listů Luciliovi radí, jak si stoicky poradit se svým životem, zatímco Enrico Corsi ukazuje, jak si poradit se svým tělem (Automasáže).
Z beletrie jsem přečetl Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, takřka detektivní příběh plný úvah od Olgy Tokarczukové.
Skutečně Překnížkováno. Což je název další knihy s výsledky dlouhodobé studie českého čtenářství a knižního trhu.
Z tvorby jsem publikoval hned tři články s fotobásněmi – sedmé a osmé pokračování archivu fotohaiku a podzimní fotobáseň jablečnou.
Samozřejmě nechyběla ani kresba – Kořen života.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.