Před rokem jsem se konečně rozhoupal a našel, co znamenají ta velká písmena A na nákladních autech. Také jsem se vrátil k seriálu „Jak (ne)diskutovat“ dílem o argumentaci s chybějícími argumenty.
Celé Pardubice postavil na nohy záměr vybudovat na návětrné straně města spalovnu nebezpečného odpadu (Jako by nestačilo, že už tam je Synthesia a Paramo).
U knih musím chtě nechtě začít tou nejděsivější, totiž Karikovými Branami meonu. Zvěrstva, kterých je člověk schopen, opravdu jako by zasahovala do magické říše zla. Butler-Bowdonova kniha Nic není nemožné má tragický překlad i provedení, přesto může být užitečná, protože přináší vyčerpávající přehled motivační literatury. Thoreauův Walden jsem si po angličtině přečetl i česky - abych jeho vzletnému slohu rozuměl pořádně. Pokračování Kulhánkovy série Divocí a zlí s názvem Hardcore je... hardcore akce a zábava, zábavné jsou i Ďáblovy deníky M. J. Weekse, a podařený je také Xenofobní průvodce Angličané.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.