Článek „Jak cestovat s nožem“ mě šokoval. Po celé Evropě je nošení nože bez omezení povoleno snad jen ve třech státech (Rakousko, Finsko a Česká republika). Všude jinde legislativa více či méně nesmyslně nože zakazuje nosit nebo dokonce i vlastnit. Ve Švýcarsku jsou některé nože švýcarského výrobce Victorinox zakázány, protože jdou otevřít jednou rukou a mají čepel delší než 5 cm (!). Nerozumím tomu, proč se lidská společnost takto sama „kastruje“, protože nůž je především nástroj a lump si z nějakého zákazu stejně nic dělat nebude. O to absurdnější je, že kuchyňské nože, statisticky nejčastěji používané při ohrožení života, lze všude koupit bez omezení a délka čepele se neřeší.

Obdivoval jsem, jak komplexní testování nožů autor prováděl. Odsekával větve, řezal provaz a lana, zahrocoval pruty, porcoval potraviny, dělal silové páčení a štípání, testoval odolnost hrotu, zkoušel úderem kvalitu pojistky u zavíracích nožů, používal je v rukavicích, kuchal ryby, prorážel dveře auta, u záchranářského nože řezal pásy, jednou dokonce zkoušel bodat do zavěšeného kusu krkovice.

Jediná drobná výtka se týká češtiny, důslednému používání slova „pan“ u všech výrobců nožů („Všechny nože, které pan Chris Reeve vyrábí“, str. 46) rozumím jako vyjádření úcty, ale v takovýchto textech se běžně nepoužívá.

vydavatelství RT Hobby, Praha 2009, ISSN 1212-5210, cena 99,- Kč