Už na první pohled kniha zaujme. Černé desky s odřenými hranami, jasně červené reliéfní písmo, zlatá ořízka – to rozhodně nebývá běžné. A když ji otevřete, zjeví se krásně zažloutlé, pomuchlané, krví pokapané a ohořelé stránky. Deník. Věkovité záznamy Nicholase D. Satana, ďábla a pokušitele.

Obsah je rozdělený do pěti sešitů, pěti „dílů“.

• Pýcha předchází pád - Prehistorie a Starý zákon: Od roku nula do roku 1 před K.
• Pryč se starým, sem s novým (Nový zákon, Zjevení a Apokryfy)
• Staré dobré časy (Doba temna)
• Krapet vzdělání (Renesance a osvícenství)
• Vstříc miléniu (Moderní svět)

V každém jsou záznamy o některých významnějších událostech z pohledu Ďábla. Protože jde o knihu humoristickou, můžete se těšit na spoustu vtipných momentů a postřehů; už na začátku mě pobavil výklad letopočtu „před K.“ jako „před katastrofou“. Přehlídka klientů je reprezentativní, v třetím díle se objeví dohoda s Diokleciánem, aktivní Nero, chytrý a bezohledný Atilla, Čingis a Kublajchán, útěk krys Buba a Pandemicy z oddělení biologického výzkumu, uznalý Vlad Dracula nebo třeba Dante (nazvat to „božská“ komedie není zrovna taktní!) :

Nejvíc diskutabilní je volba událostí v posledním dílu - střelba na J.F.K. v Dallasu je zařazená trochu násilně, kdo byl Daniel Webster jsem vůbec netušil a hlavně chybí La Vey. Neokomentovat v Ďáblově denících Satanskou bibli, to je hrubá chyba. Naopak příjemné byly odkazy na Rady zkušeného ďábla, Bulgakova nebo krále hororu Stephena Kinga.

Vykreslený satan je trochu směšný, hodně lidský a spíš ve vleku událostí než jako aktivní síla. Humor deníku není jízlivý nebo černý, jak by se dalo očekávat, je spíše podobný humoru Diáři Mr. Beana. To mu ale neubírá na čtivosti, a když připočteme nádhernou výpravu, je o zábavu postaráno.

---

Aktualizace 26. 1. 2020: I při dalším přečtení mě kniha bavila stejně jako poprvé. Zejména starší události:

11. února 1650

Jak se časy mění. Před pouhým tisíciletím bylo poslední módou křesťanství, zatímco nyní všechny pobláznila věda. To mi vyhovuje. (… )

Galileovi jsem ukázal jeden nebo dva zlepšováky, což mu bohužel způsobilo horké chvilky, na druhou stranu to však přilákalo pozornost médií, a nedávno jsem přemluvil Reného Descarta, aby také položil několik choulostivých otázek. Při troše štěstí (a trochu větší pomoci mé maličkosti) by to mohlo podkopat moc církve. (Str. 98)

Snad jen ke konci jsem měl pocit, že autorovi došel dech a události vlastně pouze komentuje. Není ani nijak patrné, že by za nimi ďábel nějak stál, že by byl příčinou. I tak je to ale výborné čtení – a ta grafická podoba! Do posledního detailu vyladěná, je to přímo umělecké dílo.

Odkazy:

• Ďáblovy deníky na ČBDB

nakladatelství Mladá fronta, Praha 2009, ISBN 978-80-204-2035-0, cena 249 Kč